Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 38

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 38

Severus úzkostlivě pohlédl Harrymu do očí a čekal na odpověď.

„Chceš říct, že... žádáš mě, abych tě chránil krví?" zeptal se Harry pomalu.

„Chci, abys mě chránil stejně, jako já chráním tebe," prohlásil Severus.

„Ano, podstoupím druhý vázací obřad s tebou," zašeptal Harry a opřel si čelo proti Severusovu. Bylo to, jako kdyby ho Severus požádal o ruku; způsob, jakým to udělal, dokonce i když manželství a vázací obřad byly dvě různé věci, ovšem vzájemně propojené – zejména proto, že vázací obřad mohl být proveden pouze tehdy, pokud účastníci byli manželé.

„Děkuji-" začal Severus, ale Harry ho přísně přerušil:

„Neříkej to."

Severus se usmál, Harry mohl znít podivně stejně jako mistr lektvarů, když napodobil Severusův přísný postoj.

„Kdy se spojíme obřadem?" zeptal se Harry dychtivě. Severus přivolal kouzelnický diář ze svého pokoje. Spadl na postel mezi nimi. Harry se široce usmál. Severus byl vždy precizní.

„Podíváme se. V červnu..." diář poslušně zalistoval vlastními stránkami, dokud nenarazil na červen.

Severus se na chvíli odmlčel.

„Vazba bude muset být naplněna," zamumlal. Harry okamžitě pochopil; Severus znovu přemýšlel o té ubohé noci...

„Takže budu moci být nahoře?" zeptal se žertem, snažil se zabránit tomu, aby Severus začal váhat nebo o tom moc dumat – nebo dokonce aby změnil své rozhodnutí. Fungovalo to; Severus povytáhl obočí.

„Ty jsi nějak zaujatý tou nadřazenou pozicí v posteli a tou ctí mě zbavit nevinnosti," řekl povýšeně.

„Že jsem „zaujatý nadřazenou pozicí v posteli“?" Namouduši, Seve! To zní opravdu zábavně!" Harry se zasmál.

„Také tě to mělo rozveselit," poznamenal Severus s ironickým úsměvem. Harry si prohlížel diář, který na ně netrpělivě mával svými stránkami.

„Co v polovině června?" navrhl Harry.

„Patnáctého?"

„Ano."

„Tak tedy patnáctého," odpověděl Severus.

Ale ještě předtím, než začal červen, Harry a Severus překonali hlavní překážku v jejich vztahu: nechali za sebou vzpomínku na konzumaci jejich svazku. Jejich fyzické zkoumání ovšem přirozeně zahrnovalo malé nehody, které se stávají každému páru.

Tak například Harry momentálně neovladatelnou rukou srazil lampu na své straně postele, zatímco Severus líbal jeho úžasně citlivé břicho. Lampa spadla a s hlasitým nárazem se rozbila. Jindy Severusovy dlouhé vlasy zasáhly Harryho do očí a ještě jindy náhodně zapálili povlečení, protože Severus zapomněl vyndat hůlku ze změti listů; Harry se přes ně převalil a proud prskajících jisker zažehl přikrývky, což způsobilo, že oba čarodějové vyskočili z postele nazí a Harry popadl svou hůlku a vykřikl „Aguamenti!"

„Vidíš, naše láska zapálila postel," zasmál se Harry, zatímco se kochal pohledem na promočené ložní prádlo.

Severus zvedl oči k nebi a neobtěžoval se mu odpovědět, ale byl rád, že tyhle malé nepříjemnosti spíš povzbuzovaly než odrazovaly jejich intimitu.

Ke stejně nezapomenutelnému incidentu došlo, když se svíjeli v přikrývkách a nevšimli si, že se blíží k okraji postele. Následoval Severusův varovný výkřik, klouzavý zvuk, žuchnutí a sténání.

Zelené oči zamrkaly dolů do těch černých.

„Seve?"

„Myslím, že budeme muset aktivovat Kompasové kouzlo."

„Jsi v pořádku?"

„Neobjevil jsem žádné poškození."

