Spřízněni kletbou - Kapitola osmnáctá

Kapitola osmnáctá

„Slyšela jsem, že jste prý pana Pottera vždycky nenáviděl a choval se k němu nespravedlivě.“

Severus potlačil nutkání odseknout něco jako No a co? nebo A co je vám do toho? Měl Albuse uškrtit, když přišel s tímhle zatraceným nápadem…

Znechuceně si odkašlal.

„Bohužel musím přiznat, že mé chování k Harrymu nebylo v minulosti vždy úplně ideální. Jsem jenom člověk, slečno Zmijová. Nicméně jsme se dohodli začít znovu a doufám, že mi Harry časem vše odpustí.“

Bradavický profesor lektvarů slíbil řediteli, že se bude snažit být vstřícný a diplomatický, na tomhle rozhovoru záleželo přijetí jejich manželství v kouzelnickém světě, ale měl už plné zuby těch sentimentálních výmyslů a očekávaných nesmyslů, které musel vypouštět z úst dobrou půlhodinu. Dokonce i když na některých z nich, například na té poslední odpovědi, bylo něco pravdy, rozhodně je netoužil pronášet nahlas - natož se s nimi svěřovat „všem našim zvědavým čtenářům a čtenářkám“.

Co se jeho týkalo, všichni ti zvědavci se měli starat spíš o Voldemorta samotného, než o jednu jeho kletbu, kvůli které se jejich milovaný Nebelvír a jeho obecně nenáviděný profesor museli vzít.

Aspoň taková byla oficiální verze. Ne nutnost sexu, jen nutnost manželského spojení a magického působení. Titulek Harry Potter musí souložit se Smrtijedem by opravdu nevypadal dobře, ale Severusovi bylo jasné, že ti chytřejší a zběhlejší v kouzlech a historii si na základě toho rozhovoru a všech faktů pravdu stejně dají dohromady…

Jediné štěstí bylo, že rozhovor nedělala ta příšerná Holoubková, i když s touhle ženskou si podle Severusova mínění taky moc nepomohli.

Reportérka Xenie Zmijová, asi třicetiletá blondýnka v mudlovském oblečení, byla podle šéfredaktora zpravodajské rubriky Denního věštce jejich nejserióznější novinářkou – a nejspíš to byla pravda, protože Denní věštec měl v tuto chvíli dobré důvody si Albuse Brumbála moc nerozházet.

„Děkuji vám, pane Snape. A teď ještě pár otázek k vašemu manželovi a bude to hotové… Pane Pottere, musel jste se oženit tak náhle, naše čtenáře by jistě zajímalo, zda jste předtím měl nějakou lásku. Váš vztah ke slečně Grangerové je údajně pouze přátelský…“

Prý seriózní. Dokonce nejserióznější. Severus si v duchu nevěřícně odfrkl.

Harry k němu nervózně zabloudil očima, jako by ho žádal o pomoc. Severus to nevydržel a dal mu povzbudivý pohled.

Jenom proto, že si přeju, abychom ten idiotský rozhovor měli konečně za sebou.

Jeho manželovi však i tohle malé povzbuzení zjevně dodalo dost odvahy. Trochu se narovnal a pak pohlédl na reportérku s odmítavým výrazem, který by se dal interpretovat i jako varovný.

„Ne. A už vůbec jsem neměl a nemám žádný milostný vztah s Hermionou Grangerovou – za prvé je to má nejlepší kamarádka a za druhé dávám přednost mužům. Ještě něco, slečno?“

To nebylo tak špatné… na Nebelvíra, pochopitelně.

-)-)-)

Večer po rozhovoru dorazil Harry do Bradavic až asi dvě hodiny po večeři, chtěl se ještě vidět se Siriusem a Remusem. Odpoledne totiž strávili s Ronem a Hermionou na jejich první návštěvě u Hermioniných rodičů. 

Grangerovi byli velice milí a od pohledu kultivovaní a vzdělaní lidé a Ron byl fascinovaný jejich domácností a všemi těmi podivnými předměty a přístroji  – zvláště počítač a televize ho naprosto uchvátily – nicméně bylo zjevné, že žijí v úplně jiném světě. Harry, Hermiona a Ron si dávali dobrý pozor, aby nezmínili některé detaily ze svých dobrodružství a pro jistotu ani Harryho manželství – Hermiona si nebyla úplně jistá, jestli by ji rodiče pustili zpět do světa, kde by čistě teoreticky podobné prokletí mohlo zasáhnout i ji.

