Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 16

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 16

Harry stál uprostřed své velké ložnice se zvednutou hůlkou.

„Expecto Patronum!" řekl, pak zavřel oči, povolal své kouzlo a přenesl svůj duševní hlas na jelena, který vystřelil z hůlky. Bylo to hodně těžké, protože musel nejen mluvit za Patrona, ale také vést jeho pohyby. Patron oznámil:

„Buď opatrný, přicházím!"

Harry potlačil úsměv a snažil se udržet si koncentraci. Cvičil další půl hodinu, než se začal cítit unavený. Potom, i když s pocitem, že to bude k ničemu, a s vědomím, že je to trochu zbrklé, pronesl zaklínání naposled a otevřel dveře ložnice. Jelen se vznášel na chodbu a do knihovny. Věděl, že Severus rád trávil sobotu odpoledne zavřený se svými knihami, psal nějaké rozsáhlé výzkumné pojednání. Harry opustil svou ložnici, dveře nechal pootevřené, pak zavřel oči a soustředil se vší silou s hůlkou ve stále natažené ruce.

O pár vteřin později se dveře knihovny rozletěly a vlající se šaty se alarmující rychlostí blížily k jeho ložnici.

„POTTERE!"

Harryho dveře do ložnice práskly o zeď, když v nich náhle stál Severus s očima planoucíma hněvem.

„Jenom cvičím," řekl Harry nevinně.

„CVIČÍŠ? KDY JSEM TĚ UČIL, ABY MI TVŮJ PATRON ŘÍKAL: HEJ, ČLOVĚČE?"

„Ach, tak jsi mu rozuměl, co řekl," odpověděl Harry klidně.

Severus na něj vrhl zničující pohled a nic víc už se mu říct neuráčil. Otočil se na patě a odkráčel zpět do knihovny. Harry si zakryl ústa rukou a snažil se nesmát nahlas. Posadil se na malém koberci na podlaze a vytáhl knihu o kreslení.

Zrovna ji otevřel, když něco tenkého a stříbrného vplulo do jeho pokoje. Byl to popelec. Jeho oči na něj zářily, když mu Severusův hlas, nyní měkký a hedvábný, řekl:

„Pokud mě ještě jednou vyrušíš, Pottere, pak toho budeš opravdu litovat."

Pak to zmizelo.

Harry si uvědomil, že nebyl nijak zastrašený tou hrozbou. Poslal svého jelena se zprávou:

„Opravdu litovat? Proč proboha? Vypadá to, že jsi přerušil lekce k Patronovi a plně se věnuješ tomu složitému výzkumnému úkolu."

Severus Snape nebezpečně přimhouřil oči, když Harryho Patron nonšalantně naklusal do knihovny podruhé a promluvil k němu.

„Drzoun," zavrčel po vyslechnutí zprávy, vstal a opustil své knihy, aby mohl jít za svým vzpurným manželem, kterého našel sedět se zkříženýma nohama na podlaze a číst si.

„POTTERE!" zařval, vysoké lícní kosti zrudlé podrážděním.

„Ach, dobře, že jsi přišel. Nebyl jsem si jistý, jestli tě vytáhnu z knihovny znovu," řekl Harry nebojácně a vyskočil.

Severus pomalu přešel k Harrymu, řeč jeho těla i pohled byly hrozící. Zastavil se, když se jejich těla a nosy téměř dotýkaly.

„A proč jsi vlatně měl tu drzost mě rušit?"

„No... chtěl jsem ti poděkovat, že jsi mě naučil, jak vykouzlit mluvícího Patrona."

Severusův pohled vůbec nezměkl.

„To nemohlo počkat?"

„Dávám přednost tomu, abych svému manželovi poděkoval osobně."