Harry se rozesmál. Severusův vznešený slovník mu v takové situaci přišel jako to nejzábavnější.

Nicméně Severus stále hodně váhal i jen naznačit, že chce s Harrym spát. Jeho bubák se změnil na Harryho s mrtvýma očima, potřísněného krví, nahého a schouleného na posteli – hrozný pohled, ze kterého bylo Severusovi špatně od žaludku. Harrymu o tom nic neřekl, aby mladíka nenaštval. Věděl, že Harry byl unavený tímhle problémem a zdálo se, že se s ním vypořádal rychleji než Severus. Harry se ale stal odborníkem na vnímání toho, že jeho manžela něco trápí. Všiml si, že Severus se vyhýbá tomu, aby posunuli jejich vztah na další úroveň. Když se podíval do Severusových očí, viděl tam napsanou touhu, otázku i strach z negativní odpovědi, téměř se zdálo, že Severus očekává odvrácení se s odporem a znechucením... a Harry věděl, co musí udělat. Pokud Severus obvykle tlačil své studenty, pak tentokrát Severus sám potřeboval tlak, a jednou v noci, když byl Harry v Severusově posteli, vyměňoval si s ním vášnivé polibky a mazlil se se svým manželem, zeptal se:

„Seve, budeš se se mnou milovat? Pokud jsi připravený?"

Severus se prudce nadechl. Měl sex s Harrym, ale to bylo za velmi odlišných a otřesných okolností. Pozorně studoval Harryho tvář a odolával pokušení použít nitrozpyt, aby si potvrdil to, co právě slyšel. Stále se mu zdálo těžké uvěřit, že tady je někdo, kdo ho miluje.

„Harry, jsi si naprosto jistý, že to chceš?" zeptal se nakonec.

„Ano. Naprosto. A co ty?"

„Ano."

„Můžeme být proti sobě? Chci se ti dívat do očí," řekl Harry.

„Ano, samozřejmě se na sebe můžeme dívat." Ne jako minule, když jsme neměli vůbec žádný oční kontakt, pomysleli si oba čarodějové. Severus už s Harrym diskutoval „mechaniku stejnopohlavního sexu" i otázku ochrany; byl si jistý, že Harry ví všechno, co by měl v tomto kontextu vědět. A zatímco se připravovali pro nejintimnější kontakt, kterému se mohli oddat, Severus vysvětlil Harrymu, co se chystá udělat, a podařilo se mu uklidnit a vzrušit Harryho současně polibky i laskáním. Vedl Harryho do pohodlné polohy na posteli, s mladíkovýma nohama spočívajícíma na jeho ramenou; chtěl začít znovu, jako kdyby se nezmocnil Harryho těla nikdy předtím.

Později se Harryho tělo i duše otevřely Severusovi jako květina rozvíjející své okvětní lístky a přijímající žíznivého pijana do svého nektaru. Severus se napil z Harryho studny medu, opojený její jedinečnou chutí. Bylo to jako setkání dvou kapek rosy, které se k sobě stulily a staly se jednou; a sluneční paprsky se na ně rozzářily, proměnily je v duhu a způsobily, že se vypařily do úplně jiného světa, a když bylo po všem, leželi spolu ve vlhkém objetí. Nemluvili; pohled, který sdíleli, řekl víc než dost. Severus nebyl typ, který celou dobu říká: „Miluji tě", ale Harry se už naučil, že Severus mu ukazuje svou lásku jinými a méně nápadnými způsoby. Jeho obvykle lhostejný a často mrzutý obličej změkl při pohledu na svého manžela; a když se Harry usmál, Severus se usmál také.

