Ta druhá otázka , co si otevřela, je prostě druhá otázka a byla by myslím sama za dlouhou debatu. Já tvůj postoj znám z jincýh tvých článku a obecně, jako i v jiných případech si ho cením. Mám pocit, že za ním stojí púromyšlený posto a td. Jsem ale trochu blíž Lanevře než Corretě. Budu zaklínat tím setjným, jen můj názor, vška nevládnu větu, ale pokud jde o mě cenzura .. Ne! :)
Ne, že bych vůbec nesouhlasila s napsaným, ale zkušenost mi říká, že s jakkoli vymezenou cenzrou zmiznou nejn závadná díla, ale díla možná závadná, ale tkaé nejzajímavější, pohybují se na hraně - pro mě právě ty nejzajímavější, protože pokoušejí hranice toho, so si myslím, že jsem. Trierůn antikris byl nařčem z mysogynie a já si myslím, že to je film, který tématizuje mužský strach z žen, stejně jeho Manderlay podle mě není rasistické, ale je spéše o tom, jak mi lidé mámejistou stránku osobnosti, jíž otroctví vyhovuje. Vyhovuje nám nemít za sebe odpovědnost. (Já to mám taky. :) ) Francouzský film Buzíci obsahuje nikým neodsouzené znásilnění, postavy (iniciátoři i oběť jsou prostě příliš hloupí a bezrabní). Odsouzení mohou za ně provést jedině diváci. Tarantinovi Gauneři nebo Pulp fiction byly opětovně a docela oprávněně obviňováni z oslavy násilí a zločinu. Ikdyž ona je to spíš oslava béčkových filmů. Na debatu ... - Já bych kritiku nejspíš zkrátka nesnesla. / Tvému postoji myslím rozumím. A přesto přemýšlím jestli bychom se na konkrétních problematických dílech vždy shodli. :) Viz, třeba na Canmbiare mám trochu odlišný názor. Musím ještě dodat, že mě třeba připadá nemorální násilí, které je popsáno jako bezproblémové a přijatelné v tom smyslu, že autor podceňuje jeho důsůledky. A ještě si neodpustím: Když kdokoli napíše příběh nuceného svazku, podrobuje své postavy znásilnění mysli a vůle, pokud jim předepíše i nutný sex, předepiszuje jim i znásilnění těla. Přesto je tento stav často podceňován a líčen jako relativně ideilický. Mylsím, že čtenáři jsou si toho problému ale vědomi a že třba zaním stojí úspěch Mého pátku.