Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 26

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 26

Severus se rychle pohyboval chodbami, když kráčel do Brumbálových pokojů. Zvedl ruku a dotkl se řetízku, který mu Harry dal před chvílí. Stále cítil Harryho čelo proti svým rtům. Bylo to vůbec poprvé, kdy někoho políbil na čelo. Políbil muže předtím, během svých krátkých sexuálních dostaveníček, ale to byly povrchní polibky prosté jakýchkoliv emocí. Žádný z těch polibků se nedal srovnávat s tím, který dal Harrymu. Dorazil ke kamennému chrliči, který střežil vchod do Brumbálovy pracovny.

„Bonbón," řekl bezvýrazně. Chrlič uskočil stranou. Za chvíli už Severus seděl proti Brumbálovi a popíjel šálek čaje, na kterém ředitel trval. Hovořili o informacích, které Severus získal na setkání s Voldemortem. V jeho hlase bylo zřejmé znechucení nad falešnými vzpomínkami, které musel dát Voldemortovi. To Brumbálovi neuniklo a stejně tak jeho modré oči zaznamenaly řetízek měkce zářící kolem krku mistra lektvarů.

„Dal mi ho Harry," řekl Severus, když si všiml Brumbálova pohledu. Brumbál se usmál.

„Opravdu?"

„Myslí si, že mě bude na symbolické úrovni chránit," vysvětlil Severus bez jakéhokoliv sarkasmu. „Je nervózní, když musím na sekání s Temným pánem."

„To bylo velmi zřejmé, když sem před Vánocemi přišel a chtěl vědět, kde jsi," řekl Brumbál a jeho oči vesele zářily. „Ale budeš to muset nosit ukryté pod oblečením, Voldemortovi by se to mohlo zdát podezřelé."

Nikdy jsem neměl nikoho, kdo by čekal na můj návrat s úzkostí nebo nedočkavostí, pomyslel si Severus. Až doteď. Harry na mě čeká.

Brumbál vytáhl citrónovou šuměnku a s chutí ji strčil do úst.

„Rozhodně to vypadá, že ti manželský život svědčí, můj drahý chlapče."

Severus povytáhl obočí.

„Řekl bych, že jsi měl velice příjemnou oslavu narozenin."

Severus se na chvíli zamračil. Pak si uvědomil, že Harry musel říct o oslavě Nesse, a Nessa během svých nočních toulek nejspíš informovala polovinu hradních obrazů.

„Ano, Ha- on tomu věnoval mnohem víc úsilí, než by si tato příležitost zasloužila," řekl Severus suše. Záblesk v Brumbálových očích byl ještě zářivější, když Severus rychle přeskočil od prvních dvou písmen Harryho jména k zájmenu.

„Co takhle partičku šachů?" změnil Brumbál téma.

„Jistě, Albusi," řekl Severus.

Poté, co Severus odešel, Brumbál lehkým krokem přecházel po své kanceláři a spokojeně si pobrukoval.

„Proč by se proboha Potter obtěžoval darovat Snapeovi nějaký řetízek?" protáhl ze svého portrétu Phineas Black.

„Protože někdy, Phineasi, je víc magie v jednoduchém gestu než v mávání hůlkou a v kouzlech," vysvětloval Brumbál.

Phineas udělal znuděný obličej.

„Myslím, že navštívím svůj druhý portrét," zívl si.

Zatímco Severus byl v Brumbálově pracovně, Harry nakreslil obrázek. Když skončil, odložil tužku a opřel se v křesle. Obličej mu rozsvítil zářivý úsměv. Severus Snape, cynický mistr lektvarů, který ho tak zuřivě nenáviděl, ho políbil na čelo. Harry se klouby prstů dotkl toho místečka. Pak pomalu zavrtěl hlavou. Nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy by nevěřil, že je to možné – že on a Severus by si k sobě mohli najít cestu. Kdy se to začalo měnit? Potom, co se tak přihnal do Brumbálovy kanceláře, když už nemohl potlačit svůj strach z toho, že Severus se nevrací z večeře Smrtijedů? Stále se usmíval, když se otevřely dveře a Severus rychle vkráčel do jejich pokojů.

„Čemu se směješ?" chtěl vědět, když spatřil Harryho výraz.

„Jsem šťastný, protože ty a já jsme se konečně po všech těch letech přestali nenávidět. A protože jsme teď přátelé."

Severus ho pár sekund studoval.

„Myslím, že by se dalo říct, že vytrvalost se vyplácí," řekl. Pokývl hlavou k náčrtku v Harryho ruce.

„Co jsi kreslil?" zeptal se. Harry mu skicu podal.

V popředí byla ve stínu nízká cihlová zeď. Nahoře na obloze bylo možné vidět siluetu draka letícího přes měsíc v úplňku. Na zdi byly položené dvě hůlky a jedna z nich ležela přes tu druhou takovým způsobem, který mohl být vykládán jako ochranný. Severus se podíval na hůlky pozorněji a když to udělal, Harryho tváře získaly slabý barevný nádech. Severusova hůlka byla stejně černá jako jeho oči a vlasy, byla dlouhá a tenká jako jeho prsty i postava. Harryho cesmínová hůlka byla bledší a trochu kratší – byly to jejich hůlky, které tak pokojně odpočívaly na zdi, a Harryho hůlka byla pod Severusovou.

Severus se podíval do zelených očí. Harry se trochu zašklebil.

„Neříkal jsi, že si myslíš, že jsem spodek?" zeptal se drze.

