Tibby a její pohled na věc byly rozkošné. Moc mě těší, že si jako kolegu k páření vytypovala Dobbyho. Toho skřítka prostě miluji v jakémkoli podání. Ostatně ještě jsem nečetla fikci, v které by z něj udělali zápornou postavu. :-D Představa rodinných Vánoc ve složení HP/SS/SB/RL je naprosto fascinující a vyvolává ve mě spoustu nadšeného očekávání. Obzvlášť ve spojení s Voldemortovými plány. Zdá se, že to nebudou nijak poklidné svátky. A ten závěr? Ještě teď mi lehce odkapávají sliny na klávesnici. Oba v sobě objevili lásku, jen si to ještě zcela neuvědomili.
Nějak jsem se rozkecala, co? Tak už jen moc, moc, moc děkuji za tuto krásnou kapitolu...