Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 46

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 46

„Kam jdeme?" zeptal se Harry zvědavě. I Severus vypadal podezřívavě, když kráčel vedle svého manžela. Brumbál je požádal, aby se s ním setkali u vchodu do hradu; pár byl vřele uvítán ředitelem a rozzářeným Hagridem. Harry se den předtím setkal se všemi svými přáteli – a následovala spousta objímání, líbání a slz smutku i radosti. Lidé ho velebili a Harry se z toho cítil poněkud nesvůj. Mladý čaroděj poukázal na to, že by nikdy nebyl úspěšný bez pomoci Řádu, bez své rodiny – a bez svého manžela. Severus stál tiše v koutě, když všichni vyrazili směrem k Harrymu, aby ho objali. Když ho Harry přede všemi objal a políbil, trochu zrudl a přitiskl Harryho k sobě; a teď, následujíc Brumbála a Hagrida, se drželi za ruce a vyměňovali si zvědavé pohledy. Ale když je vedli do Zapovězeného lesa a dolů po známé oblázkové cestě, v očích se jim náhle objevilo uznání.

„Myslel jsem si, že tohle místo bylo obnoveno do původního stavu?" vyjádřil Severus Harryho myšlenky, když se před nimi objevil líbánkový domek, jak mu říkali. Vypadal trochu větší než předtím. Na verandě stále visela zvonkohra. Brumbál si odkašlal.

„Když nastal čas vyčistit prostor po skončení vašeho pobytu, Hagrid navrhl něco jiného. Byl si jistý, že se vrátíte a dům na vás nebude čekat marně. Harry a Severusi, chtěli byste, aby se tento dům stal vaším domovem? Je to oblast, které se obyvatelé lesa rádi vzdají – zejména kvůli vám dvěma, a je to na samém okraji lesa – blízko hradu. Pokud byste zde chtěli žít, pak bude připojena letaxová síť a místo musí být trvale registrováno u ministerstva. Pokud ne, pak byste jej možná mohli používat jako sezónní obydlí nebo dočasný domov."

Severus upřeně hleděl na domek, ztracený v tom pohledu. Harrymu se zdálo, že sní. Bylo to malé a prosté místo, pravý opak Malfoy Manor nebo Grimmauldova náměstí. Jeho prostota připomínala Harrymu Doupě a v živých obrazech ho znovu zaplavily vzpomínky na jeho svatební cestu. Grimmauldovo náměstí byl zlověstný dům – stalo se tam příliš mnoho nepříjemných věcí a jen mu to tam připomínalo Siriusovu smrt. Měl sice nějaké nejasné plány na jeho renovaci, jakmile si začne vydělávat vlastní peníze, ale otřásl se při myšlence, že by ho využíval jako svůj domov.

Severus se otočil a podíval se do Brumbálových modrých očí. Harry se otočil také.

Severus měl příliš sevřené hrdlo, než aby mohl promluvit. Jen přikývl a Harry zašeptal:

„Ano! Byli bychom rádi, kdyby to byl náš domov..."

„Vždycky jsi byl jako můj otec, Albusi," řekl Severus tiše.

„A vy dva jste jako moji synové," řekl Albus a v očích mu zajiskřilo. Vzal je oba kolem ramen a tři kouzelníci se objali. Harry se rozběhl i k Hagridovi.

„Byl to skvělý nápad, Hagride!" řekl, napůl v pláči, napůl se smíchem, když ho obr rozdrtil ve svém objetí. Severus mu vřele potřásl rukou.

„Udělals Harryho šťastnějším, než kdy byl," řekl Hagrid mistrovi lektvarů.

„Já jsem ten šťastný," řekl Severus. Ještě před několika měsíci by Severusovým prvním projevem při pohledu na ten dům byl komentář typu „Jaký dojemný obraz domácího blaha“; ale nic pro něj nebylo vzdálenějšího než sarkasmus, když se podíval na nové obydlí, které bude sdílet s Harrym.

„Dobby a jeho budoucí manželka Winky trvali na tom, že se budou starat o vás i dům," dodal Brumbál.

„Manželka? Winky? Jak to, že mi Dobby nic neřekl?" řekl Harry se zábleskem v očích.

„Chtěl tě překvapit," řekl Brumbál.

