Spřízněni kletbou - Kapitola jedenáctá

Kapitola jedenáctá

Harry ležel v Severusově ložnici překvapený - a ještě víc zmatený.

Nejdřív to probíhalo... no, v podstatě podobně, jak si představoval. Snažil se nedávat najevo, jak je vyděšený a nepodlehnout panice, doufal, že to bude mít rychle za sebou a zpočátku to vypadalo, že tomu tak bude.

Automaticky přikývl na otázky a automaticky poslechl pokyny. Zkoušel předstírat, že se to neděje, jenže iluze se rozbila v okamžiku, kdy ucítil Snapeův dotek TAM.

Byl to jemný a lehký dotek, ale přesto stačil k přetržení chlapcova sebeovládání, které v tu chvíli už viselo jen na tenké šňůrce. Popíraná realita už se najednou nedala ignorovat, byla tady v podobě Snapeova prstu - a Harry naprosto zpanikařil. Nemohl už prostě dál a bylo v mu tu chvíli jedno, co si o něm Snape pomyslí nebo jak bude reagovat.

Vzlykal s hlavou přitisknutou do polštáře a trvalo mu chvíli, než si uvědomil, že Snape je pryč. V první chvíli se mu nesmírně ulevilo. Možná si to Snape rozmyslel. Třeba to chce udělat až zítra nebo ráno a on by mohl jít v klidu spát do svého nového pokoje.

Jenže Snape se nevracel a nevypadalo to, že by šel jen tak na záchod nebo něco podobného.

Harry zneklidněl. Seděl ve svém novém županu na posteli, nervózně se ošíval a snažil se nevšímat si toho, co měl Snape na nočním stolku. Jeho ruce si nevědomky pohrávaly s páskem županu, kroutily ho a mnuly, jak se jeho už suché oči rozhlížely po pokoji, jako kdyby hledaly nějaký záchytný bod...

Kde byl jeho manžel?

A pak ho náhle něco udeřilo: Co když si to rozmyslel úplně a chce zrušit i obřad?

Ne, že by se ta myšlenka Harrymu v zásadě nelíbila… jenže přes její lákavost si brzy uvědomil, že nechce umřít. Vyděsilo ho to. Jestli si to Snape rozmyslel, tak zemře… a přes všechny problémy ve svém životě po tom rozhodně netoužil, to je určitě lepší sex se Snapem třeba i pětkrát denně.

No, to nevěděl tak jistě... ale stejně...

Kde může být?

A proč vlastně odešel?

Nebylo by divu, myslel si Harry nešťastně, jestli byl Snape znechucený nebo naštvaný. Nemusel by to přece dělat vůbec - dělá to jen kvůli němu. Nejspíš tu myšlenku nenávidí stejně jako Harry – ale jemu to aspoň zachrání život, Snape z toho nic mít nebude. Tedy pokud by se netěšil na to, že bude mít spoustu příležitostí ponižovat syna svého školního nepřítele...

Ale - ve skutečnosti se k němu mistr lektvarů vlastně nechoval tak špatně, ne? Vzato kolem a kolem, na Snapea byl úplný anděl. A připravil mu krásný pokoj – to vůbec nemusel, jak Harrymu našeptával malý neodbytný hlásek v hlavě.

A já se mu tady rozbrečím jako malé dítě, nemůžu se divit, že odešel. Je to moje vina - snaží se mi pomoct a já brečím. A přitom o nic nejde. Plno lidí má sex v patnácti. V mudlovském světě se opijou na diskotéce a vyspí se s někým, koho ani neznají. V kouzelnickém světě se to určitě děje taky. Zvládl jsem mnohem horší věci a teď se chovám jako úplný slaboch.

Čím víc o sobě Harry přemýšlel, tím víc sebou pohrdal.

Remus mu všechno vysvětlil, řekl mu, že to není nic strašného. Dokonce mu řekl, že je statečný a silný a že to zvládne. Teď by byl určitě zklamaný.

Harry frustrovaně kopl nohou do pelesti.

