Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 24

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 24

Dokonce i během té největší  zimy Harry chodil ven, aby si zalétal na koštěti nebo se svižně prošel po areálu, chtěl zůstat v kondici. Uvnitř pak pracoval na svých kresbách a byl v tom povzbuzován profesorkou Mukherjeeovou, která ho informovala, že má opravdu talent. Jednoho dne se Harry rozhodl nakreslit Nessu. Had se, pózujíc pro Harryho, velmi pečlivě stočil kolem své paličky. Severus, poněkud mrzutý, že nemůže otevřít dveře (to by znamenalo vytlačit Nessu z obrazu, zatímco ji Harry kreslil), se rozhodl sledovat postup a stál vedle Harryho, zatímco mladý muž skicoval Nessu křídovými tužkami.

„Obraz obrazu," poznamenal Severus a pak se podíval na Nessu:

„Marnivé stvoření."

„Požádal jsem ji, aby mi pózovala," řekl Harry s úsměvem, zatímco Nessa zdvořile předstírala hluchotu.

„A co autoportrét?"

„Proč bych měl kreslit sám sebe?" zeptal se Harry, upřímně překvapený.

„Jak sám sebe vidíš? To nemusí korespondovat s tvou skutečnou podobou."

„Obraz toho, jak vnímám sám sebe?"

„Ano."

„Hm, vlastně jsem nakreslil obrázek toho, jak si myslím – dobrá, jak jsem si myslel – že ty vnímáš mě. Bylo to v mém pátém ročníku, po nitrobraně."

„A co jsi nakreslil?"

„Mého otce," odpověděl Harry.

Na chvíli zavládlo ticho, jak oba pocítili pravdivost těch slov.

Severusova tvář byla bez výrazu.

„Stále máš tu zajímavou kresbu?"

„Ne, vyhodil jsem ji po Vánocích."

Další ticho.

Nessa je bystře pozorovala.

„Ještě pořád mě vidíš jako-"

„Jamese Pottera?" dokončil Severus větu. Chvíli Harryho studoval.

„Ty se mu velmi podobáš. Ale nejsi on."

„To je dobře nebo špatně? Nebo obojí?" zeptal se Harry.

Severus se pousmál a zahákl svůj ukazováček pod Harryho bradu.

„To je dobrá věc."

Harry se také usmál a pak rychlým pohybem ruky nakreslil proužek na Severusův povýšeně zvednutý nos.

„Harry Pottere!" zahřměl Severus a na jeho tvář se vrátilo obvyklé zamračení, zatímco Harry se smál.

„Spratku jeden," přidal mistr lektvarů. Harry natáhl ruku a dlaní skvrnu rozetřel.

„Pottere!"

Nessa byla zobrazením dokonalého klidu. Jen její ocas se mírně škubal.

Severus popadl ze židle jednu z Harryho křídových tužek. V příštím okamžiku měl Harry na tváři  dobře viditelnou čáru. Harry chytil další kus křídy. Kroužili kolem sebe a tužky drželi jako meče. Harry opatrně vykouzlil ochranný oční štít pro oba, což Severus otestoval před tím, než začal „šermovat". Nessa zapomněla na svou pózu a pověsila se na svou paličku, korálkovýma očima sledovala soupeře.

Hravý zápas skončil, když Harry Severuse odzbrojil. Jejich tváře byly plné barevných pruhů. Dívali se na sebe. Harry se usmál. Severus povytáhl obočí.

„Taková dětinskost," řekl, ale jeho tón byl škádlivý. „Pojďme dovnitř, odstranit tento nepořádek z našich tváří."

Přivolán byl krém, který Severus použil na Harryho před několika měsíci.

„Čistící kouzlo dělá kůži jako papír," podotkl Severus, zatímco aplikoval krém na Harryho obličej. Harry klidně stál a cítil, jak ty dlouhé kvalifikované prsty lehce masírují jeho tvář.

„Můžu?" zeptal se a natáhl ruku pro mast.

