Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 23

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 23

Harry si unaveně promnul spánky. Uvažoval, co by mohl dát Severusovi k narozeninám. Ta inspirace pro plášť, který dal Severusovi k Vánocům, přišla v pravý čas a taky proto, že si Severus stěžoval na svůj starý plášť. Harry si nevzpomínal, že by Severus vyjádřil přání pro cokoliv, co potřeboval – tedy pokud nešlo o přání si schopných studentů. Neuplynul večer, kdy by si Severus odpustil kousavý komentář o nedostatečnosti studentů – o jejich chybějícím talentu, pozornosti, soustředění atd. A tohoto večera to bylo stejné. Severus se přihnal do sklepení ve stavu absolutního podráždění.

„No, ty jsi docela přísný, Severusi," podotkl jemně Harry.

„Vzpomínám si, že tvoje schopnosti ohledně vaření lektvarů nebyly zrovna působivé, můj manželi," protáhl Severus nenuceně.

„Přestaneš mi tak říkat?"

„Říkat ti jak?"

„Můj manželi."

Severus se k němu trochu naklonil.

„A nejsi snad můj manžel?"

„Zní to sarkasticky."

„Užívám si sarkasmus. Měl bys to taky zkusit."

Harry se pousmál.

„Neumím si tě představit bez sarkasmu," přiznal.

„Tvůj přirozený půvab je zcela dostačující." Harry v duchu znovu slyšel Severusovu poznámku, cítil jeho paže, když se na Vánoce objali. V tom komentáři nebyl žádný sarkasmus...

Severus mezitím studoval Harryho úsměv.

Teď, když si zvykl na Severuse a jeho způsoby, Harry se usmíval a smál hodně. I to nudné tmavé sklepení jako kdyby ožilo, jakmile Harry vklouzl do jejich pokojů. A Severus jeho přítomnost oceňoval, i když to Harrymu nikdy neřekl. Upřednostňoval spíš ukázat své ocenění způsoby, které nevyžadovaly slova. Dotknout se Harryho ramene, paže nebo ruky, či dokonce na chviličku položit ruku na Harryho neposedné vlasy – všechna ta gesta, která pro Harryho hodně znamenala, více, než si Severus vůbec mohl představit.

Sdílel teď svůj byt s Harrym ochotně, ačkoliv Harry nikdy nevstoupil do jeho ložnice a jen zřídka se objevil v jeho laboratoři; a když už to udělal, vždycky zaklepal. A taky rád mluvil se svým mladým manželem, byl totiž dobrý posluchač i dobrý tazatel – dospělost Harrymu přinesla trpělivost i přemýšlivost. A pak tu samozřejmě byly Harryho náčrtky a kresby. Severus rád sledoval Harryho při práci. A Harrymu se dokonce podařilo přemluvit Severuse, aby taky vyšel ze své laboratoře, a zapojil ho do her jako Hadi a žebříky nebo Kouzelnické scrabble. Když byli malí, ani jeden z nich si neměl s kým hrát. Bylo to, jako kdyby oba společně doháněli to, co ve svém dětství postrádali.

Severusovy narozeniny se doma nikdy neslavily. Později, v Bradavicích, mu jeho kolegové-učitelé vždycky předali velké přání podepsané všemi jako zdvořilé gesto. Brumbál šel ještě o krok dál a dal Severusovi dárek – obvykle něco vzácného, ​​drahého a velmi užitečného. Dokonce i poté se ale Severus ptal sám sebe, jestli se Brumbál jen nesnažil, aby byl jeho špion šťastný. Kdo by mohl mít rád Severuse Snapea? Nicméně věděl, že Brumbál, s jeho úžasnou schopností vidět nějaké dobro v téměř každém, ho považoval za syna. Brumbál ho často zval na čaj nebo se s ním procházel kolem Bradavic a mluvil s ním o věcech, které neměly ani tu nejmenší spojitost s jeho prací špiona. Přesto ovšem neočekával žádnou narozeninovou oslavu a každopádně nenáviděl všechny společenské akce a setkání, takže když opustil ložnici, připravený učit, vlastně si vůbec nevzpomněl, že má dnes narozeniny – bylo to jasného a chladného lednového dne. To mu připomněl až Harry.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Severusi," řekl s veselým úsměvem.

Severus na něj chvíli zíral a pak si odfrkl.

„Narozeniny," zamumlal opovržlivě a prosmýkl se kolem Harryho, jehož úsměv se jenom rozšířil.

Po vyučování zašel na čaj s Brumbálem, který mu předal svůj dar – zbrusu novou a dost drahou sadu kouzelnických šachů. Severus byl vlastně velkým vyznavačem šachů; on a Brumbál strávili nemálo svých setkání ponoření do boje na život a na smrt nad protestujícími pěšci. Severus se ovšem vzdal naděje na Harryho jako svého šachového partnera. Strategie a taktika, kterým se Harry naučil během svých soubojových lekcí s Kingsleym Pastorkem, tvrdohlavě odmítaly být převedeny na šachovnici.

„Jak spolu s Harrym vycházíte, Severusi?" zeptal se Brumbál, když mu Severus poděkoval.

„Je to uspokojivé," řekl Severus, „považujeme vzájemnou přítomnost za vcelku snesitelnou."

„To rád slyším. Nemáš s ním nějaké problémy?"

