Je to moc pěkné, až na ty depresivní místa s mrtvými spolužáky. Líbí se mi, že Harry konečně postupně dospívá, má čas na normální puberťácké myšlenky, mile mě překvapilo, že začal myslet na své dítě. Moc se mi líbí, jak popisuješ skřítky a jejich mimopracovní život. A hlavně děkuji, že píšeš.