Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 45

23.03.2014 21:10

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Překlad této kapitoly věnuji všem, jejichž gratulace a milá slova mě minule potěšily :-)

Kapitola 45

Severus s úlekem otevřel oči. Ozvěna Merlinova – ať už byl, kdo chtěl – hlasu mu stále zněla v uších. Harryho hrudník se s hlubokými nádechy zvedal a klesal. Jeho víčka se zachvěla a jeho prsty se natáhly. Severusovi unikl vzlykavý výdech a při pohledu na vrtění svého manžela zapomněl na únavu. Harry pomalu otevřel oči, zelené, jasné a udivující jako vždycky. Zamrkal a promnul si je. Jazyk mu vyklouzl a olízl rty a Severus věděl, že Harry potřebuje vodu, a zvedl se na loket s úmyslem popadnout sklenici.

„Severusi, můžeš odejít," zazněl hlas madam Pomfreyové.

„Neudělám nic takového!"

„Musím zkontrolovat jeho srdce a celkový stav a potřebuju se ujistit, že ani ty jsi nebyl poškozen tak dlouhým nitrozpytem," řekla zdravotnice podrážděně.

„Severusi," řekl Brumbál jemně. Držel v ruce Severusovu i Harryho hůlku a zářil.

Severus se zamračil na oba. Mumlajíc si něco pod vousy, pomalu vstal z postele, kde ho ještě léčitelka zběžně zkontrolovala hůlkou. Přikývnutím ho propustila a zatáhla závěsy kolem Harryho postele, aby ho tak skryla od pohledu.

Ospalý hlas řekl:

„Kde je Severus? Je v pořádku?"

Madam Pomfreyová mu uklidňujícím hlasem něco řekla. Severus netrpělivě přešlápl.

„Severusi, můj drahý, můj chlapče, trvalo ti to přesně padesát pět minut."

Severus cítil, jak ho zalila únava, spolu s hlubokým zármutkem pro spoušť, kterou všem z nich přinesla válka; ale s jeho emocemi byla smíchána i radost – radost z toho, že se Harry rozhodl strávit celý život s popudlivým a nevrlým mistrem lektvarů, s jeho složitou a obtížnou povahou. Madam Pomfreyová vystrčila hlavu ven.

„Jeho zdravotní stav je výborný, ale je velmi unavený. Udělám mu zítra nějaké testy, jen pro jistotu. A teď oba, ty i on, budete spát."

„Nepůjdu nikam ani nebudu spát bez-" Severus musel svou větu nechat nedokončenou, když se závěsy znovu uzavřely. Ostře vydechl a posadil se na židli. Zabořil obličej do dlaní.

„Jak bych vůbec mohl žít bez něj?" zamumlal. „Byla tam chvíle, kdy jsem si myslel, že jsem ho ztratil, Albusi."

Brumbálova ruka laskavě stiskla Severusovo rameno.

„Severusi, můj statečný chlapče, to, co všichni potřebujeme, je dobrý spánek."

„Asi nemám možnost strávit noc tady?" zeptal se Severus nevrle.

„Ne, nemáš. Uvidíš ho zítra ráno. Dobrou noc, Severusi," řekla madam Pomfreyová, která se vynořila ze závěsů a pak odspěchala pryč, aby se věnovala svým dalším pacientům.

„Severusi," řekl Brumbál.

Mistr lektvarů se na něj podíval.

„Když jsem na tebe křičel, nechtěl jsem ti to dávat za vinu," řekl stroze.

„Nedivím se, že jsi mě obviňoval, Severusi," řekl Brumbál a v otcovském objetí si k sobě hubeného čaroděje jednou rukou přitáhl, „Harry je tvá láska."

„Ano," zašeptal Severus. Albus mu vrátil zpátky jeho i Harryho hůlku.

Když si Severus šel lehnout, byl naprosto vyčerpaný; ale než zhasnul, nezapomněl zareptat na to, že vedle něj je tak prázdno. Ale ještě pořádně neusnul, když ho probudil vrzající zvuk, dveře jeho ložnice se otevřely. Vždycky zapomněl použít na panty nějaký ten zatracený olej proti vrzání. Nohy v ponožkách lehce jako kočka našlapovaly přes tvrdou podlahu k jeho posteli s jistotou, která prozrazovala důvěrnou znalost pokoje i ve tmě. Severusovo srdce prudce poskočilo; zvedl přikrývku a matrace se trochu prohnula, když se k němu přisunulo štíhlé tělo.