Snad poprvé se teď Harrymu podařilo vystoupit z krbu v jejich bytě docela elegantně – bohužel jeho manžel nebyl poblíž, aby to mohl ocenit.

„Severusi?“ Harry se rozhlédl a vzápětí se otevřely dveře od laboratoře.

„Pojď dál.“

Pozvání bylo strohé, ale Harry přesto vešel dychtivě a s neskrývanou zvědavostí – ještě na tomhle Severusově území nebyl.

Prostor byl větší, než si myslel a v tuto chvíli ani nestál přímo v místnosti pro přípravu lektvarů, spíš v jakési pracovně a skladu přísad zároveň. Byly tu hned trojí dveře, ty nalevo otevřené do knihovny.

Severus sledoval jeho pohled.

„Knihy vedle se týkají jen lektvarů a příbuzných témat, všechny ostatní mám v obývací místnosti… Tady proti je laboratoř a poslední dveře jsou do kanceláře a sousedí s učebnou, kterou tak dobře znáš…“

„Aha,“ řekl Harry nejistě. Problém byl v tom, že pořádně nevěděl, jak se Severusem mluvit, nebyl to už jeho profesor, ale zároveň ho tak podvědomě stále do určité míry vnímal a ještě ke všemu Severus Snape byl prostě… Severus Snape.

„Chtěl jsi něco… Harry?“

Jeho manžel si asi taky ještě nezvykl.

„Jo… chtěl jsem se zeptat na Hedviku – moji sovu, víš… Může sem do sklepení?“

Severus bezděky zamyšleně poklepával klouby prstů o desku stolu.

„Dopisy sem samozřejmě doručovat může… dveře jsou okouzleny, aby jimi sovy mohly proletět. Ale ty jsi se asi ptal, jestli tady může bydlet nebo spát?“

Chlapec nesměle přisvědčil.

„Ne každý den, ale třeba někdy… když bude unavená nebo tak…“

„No, jestli ji chceš mít tady místo v sovinci… není to úplně běžné, ale vyučující nebo jejich rodinní příslušníci mají tu možnost, tak je to jen na tobě.“

„Díky… Severusi. Půjdu už asi do svého pokoje, tak dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ řekl tiše Severus.

-)-)-)

Když chlapec odešel, Severus se vrátil zpět ke knize („Použití přísad do lektvarů ve školách a kouzelnické zákony“), ale nějak se nemohl soustředit.

Všechno bylo tak nové – někdy se musel hodně přemáhat, aby neřekl Potterovi… Harrymu něco jedovatého – ale zároveň, k jeho údivu, mu to všechno vlastně moc nevadilo – rozhodně ne tolik, jak by ještě nedávno předpokládal.

Zamračeně sevřel rty, zatímco jeho oči nepřítomně sledovaly stránku.

Nerozuměl tomu. K čertu, vlastně mu moc nevadilo ani to, že má teď Harryho Pottera, zachránce kouzelnického světa, nastěhovaného ve svých, do té doby čistě soukromých prostorách

A teď dokonce i s tou jeho nápadnou bílou sovou.

Severus vzdychl. Kdyby byl k sobě upřímný, musel by přiznat, že něco uvnitř něj má z té bílé sovy v jeho komorách  vlastně skoro radost…

Nejspíš to mělo něco společného s tím, že měl kdysi také sněžnou sovu. Málokdo to věděl, bylo to už roky, co jeho Lot zemřel.

Byla to jedna z jeho posledních opravdu hezkých vzpomínek na matku. Šli nakupovat do Příčné ulice před jeho prvním ročníkem v Bradacicích. Byl to nádherný, teplý srpnový den – Eileen Snapeová si vzala svoje jediné letní šaty, které nosila jen výjimečně. Poprvé v životě – a naposledy se svou matkou – měl zmrzlinový pohár u Fortescua.

Když šli z knihkupectví, zvedl náhodou hlavu od knížky právě v okamžiku, kdy procházeli kolem zvěřince.