Severus se stal pro Harryho múzou, mladík teď skicoval a kreslil více než kdy jindy a profesorka Mukherjeeová tím byla velmi potěšena, poznamenávajíc, že má skutečný talent a měl by ho dále rozvíjet. Harry jí řekl, že jedním ze zdrojů jeho inspirace je jeho manžel a ona se usmála upřímné sladkosti jeho prohlášení. Zeptal se jí, jestli by bylo možné, aby se zúčastnila jeho vázacího obřadu se Severusem, protože měla svůj podíl na jeho kresbách; a bylo to umění, které pomalu překonalo bariéry mezi ním a Severusem. Nemohla bohužel obřad navštívit, ale darovala Harrymu nádherný magický samodoplňovací akvarelový set, a Severus obdržel kvalitní láhev svého oblíbeného elfy vyrobeného vína​​. Albus Brumbál vybavil pár obřadními hábity, které byly vyrobeny speciálně na míru pro ně; minule si museli sadu půjčit. Jediný, kdo byl nespokojený nebo se přinejmenším nesnažil skrýt všechny pocity nelibosti, byla profesorka Trelawneyová, kteří dříve předpověděla, že manželství skončí katastrofálně a že to bude zahrnovat Harryho smrt ve vroucím kotli. Zbytek personálu si tehdy myslel, že má v podstatě pravdu, ale že přijít k takovému závěru nevyžaduje žádné věštící schopnosti. Když jim Severus a Harry ukázali, že se naprosto zmýlili, Trelawneyová trvala na tom, že manželství se stejně pokazí – že jejich láska bude trvat jen dočasně. Její kolegové, kteří viděli silný a blízký vztah mezi Severusem a Harrym, se neobtěžovali ji poslouchat; a sami Harry a Severus věděli, jak tomu je doopravdy. Pokud existovala jedna věc, kterou měli společnou Severus a McGonagallová, tedy kromě přísnosti, pak to byla jejich intenzivní nechuť k Trelawneyové a jejímu předmětu. Firenze, druhý učitel věštění, prostě řekl, že to všechno bylo napsáno ve hvězdách a planetách a že on nebyl překvapen. Když byl tázán na budoucnost páru, kentaur diplomaticky poznamenal, že cesty budoucnosti jsou na noční obloze v současné době nečitelné.

V den obřadu Harry s úsměvem vyhladil své perlové světle šedé šaty. Dobby se vzrušeně pohyboval kolem něj, kontroloval rukávy. Harry si vzpomněl na ten minulý vázací obřad. Na dva týdny, které následovaly. A na tu ponižující noc...

Už nikdy. Jednou jsem si řekl, že bych to už nikdy znovu se Severusem neudělal. A nebudu. Protože tentokrát to bude úplně jiné, pomyslel si. Kdo by si uměl představit, že on a Severus se do sebe zamilují?

Vázacího obřadu se měli zúčastnit Remus Lupin, Brumbál, Hermiona a Ron. Brumbál byl po obdržení svého pozvání přešťastný.

„Někdy, můj milý ptáčku, si nemůžu pomoct a jsem malinko pyšný na své plány," řekl Fawkesovi. Fawkes vydal veselý trylek a otřel si hlavu o Brumbálovu ruku. Brumbál si zamnul ruce.

„Ty jsi měl minule hořící den... dnes si budeš moci vychutnat obřad," dodal Brumbál a rozhlédl se po kanceláři; veškerý nábytek byl přesunut, aby nepřekážel, a Brumbálovy oči zazářily, když se dveře otevřely a dovnitř vešli první hosté: Ron a Hermiona, oblečení ve formálních šatech.

Podle tradice museli Severus a Harry přijít na místo vázacího obřadu zvlášť – do Brumbálovy pracovny, stejně jako minule. Harry dorazil první a Severus o několik minut později. Všichni hosté už tady byli. Greenová, která vedla svatební i vázací obřad v loňském roce, připravovala kancelář pro rituály, zatímco madam Pomfreyová pobíhala kolem s vázacími jehlami, kontrolovala jejich ostrost a čistotu.

„Blahopřeji, Severusi. Jsem velmi šťastný za tebe i Harryho," řekl Remus Lupin a jeho úsměv byl opravdu teplý a laskavý. Měl svou důstojnost, ale byl také velmi dobrosrdečný a nebyl z těch, kteří by drželi zášť. Natáhl ruku. Severus ji přijal.

„Děkuji ti, Remusi," řekl poněkud upjatě. Bylo to poprvé, co pronesl Remusovo jméno. Harry se mezitím objal s Hermionou.