„Harry!" jeho hlas byl přiškrcený.

„Seve," přišla odpověď v tom milovaném tónu hlasu a slyšel v něm zároveň úsměv i slzy, „mohl jsem přijít až po zákazu vycházení."

Teplá ruka ho hledala a našla.

„Co tomu řekne madam Pomfreyová?"

„Nechal jsem na polštáři vzkaz vysvětlující mou nepřítomnost. Ale budu muset přijít zítra; než jsem šel spát, říkala mi, že chce provést pár testů ke kontrole mých nervových reakcí a reflexů, jen pro jistotu."

„Lumos!" pronesl Severus.

V měkké záři světla se zadíval do zářivých zelených očí. Leskly se slzami stejně jako jeho. Severus vzal Harryho do náruče a pevně ho přitiskl ke svému tělu.

Když se odtáhl, Harry jemně otřel ty úzké tváře svou dlaní.

„Miluju tě," řekl Severus sotva slyšitelným hlasem.

„A já tebe," odpověděl Harry a ovinul paže kolem krku svého manžela. Dlouho se navzájem drželi a tiše plakali. Severus ochranitelsky zahákl nohu přes Harryho tělo, zatímco oba leželi na boku, tváří v tvář. Postupně usnuli. Probudil je Hulák od madam Pomfreyové, který Harrymu důkladně vyčinil za jeho neposlušnost a plížení se ven z nemocničního křídla; očekává, že tam Harry bude do dvaceti minut. Harry se zasmál, ale Severus vypadal vážně.

„Měl jsem tě poslat zpátky. Co kdyby se ti něco stalo během spaní v naší posteli?"

„Seve, jsem v pořádku."

„Uvidíme, co řekne madam Pomfreyová," řekl stroze jeho manžel a podal mu talíř se snídaní, plný jídla uvařeného věrným Dobbym.

„Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se Harry.

„Mimo? Myslel sis, že jsi byl v bezvědomí?" zeptal se Severus nevěřícně.

„Nebyl jsem?"

Madam Pomfreyová zřejmě zatím neřekla Harrymu všechno, co se stalo. Prozradila mu nicméně, že Voldemort byl nadobro zničen.

„Je Voldemort opravdu pryč?" položil Harry další otázku a hladově přitom jedl.

„Je," řekl Severus.

„A členové Řádu jsou v pořádku? Moji přátelé?"

„Řeknu ti všechno po snídani a prohlídce," řekl Severus uklidňujícím tónem.

Na Harryho tváři se objevil tvrdohlavý výraz a on položil příbor.

„Jsou moji přátelé a Řád v pořádku, Severusi?" opakoval pevně. Severus ustoupil. Harry používal jeho plné jméno jen tehdy, když šlo o něco vážného – nebo když byl naštvaný.

„Zemřel Alastor Moody a nepřežilo několik dalších bystrozorů. Všichni ostatní budou v pořádku."

Harry vypadal velmi nešťastně. Severus se natáhl a dotkl se jeho ruky.

„Harry-"

„Ano. Vím, co chceš říct a máš pravdu. To je to, co se ve válkách stává," řekl Harry tiše. Díval se do očí svého manžela. „Jsem tak rád, že jsi tady se mnou, Seve."

Severuse svědilo v očích, když pomyslel na to, jak on sám kvůli Voldemortovi Harryho málem ztratil. Stiskl Harryho ruku a menší prsty se pevně sevřely kolem jeho.

Madam Pomfreyová pozdravila Harryho přísným pohledem a dalším vyhubováním; ale když viděla, jak ho Severus doprovází na ošetřovnu, usmála se a potlačila smích, vrtíc hlavou.