„Jestli chceš," řekl Severus pobaveně.

Harry ponořil prst do nádobky s krémem a začal se Severusovou čelistí, pak pokračoval na jeho tváře, nos a čelo. Celou dobu toho procesu ze sebe nespustili oči.

„Ty bys opravdu měl uvažovat o výrobě kosmetických lektvarů, Severusi," poznamenal Harry, když jejich tváře byly čisté.

„Ani náhodou," zavrčel Severus.

„Proč ne? Umíš namíchat úžasné věci a já bych mohl dělat kresby návrhů a etiket."

Severusova ústa se jen o ten nejmenší kousek prohnula.

„Mohli bychom nabízet bezplatné vzorky ve škole," dodal Harry nadšeně, „a jsem si jistý, že Brumbál by podporoval naše jedinečné úsilí."

„Jedinečné úsilí? Albus?"

„Snape Deluxe, řada speciální péče o pleť-"

„Pottere! Ty blouzníš!" vyštěkl Severus.

„Ach, to je nápad! A mohl bych požádat Weasleyovic dvojčata-"

„Pottere!"

„Severusi, upřímně řečeno, ten krém je prostě skvělý. Není to žádný standard. Viděl jsem recept na něj v knihovně; psal jsi to ty."

Severus se zatvářil, jako kdyby raději vytvářel produkty, které by způsobovaly naskakování puchýřů na lidské kůži a další nepříjemné věci.

Harry si pobroukával.

„...a speciální pečující řada pro muže. Trh péče o pleť se zaměřuje většinou na ženy, to není správné-"

„Harry Pottere, právě přemýšlím o umlčovacím kouzlu."

Harry zatahal Severuse za ruce.

„No tak, Severusi. Jenom pokus."

„Nejsem tady, abych se zabýval kožními problémy lidí," řekl Severus kysele, „jsme členy Fénixova řádu, ne členy Řádu kožních onemocnění."

„Možná změníš názor, když se nad tím trochu zamyslíš," řekl Harry drze, usadil se na pohovku a bubnoval prsty o její opěradlo.

Severus protočil oči. Nicméně, pravdou bylo, že krém byl velmi dobře přijat. Madam Pomfreyová sama navrhla, aby ho dal na trh. Její návrh byl přijat pohrdavým odfrknutím.

„Vidím, je to velmi exkluzivní," zasmála se tehdy matrona.

Přesto, šlo o víc než jen o ten krém. Byl to dobrý pocit, mít někoho jako Harry, kdo byl naprosto pohodlný v jeho společnosti, kdo ho škádlil, ale ne neuctivě, a kdo se v nepříjemné společnosti mistra lektvarů volně smál. Přemýšlel, jak se pro Merlina tomu mladíkovi podařilo zvyknout si na jeho nepřístupné chování. Severus měl Harryho raději, než by si chtěl přiznat.

Vyšší čaroděj si prohlížel Harryho tvář. Byla to tvář muže; Severus rozeznával lehounký stín vousů. Puberta byla naštěstí, alespoň co se týkalo akné, u Harryho nenápadná, jeho kůže byla broskvově hladká. Jediná jeho opravdu viditelná jizva byla ta, kterou po sobě zanechala Voldemortova kletba, a ta byla ukryta pod vlasy na čele. Harry řekl Severusovi, že jizva samotná mu vůbec nevadí; ve skutečnosti se mu docela líbil její tvar, ale nenáviděl pozornost, kterou k němu poutala. Harry byl zároveň obrazem nevinnosti i smyslnosti. V Severusových očích se objevil charakteristický zadumaný pohled. Většina lidí v Harryho věku si užívala život, jak jen mohla; a s Voldemortem byl čas cennější než kdy jindy. Ale Harry se zdál být šťastný ve sklepení, pouze se Severusem Snapem a Nessou.

„Chci ti něco ukázat," řekl Severus. „Obleč si prosím něco teplého, jdeme ven."