„Ach, Harry, je to prostě úžasné!" málem vyjekla.

„Ano, to je," souhlasil Ron, ačkoliv vypadal poněkud skepticky. Lidé si přátelsky povídali; Fawkes pozoroval každého a všechno svýma inteligentníma korálkovýma očima; a Brumbál diskrétně cumlal citrónový bonbón. Pak už byl čas na zahájení ceremonie. Severus a Harry si sundali boty a ponožky a stáli v místnosti bosi, držící se za ruce. Harry jemně stiskl Severusovu ruku. Vzpomněl si, jak mu Severus tehdy zlomyslně zaryl nehty do dlaně, když kráčeli v kruhu. Teď byla Severusova ruka v jeho sevření teplá a pevná, jejich prsty byly propletené a mistr lektvarů mu stisk opětoval.

Severus soustředěně naslouchal slovům vázacího obřadu – slovům, která dřív zamítal jako idealistické sentimentální nesmysly pošetilých lidí, kteří byli natolik slabí, že podlehli té stupidní věci, které se říká láska. S jakou nenávistí a cynismem vstupoval do této místnosti před necelým rokem...

Ron trochu zezelenal, když byla do zápěstí milenců vložena jehla; Hermiona si toho všimla a věnovala mu přísný pohled dej-se-dohromady-Ronalde-Weasley. Vypadalo to, že Harry a Severus úplně zapomněli na skutečnost, že je lidé sledují, byli zcela pohlceni jeden druhým. Když pár po krevním rituálu obcházel místnost v kruhu, Hermiona cítila, jak ji svědí nos a oči. Dokonce i Ron, který musel překonat nevolnost vyvolanou jehlami a krví, vypadal hluboce zaujatý. Albus Brumbál a Remus Lupin zářili. Uprostřed obřadu, když k sobě Harry a Severus otočili hlavu a podívali se na sebe s rozzářenými úsměvy, si někdo s hlubokým pohnutím povzdechl. Zákony akustiky by lokalizovaly zdroj povzdechu do Brumbálovy blízkosti, ale nejkrásnější ze všeho byl okamžik, kdy Fawkes začal zpívat; fénix otevřel zobáček, jakmile Harry a Severus začali chodit v kruhu. Melodie zněla jako čisté štěstí a všichni přítomní se zachvěli v posvátné úctě. Severus pustil Harryho ruku a objal mladého muže kolem pasu, přitahujíc ho ještě blíž k sobě. Harry udělal totéž a tímto způsobem dokončili zbytek vázacího obřadu.

Když obřad skončil, vyměnili si něžné objetí a polibek. Brumbál si nenápadně otřel slzu z koutku oka – a nebyl jediný. Chvíli kolovaly nápoje a občerstvení; byla to tichá malá oslava. Jakmile byli všichni připraveni k odchodu, Severus vzal Harryho do náruče a odnesl ho z Brumbálovy pracovny za jásotu a potlesku v pozadí.

Konec kapitoly 38

< Kapitola 37     Kapitola 39 >

-)-)-)

Začít musím jako vždy díkem všem komentujícím předchozí kapitoly překladu: sisi, Benny, Saskye, Blesk, sam, Nade, Bobo, Eně, Máje, Acháje, Symphony a weras - děkuji také mnohým z vás za přání hezkých svátků a šťastného nového roku. A vzhledem k dnešnímu datu přeji ještě jednou všem čtoucím a hlavně komentujícím krásný nový rok 2014, za sebe doufám, že do několika týdnů dokončím MOKZ a pak se budu moci věnovat SK... Jinak tahle kapitola je myslím docela důležitá a také romantická, ovšem pomalu se blíží střet s Voldemortem... A P.S. Myslím, že i ten nejmrzutější člověk se díky lásce může trochu změnit, přinejmenším směrem k milované bytosti - a navíc, konkrétně v téhle povídce mi ještě Severus připadá docela v charakteru... Ale to asi vidí každý jinak, i podle svého pohledu na postavy :-)