„Být se svým manželem je určitě jedním z nejlepších způsobů, jak podpořit uzdravování, ale měli byste být trpělivější," řekla. O několik minut později propustila Harryho se slovem „Výtečné!" a řekla mu, aby se šel projít na čerstvý vzduch k jezeru. Věděla, že Severus by ho rád plně seznámil se všemi těmi trýznivými událostmi. Dva čarodějové se posadili k patě stromu u jezera. Byl teplý den, ještě brzy ráno. Severus si povzdechl, když hleděl na jezero.

„Myslel jsem, že budu muset strávit zbytek mého života bez tebe. Ten pekelný Merlin..." zašeptal a přejel rukou přes neučesané a rozčepýřené vlasy svého manžela.

Harry se zatvářil zmateně.

„Merlin?"

Severus přikývl.

„Ten Merlin. Merlin je jen titul, ne jméno... Nikdo nezná jeho pravé jméno... Ale já začínám uprostřed... Harry, co si pamatuješ, než jsi... ztratil vědomí?"

„Vzpomínám si, že Voldemort na tebe poslal smrtící kletbu..." řekl Harry pomalu.

„Ale ty, se svým hrdinským nebelvírským postojem, jsi jí skočil do cesty. Zasáhla tě. Do hrudi. Tvé srdce se zastavilo," řekl Severus a potlačil nový nápor slz.

Harry na něj zíral.

„Byl jsem mrtvý?"

„Asi sto sekund. Pak tvoje srdce začalo znovu bít... podívej se na svou hruď, Harry."

Harry rozepnul tenkou košili, kterou měl na sobě; zarudlá a bolestivá jizva byla pokryta kusem gázy; žádné kouzlo nebo lektvar nemohly uzdravit jizvu po smrtící kletbě; musela se vyléčit sama. Harry se gázy při oblékání ani nedotkl, myslel si, že pod ní je prostě rána či řez. Severus gázu opatrně odstranil a oba studovali značku. Harry vzal Severusovy ruce do svých.

„Nosím tě teď v mé kůži, můj sokole," řekl s úsměvem, „to jen podtrhuje skutečnost, že jsi můj ochránce."

„A ty jsi můj ochránce. Zachránil jsi mi život," zašeptal Severus.

Harry jemně vyhrnul Severusův levý rukáv a ukazováčkem přejel vybledlé Znamení zla.

„Víš, jak moc odvážný jsi, Seve?"

Severus nemohl mluvit. Jen na chvíli sklonil hlavu. Pak jemně znovu zakryl Harryho jizvu, políbil ho na klíční kost a opět mu zapnul košili. Potom vyprávěl Harrymu všechno o nitrozpytném připojení přes jejich hůlky, o jeho zvláštní a neskutečné zkušenosti během hledání Harryho duše, o té zelené mlze a o Merlinovi.

„Ty jsi čelil tomu prokletí tak moc, jak jsi mohl, i když to stále oslabovalo tvou sílu, odmítl jsi pokračovat dál..."

„Pokračovat kam?"

Severus se usmál.

„Do Světla, jak se tomu říká, do nového života," řekl. „Do místa, kterému se duchové jako Krvavý baron nebo Skoro bezhlavý Nick vyhýbají, protože příliš lpí na minulosti."

„Ale proč jiní lidé nepřivedou zpět ty, kteří bloudí na pokraji smrti, ale stále jsou naživu?"

Severus o tom pár okamžiků uvažoval, než odpověděl:

„Voldemort se tě pokusil zabít; ta kletba se na něj odrazila a zabila ho také. Byl příliš arogantní a myslel si, že tvá krev by ho učinila silnějším – dokonce neporazitelným, když  připravoval svůj rituál znovuzrození. Ve své pošetilosti úplně zapomněl, že nevinnost tvé krve by mohla být jeho pádem. Spolu s poutem krve, které spolu sdílíme, to pro něj bylo příliš mnoho. A, Harry, tyhle okolnosti mi dovolily, abych tě přivedl zpět. Kdybych nebyl schopný zkombinovat nitrozpyt, hůlkovou magii a krevní pouto, pak bych tě ztratil, lásko moje; a byl to Albus, kdo svázal naše hůlky k sobě. Existuje jen hrstka lidí, kteří to mohou udělat. Byla to vlasně velmi neuvěřitelná a velmi šťastná šance, Harry, šance, kterou by většina lidí v naší situaci neměla, bez těch správných schopností a okolností."