Sníh křupal, když dvě postavy, jedna vysoká a druhá menší, zanechávaly otisky bot v bílé přikrývce. Severus vedl Harryho do areálu v zadní části hradu, kam lidé chodili málokdy. Harry byl zaujat zvukem hudby – byl uklidňující a připomněl mu jednu z mála šťastných stránek jeho dětství. Zastavil se a poslouchal.

„Pojď," řekl Severus. Harry ho následoval k bráně vedoucí do jednoho z mnoha nádvoří  bradavického hradu. Uprostřed stál buk, ale byl zbavený všeho svého listí. Na jedné z větví byla pověšena zvonkohra. Harry přistoupil a díval se na zvonky. Tiše k němu cinkaly. Přistoupil blíž. Viděl a slyšel zvonkohru předtím. Jedni ze sousedů Dursleyových měli sadu zvonkoher, což mělo za následek stížnosti jeho tety a strýce na „hloupý rámus", který dělaly za větrného počasí. Sousedé pak začali sundavat zvonkohry po každé noci, kdy strýc Vernon zaburácel na majitele jako vojenský tank, a nakonec je sundali napořád. Ale pro Harryho byl zvuk zvonků vždy uklidňující, navíc to byl jen slabý zvuk. Nevěděl, že v tomto větrném malém nádvoří byla také instalována zvonkohra. V jednom rohu byla lavička. Severus se na ni posadil a sledoval, jak se Harry přiblížil ke zvonkohře a naklonil hlavu, aby jí naslouchal. Poryv větru zvonky znovu rozhoupal. Líbí se mu to, uvažoval Severus. Harry se posadil na lavičku vedle Severuse, ruce v rukavicích složené v klíně.

„Tu zvonkohru jsi dal na strom ty?"

„Ano," odpověděl Severus. „Ředitel a já máme na tohle místo neomezený přístup. Je to mimo dosah ostatních studentů. Slyší vyzvánění, ale kouzlo je drží mimo. Uznává jen magické podpisy těch, kteří mají povoleno vstoupit."

Harry se na Severuse usmál.

„A ty jsi rozhodl, že já budu moci vstoupit?"

„Ano – po Vánocích."

Harry se rozesmál.

„Děkuji ti, že jsi mi ukázal tohle místo, Severusi." Vyprávěl svému manželovi o zvonkohře, kterou poslouchal, když byl dítě, do té doby, než byl soused donucen ji odstranit.

„Opravdu to má jisté uklidňující kvality," řekl Severus a jeho hlas i tvář byly měkké.

„Albus ví, že mám rád takový druh atmosféry. Vzal mě sem před mnoha lety a řekl mi, že tohle místo mohu používat podle vlastního uvážení. Sám rád čas od času bloudí ve svém oblíbeném sadu na pozemcích."

„Takže tohle je něco jako tvoje svatyně?"

„Ano. Je dobré dostat se občas ven ze sklepení."

„Tohle je pro ptáky?" zeptal se Harry a ukázal na ptačí budku, rovněž upevněnou ke stromu.

„Hm. Neopovažuj se nikomu říct, že jejich mistr lektvarů má slabost pro zvonky a ptačí budky."

Harry se zasmál. Severus nikdy neslyšel něčí smích na tomto nádvoří, koneckonců tady byl jediným návštěvníkem. Brumbál sice mohl vstoupit, ale nikdy nenarušil Severusovu touhu po soukromí na tomto malém místě.

„Celá škola by sem stála frontu, kdybych jim to prozradil," poznamenal Harry. Sehnul se a zvedl hrst sněhu. Severusovy oči se zúžily a připravil se na sněhovou kouli.

Konec kapitoly 24

< Kapitola 23     Kapitola 25 >

-)-)-)

Jako vždy moc děkuji za komentáře k předchozí části překladu - tentokrát konkrétně Saskye, Bobo, Benny, bacil, Acháje, Corettě, Máje, Eně, Symphony, Jamie Williams a Mononoke. Další kapitolka by měla přijít plus mínus do tří týdnů...