Spřízněni kletbou - Kapitola devátá

Kapitola devátá

Uvítaly ho nebelvírské barvy, červená a zlatá, stěny pak byly v příjemném broskvovém odstínu. Vpravo stála věrná kopie jeho kolejní postele. Proti ní světlý prádelník s nádherným zlatě orámovaným zrcadlem. Když se před něj postavil, zašklebilo se a uvítalo ho nevrlým: „No konečně! Už jsem myslelo, že se zblázním nudou – ten černý mi zakazoval i mluvit! Mohlo jsem jenom napodobovat výraz jeho obličeje a teď se pořád šklebím - doufám, že s tebou bude větší zábava!"

I přes svou náladu se Harry musel zasmát a ujistil zrcadlo, že se bude snažit.

Aspoň si tady dole vždycky můžu popovídat se zrcadlem.

V pokoji byl také psací stůl a židle ze stejného světlého dřeva jako prádelník – soupravu doplňovala zčásti zaplněná malá knihovna a skříň, poslední kousek nábytku byl noční stolek mezi postelí a zdí. Dřevěnou podlahu - umně vyskládanou různě barevnými kusy dřeva - zdobilo několik šikovně rozmístěných červenozlatých koberečků.

Harry nikdy neměl hezký pokoj, místnost, která by byla opravdu jeho – rozhodně nepočítal ten, který mu se skřípěním zubů přenechali Dursleyovi.

Chlapec bezděky vzdychl a promnul si nos. Opravdu nechápal, proč Brumbál byl tak neústupný v otázce jeho bydlení... Asi jediné pozitivum téhle kletby bylo, že se svých milujících příbuzných konečně zbavil, jenže stejně zase nemůže bydlet se svým kmotrem a s Remusem...

Sirius a Remus mu slibovali krásný a nově zařízený pokoj na Grimmauldově náměstí, ale zatím se tam dostal jen na jednu kratičkou návštěvu, když v domě bydleli pár dní a sami pro jistotu spali v kuchyni - dům byl tehdy zaneřáděný černou magií a jen stěží alespoň obyvatelný, nehledě na to, že Sirius mohl těžko jen tak nakráčet do Příčné ulice nakupovat...

Přistoupil ke knihovničce. Prázdná polovina byla zřejmě určena pro jeho učebnice nebo jiné vlastní knihy, v druhé části stály základní encyklopedie a příručky, několik slovníků, úvodní knihy do většiny předmětů a oborů. K Harryho úžasu zde byla také celá police knih o famfrpálu, nechyběla ani tlustá kniha zabývající se „Každodenní péčí o vaše sovy".

Nad psacím stolem visel obraz Bradavic ve stylovém zlatém rámu – byl kouzelnický, ale naštěstí se zdálo, že nemá zájem se s Harrym bavit nebo že toho není schopen, zrcadlo mu bude úplně stačit. Ale bylo příjemné sledovat pohyb na obraze – na jezeře se objevovaly vlny, korouhvička se točila ve větru, malé postavičky přecházely nádvoří.

Mezi psacím stolem a postelí byl jakýsi podivný držák – Harrymu chvíli trvalo, než mu došlo, že je určen na koště.

Snape myslel na umístění jeho koštěte? No, nejspíš nevěděl, že je od Siriuse...

Na posteli s červeným povlečením ležel župan zlatavé barvy a čistý ručník. Harry se posadil vedle a mimoděk přejel dlaní po tkanině županu. Byla teplá, měkká a hebká - bylo nějak uklidňující se jí dotýkat, zatímco se snažil srovnat si trochu své zmatené myšlenky.

Byl po pravdě šokovaný promyšleností toho pokoje. Nebylo na něm nic výjimečného, ale nikdo nikdy nevěnoval tolik pozornosti místnosti nebo místu pro něj určeném. Byl si jistý, že to udělal Snape, muž si jistě nepouštěl do svých pokojů zbytečné hosty. A s magií nebo skřítky to samozřejmě netrvalo tak dlouho jako u mudlů, ale přesto to vyžadovalo nějaký čas a dobrou vůli. Muž nemusel použít barvy Nebelvíru, které nejspíš nesnášel, nebo dát do knihovny knihy o famfrpálu.

Nemohl si pomoci, ale možná teď ucítil trochu... naděje?

Bohužel měl právě naproti, mezi knihovnou a skříní, dveře do koupelny – ten pohled mu rychle připomněl, co bude za chvíli následovat a jeho nálada okamžitě zase o několik stupňů klesla. Na hodinách nad dveřmi (Harry se musel zašklebit, Snape si určitě potrpěl na včasné příchody) bylo za deset sedm – za chvíli bude mít volnou koupelnu. Slyšet z ní už teď nic nebylo, ale to byla asi magie.

Neříkal Snape něco o tom, že by si mohl vybalit?