Nádherná a vznešená bílá sova stála hrdě na svém bidýlku u okna a nevzrušeně sledovala ruch ulice, ale když na ni pohlédl, jako by mezi nimi něco přeskočilo.

Byla to láska na první pohled.

Neměli moc peněz, ale Severus snad poprvé v životě škemral tak dlouho, až matku obměkčil. Naštěstí sova nebyla tak drahá. Měla už svá léta a toho roku byly navíc v módě spíše kočky.

Matka ten den navrhla pojmenovat sovu Lancelot po známém rytíři krále Artuše, Severusovi se to ale později zdálo moc dlouhé a taky spíš takové… nebelvírské.

Tak se z Lancelota stal Lot, jeho nejvěrnější kamarád v Bradavicích. Zemřel asi rok poté, co Severus začal učit. Od té doby si vlastní sovu nepořídil.

-)-)-)

Harry Potter si vzal bývalého Smrtijeda!

K velmi nečekané svatbě došlo před pár dny v Bradavicích. Harry Potter - známý také jako Chlapec, který přežil – si den po svých 15. narozeninách vzal svého – údajně už bývalého, viz dále –  profesora Severuse Snapea.

Většina lidí, které jsme oslovili, byla z tohoto oznámení v šoku.

„Snape Harryho vždycky nesnášel, měl radost pokaždé, když mu mohl sebrat nějaké body,“ řekla nám spolužačka Harryho Pottera Parvati Patilová. A Harryho spolužák Neville Longbottom pro změnu na chvíli ztratil řeč. „To musí být nějaký omyl,“ prohlásil pak a po potvrzení zprávy se zmohl jen na: „Chudák Harry…“

Co bylo důvodem tohoto podivného sňatku sotva zletilého chlapce a muže proslulého svým bývalým spojením s Vy-víte-kým? Na další stránce přinášíme exkluzivní rozhovor s novomanželi!

„Mami? Nevíš, kde mám tu černou košili?“

Molly Weasleyová zvedla hlavu od Denního věštce a pohlédla na Billa, který se právě chystal do práce. Byla šťastná, že vzal práci v Anglii, po delší době teď měla všechny děti kromě Charlieho doma a i toho viděla častěji na schůzích řádu – jen škoda, že to muselo být kvůli Voldemortovi.

„Potřebovala už vyprat, drahoušku, vezmi si jinou…“

Bill přikývl a pak si všiml velkého titulku. A hvízdl.

„Sakra, to nezní moc dobře, viď? Harry Potter a Smrtijed…“

Molly zasmušile přisvědčila.

Bill se ale nečekaně pousmál.

„Jediné štěstí je, že to vyšlo o prázdninách – do začátku školního roku už si na to všichni aspoň trochu zvyknou…“

-)-)-)

„Harry?“

Když se Harry vrátil v pondělí do Bradavic, mířil od krbu rovnou do svého pokoje – vůbec si nevšiml Severuse sedícího s knihou na druhé straně u ohně, dokud na něj muž nezavolal.

„Ahoj,“ pozdravil rozpačitě, když k němu došel – oblečení měl pomačkané a špinavé, protože se na Grimmauldově náměstí rozhodli trochu propátrat půdu, a nebyl si úplně jistý, jak by Severus reagoval, kdyby se takhle posadil do druhého křesla.

Ale zdálo se, že Severus si jeho oblečení nevšiml.

Trochu nepřítomně odložil knihu na stolek – který tam včera zcela jistě nestál – a zamyšleně na něj pohlédl pronikavýma očima – Harry si bezděčně vzpomněl na rentgen, který jednou v dětství absolvoval. Ten přístroj tehdy dokázal vidět skrz jeho kůži i svaly a z očí svého manžela míval někdy stejný pocit - že dokáží prohlédnout všechny jeho vrstvy a vidět, co se skrývá uvnitř.

„Nedáš si se mnou čaj?“

Otázka zastihla Harryho zcela nepřipraveného, po překvapeném vydechnutí ale rychle přikývl a za chvíli už jim Tibby servírovala kouřící šálky.

-)-)-)

Severus tohle posezení tak úplně neplánoval, ale když viděl Harryho mizet od krbu do pokoje, prostě na něj zavolal – a teď, sledujíc skřítčino přehnaně pečlivé úsilí, v duchu dumal, co ho vlastně přimělo k tomu pozvání.