Mám díky němu mnoho příležitostí k úsměvu, pomyslel si Severus s teplem, které pro něj bylo nové.

„Vůbec žádné, což je upřímně řečeno docela ohromující."

Brumbálovi zajiskřilo v očích.

„Pozoroval jsem, že se stáváte přáteli."

Severus na to nijak neodpověděl. Tiše s Brumbálem souhlasil, ale cítil, že by bylo trapné přiznat to nahlas.

Když Severus odešel, Brumbál se otočil k fénixovi.

„Však bylo načase, aby Severus dostal trochu sluníčka do toho svého sklepení, Fawkesi," řekl a poškrábal nadýchaný krk svého mazlíčka. Fawkes začal zpívat.

Severus byl v hale uvítán pohledem na narozeninový dort na stolku a Harrym, který mu do náruče vložil balíček, sotva vešel dovnitř svých pokojů.

„Jen něco malého," řekl. Jeho tváře byly červené.

Severus náhle hledal svůj hlas.

„To opravdu nebylo nutné, Harry," prohlásil a snažil se, aby to znělo nezaujatě a nenuceně.

„Rozbal to," řekl Harry.

„Hm..." zabroukal Severus a pár vteřin si balíček prohlížel, než jej opatrně otevřel, jako kdyby si tu proceduru vychutnával. Harry ho nervózně sledoval.

Severus vytáhl velkou knihu. Když ji otevřel, zjistil, že obsahuje výhradně Harryho uměleckou práci. Byly tu náčrtky, které Harry udělal, když Severus  vařil lektvar, kresby představující složky lektvarů, scény z Bradavic, detailní obrázek Severusovy vlastní ruky...

„Ehm, vím, že to vážně není nic užitečného nebo zvláštního, ale myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit. Hodně jsi mě inspiroval, Severusi." Harry se trochu pousmál.

Severus pomalu zavřel knihu a pohladil desky rukou. Harry si všiml toho gesta a okamžitě věděl, že jeho dar měl obrovský úspěch.

„Děkuji ti, Harry. Moc se mi to líbí," řekl Severus, položil ruku na Harryho rameno a podíval se mu do očí. Jakou dlouhou cestu jsme spolu ušli, ty a já, Harry Pottere. To samo o sobě je dar, přemítal v duchu.

„Je tu ještě něco jiného. Asi si budeš myslet, že je to sentimentální nebo tak něco, ale musím to říct. Chci říct „děkuji ti“ za to, co jsi udělal a za to, co děláš, abys mě chránil," řekl Harry poněkud plaše, ale jasně, tónem, který dával najevo, že se nestydí Severusovi poděkovat.

Severus se k němu natáhl se spontánností, která překvapila i jeho samotného, a objal Harryho kolem ramen, přitáhl si tak mladíka k sobě.

„To je poprvé, co mám narozeninový dort... tedy, kromě těch Albusových čokoládových zrůdností." Pousmál se.

Harry Severuse objal a zavřel oči. Severusův hlas se vznášel v blízkosti jeho ucha.

„Pokud by mi před pár měsíci někdo řekl, že bych tě mohl shledat snesitelným, ty nemožný nebelvírský spratku, pak bych jazyk té osoby pořádně proklel."

„Jsem jen snesitelný?" zeptal se Harry, trochu se odtáhl a vesele se na Severuse zašklebil. Mužova tvář byla úplně jiná než ten lhostejný nebo kyselý výraz, který obvykle kazil jeho rysy. Černé oči zářily životem a tenká přísná ústa, často sevřená do tvrdé linky nebo zvlněná opovržením, byla prohnutá do skutečného úsměvu.

„Velmi snesitelný. Zní to pro jeho náročné Veličenstvo dost uspokojivě?" zeptal se Severus suše.

Harry se zasmál. Jediná osoba kromě Albuse, která se tady ve sklepení směje, uvažoval Severus.

„To je... vcelku přijatelné," odpověděl Harry, s použitím jednoho ze Severusových  nejoblíbenějších hodnocení.

Severus se něžně dotkl Harryho čela hřbetem ruky a znovu otevřel knihu skic. Všiml si, že Harry do ní zahrnul i kresbu lahvičky obsahující krev jejich pouta. A Severus pocítil podivnou radost, že to je právě Harry, koho on chrání. Vypadá jako jeho otec, kromě těch očí... a jeho povaha je... laskavá, pomyslel si Severus. Ta ironie toho, že takový laskavý mladík byl donucen ke spojení s osobou té nejhorší povahy v okruhu několika kilometrů! Ale možná to byl jeden z důvodů, proč byl Albus Brumbál tak neústupný ohledně  manželství mezi nimi... A nějak se tomu vytrvalému Nebelvírovi podařilo proniknout odolným povrchem Severusova ochranného brnění.

Konec kapitoly 23

< Kapitola 22     Kapitola 24 >

-)-)-)

Tání ledů pomaloučku pokračuje :-) A já zase moc děkuji za komentáře k předchozí části překladu - konkrétně Vixen, samuelovi, Benny, Bobo, bacil, Saskye, Blesk, Nade, Corettě, Eně a Symphony. Už kvůli vám všem se budu snažit přeložit další část co nejdřív, ale oficiálně platí, že další kapitolka by měla přijít plus mínus do tří týdnů...