Opřený o postel zde stál Harryho kufr – Harry byl překvapený, jak se sem dostal tak rychle z nebelvírské koleje. Věnoval nicméně zbylý čas rychlému vybalování – pár kousků oblečení i neviditelný plášť do skříně, prádlo do prádelníku, koště do držáku. Učebnice poslal mávnutím hůlky do knihovny. Na okamžik otevřel album a přejel rukou přes svatební fotografii svých rodičů. Smáli se na sebe a pak se políbili, lidé kolem nich se zjevně bavili – byl to úplný opak jeho „svatby". Harry se nemohl ubránit otázce, co by asi jeho rodiče říkali jeho manželství se Snapem a vzpomněl si na Remusovu záhadnou poznámku o jeho matce a Snapeovi. Byli jenom kamarádi? Se zděšením mu došlo, že spolu klidně mohli spát. Ani nevěděl, jestli je Snape gay. Nebo mohl být bisexuální… nevěděl ani takovou věc o svém manželovi, s nímž měl mít za chvíli sex…

Ta myšlenka ho probrala, vyskočil a rychle strčil album do nočního stolku. Bylo pět minut po sedmé, popadl ručník a župan a zamířil do koupelny.

V koupelně nebylo na první pohled nic pozoruhodného – záchod, umyvadlo, sprcha, skříňka se zrcadlem. Ale když Harry otevřel dveře, které nemohly vést do Snapeovy ložnice ani obývací místnosti, spatřil malý ráj na zemi – krásná místnost v jakémsi exotickém stylu s velkou zapuštěnou vanou nebo spíš bazénkem uprostřed. Červené, hnědé a oranžové dlaždice se leskly čistotou, ve dvou rozích rostly jakési malé keře s překrásnými květy – Harry si byl docela jistý, že nic podobného nikdy neviděl.

Aspoň nějaké výhody to má, pomyslel si Harry ponuře – ale i když se mu jeho pokoj nebo bazén líbily, nemyslel si, že by to vyvážilo nutnost sexu se Snapem.

Vrátil se do přední části koupelny a vzdychl. Usoudil, že by si měl asi pořádně dojít na záchod, když vezme v úvahu, co ho čeká. Magie měla naštěstí výhodu i tady - koupelna opravdu musela být zvukotěsná, když Snapea celou dobu neslyšel.

Když se pak svlékl, oblečení složil na hromádku a dal ho zpět do svého pokoje. Potom si stoupl pod sprchu a vzal do ruky mýdlo, ale nakonec ji ještě nespustil. Vrátil mýdlo zpátky a rozhodl se něco zkusit.

Prst jeho pravé ruky navlhčený v ústech se dotkl otvoru mezi půlkami – nikdy to nezkoušel a měl na okamžik pocit, že dělá něco nemorálního a zakázaného. Bezděčně si vybavil tvář strýce Vernona rudou vzteky nad „buzeranty"- minimálně jednou do roka, obvykle v době konání nějakého gay a lesbického průvodu zmíněného ve zprávách, dal jeho strýc průchod svému rozhořčení nad zvrácenými kreaturami proti přírodě, které by měli někam zavřít. Harry nikdy nepřikládal názorům svého opatrovníka velkou váhu – obvykle byly naprosto scestné, ale možná to na něm přece jen zanechalo nějakou stopu.

Otvor byl tak úzký a sevřený, že i jeden prst se tam dostal jen s námahou a bylo to docela nepříjemné. Remus říkal něco o přípravě a lubrikaci a Harry věděl, že pak to bude snazší, ale přesto mu to připadalo nemožné. Hlas rozumu mu říkal, že Remus by mu nelhal a že to lidé dělají dobrovolně a mají z toho potěšení, ale přesto… Nebylo to tak, že on a Snape by byli milenci a Snape by se mu snažil udělat radost, ne? Doufal, že mu nebude chtít ublížit, ale neublížit a udělat radost není zdaleka totéž.

Podobné myšlenky se mu honily hlavou celou dobu ve sprše. Bude to rychlé? Jak dlouho to bude trvat? V jaké by měli být poloze? Bude to bolet jen málo nebo hodně? Má jít hned potom do svého pokoje? Nemůže být nějak zraněný? Bylo to děsivé. Netušil, co má vlastně dělat on – vzhledem ke kletbě, k jejich věkovému rozdílu a jeho chybějícím zkušenostem bylo zřejmé, že Snape bude ten aktivní a konající. Jenže problém byl v tom, že mu Harrry nevěřil – všechny zkušenosti z minulých let mu říkaly mít se před Snapem na pozoru. Nemluvě o tom, že sama myšlenka mít sex se svým o dvacet let starším profesorem mu připadala nemocná – nebyl si ani jistý, jak to má říct Ronovi a Hermioně.

Merline, proč já? Proč to vždycky musím být zrovna já? Proč to kruci není třeba Malfoy? Beztak by si se Snapem rozuměl...

Celou dobu se snažil si říkat, že je to lepší než umřít a že vlastně o nic nejde, ale teď o tom málem začal pochybovat. Když si oblékal župan, třásly se mu ruce - měl pocit, že každou chvilku zpanikaří a uteče. Nebo začne brečet.

Najednou doufal, že to Snape udělá co nejrychleji.

Konec deváté kapitoly

< Kapitola 8       Kapitola 10 >

-)-)-)

Díky moc za všechny komentáře a připomínky k předchozí kapitole! Dnes přidávám kapitoly dvě, protože devátá je spíš kratší a navíc se v ní toho moc neděje, tak abyste se konečně dočkali nějaké akce :-) Ale na druhou stranu... tohle definitivně není PWP a všechny pasáže mají své opodstatnění - objasňují např. motivaci, chování a charaktery postav. Například popis Harryho pokoje se může zdát zbytečný - ale je to docela důležitý bod pro Harryho měnící se mínění o Snapeovi. Atd.

Jako vždy, všechny připomínky a hodnocení jsou velmi vítány :-)