Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 12

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 12

Škola začala a hrad hučel životem. Hagrid se vrátil z Francie ve výborné náladě, Ginny přivítala Harryho měkkým objetím den po hostině a Luna k němu okamžitě přistoupila, aby mu zasněně poblahopřála k jeho manželství se Severusem.

„Jsem si jistá, že lektvary teď budou lepší, když si tě vzal. On je docela popudlivý člověk," poznamenala se svou obvyklou otevřeností Luna.

„Já si tak jistý nejsem, Luno," odpověděl Harry rychle. „Má tendenci přísně oddělovat výuku a svůj soukromý život."

To, samozřejmě, nebyl vůbec důvod pro Severusovu učitelskou osobnost, ale Harry považoval své manželství za příliš soukromou záležitost, než aby někomu řekl o skutečném stavu věcí mezi ním a Severusem. Koneckonců, odpíral tyhle informace i svým nejlepším přátelům. Jenom Nessa věděla.

„Jak vypadají jeho pokoje? Jsou opravdu plné řetězů a seker?" zeptala se Ginny s potlačovaným smíchem.

Harry se zašklebil.

„Ne, to nejsou. Vlastně jsou docela pěkné. Žádné zmijozelské barvy... no, kromě zmijozelského praporu. Ale zbytek je elegantní."

„Chová se k tobě dobře?"

„Ano," odpověděl velmi stručně Harry. Ginny pochopila, že Harryho manželství není zrovna vítaným tématem rozhovoru a rychle změnila téma.

„Už jsi slyšel o nové umělecké třídě?" zeptala se. „Přemýšlela jsem, jestli bych se měla zúčastnit, ale já se opravdu zajímám víc o famfrpál."

„Právě jsem se zapsal na úřední desku," odpověděl Harry.

„Ach, musím se přihlásit taky!" řekla Luna, „vždycky jsem chtěla nakreslit muchlorohého chropotala správně."

Odplula pryč s brkem a opustila tak Harryho a Ginny, kteří se vší silou snažili nerozesmát.

„Harry, jestli Sna… myslím, jestli se k tobě tvůj manžel, ehm, chová špatně, pošli dopis mámě a tátovi, nebo to řekni Brumbálovi. Vypadáš, že jsi zhubl."

„To je v pořádku, Ginny. Opravdu. Copak ti Hermiona a Ron nic neřekli?"

„Řekli, ale ty se o svém manželství v dopisech moc nezmiňuješ, ne?"

„Všechno je fajn, Ginny, vážně," řekl Harry trochu netrpělivě, „Severus je v pořádku. Nevadí mu návštěva mých přátel ve sklepení, tedy pokud zůstanou v mé ložnici, samozřejmě. Ty a Luna jste vítány navštívit mě kdykoliv."

„Opravdu? Jak milé!" vykřikla Luna, která se právě vrátila od úřední desky.

Mezitím se havraspárský chlapec s kaštanovými vlasy přiblížil ke Ginny, která trochu zrůžověla.

„Jé, ahoj Kevine," řekla se zářivým úsměvem. „Uvidíme se, Harry. Opatruj se."

„Uvidíme se v pátek večer v umělecké třídě, Harry," řekla Luna.

„Jasně, těším se."

Severus přezíravě zvedl obočí, když ho Harry informoval, kde bude trávit čas v pátek večer.

„Upřímně řečeno, myslel jsem, že svět umění by pro tebe byl příliš ušlechtilý a nedostupný, Pottere," poznamenal.

„Tvoje myšlenkové procesy mě už dlouho nepřekvapují," odsekl Harry chladně. „Myslíš si, že víš všechno."

Severusův ret se stočil, když blahosklonným pohledem přejel Harryho nahoru a dolů. Harry stále rostl, ale nebyl zdaleka tak vysoký jako Ron nebo Severus. Proto bylo pro Severuse snadné, aby se Harry v mnoha ohledech cítil méněcenně.

„Všeználkovství bych přisoudil spíš tvé kamarádce slečně Grangerové," odpověděl Severus.

„Nemáš rád Hermionu, protože je skvělá a nepředvádí se. A protože je z mudlovské rodiny."

Černé oči se zúžily.

„Buď opatrný, Pottere."

„Ty bys měl být opatrný," zasyčel Harry. „Nemůžeš popřít, že jsi nikdy nepochválil Hermionu za její lektvary a ona byla vždycky nejlepší. Nikdy jsi to neuznal."

Severus přistoupil k Harrymu, který zůstal, kde byl.

„Snažíš se mi mluvit do toho, jak učit třídu, Pottere?" zavrčel.

„Ne, nedělám nic takového! Jen odmítám, abys úplně bezdůvodně kritizoval moji kamarádku. A pokud by někdo kritizoval tebe, bránil bych tě taky, protože i když se nezajímáš o mě ani o to, co dělám, pořád jsi můj manžel a ochránce. A teď musím jít na svou lekci."

Harry se otočil a odkráčel pryč.

