Spřízněni kletbou - Kapitola desátá

Kapitola desátá

Během svého nepříliš veselého života byl Severus Smrtijedem i špiónem a dvanáct let učil drzé a nevychované spratky – čelil za tu dobu spoustě nepříjemných situací, ale teď přesto vůbec netušil, co má dělat.

Přes den se snažil zabývat spíš organizačními záležitostmi a nemyslet moc na to, co bude s Potterem dělat ve své posteli – i když odpoledne nezapomněl připravit vedle postele pár vhodných lektvarů a lubrikant.

Kruci, zapomněl na uklidňující lektvar. To samo o sobě svědčilo o jeho dnešním duševním stavu, Severus Snape nebyl typ, který by na něco zapomínal. No, možná to nebude potřeba - a kdyby bylo nejhůř, může vždy zajít naproti do laboratoře. Na druhé straně, pokud to nebude absolutně nutné, bylo by snad lepší se lektvarům vyhnout - magií ovlivňované akty jako tento obvykle lépe fungovaly bez dalších přidaných kouzel či lektvarů.

Technicky se to zdálo být nesmírně jednoduché, ale... Šlo právě o to ALE.

Zkušenosti v sexu Severusovi nechyběly, ačkoliv své milence mohl spočítat na prstech jedné ruky. O panictví přišel v sedmém ročníku se spolužákem – slavili famfrpálovou výhru nad Nebelvírem. Během dalších několika let měl dva jednorázové zážitky v jediném britském kouzelnickém gay klubu. Nejlepší byl jeho několikaletý vztah s Elliotem – krátce po jeho nástupu do Bradavic se potkali na jedné konferenci o lektvarech, okamžitě si padli do oka a pravidelně se pak setkávali jednou měsíčně o víkendech. Z oboustranně výhodné dohody se nakonec vyvinulo jedno z mála přátelství v Severusově životě. Když si Elliot našel stálého partnera, udržoval nějaký čas podobný vztah s jedním obchodníkem v Prasinkách – ačkoliv k sobě neměli zdaleka tak blízko.

Jenže nic z toho se ani vzdáleně nepodobalo dnešní situaci. Všichni jeho partneři byli stejně staří nebo starší a věděli, co chtějí.

Harry Potter byl jeho student – to bylo samo o sobě děsivé. Bradavická pravidla sice nezakazovala konsensuální sexuální vztahy mezi zletilými studenty a vyučujícími, ale Severuse nikdy podobná myšlenka ani nenapadla, přestože mu občas některý ze starších chlapců přišel docela atraktivní - byl koneckonců jen člověk.

Kdyby už bylo klukovi sedmnáct nebo aspoň šestnáct… ale zatracený Potter oslavil teprve včera patnácté narozeniny (no, oslavil - Severus si s jakýmsi bodnutím lítosti, které ho okamžitě vyděsilo, uvědomil, že chlapec rozhodně neměl žádnou oslavu nebo dárky), takže Severus si připadal skoro jako pedofil. Ke všemu byl na svůj věk spíš menší a navíc ještě hubený. Když si ho Severus představil, začala mu dělat starosti i technická stránka věci – on sám byl docela dobře obdařený a Potter Nepotter, rozhodně mu nechtěl ublížit.

Potter byl také - vzhledem ke svému věku nepřekvapivě – naprosto nevinný. I přes své naštvané úvahy vzhledem k Blackovi si to Severus dobře uvědomoval. Doufal aspoň, že Potterův prokletý kmotr udělal jednou něco užitečného a objasnil klukovi všechno potřebné, se vším tím honěním se za Kameny mudrců a bojováním s draky neměl Potter nejspíš moc času na takové věci jako studium sexuality - nehledě na to, že nebyl zrovna studijní typ. Ačkoliv, když se tak nad tím zamyslel, nedokázal si Blacka při tom úkolu moc představit (a určitě ne, když měl před sebou vyhlídku na sex svého kmotřence se Severusem Snapem). Možná to byl spíš vlkodlak…

A byl Potter vůbec na kluky? Nějaký instinkt Severusovi říkal, že by být mohl - zdálo se mu, že v poslední době chytil Chlapce, který přežil častěji zírat na ostatní studenty spíše než na studentky...

Bylo za pět půl osmé, kluk by tu mohl každou chvíli být. Bradavický profesor lektvarů se nedobrovolně zachvěl. Vůbec se na tohle netěšil, raději by snad vyrazil i na setkání Smrtijedů s Pánem zla...

To mu připomnělo viníka celé téhle zatracené situace.

Ten parchant... zatracený ohavný bastard... zvrhlý idiot... Ach, jak sladké by bylo uvařit mu třeba takový Kostižravý lektvar, po kterém by se proměnil v bezmocnou zkroucenou žížalu...

