S tím, že by šlo v mé povídce o znásilnění, důrazně - velmi důrazně - nesouhlasím. Znásilnění je především aktem donucení, ponížení a ublížení - násilník chce ublížit, pocity oběti ho zajímají snad jen v tom, že chce její utrpení nebo podrobení. Pro oběť je znásilnění nuceným aktem, proti kterému se brání nebo se mu nebrání jen proto, že se bojí toho, že by jí násilník ublížil, že ji něčím vydírá atd. Ani jedno pro Harryho a Severuse v mé povídce neplatí. Už jsem psala, že právě proto, že znásilnění považuji za závažný zločin, myslím si, že je třeba být opatrný v tom, co za něj považuji. Sex není vždy činnost, kterou lidé provádějí s nadšením a proto, že po ní touží - reálným faktem je, že mají sex i proto, aby získali nějaké výhody, vyhověli partnerovi atd. atd. Když se mi do sexu sice nechce, ale překonám se kvůli partnerovi, není to znásilnění. A na světě bylo i je spousta dohodnutých manželství, v nichž ani jeden z partnerů o sex s tím druhým ve skutečnosti nestojí, ale přesto se mu věnují, protože to od nich žádá jejich kultura, náboženství atd. - a přestože to není dobrá situace, ani to nelze nazvat automaticky znásilněním - už proto, že by šlo často o znásilnění vzájemné.
Do značné míry je tomu podobná situace v mé povídce a jistě je nešťastná a určitým způsobem traumatizující, ale nejde o znásilnění - maximálně lze možná hovořit o jistém znásilnění sexuality hrdinů, ale v žádném případě nelze hovořit o znásilnění ze strany Severuse (a přirozeně ani ze strany Harryho), ani jeden z nich zde ani náhodou není násilníkem. Opakuji, že k sexu dochází v okamžiku, kdy A) Harry si uvědomuje, že Severus je stejně neochotným účastníkem, že ho chce v první řadě zachránit, že mu nechce ublížit, B) Severus nechce Harrymu ublížit, ponížit ho atd., jeho pohnutky nemají absolutně nic společného s pohnutkami násilníka. A ještě jednou - ano, uznávám, že hranice mezi znásilněním a rezignovaným souhlasem k sexu může být někdy tenká, ale to přece neznamená, že lze označit všechen ne úplně s nadšením prováděný sex za znásilnění. Klíčový je nakonec souhlas obou dotyčných a Harry i Severus v mém případě ten souhlas nakonec dávají. Dalo by se říci, že nemají na výběr (i když ani to není úplně pravda), nicméně pravdou je i to, že v některých a zdaleka nejen sexuálních situacích volíme jen z menšího a většího zla. V tomto případě je možné se dívat na sex jako na něco, co prostě zachrání život, i když to nemusí být příjemné - a když zůstanu u této analogie, tak i lékařský zákrok může být v zásadě nedobrovolný (nechceme ho podstoupit, ale racionálně si uvědomujeme, že nám nic jiného nezbývá) a traumatický, ale přesto stěží označíme lékaře za násilníka. A Harry a Severus v mé povídce mají sex, který je od obou do značné míry vynucen situací a v tomto směru je nedobrovolný, na druhé straně jsou oba v tu chvíli na stejné lodi a vzájemně k sobě přistupují s respektem - a aktivnější Severus k Harrymu s opatrností a ohleduplností, která tento vynucený akt proměňuje v něco mnohem snesitelnějšího a v konečném důsledku je krokem, který vede k jejich postupnému sbližování. V podobných situacích záleží vždy nakonec na jednotlivcích. Vrátím-li se k analogii s domluveným sňatkem, kde se od snoubenců zároveň očekává sex o svatební noci, může dojít i v rámci tohoto - vždy stejného - východiska k různým situacím. Představme si nevěstu, která sex opravdu nechce a prosí svého ženicha, aby s ním počkal, on na to však nedbá a zmocní se jí i přesto, že se mu brání. To je nesporně znásilnění. Nebo se za stejných podmínek vezmou dva lidé, kteří se cítí silně zavázáni povinností a zároveň jsou oba odhodláni se chovat ke svému partnerovi co nejlépe a mít dobrý manželský život - pak mohou mít o svatební noci i celkem příjemný zážitek, který není ani z jedné strany skutečně vynucený...
Mou povídku samozřejmě milovat nemusíš, ale upřímně, já bych ji na tvém místě ani nečetla, pokud ji vidíš takhle... protože pokud ji vidíš jako příběh o násilníkovi a oběti, tak čteš asi jinou povídku. To je můj názor.
Co se týče Temných stínů, znám je, ale myslím, že především jde o zcela jinak stavěný příběh, vycházející ze zcela jiných premis - a Salazaret píše úplně jiný žánr, proto myslím, že není úplně fér tyto povídky porovnávat. Nepopírám, že je to povídka velmi dobře napsaná, ale přijde mi, že je zde dost slabě zdůvodněno, proč si Harry musí vzít Severuse a mít s ním (okamžitě) sex, aspoň mi to v té době nepřipadalo moc přesvědčivé (četla jsem to už před časem). A myslím, že moje povídka je v mnohém realističtější - pokud už by skutečně nebyla jiná možnost, skutečně by bylo tak těžké si s Harrym upřímně promluvit, vše mu více vysvětlit, přesvědčit ho, že není jiná možnost, jednat s ním ohleduplněji? As ano, ale pak by to nebylo takové působivé a dojemné drama o svatební noci :-) Myslím, že Salazaret do značné míry koncipovala svou povídku tak, aby byl počáteční sex prostě co nejhorší, já jsem ji zase koncipovala úplně jinak - a vidím i své hrdiny jinak. I když, mimochodem, možná jste si všimli, že jejich první sex mohl být i v mé povídce mnohem horším zážitkem... ale nakonec nebyl. Moje role jsou totiž myslím víc nejednoznačnější. U mě je Severus stejnou obětí jako Harry a úplně stejně jako Harryho ho takový sex děsí a prostě není schopen se chovat jako násilník. Toho Salazaretin Severus i přes vnitřní odpor schopen je a takové pojetí je nepochybně dramatičtější a pro mnohé čtenářky bezesporu přitažlivější (bez ohledu na kvalitu psaní, kterou si posuzovat netroufám, to Salazaretino je možná mnohem lepší) - ale v v tomto případě jde hlavně o určitý přístup k tématu a já si nemyslím, že Salazaretin je nutně lepší nebo pravdivější, jen někomu asi vyhovuje víc...