Třeba, napadlo ho, se mu prostě nelíbím. Ani nevím, jestli je na kluky, ale i kdyby byl gay, nemusím se mu líbit já. Nejsem žádný krasavec… Vlastně myslím, že jsem spíš ošklivý, obrýlený, příliš malý, příliš hubený…

A podobný Jamesi Potterovi.

Možná s ním Snape nemůže spát proto, že vypadá jako jeho otec.

Harryho napadlo, že už brzy se z těch myšlenek a z toho čekání zblázní. Pak ale jeho pohled znovu padl na několik lahviček a nádobku na nočním stolku a najednou ho vyděsila úplně odlišná představa.

Co když se mu něco stalo?

Jakmile ho to napadlo, uvědomil si, že Snapeovi se klidně mohlo udělat špatně. Může teď někde ležet a potřebovat pomoc, zatímco on tu sedí a přemýšlí o nesmyslech.

Harry se odhodlaně napřímil, připravený vyrazit na záchranu svého manžela, v ten samý moment se ale otevřely dveře z obývací místnosti.

-)-)-)

Potter... ne, Harry, seděl vyděšený na posteli, ale jakmile spatřil Severuse, viditelně se mu ulevilo.

Zajímavé.

Teď to nesmí pokazit.

Sedl si opatrně vedle svého manžela. Ale nečekal, že chlapec začne mluvit dřív než on.

„Omlouvám se."

Omlouvá se, že plakal, když byl vyděšený?

„Harry… nemáš žádný důvod se omlouvat. Omluvit bych se měl spíš já… vím, že to pro tebe není lehké… ale nejdřív, možná by ti pomohl uklidňující lektvar?"

Chlapec na něj zíral vyjeveně, zjevně šokovaný z omluvy. Ale pak přikývl a vzal si z jeho ruky tmavou lahvičku. Severuse vždycky fascinovalo sledovat rychlé a přitom dobře zaznamenatelné účinky tohoto konkrétního lektvaru. Počkal, dokud se Harry úplně neuvolnil.

Pak se zhluboka nadechl. Nechtělo se mu do toho, malá část v něm se pořád bouřila při pomyšlení na to, že se právě hodlá omluvit tomu Potterovu spratkovi.

Pořád je to lepší než se plazit před Voldemortem.

„Harry, je mi opravdu líto, jak jsem s tebou jednal… a nejenom dneska… ne, počkej, nech mě domluvit. Vím, že se ti to může zdát neupřímné nebo mi nevěříš… ale, no zkrátka... vím, že jsem se k tobě často choval špatně nebo nespravedlivě."

Harry se sice uklidnil, ale stále jen užasle zíral. Severus úplně mohl vidět, co se mu honí v hlavě: Je to opravdu Snape?

Ne, že by se mu divil, sám taky málem pochyboval o své identitě. Ale k věci...

„Myslím, že teď máme dobrou příležitost začít znova. Nejsem zrovna... dobrý nebo laskavý člověk, ale ty jsi teď můj manžel a já se budu snažit jednat s tebou... bez předsudků. Souhlasíš s novým začátkem?"

Harryho tvář se svýma vytřeštěnýma očima a pootevřenými ústy Severusovi právě teď připomínala břichonožku vyvalenou (jedna z přísad Revmatického lektvaru), ale následovalo váhavé přikývnutí. A pak, k jeho úžasu, rozpačité zamumlání: „Já... nebyla to vždycky... někdy jsem si to zasloužil."

Jak si někdy mohl myslet, že je ten kluk arogantní?

Kluk…Byla tu jedna věc, kterou bylo třeba vyřešit co nejdřív.

„Jako manželé bychom si měli říkat křestními jmény, Harry. Nemůžeš mě v posteli oslovovat „pane profesore".

I když, přirozeně, existují určité hry... Rychle tu myšlenku odehnal. Pro Merlina, stává se z něj snad opravdu úchyl, myslet na to skoro dítě v tomhle kontextu?

Harry se kupodivu pousmál, což Severuse nečekaně povzbudilo. Zatím to jde dobře.