Když přišel páteční večer, Harry a Luna společně kráčeli do třídy a dychtivě vstoupili dovnitř. Na židli ležel úhledně složený černý plášť a hezká žena indického původu poklepávala hůlkou proti velkému kufru na podlaze. Ten se otevřel a odhalil tak všechny druhy kreslicího materiálu. Pracovní krabice naplněné kreslicími nástrojemi ležely spořádaně na každém stole.

„Ach, to musí být profesorka Mukherjeeová," řekla studentka za Harrym a Lunou ohromeným hlasem.

„Její umění je vystaveno v Galerii kouzelnického umění v Londýně," zašeptal někdo jiný.

Čarodějnice se otočila a usmála se na ně, její modré sárí přitom šelestilo. Její oči byly černé jako Severusovy, ale zářily jako ptačí. Byla asi tak vysoká jako Harry.

„Prosím, posaďte se," řekla veselým hlasem, který se hodil k očím i úsměvu. Do učebny se právě valil velký dav studentů ze čtvrtého až sedmého ročníku. Následovalo šramocení židlí, jak se všichni usazovali.

Bystré oči čarodějnice přes ně pomalu přejížděly. Harrymu se zdálo, že když se na něj podívala, zahlédl záblesk uznání.

„Jsem velmi šťastná, že vás do téhle třídy přišlo tolik. Bude mi ctí učit vás na této škole principy a techniky kreslení a skicování. Jmenuji se Sonja Mukherjeeová, a místo toho, abych prostě přečetla vaše jména, myslím, že by bylo hezké, kdyby se každý student a studentka představili sami. Prosím, řekněte mně a svým spolužákům, co vás zajímá na umění a co očekáváte od tohoto kurzu."

Ukázala na studenta nejblíže k ní. Harry, který seděl vepředu s Lunou, přemýšlel o tom, co chtěl říct – za dalších třicet vteřin nebo tak nějak bude řada na něm. Brzy na něj čarodějnice kývla.

„Jmenuji se Harry Potter."

Mnoho hlav se otočilo jeho směrem, ale Harry na to teď byl zvyklý, i když to pořád nesnášel. Pokračoval:

„Vlastně jsem letos v létě absolvoval, ale musím zůstat v Bradavicích z bezpečnostních důvodů. Ehm... oženil jsem s profesorem Snapeem a pomáhám mu s menšími úkoly, které se týkají jeho výzkumu lektvarů. Beru lekce, abych se připravil stát se učitelem obrany proti černé magii. Hm, tak to je něco málo o mně. Navštěvuji tuto třídu, protože bych ve svém volném čase chtěl kreslit. Mám skicář a to mi pomáhá vyjádřit věci, které neumím vyjádřit slovy. Rád bych se dozvěděl víc o kreslení a naučil se různé techniky a styly a myslím, že by bylo opravdu užitečné pracovat s dalšími lidmi a vyměňovat si nápady, protože jsem si vždycky kreslil jenom pro sebe."

„Děkuji vám, pane Pottere. Zpětná vazba a interakce budou stejně důležité jako objevování a upřesněňování vašeho osobitého stylu. A jak jste se zmínil, umění je jeden ze způsobů, jak se vyjádřit, jak dát najevo své vnímání světa."

Usmála se na něj a přešla k Luně.

„Skvělá třída!" prohlásil Harry, když skončili.

„Profesorka Mukherjeeová je velmi dobrá," souhlasila Luna. Ostatní studenti byli stejně zaujatí a vzrušeně mluvili o budoucích lekcích.

„Pane Pottere? Mohu s vámi mluvit?" zavolala profesorka Mukherjeeová.

„Počkám na tebe, Harry," řekla Luna a šťastně vyběhla ven. Čarodějnice tiše zavřela dveře a podívala se na Harryho. Byla mladá, možná o čtyři nebo o pět let starší než Tonksová. Černé vlasy měla v módním sestřihu na ramena.

„Jsem členkou Fénixova řádu, Harry," řekla bez úvodu. „Mám blízký vztah s ředitelem a mluvila jsem předtím s tvým manželem. Vím, že máš soubojové lekce s Králem."

„Králem?"

„Tak všichni říkají Kingsleymu Pastorkovi," řekla s mrknutím připomínajícím Brumbála. Pak zvážněla.

„Jsem si vědoma toho, že jsi více než schopný se o sebe postarat. Albus mi o tobě hodně řekl. Nedivil ses, proč tě Řád nepožádal, aby ses stal členem, i když ti sedmnáct let bylo už před rokem? "

„Ano, přemýšlel jsem o tom," řekl Harry pomalu. Vzpomněl si na pocit pořádné rozmrzelosti a naštvanosti, když mu bylo sedmnáct a nikdo nemluvil o tom, že by mohl vstoupit do Řádu, zejména po tom, co zažil.

„Když jsi teď chráněn krevním poutem a díky všem lekcím schopnější se bránit, členové Řádu si myslí, že jsi víc než dostatečně zralý, aby ses k nim připojil."

Harry přikývl. Dávalo smysl, že potřeboval nějaký prokazatelně praktický výcvik, aby se mohl zapojit.

„Ale pak... jsi tady mě chránit nebo kvůli třídě výtvarného umění?" zeptal se Harry a doufal, že to nezní hrubě. Líbila se mu tahle čarodějnice; nemluvila s ním povýšeně a zdálo se, že je velmi laskavá.