„Manželovi," zavrčel Severus a zašklebil se, jako kdyby říkal něco odporného. Oči měl stále zavrtané do očí Harryho, díval se na něj svým ohnivým pohledem. Harry mu pohled klidně opětoval. Severus si uvědomil, že je k Harrymu tak blízko, že se jeden z neukázněných pramenů Harryho vlasů dotýká jeho čela. Mohl tak vidět maličkou část jizvy za rozcuchanými vlasy nad čelem. Všiml si nekonečné černě zorniček i zářivě zelené barvy duhovek, tmavšího kroužku, který je odděloval od bílé barvy. Díval se do tváře mladého muže a jeho citlivý čich, tak dobře sloužící při poznávání přísad do lektvarů, vdechoval vůni Harryho čerstvě osprchovaného těla. Pak se jeho mysl začala oddělovat od informace, kterou mu nos vysílal, a také začala analyzovat osobu, se kterou byl ženatý. Odvrátil oči a odstoupil od Harryho, rozhlížejíc se po místnosti. Nikdy se neobtěžoval ani nahlédnout dovnitř Harryho osobní architektonické sféry. Pokoj byl překvapivě čistý. Bylo zřejmé, že dospívání vybavilo Harryho smyslem pro organizaci. Nebo to byla jeho výchova u Dursleyových, kteří, aby jim nekřivdil, byli velmi zaměřeni na pořádek?? Nebo to bylo, i když se to zdálo nesmyslné, manželství s mistrem lektvarů?

„Ty vážně čteš," pronesl neuctivě, když viděl na policích množství knih.

„Úžasné, že?" podotkl Harry sarkasticky.

„Velice," odpověděl Severus chladně. Natáhl ruku a vytáhl z police knihu, kterou půjčil Harrymu pro jeho lekce k Patronovi.

„Předpokládám, že mou knihu už nebudeš potřebovat," dodal a rychle vyšel z místnosti.

Harry obrátil oči v sloup a zavřel za ním dveře.

Příští týden byl bohatý na události. Profesorka Mukherjeeová dala studentům ještě zajímavější úkol než minule: byli rozděleni do dvojic a jeden z nich měl nakreslit tvář toho druhého, po týdnu si pak měli prohodit role. Luna a Harry se rozhodli pracovat společně.

„Budu tě kreslit první, Harry," řekla Luna šťastně a už si ho očima přeměřovala.

„Můžete se nastrojit a namalovat si tváře – holky a kluci," řekla Mukherjeeová, „ale nepřehánějte to."

Třída byla nadšená.

„Chystám se obléct jako jeden z těch klasických hudebních skladatelů, s poprášenou parukou a tak," zahihňal se někdo.

„Zůstanu, jaká jsem," prohlásila spěšně jiná studentka.

Harry s ní mlčky souhlasil, ale Luna už procházela všechny možné druhy tvorů pochybné existence a přemýšlela, jak to použít na Harryho. Oba zachránila Ginny, se kterou se setkali po večeři, a která navrhla, že Harry by vypadal dobře jako typ svůdného upíra, o kterém četla v mudlovské knize, kterou štípla z místnosti dvojčat.

„Já vážně nevím," řekl Harry váhavě.

„Neboj, ani nevíš, kolik make-upu shromáždily na koleji moje spolubydlící," ujistila Harryho Ginny, „jsem si jistá, že mi holky půjčí všechno, co mají, když jim řeknu, komu budu make-up dělat."

Luna vypadala potěšeně. Harry polkl.

„Ehm... Poslyš..."

„No tak, Harry!" stála Ginny na svém.

Harry se podíval z jasných hnědých očí do zasněných bledě modrých.

„Jo, tak dobře," zamumlal a zašoupal přitom nohama.

„Mohli bychom jít dolů do vašich pokojů, Harry. Myslím si, že vkus profesora Snapea ohledně osvětlení je docela inspirativní," poznamenala Luna.

„Já bych ráda viděla, jak jeho pokoje vypadají," řekla se zájmem Ginny, „Fred a George na mě budou naštvaní, že jsem měla to privilegium místo nich."