Dva domácí skřítkové se stali stejně nerozlučnými jako Severus a Harry, i když Dobby dělal, že neslyší, kdykoliv Winky mluvila o Dobbyho smyslu pro módu. A tak se stalo, že se Harry a Severus zúčastnili své první skřítčí svatby. Domácí skřítkové se nikdy nebrali v interiéru; byli to tvorové, kteří udržovali a živili silné pouto s přírodou; koruny stromů vytvořily krásné zelené oblouky a stropy, a letní tráva poskytla svěží zelený koberec pro jejich nohy. Domácí skřítkové měli svůj vlastní druh magie a Harrymu bylo jasné, proč s nimi  během Voldemortovy vlády bylo zacházeno s takovou krutostí. Měli své vlastní síly a jejich úzké spojení s přírodou jim dávalo tajemství a mystéria, která kouzelníci neznali a nemohli poznat. Žárlivost a hněv na tyto tvorečky, kteří následovali svá vlastní pravidla, vedla k režimu naprostého útlaku; skřítkové byli odvlékáni do táborů, které byly stejně špatné jako ty smrtijedské; kouzelnická společnost záviděla skřítkům jejich pravomoci, ke kterým neměla přístup, dokonce celá staletí před Voldemortem. Nakonec, kdo jiný by se dokázal přemístit uvnitř silných zdí a kouzel v Bradavicích?

Po té krásné a magií prodchnuté skřítčí svatbě začali Severus a Harry stěhovat své věci do domku. Dobby a Winky měli své vlastní prostorné bydlení v Bradavicích – Harryho a Severusův svatební dar přešťastnému páru.

Domek byl magicky rozšířen, aby se přizpůsobil Severusovým a Harryho potřebám – přízemí obsadila obrovská knihovna a laboratoř. První věc, kterou Severus udělal, bylo přenesení Harryho náčrtků ze sklepení do nového domku a jejich zavěšení na stěnách; a Harry ve speciální schránce s úctou přesunul lahvičky obsahující krev jejich pouta. Schránka byla umístěna v ložnici, usazena na svou vlastní malou poličku jako na trůn.

Harry zahájil jejich první noc ve zdech nového domova striptýzem pro Severuse.

Byl ve sprše a hlasitě si prozpěvoval.

„Huhu-hú!" zpíval Harry. Severusova ústa se prohnula a jeho obočí vystřelilo vzhůru, když Harry skončil svou píseň výbušným „Jo, ach jo!"

„Jak téhle písni říkají v Azkabanu?" chtěl Severus vědět, když Harry konečně vyšel ven.

„Je to nějaká disco píseň, kterou jsem slyšel v rádiu. Moc se mi líbí to „huhu-hú "."

„To jsem pochopil, i když to znělo jako vlkodlak se zácpou."

„Můžu se na to zeptat Remuse," ušklíbl se Harry, „ale má to taky dobrý rytmus..."

Začal líně pohupovat boky ze strany na stranu; zvedl ruce a dlaněmi si prohrábl vlasy. Severusovy oči se zaleskly. Harry si všiml tohoto znamení počínající touhy. Udělal ještě pár tanečních pohybů a pomalu si přetáhl tričko přes hlavu.

„Pane Pottere, toto by měla být nějaká svůdcovská taktika?" zeptal se Severus.

„Přirozeně," řekl Harry nonšalantně a odhodil své tričko na Severuse, který ho zachytil a nasál jeho vůni. Harry se jako levhart pohyboval ke svému manželovi a posadil se mu obkročmo na klín. Severus se sklonil k polibku, ale Harry se jen zasmál a uhnul.

„Harry Pottere," řekl Severus varovně, když se mu mladý čaroděj houpal sem a tam na klíně – a pak vstal a rozepnul si džíny, to vše při škádlení svého manžela tím, že tančil těsně mimo jeho dosah.

„Co mi pomoci ven z kalhot?" navrhl Harry. Severus v mžiku vstal a přehodil paži zezadu kolem Harryho horní části těla. Harry se protáhl a opřel se o Severuse, který obratnýma rukama pohladil jeho nahou hruď a břicho. Pak se ruce přesunuly do Harryho džínů a přetáhly je přes jeho boky, vysoká postava se sklonila, když je stáhla až úplně dolů na Harryho bosé nohy.

„Díky," řekl Harry a odkopl je pryč. Naklonil se dozadu ještě víc, takže jeho tvář byla pod Severusovou. Rozevřel rty, jako kdyby čekal na polibek. Severus se naklonil ochutnat ta teplá ústa; ale Harry se rychle znovu napřímil. Elegantně se v Severusově náručí otočil a spěšně ho svlékl, celou dobu jej přitom líbal. Severus sklonil hlavu a jeho rty přejely jizvu ve tvaru sokola na hrudi.

„Tohle je ten nejpozoruhodnější fenomén, na který jsem narazil za všechny ty roky, které jsem strávil jako praktikující čaroděj," poznamenal.