Přesně půl osmé. Severus ve svém tmavě zeleném županu seděl na posteli v ložnici a čekal. Neřekl, že by měl Potter přijít přesně v půl - a po pravdě, nebylo překvapivé, že sem chlapec zrovna nechvátá. Jen doufal, že pro něj nebude muset dojít.

Konečně, pomyslel si s malým úšklebkem, kde by pak byla ta slavná nebelvírská odvaha?

Chvíli bloudil očima po pokoji a myšlenky mu skákaly na všechny strany – napadlo ho, jestli se Potterovi líbil jeho pokoj. Ušklíbl se své sentimentalitě. Ještě by mohl Pottera jít uložit a koupit mu medvídka. Jenže, po tom, co dnes viděl u Dursleyových, se nemohl na kluka dívat úplně stejně. Navíc pokoj byl přece úplně normální věc – on byl starší a přinejmenším momentálně zodpovědný v tomto vztahu a bylo konečně jeho povinností zajistit svému manželovi slušné životní podmínky, ne?

Když se dveře konečně otevřely a Potter vešel dovnitř, Severus si uvědomil, že je zle. Nedělal si iluze o tom, že sem kluk vtančí nadržený a natěšený, ale tohle? Chlapec byl bílý jako stěna a celý roztřesený – Severus čekal, že se každou chvíli zhroutí nebo rozbrečí. Nebo obojí.

Jenže ty mu musíš zachránit život.

Bylo mu jasné, že to musí udělat. Možná by bylo lepší to moc neodkládat, Potter se třeba jen zbytečně bojí neznámého. Zkusí to bez lektvaru a uvidí, jak bude Potter reagovat - snad mu dojde, že mu nechce ublížit nebo ho zranit.

Chlapec si vlezl do postele v županu a lehl si odevzdaně na záda, vyhýbal se při tom Severusovu pohledu. Vypadal jako panenská oběť.

Zatracený Voldemort! Sakra. Uklidni se, Severusi.

Severus si nejistě odkašlal. „Pottere, předpokládám, že víš, co máme udělat?"

Přikývnutí.

„Měl bys vědět, že ti nechci ublížit... Jsi připravený?"

Další rezignované přikývnutí. Severusovi bylo jasné, že to byla hloupá otázka a naprosto nepravdivá odpověď, ale absolutně netušil, jak se pohybovat v tomhle neznámém terénu. Chvíli zvažoval, zda by pomohlo líbání nebo doteky, nějaké... mazlení, ale pak ten nápad zavrhl. Byl si celkem jistý, že Potterovi se nelíbí myšlenka na jeho dotek vůbec, možná by to bylo ještě horší.

Nepřemýšlej o tom jako o sexu. Zachraňuješ mu život, ber to jako nutný zákrok.

To se zdálo být spásnou myšlenkou.

„Pottere, otoč se, klekni si a roztáhni nohy." Snažil se mluvit laskavě, ale rozhodně, a zdálo se, že to funguje. Potter ho poslechl a udělal dokonce něco navíc – vytáhl si župan nahoru a odkryl zadek.

Proč musí mít tak drobnou postavu?

Severus Snape v duchu dnes už minimálně posté proklel osud i toho parchanta s hadím obličejem a s povzdechem natáhl ruku k nádobce s lubrikantem stojící na nočním stolku. Byl to nejkvalitnější přípravek vlastní výroby a kromě obvyklé funkce také uvolňoval svaly a zároveň měl mírné znecitlivující účinky – pro dnešní účely byl tedy naprosto ideální.

Jenže sotva se jeho prst dotkl kůže mezi sevřenými půlkami, chlapcovo sebeovládání najednou prasklo. Vydal zoufalý, potlačovaný vzlyk a sesunul se dolů.

Severus strnul. Tohle ne… Tohle nemůže…

Najednou musel na chvíli pryč.

-)-)-)

Zatraceně! Nejsem žádný násilník!

Severus si sedl v koupelně na zem – pronásledovaný obrazem vzlykajícího Harryho Pottera v jeho posteli.

Nemohl to takhle udělat – nebylo by to nic víc než znásilnění.

Navzdory tomu, že byl Smrtijed, nikdy se znásilnění nedopustil, ačkoliv jednou byl jeho nuceným a naprosto znechuceným svědkem. Věděl, že lidé si někdy představují, že Voldemort se svými Smrtijedy nedělá nic jiného než zabíjení, mučení a znásilňování mudlů – taková myšlenka byla absurdní.

Na většině setkání se řešily úplně jiné záležitosti – například získávání stoupenců, nové informace nebo ovládání ministerstva. A přestože docházelo k zabíjení nebo krutostem, Voldemort dobře věděl, že jeho následovníci mají různé schopnosti a jsou vhodní pro různé úkoly. Mezi Smrtijedy byli sadističtí násilníci i bezcitní mučitelé, nechyběli ale zvláště na počátku lidé, kteří získávali Znamení zla s vidinou budoucích politických či majetkových zisků, stejně tak mazaní oportunisté nebo ti, kterým šlo prostě o moc či temnou magii. V širším okruhu znal Severus dokonce několik lidí, kteří svého vstupu hořce litovali, jenže z Voldemortových služeb nebylo jednoduché cesty zpátky.

