Vzhledem ke svému momentálnímu stavu (ošklivé nachlazení) nemám sílu k příliš obsáhlým odpovědím, ale důrazně se chci ohradit proti tomu, že by se v mé povídce jednalo o znásilnění. Právě proto, že znásilnění považuji za závažný zločin, myslím si, že je třeba být opatrný v tom, co za něj považuji. A situace v mé povídce je možná nešťastná a určitým způsobem traumatizující, ale nejde o znásilnění. K sexu dochází v okamžiku, kdy A) Harry si uvědomuje, že Severus je stejně neochotným účastníkem, že ho chce v první řadě zachránit, že mu nechce ublížit, B) Severus nechce Harrymu ublížit, ponížit ho atd., jeho pohnutky nemají nic společného s pohnutkami násilníka. Uznávám, že hranice mezi znásilněním a rezignovaným souhlasem k sexu může být někdy bohužel tenká, ale to neznamená, že lze označit všechen ne úplně s nadšením prováděný sex za znásilnění. Klíčový je nakonec souhlas obou dotyčných a Harry i Severus v mém případě ten souhlas nakonec dávají. Dalo by se říci, že nemají na výběr (i když to není úplně pravda), nicméně pravdou je i to, že v některých a zdaleka nejen sexuálních situacích volíme jen z menšího a většího zla. V tomto případě je možné se dívat na sex jako na něco, co prostě zachrání život, i když to nemusí být příjemné - a když zůstanu u této analogie, tak i lékařský zákrok může být v zásadě nedobrovolný (nechceme ho podstoupit, ale racionálně si uvědomujeme, že nám nic jiného nezbývá) a traumatický, ale přesto stěží označíme lékaře za násilníka.