„No, Severus – Snape – řekl, že mám své přátele zvát jen do mojí ložnice."

Luna vypadala zklamaně.

„Zeptám se ho. Myslím, jsou to stejně tak i moje pokoje, prostě není zvyklý, no, sdílet je s někým poté, co bydlel sám tak dlouho."

Ginny a Luna přikývly, ale Harry věděl, že pravděpodobně věděly, že byl dost zdvořilý, co se samotářských zvyků Severuse týče. Přesto, věrný svému slovu, vysvětlil Severusovi úkol a zeptal se ho, zda by ho Luna mohla načrtnout v hale, protože efekt stínu a světla by tam byl mnohem zajímavější než v jeho ložnici.

Severus pokrčil rameny.

„Tři teenageři v mých pokojích. Jak rozkošné. Nechci tady žádný rámus ani pobíhání. Nebudou se mnou mluvit. A ani žádné hloupé otázky od té výstřední holky Láskorádové o fiktivních složkách lektvarů," řekl.

„Jako kdybys ty nebyl výstřední," poznamenal Harry. Severus tuto připomínku ledově ignoroval a odešel do své knihovny.

V úterý večer Severus nadzvedl své tenké obočí, když se z Harryho pokoje ozval hlasitý výbuch smíchu. Po chvíli se otevřely dveře ložnice a vyšli z nich tři přátelé, s Harrym uprostřed. Severus na ně upřeně hleděl.

Harry byl oblečený v normálním černém kouzelnickém hábitu, ale Luna a Ginny mu orámovaly oči černými očními stíny, řasenkou a oční tužkou. Jeho tvář byla pokryta práškem a špičky jeho vlasů byly zelené.

Severusova ústa se trochu zachvěla, přejel si klouby přes ústa, než se mu podařilo získat svůj klid zpátky.

„Slečno Láskorádová a slečno Weasleyová, co jste pro Merlina provedly s mým manželem?" zeptal se a úplně zapomněl na to, že nestojí o žádnou interakci s nimi.

„Ginny mi pomohla stylizovat ho do upíra," vysvětlila Luna zasněným tónem.

„Do upíra?" zeptal se Severus nevěřícně.

„Ale myslely jsme si, že špičáky by vypadaly trochu kýčovitě," řekla Ginny vesele.

Severus hleděl kriticky na Harryho a vychutnával si ten všesnášející pohled v zelených očích.

„Měly byste setřít většinu toho hrozného prášku. Také, rámovat vnitřní okraje očí s těmihle černými věcmi je extrémně nezdravé. Nicméně, protože je to, doufejme, jen při téhle příležitosti, nemělo by mu to ublížit. Ale mohl by mít trochu červenější rty," oslovil Lunu a Ginny.

Všichni tři mladí zamrkali.

Severus tentokrát zvedl obě obočí.

„O červeně nebo rudě namalovaných rtech, moji milí, se říká, že jsou nejsmyslnější, a to v mudlovské i kouzelnické fikci, i když to nemusí odpovídat skutečnosti. A androgynní vzhled je velmi populární v literatuře, v umění i jnde. Nazvěme to... umělecká licence."

Harry pod bílým práškem pokrývajícím jeho tvář zrudl. Nejsmyslnější? A jak to Severus vyslovoval. Nejsmyslnější...

„Ach, myslím, že jsem s sebou vzala trochu červeného lesku na rty," řekla Ginny a rozběhla se zpátky do Harryho pokoje.

Ty černé oči Harryho znovu pozorně studovaly.

„Která z nich vybrala to zelené zvýraznění tvých vlasů?" zeptal se.

„Ginny," řekl Harry s úsměvem.

„Skláním se před vaším dokonalým vlasově-stylistickým vkusem, slečno Weasleyová," řekl Severus a vážně ke Ginny sklonil hlavu, když se vrátila s červenou barvou. „A teď, co s těmi rty?"