Její oči znovu zajiskřily.

„Ten druhý důvod, i když bych tě samozřejmě chránila, pokud bys někdy byl v nebezpečí; ale když vidím, že tvůj manžel je mocný čaroděj a že trénuješ se třemi členy Řádu pod Albusovým dohledem... řekla bych, že jsi chráněn docela slušně. Ačkoliv si troufám říct, že už jsi unavený poslouchat, jak potřebuješ ochranu."

„Jo, to jsem," přiznal Harry.

„Může to být oboustranné – ty nás můžeš chránit také," řekla, upravujíc si část svého sárí. „Bylo mi potěšením tě poznat."

Podali si ruce a Harry odešel, příjemně překvapený. Luna nakreslila ve vzduchu znamení, když se k ní připojil. Myslel na to, jak půjde zpátky do sklepení a připojí se tam k zarputilému mistru lektvarů. Nijak ale neocenil myšlenku vrátit se do své samoty.

„Chtěla bys vidět můj pokoj?" zeptal se Luny.

„Ach, jistě, Harry!“ rozzářila se. Společně sešli dolů do sklepení. Nessa na Lunu skepticky pohlédla.

„Nesso, tohle je moje kamarádka Luna," řekl Harry. Luna vypadala dychtivě.

„Neviděla jsi náhodou muchlorohého chropotala?"

Nessa na ni zírala korálkovýma očima a zavrtěla hlavou.

"Škoda," povzdechla si Luna.

Harry pronesl heslo a portrét se otevřel. Severus Snape stál v hale s knihou v ruce. Ušklíbl se, když Harry a Luna vstoupili.

„Dobrý večer, pane profesore," řekla Luna zasněně. Severus vrhl na Harryho pohled, který jasně vyjadřoval jeho názor na Harryho volbu přátel.

„Pane, chtěla jsem se zeptat, jestli mezi svými přísadami do lektvarů nemáte muchlorohého chropotala."

Severus ji pohrdavě přejel očima. Harry si zoufale přál, aby mohl zůstat stejně klidný jako Luna, která se sotva zdála být si vědoma Severusova nepřátelského pohledu.

„Neposkytuji ve svém skladu útulek žádným fiktivním bytostem," řekl popuzeně.

„Chováte se poněkud hrubě, pane," poznamenala Luna mlhavě. „To musí být škrknami."

Harry si uvědomil, že je nejvyšší čas zasáhnout.

„Ehm, Luno, můj pokoj je tamhle. A, uh, Severus je trochu ve stresu. Výzkum lektvarů."

Harry Luně ukázal pokoj, chvíli si povídali a pak ji neochotně doprovodil ke vstupu. Když za ní zavřel dveře, Severus, který seděl na pohovce s knihou, upřel svůj pohled přímo na Harryho.

„Trochu ve stresu?" zeptal se.

Harry si odkašlal.

„Zjistil jsem, že učitelka výtvarného umění je členkou Fénixova řádu," řekl.

Žádná odpověď.

„Říkala, že s tebou předtím mluvila."

„Je to schopná čarodějka," poznamenal Severus znuděným tónem a pokračoval ve čtení své knihy. Takové prohlášení bylo od Severuse více než dostatečnou chválou. Harry se už chystal vrátit se do své ložnice, když se Severus chytil za levé předloktí.

Harry k němu spěchal a posadil se na pohovku. Severusova tvář byla prázdná, maskujíc tak jeho nepříjemné pocity.

„Je tady vůbec něco pro zmírnění té bolesti?" zeptal se Harry tiše.

Severus na něj zíral.

„Nemyslíš, že bych to použil, kdyby bylo? Imbecilní otázka," odsekl jedovatě.

Harry, který byl už více než dobře zvyklý na Severusovu jízlivost i výbušnou povahu, reagoval na ten komentář tichým klidem a po chvíli vyslovil svou myšlenku:

„Možná, že když procházíš bolestí po velmi dlouhou dobu, zvykneš si na to tak, že si nemyslíš, že stojí za to ji nějak zmírnit."

Severus na něj ostře pohlédl a Harry věděl, že jeho slova udeřila hřebíček na hlavičku.

„Musím jít," řekl Severus, vstal z pohovky a popadl svůj cestovní plášť.

Harry si povzdechl a posadil se na místo, na kterém Severus seděl jen před pár okamžiky. Ještě hřálo od jeho tělesného tepla.

Konec kapitoly 12

< Kapitola 11      Kapitola 13 >

-)-)-)

Děkuji moc všem komentujícím minulé kapitolky: belldandy, Nade, Berušce, Martě, kali, Bobo, Máje, Lanevře, bacil, lucik, Profesor. Tahle povídka není zrovna dramatická, ale myslím, že můžete, i v této části, sledovat malé pokroky ve vztahu mezi Harrym a Severusem :-) Jinak mám menší zpoždění, za které se omlouvám, ale další překlad se budu snažit dodat co nejrychleji, nejpozději do 14 dnů... Komentáře potěší :-)