Zítra je úterý.

Jejich druhý… sexuální akt? Pohlavní styk? Milování se k tomu zcela jistě nehodilo.

Každopádně, bylo to už nějaký čas, co Severus nacházel uspokojení v rychlých anonymních souložích s cizinci v klubu – a to, že k tomu došlo jen dvakrát (nebo třikrát - počítaje v to tu první opilou epizodu v Bradavicích), svědčilo o tom, že nikdy nebyl ten typ.

Uvědomil si, že zatím se svým manželem moc interakcí neměl a zítra příležitost nebude. Ne, že by toužil trávit s Harrym veškerý čas nebo že by se snad neobešel bez jeho společnosti, ale nějak se mu nezdálo správné, aby spolu celé dny nekomunikovali a jednou týdně absolvovali rozpačitou neosobní soulož. Začátek nebyl tak špatný a Severus to náhle nechtěl pokazit – nemohlo by přece být tak těžké dosáhnout vzájemně uspokojivého přátelství se spokojeným sexuálním životem?

Mít to, co měl s Elliotem – bylo to nejlepší, co dosud poznal.

Cink!

Harry upustil příliš horkou kovovou lžičku na podnos s čajem a Severus se probral ze zamyšlení – a se shovívavým úsměvem namířil na lžičku hůlkou.

„Icenare!“

„Páni,“ Harry vzal do ruky studenou lžičku, nabral do ní horkou tekutinu a zafoukal, „ tohle jsem nikdy neslyšel…“

Severus stiskl rty, aby zabránil vyklouznout nějaké automatické hanlivé poznámce, a rychle probral v hlavě možná témata hovoru - ach ano, mohl by se zeptat Harryho na jeho názor ohledně dnešního Denního věštce…

-)-)-)

„Moc tu tedy nejsi,“ zabručelo nevrle zcadlo, když Harry vstoupil do pokoje – a samozřejmě sebou při nečekaném zvuku trhl.

„Sakra!“ řekl trochu naštvaně, „nemusíš mě tak děsit. A nemusíš mít strach, od příštího týdne tady budu častěji…“

Ten den šel spát dřív, ale přes únavu jen tak neusnul. Myslel na překvapivě civilní rozhovor, který vedl se Severusem – nebyl to jejich první, ale pořád ho překvapovalo a vyvádělo z míry, když se se svým dříve nenáviděným vyučujícím bavil normálně.

Jak zadumaně zíral na strop postele, vybavil si náhle Severusovu tvář ozářenou ohněm z krbu. Ne, nemyslel si, že je jeho manžel krásný, ale – možná to bylo i tím, že o něm dozvídal čím dál víc – přišel mu teď stále zajímavější.

Ještě se do něj zamiluju, pomyslel si pobaveně. Směšná představa. Ale tak jako tak, teď se mu prostě perspektiva několika let se Snapem nejevila zdaleka tak hrozná – tedy pokud oba přežijí. Na takové večery u krbu se skoro přátelským povídáním by si dokázal zvyknout…

Zítra ale na to asi nedojde… čekala je přece jejich manželská povinnost.

Dokonce i v tmavé ložnici se Harry zarděl. Teď už se nebál, rozhodně ne fyzické bolesti, ale pořád se mu to zdálo… hm, trapné? Neskutečné?

Prostě si asi musí zvyknout – vsadil by se, že po padesáté nebo tak už mu to nepřijde.

Padesátkrát. Padesát pohlavních styků se Severusem Snapem. To je vlastně celý rok…

Stejně je to prostě divné, to byla poslední Harryho vědomá myšlenka, než se propadl do spánku.

Konec osmnácté kapitoly

         < Kapitola 17       Kapitola 19 >

-)-)-)  

Především děkuji moc Symphony, belldandy, em, Saskye, kali, raven9, bacil, Patoložce, Kejt, Blesk, keishatko, gleti, Lady Corten, Máje, Nade, Jáje, mathe, Profesor(ovi) a Acháje za komentáře k předchozí kapitole! V téhle kapitole si Severus s Harrym ještě moc nezvykli na novou situaci, ale k nějakým posunům už došlo... A v příští kapitole (měla by být opět do 10 dnů) je - mimo jiné - čeká jejich druhé sexuální setkání :-)