„Na tom není vůbec nic pozoruhodného. To je láska," řekl Harry s úsměvem, zatímco Severus sledoval svými ústy sokolí křídla a pomaloučku se přesunul k tvrdým bradavkám. Harry začal sténat rozkoší. Když byli oba nazí, Harry položil dlaň na Severusovu hruď a tlačil ho k posteli. Severus ustoupil dozadu a lehl si. Harry sklouzl na něj a přivolal kondom. Severusovy tmavé oči zářily očekáváním a on stáhl Harryho hlavu dolů pro další výměnu žhavých polibků. I ve svých nejvášnivějších momentech byl Harry opatrný, ujistil se, že turmalínový přívěšek nezasáhl Severuse do obličeje nebo že nelíbá Severuse příliš impulzivně – to mělo kdysi za následek srážku jejich zubů a Severusovu ranku na spodním rtu. Harry miloval vidět Severuse ztratit kontrolu. A bylo obzvláště potěšující zpomalit rytmus svých pohybů nebo dokonce úplně je zastavit těsně před okamžikem vyvrcholení, což dělalo Severuse téměř šíleného touhou. A mohl si být jistý, že Severus by ho stejným způsobem „potrestal“ příště.

Když bylo po všem, dívali se jeden druhému do očí a ztěžka dýchali, Harry ležel na  Severusovi, který ho stiskl v divokém objetí.

„Prosím, nikdy mě neopusť!" zašeptal a Harry věděl, že pláče.

„Neopustím," řekl přes své vlastní slzy a přitiskl tvář do dutiny Severusova krku – něco, co vždycky dělal po jejich milování. Chvilku spolu takhle leželi, uklidňujíc se navzájem jemnými slovy a laskáním. Bylo to poprvé od Voldemortovy porážky, co se milovali. Madam Pomfreyová byla neústupná v tom, že by oba měli upustit od „namáhavých činností", a Severus přísně poukázal na to, že manželské činnosti vyčerpávajícího charakteru musí být odloženy také, hodně k Harryho rozčarování – i ke svému vlastnímu.

Harry sjel ze Severuse a lehl si na bok; Severus se otočil, aby na něj viděl. Harry otřel rukou Severusovy slzy. Venku tiše a konejšivě zacinkala zvonkohra.

„V příštím školním roce budeme kolegové," řekl Harry s úsměvem. Byla mu nabídnuta práce učitele obrany proti černé magii a on ji nadšeně přijal.

„Ani mi to nepřipomínej," řekl Severus sarkasticky.

„Konečně poznám vnitřek sborovny," řekl Harry zasněně.

„Jak vzrušující," řekl jeho manžel znuděným tónem, ale zajiskření v očích ukazovalo, že je docela potěšený vyhlídkou, že bude mít Harryho nablízku každý den, a Harry to věděl. Vesele se zašklebil.

Když se dvojice pořádně zabydlela, Harry trval na uspořádání uvítací párty v domě. Severus neochotně souhlasil s tím, že se bude „socializovat", jak se vyjádřil. A tak v polovině srpna byli pozváni zaměstnanci Bradavic, několik členů Řádu a přátelé; polovina z nich dorazila přes krb a druhá polovina k domku vesele přicupitala přes areál Bradavic, včetně Fanga. Lupin byl nadšený a šťastný – Pastorek ho zaměstnal na ministerstvu a těšil se, že asi za osm měsíců bude otcem.

„Hádejme, jak asi slavili zánik Vy-víte-koho," řekl Ron. Hermiona kousavost svého snoubence ignorovala. Brumbál se vlídně usmíval, když přes své půlměsíčkové brýle pozoroval celou scénu. Nemohl se ubránit trochu samolibému pocitu, když sledoval, jak Harry ukradl Severusovi vášnivý polibek. Starší kouzelník vypadal, že je z téhle Harryho akce poněkud rozladěn; Brumbál věděl, jak zdrženlivý je, když jde o ukazování emocí na veřejnosti, ale na jeho arogantních lícních kostech byl ruměnec a v očích jiskra, které jeho reakci popíraly. Severus Snape byl velmi šťastný člověk.

„Konec dobrý, všechno dobré," zamumlal si pro sebe Brumbál s úsměvem, když se napil ohnivé whisky a začal v hábitu hledat citronový bonbon.

Konec... následuje ovšem ještě epilog :-) A velký dík patří za komentáře k minulé kapitole Nade, Astirii, Bobo, weras, Blesk, Acháje, Máje, sisi, athenis a Jamie :-)

< Kapitola 45     Epilog >