„Jinak, co se týče dneška, toho, co máme před sebou… musíš mi věřit, že ti nechci ublížit. Slibuju ti, že budu opatrný. A už jsem se tě jednou ptal, ale raději se zeptám znovu – jestli je něco, co chceš vědět, čeho se bojíš…"

Harry zaváhal, zjevně rozpačitý: „Já – bál jsem, že se mi budeš posmívat... jako při hodině, že budeš stejný…"

Sakra. Zatraceně... ne, že by k té myšlence Harry neměl důvod. Jsem úplný idiot.

„Je mi to líto. Harry… nikdy by mě něco takového nenapadlo. V posteli jsi můj milenec, ne můj student…," zaváhal, „ačkoliv se tam taky můžeš něco naučit... A jen pro tvou informaci – podrobnosti probereme jindy, ale ve třídě lektvarů už tě mít nebudu… A vidím, že úleva je v tomto případě vzájemná," trochu se ušklíbl - nemohl koneckonců svou osobnost změnit zas tak moc.

Chlapec se také zašklebil a pak se trošku zamračil a vrátil se k předchozí otázce. „Jak jsi se ptal… no, já myslím, že vím všechno… Remus mi to vysvětlil, ale…"

Severus trpělivě čekal.

„…já, zkoušel jsem ve sprše, víš, použít prst, a… vůbec to nešlo…Remus říkal něco o přípravě, tak…"

Harry byl rudý až za ušima a svíral pásek od županu, až mu zbělely klouby, ale Severus si oddechl - tohle nebylo tak těžké.

„Chápu, že to může být trochu… děsivé," snažil se volit slova opatrně, „ale nemusíš se toho bát. Je třeba použít hodně lubrikačního gelu, pak je to mnohem snadnější. Pomáhá také vkládat předtím postupně prsty… Nakonec to může být poněkud nepříjemné nebo to může zvlášť na začátku trochu bolet, ale není to nic strašného."

„Dobře… Remus říkal něco podobného, ale je úleva slyšet to znovu…"

Měl pravdu. Black je k ničemu.

A je načase pomalu přejít od slov k činům. Odkašlal si.

„Harry, nejsme do sebe zamilovaní a ani jeden z nás necítí touhu nebo vášeň, ale sex nemusí být jenom o tom - je to i o blízkosti, vzájemném uvolnění, o spoustě dalších věcí - a rozhodně by to nemělo být něco, čeho se děsíš. Přemýšlej o tom třeba tak, že jsme dva... přátelé, kteří si vzájemně pomáhají… No, aspoň si to můžeš zkusit představit. Já tě dnes povedu, ale můžeš mi kdykoliv říct, že se ti něco nelíbí a půjdeme pomalu. Není to něco, co ti udělám… je to něco, co děláme spolu, jasné?"

Harry se na něj nesměle pousmál. „Dobře… Severusi."

Dobrá práce, Severusi.

Konec jedenácté kapitoly

< Kapitola 10       Kapitola 12 >

-)-)-)

Především chci moc poděkovat za jeden z mých motorů k psaní - za všechny vaše komentáře k předchozím dvěma kapitolám a také za všechna hezká slova :-)

Doufám, že nejste touhle kapitolou moc zklamané - je možná trochu kratší a „pořád nic" :-), ale myslím, že je důležitá. Severus a Harry si totiž vlastně poprvé pořádně promluvili, a co je ještě důležitější, uzavřeli příměří :-) Ale pro ty netrpělivé -  tahle kapitolka byla poslední před tím, než Severus a Harry konečně naplní manželství... neboli, explicitněji řečeno, v příští kapitole bude sex. Měla by být do pěti dnů :-) Pokud do té doby nebudete mít co na čtení, možná si vyberete z nově zveřejněných odkazů na mé oblíbené anglické povídky nebo si můžete přečíst první dvě kapitoly překladu Lekce pro Harryho (i když většina z vás už ho asi zaregistrovala :-)).

Jako vždy, vaše komentáře, chvála i podnětná kritika, potěší :-)