Severus byl dobrý v získávání informací a vaření lektvarů a naštěstí sám prohlédl brzy - ačkoliv bohužel ne dost brzy, aby si nezatížil svědomí několika neodpustitelnými. Ale na druhé straně, všechna tři zabití byla pro oběti milosrdenstvím – bez Avada Kedavra by neunikli mnohem horší smrti umučením.

Několikrát byl také nucen použít mučení, ale na rozdíl od některých jiných - především té šílené děvky Lestrangeové - dobře věděl, jak nezanechat závažné fyzické nebo psychické následky – alespoň v to doufal a následky se později snažil napravit. Navíc nikdy nemučil děti nebo zcela nevinné oběti - třikrát použil Cruciatus na bystrozory, kteří by navzdory své příslušnosti ke „straně světla" nejspíš neváhali udělat v určité situaci to samé. A párkrát se zúčastnil mučení svých kolegů Smrtijedů, ale toho litoval ze všeho nejméně...

Neznamenalo to, že by ho tyto události nestrašily v nočních můrách nebo že by za ně necítil odpovědnost a hluboce jich nelitoval, ale víc než tyto konkrétní hříchy ho nakonec trápilo spíše jeho selhání jako takové, to, že se vůbec mohl stát Smrtijedem. A během více než roční kariéry špiona se mu podařilo alespoň částečně vykoupit svou vinu záchranou několika lidí nebo zmírněním jejich utrpení.

Jenže co má dělat teď?

O bradavickém učiteli lektvarů se dalo říct leccos, ale nikdo ho nemohl podezírat z nedostatku inteligence.

Severusovi tudíž netrvalo dlouho, aby si uvědomil, že jednal naprosto pomýleně.

Ano, bezesporu to musel udělat - jen úplně jiným způsobem.

Aby to nebylo znásilnění, Potter mu musí alespoň do určité míry věřit a vědět, že mu neublíží. Navíc je to nezkušený kluk, který je zjevně naprosto vyděšený a potřebuje nějakou míru empatie, soucitu a laskavosti – rozhodně ne odlidštěný přístup, kdy ho oslovuje příjmením a dává mu pokyny jako ve třídě.

Neslyšel někde, že sex mění povahu věcí?

Choval se jako naprostý hlupák. Dokonce i kdyby uvažoval jako pořádný Zmijozel, došlo by mu, že vzájemné porozumění je v jeho nejlepším zájmu. Potter bude nejspíš v nejbližších letech jeho jediný sexuální partner a sex spolu provozovat musí v každém případě. Když s ním bude jednat laskavě, má naději v něm najít ochotného milence, který si bude sex užívat a vycházet mu vstříc – možná ne hned, ale časem.

A vsadím se, že Black by z něčeho takového radost určitě neměl, pomyslel si Severus s jistou škodolibostí.

A když uvažoval víc do budoucnosti – není vyloučeno, že oba válku přežijí – kletbu mohou ukončit jen narozením dítěte. Budou spolu potom sdílet rodičovskou odpovědnost a v zájmu toho dítěte je, aby spolu aspoň nějak vycházeli, bez ohledu na to, zda budou žít spolu nebo od sebe. Severus zažil válčící rodiče a rozhodně nehodlal provést tohle svému dítěti.

Musí prostě úplně změnit přístup. Koneckonců Harry Potter už není jeho student, ale jeho manžel - jeho rodina a vzhledem k chlapcovu věku i jeho odpovědnost.

Nemusí už ani předstírat jakoukoliv náklonnost k Voldemortovi a nenávist k Chlapci, který přežil - Voldemortovi bude jeho „zrada" jasná nejpozději za pár dní.

Viděl to už předtím, jen si to odmítal přiznat – Harry Potter není klon Jamese Pottera. Dnes mu to definitivně došlo při sledování vzpomínek Petunie Dursleyové – možná má Potter… Harry víc společného s ním než se svým zemřelým otcem.

A když už mluvíme o rodičích - Harry je i synem Lily a už kvůli ní by měl udělat jen to nejlepší. Otřásl se i při pouze hypotetické představě, jak by Lily reagovala, kdyby si myslela, že znásilnil jejího syna - Merline, dokázala být docela děsivé stvoření!

A jedna příjemná věc z té kletby vzešla – nemusí být v nadcházející válce špiónem, může se otevřeně soustředit na pomoc Harrymu Potterovi - a třeba mu i dát důvod, proč vyhrát.

Teď, když věděl, co dělat, Severusovi se najednou nesmírně ulevilo. Ale přesto zamířil do laboratoře pro nejsilnější uklidňující lektvar.

Konec desáté kapitoly

< Kapitola 9       Kapitola 11 >