Bylo to naprosto překvapivé, jak Ginny, Luna a zejména Harry přijali Severusovu angažovanost v jejich projektu. Severus sám tužkou nakreslil linku na Harryho ústech. Svědomitě ji předtím dezinfikoval čistícím kouzlem, které způsobilo vypadnutí několika vlasů z kartáčku. Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, Harry zjistil, že se mu opravdu pořádně zahřály tváře, když mu Severus jemně nanesl malé množství karmínové barvy na rty. Ginny mu mezitím odstranila většinu bílého prášku z obličeje. Jakmile skončila s jeho make-upem a účesem, musela odejít do Nebelvírské věže a pracovat na svém domácím úkolu. Luna a Harry se posadili a Severus odešel k pohovce, střídajíc čtení se sledováním Luny skicující Harryho kreslicím uhlem.

Konečně byl výkres hotov. Severus poznamenal, že není umělec, ale že Lunin obraz vypadá „docela slušně". Zářivě se usmívající Luna poděkovala Harrymu polibkem na poprášenou tvář, zdvořile řekla sbohem Severusovi a odplula ze sklepení, broukala si nějakou melodii s deskami pod paží a s kabelou přes rameno.

Severusovy černé oči přejely po Harryho tváři.

„Mám něco, co odstraní všechny ty barvy," řekl Severus a přivolal sklenici a zrcadlo. Ale místo toho, aby je podal Harrymu, zamumlal čistící kouzlo nad svýma rukama a nanesl voňavý obsah sklenice na Harryho tvář.

„Voní to tak hezky," řekl Harry a hluboce se té vůně nadechl.

"Obsahuje magický večerní petrklíč, mimo jiné," zamumlal Severus a jemně vtíral ten mléčně bílý krém do Harryho pokožky, „teď zavři oči."

Harry poslechl a cítil, jak se Severus dotýká jeho víčka.

„Zvedni hlavu ke stropu a nemrkej."

Aplikoval nějaký krém na zčernalé vnitřní okraje Harryho očí.

Pak, s mávnutím hůlky, byl krém pryč, a Harryho tvář byla úplně čistá.

Severus zvedl zrcadlo.

„Teda! Geniální!" řekl Harry. „Jak to, že na trhu není žádná tvá kosmetická značka, Severusi? Něco jako Snape Deluxe..."

Severus si odfrkl a přešel zpět ke své hýčkané pohovce.

„Magické nehody zahrnující povrch obličeje jsou velmi běžné," poznamenal. „Je to naprosto standardní nástroj. Dělám to pro Pomfreyovic obchody nejmíň jednou za čtrnáct dní."

„Jo, ale děláš to ty."

Severus opravdu nevěděl, co odpovědět. Místo toho se ponořil do své knihy.

Když byl Harry zpátky ve svém pokoji, sklonil Severus tu tlustou bichli.

„Snape Deluxe...!" zamumlal a zavrtěl hlavou. Jeho tenké rty se ale zkřivily do slabého úsměvu.

Ve svém pokoji se pro sebe Harry usmíval.

„Nejsmyslnější," zasmál se a také zavrtěl hlavou. Bylo to zvláštní, jak Severus úplně vyplivl slovo „manžel" během jejich souboje v naštvaném zírání a pak se zeptal jeho kamarádek, co udělaly s „mým manželem". Harry zamyšleně vytáhl svůj skicák.

Konec kapitoly 16

< Kapitola 15     Kapitola 17 >

-)-)-)

Díky moc těm, kdo komentovali minulou kapitolku tohoto překladu: Máje, symphony, bacil, samuel, Bobo, anneanne a Nade :-) Doufám, že jste si stejně jako já všimly/i pokroku - i nějaké to erotické napětí tam autorka propašovala :-) Jinak vaše komentáře k překladu jsou vítány, další část chci přeložit do Silvestra - tedy doufám, že to bude dřív, ale se všemi vánočními povinnostmi si raději dávám nějakou rezervu :-)