„Správná kombinace," řekl Harry, škubal přitom nějakou trávu a mnul ji v rukou.

„Ano. Jsou to často jednoduché věci, které nám dávají největší sílu, lásko moje..."

Do Harryho zelených očí se vrátila jiskra.

„Líbí se mi, když mi říkáš „lásko moje", Seve."

Objal Severuse kolem pasu a lehl si k němu do trávy.

„Zachránil jsi mi život. Znovu," zamumlal Harry, „můj ochránce..."

„A ty jsi zachránil můj, má lásko," odpověděl Severus. Chvíli mlčeli a jen se těšili společností toho druhého.

„Víš, že média se na tebe chystají zaútočit s otázkami?" připomněl Severus Harrymu.

Harry zasténal.

„Jo... Ale na tebe se chystají zaútočit otázkami taky, miláčku."

„Miláčku?" Severus povytáhl obočí.

„A co třeba „jednorožče"?"

„To mi jen připomíná jeden pochybný obchod v Obrtlé ulici," řekl Severus.

„Proč pochybný?"

„Říká se tomu „Pornorožec“," řekl Severus. Harry se rozesmál. Byl jsem tak blízko tomu, abych už nikdy neslyšel jeho smích, pomyslel si Severus a zachvěl se.

„Už jsi tam někdy byl?"

„Jednou, když mi bylo kolem pětadvaceti. Lucius Malfoy chtěl, abych ho tam doprovodil. Ale pořád nevím, co je tak přitažlivého na dračích penisech."

Harry se zašklebil a přemýšlel, jestli o tomhle místě ví Charlie Weasley... Pak si vzpomněl na Draca Malfoye.

„Co se stalo s Dracem?" zeptal se.

„Je u svatého Munga. Stále jsou nalézány a ničeny základny Smrtijedů. Bude žít, ale on je těžce traumatizovaný a jeho rodiče jsou v Azkabanu."

Leželi spolu v trávě a mluvili tlumenými hlasy o následcích války.

Brumbál a McGonagallová, kteří se procházeli v areálu, zamířili zpátky do hradu, první z nich držel v rukou kopii Denního věštce. Celé číslo bylo věnováno Voldemortově pádu. Dva učitelé diskutovali o tom, co média zatím nevěděla.

„Takže Severus přivedl Harryho zpátky," řekla McGonagallová.

„Přivedli se zpět navzájem. Je to oddaný pár," zamumlal Brumbál.

„Je to jako z pohádky," podotkla suše McGonagallová. „Dva lidé, kteří se nenávidí a postupně prožívají tak silnou lásku, že překoná i zkázu."

„Láska je nevyzpytatelná, Minervo."

„To rozhodně," řekla přísná vedoucí Nebelvíru a její tváře na chvíli zaplavil zvláštní ruměnec.

„Myslím, Minervo, že všichni potřebují nějaký čas, aby oplakali ty, kteří padli ve válce, čas na oslavu, a hlavně nějaký ten závan čerstvého vzduchu. Což ​​je důvod, proč jsem toho názoru, že je pro Severuse nezdravé zůstávat pořád zavřený ve sklepení, zejména když je sdílí s mladým mužem plným života."

„Uvažuješ o...?" hlas McGonagallové se vytratil, když Brumbál začal přikyvovat, ještě než dokončila otázku.

„Je to Hagridův nápad. A myslím, že je skvělý."

Konec kapitoly 45

< Kapitola 44     Kapitola 46 >

-)-)-)

Pomalu a jistě se blížíme k závěru - zbývá už jen jedna kapitola a krátký epilog :-) Moc děkuji všem za komentáře k předchozí části a především za gratulace, někdy velmi milé - velké poděkování patří Saskye, Doře, Benny, Acháje, kytce, weras, Bobo, Nade, sisi, Máje a 3eri. Moje malá slashařka (:-)) mě sice dost zaměstnává, ale doufám, že další část bude opět do 14 dnů...