„Vzpomínám si, že jsi preferoval myslet na sebe spíš jako na… univerzálního?" podotkl Severus a jeho oči se pobaveně zaleskly. Podal skicu zpátky Harrymu.

„No, jen teoreticky," odpověděl Harry.

Na chvilku zavládlo ticho, během kterého se na sebe dívali. Severus byl zběhlý v hodnocení lidí a hádání jejich nálad i bez použití nitrozpytu. Teď pocítil náhlý nával smutku přicházející od Harryho a ty zelené oči se zdály být tmavší.

„Na co myslíš?" chtěl vědět Severus.

„No, kolik času vlastně mám mít na tu praktickou stránku, když je mi v patách vraždící čaroděj, který se snaží najít jakoukoliv mezeru v bradavickém brnění? A dokonce i když se nám podaří porazit Voldemorta, jak můžeme vědět, že přežijeme? Nechci, aby se ti něco stalo!"

To všechno Harry vychrlil jedním dechem.

„Neměl by sis aspoň trochu věřit, Harry? Trénují tě velmi zkušení kouzelníci a čarodějky. Máš přátele. Máš potenciál. A máš moji krevní ochranu."

„Pokud jsme spojeni krví, Severusi, tak... tak jsou spojeny i naše životy. Nemůžu se zbavit strachu pokaždé, když jdeš k Voldemortovi. Severusovi, vím, jak jsi schopný, ale to nemění nic na tom, že... že se o tebe bojím. "

„Bojíš se? Ty? Nebelvír?" řekl Severus se zvednutým obočím, snažíc se odlehčit Harryho náladu.

„Přál bych si, abys mi mohl slíbit, že se ti nikdy nic nestane," řekl Harry a nevěnoval Severusovu pokusu žádnou pozornost. Natáhl ruku a dotkl se řetízku, který mu věnoval. Severus si uvědomil, že mladík bojuje se slzami – alespoň tak soudil podle způsobu, kterým svíral rty. Skica mu vyklouzla z ruky na podlahu.

Severus nikdy předtím nikoho neutěšoval. Nikdo se zdravým rozumem by si ho nevybral jako důvěrníka svých starostí. Také mu nikdy nikdo neřekl, že on nebo ona se bojí, co by se mu mohlo stát. I když Brumbál měl o Severuse opravdovou starost – často ji vyjadřoval tím, že se dotkl jeho ramene a řekl mu, aby na sebe dával pozor. A Severus pokládal Brumbála za rádce, kterého nikdy v životě neměl. Ale Harry byl první osobou, která tak explicitně vyjádřila své obavy o něj.

A když teď Severus zíral na Harryho, nevěděl, co má dělat. Věděl jen, že slova v této situaci nestačí, i přes všechny své podivuhodné schopnosti v oblasti jazyka byl bezmocný. Objal Harryho jednou rukou a přitáhl ho k sobě. Harry přitiskl tvář k prohlubni jeho krku.

„Promiň," řekl tlumeným hlasem.

Severus vydal jakýsi uklidňující zvuk a jemně přejel rukou přes Harryho záda. Co to se mnou Harry dělá? Držím ho a utěšuji ho. Já, Severus Snape, ten poslední člověk, na kterého by se lidé obrátili, když jsou smutní, pomyslel si. A naposledy jsem ho viděl plakat, když jsme se hádali, když jsme se navzájem nenáviděli...

Stáli tak chvíli, Harry tiše plakal a jeho slzy smáčely Severusovy vlasy i límec.

Kdy naposled jsem plakal já? přemýšlel Severus. Jeho hrudník se zdál smršťovat a on si náhle uvědomil, že uplynuly dlouhé roky od chvíle, kdy uronil slzu. Čas od času dokonce uvažoval, zda se vší tou hořkostí jeho schopnost ronit slzy úplně nevyschla. Trochu se odtáhl a podíval se na Harryho tvář.

„Promiň," opakoval Harry a snažil se usmát.

„Neomlouvej se," řekl Severus nevrle.

„Děkuji ti, Severusi."

„Pojď sem. Sedni si se mnou do knihovny. Zahrát si aspoň jedno kolečko kouzelnického scrabble by určitě udělalo zázraky," řekl mistr lektvarů a Harry ho následoval do obrovské místnosti.

Brzy se mladík usmíval i smál, zatímco se snažil uspořádat své žetony do srozumitelných slov. A Severusovy sarkastické bonmoty také přispěly k odlehčení atmosféry. Vyšli z místnosti až na večeři, společně. Po jídle už bylo hodně pozdě a oba byli ospalí.

Předtím, než se odebrali do svých ložnic, Harry chvíli intenzivně hleděl na Severuse, než ho krátce objal a poděkoval mu za to, že tam byl pro něj. Pak odešel a nechal Severuse němě stát uprostřed haly. Něco na zemi upoutalo jeho pozornost, byl to obrázek, který Harry předtím upustil na podlahu. Zvedl ho a vrátil se do své ložnice. Dlouho se na něj díval, nemohl odtrhnout oči od těch dvou hůlek.

Konec kapitoly 26

< Kapitola 25     Kapitola 27 >

-)-)-)

Jako vždy chci velmi poděkovat za všechny komentáře k předchozí části překladu: bacil, Saskye, Bobo, Benny, Symphony, Blesk, Máje, Corettě, Eně, Berušce a Ekolisias. Další kapitolka by měla opět přijít plus mínus do tří týdnů... budu se snažit, aby to bylo co nejdřív :-)