 

Zpět

Poslat komentář: Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 45

Datum 01.04.2014

Vložil Jamie Montek Williams

Titulek Nah

Odpovědět

Dneska jsem si dočetla všechny díly, které mi chyběly (vždy to tak dělám - nechám si prostor na další díly, čekám, až jich je víc dohromady).
Při Harryho smrti jsem se rozbrečela. A rozbrečela jsem se o to víc, když jsem viděla tu lásku mezi ním a Severusem. Je to... vážně, obdivuhodný příběh s ještě obdivuhodnějším překladem.
Díky ti, že překládáš.

Datum 26.03.2014

Vložil athenis

Titulek wow

Odpovědět

Skvelý preklad. Už som sa stala na tebe závislá... Určite budem rada keď budeš pokračovať. Ďakujem za preklad a za skvelo odvedenú prácu. :D

Datum 25.03.2014

Vložil sisi

Titulek Ď

Odpovědět

ano, děkuji za pěkný a rychlý překlad. Dobře si vzpomínám, jaké jsou probdělé noci u miminka, vůbec nejsou dlouhé a nudné. Se musí prát, žehlit, vařit, uklízet, člověk padá na ústa, nemá čas usnout,ale vydrží, protože se, těší, že to do tří let skončí, a pak to přijde. Třetí narozky robátka a noční bdění pokračuje, protože mamina prostě neopustí své robátko, ani po třech letech. Ale Rocio, máš tu své šestinedělí a máš se šetřit. Sev a Harry jsou báječní průvodci do říše snů. Je to krásná dlouhá pohádka, určitě si uvědomuješ, že jsi i její českou maminkou. Bože, to se prolíná do tolika existenčních rovin. Moc dík. Ať vám to doma pěkně jde. Ať jste obě zdravé.

Datum 24.03.2014

Vložil Mája

Titulek :-)

Odpovědět

Má lásko a miláčku už bylo na tyhle dva opravdu moc :D Ale jinak skvělý. To, jak Harry zdrhnul z ošetřovny a ráno byl probuzen Poppyiným hulákem, bylo prostě úúúžasné :D

Datum 24.03.2014

Vložil Achája

Titulek :-)

Odpovědět

Aááá, to bylo sladký jak cukrkandl, ale však si to kluci zaslouží:-)
Co že se to na ně chystá?
Jsem ráda, že jsou všichni v pohodě.

Datum 24.03.2014

Vložil Blesk

Titulek ...

Odpovědět

Sice je pravda, že tahle kapitolka je trochu moc přeslazená, ale nestěžuju si. Strašně se mi líbí, jak se Harry vyplíží z ošetřovny k Seveusovi do postele. To je strašně milý. Skvělý překlad, děkuji. :)

Datum 24.03.2014

Vložil weras

Titulek ====

Odpovědět

Skvělý díl,moc se mi líbí.Líbí se mi hlavně Severus. Od něho slyšet tak láskyplné oslovení,to už je něco! A co jim chystají za dárek? Jsem skoro stoprocentně přesvědčená,že to bude chata,ve které trávili svoje líbánky. Kam jinam by Severuse vystěhovali ze sklepení,ne? Ale nechám se překvapit. Velký dík a moc se těším na konec!!!!!!

Datum 24.03.2014

Vložil Bobo

Titulek ++++

Odpovědět

Ach ty jejich ťuťuňuňu přezdívky, to jaksi nemůžu rozdýchat, ale jsem zvědavá, co vymyslel Hagrid, stanování v Zapovězeném lese?

Datum 24.03.2014

Vložil Astirie

Titulek Achchch

Odpovědět

Skvělý díleček .. úplně přeplněný romantickými pocity ... to já ráda a Své je tak sladký
Už se moc těším co pro ně Brumbál vymyslel ... moc ti děkuji za další díleček :-)

Datum 24.03.2014

Vložil Nade

Titulek ooOoo

Odpovědět

Moc pěkný dílek. Zajímalo by mě, jestli se někdy dozví, kdo je Merlin. Ale myslím, že v tuhle chvíli je jim to úplně, ale úplně, jedno. :-D
Děkuji za krásný překlad, těším se na další kousek.