Spřízněni kletbou - Kapitola patnáctá

Kapitola patnáctá

Remus ani Sirius z postele chvátat nemuseli - být uprchlý vězeň nebo nezaměstnaný vlkodlak mělo čas od času i nějakou výhodu. Sirius ostatně pořádně usnul až poměrně pozdě a potřebovali taky dohnat spánkový deficit z předchozí noci.

Remus si po probuzení sedl do křesla poblíž postele, popíjel kávu a listoval nejnovější knihou o obranných kouzlech, kolem jedenácté ale usoudil, že je na čase Siriuse vytáhnout z peřin. Krátura měl nařízeno připravit oběd pro tři osoby na dvanáctou hodinu a Remus ze zkušenosti předpokládal, že Harry dorazí pár minut před tím.

Chvíli s láskou hleděl na svého tvrdě spícího milence. Ve spánku měl uvolněné rysy částečně zakryté prameny černých vlasů. Spali vždy nazí a Sirius teď měl větší část těla odkrytou – Remus skoro zatoužil probudit ho tím nejpříjemnějším způsobem, ale na to teď nebyl čas, Harry mohl klidně dorazit o něco dřív.

Takže se Siriusem jen jemně zatřásl a ten za chvíli s povzdechem otevřel oči a vzápětí se zamračil.

Vypadal při tom pořád rozespale… a neodolatelně roztomile. Remus se neubránil úsměvu a malému poškádlení.

„Nějaký další hezký sen o Harrym a Severusovi?"

Sirius zasténal. „Náměsíčníku… to není legrace…"

„Dobře, vím, že není," souhlasil Remus rychle, „ale když jsme u Harryho, počítám, že tady bude tak za půl hodinky, tak hezky z postele, lenochu… Asi chceš ještě do sprchy - já už půjdu dolů, aspoň tam budu, kdyby přišel dřív a můžu dohlédnout na Kráturu…"

-)-)-)

Sirius se k němu připojil za necelou půlhodinku a oba seděli chvíli mlčky a pozorovali Kráturu, jak – velice pomalu a neochotně, s postranními ošklivými pohledy - začíná servírovat.

„Doufám, že bude v pořádku," ozval se Sirius nešťastně, „co když…"

„Siriusi, prosím, přestaň s těmi katastrofickými vizemi. Víme alespoň, že to fungovalo, pokud by bylo něco v nepořádku, už bychom o tom věděli. To je hlavní. Počkej chvíli a uvidíme, ano?"

Sirius zasmušile přikývl. Remus, přes svou klidnou fasádu také nervózní, po chvíli nevydržel jen sedět a připojil se ke Kráturovi. Zrovna když naléval dýňovou šťávu, v krbu se objevily plameny, vystoupil Harry a Sirius se k němu vrhl jako trosečník k první sladké vodě.

„Jsi v pořádku, Harry?"

„Jo… ahoj, Remusi… Siriusi, pusť mě, nemůžu dýchat…"

Sirius ho pustil a oba se na něj pátravě podívali. Harry okamžitě zčervenal jako rajské jablíčko, ale jinak vypadal dobře a kupodivu docela spokojeně - což Remuse uklidnilo a Siriuse naopak poněkud rozrušilo.

„Jsem úplně v pořádku," chlapec byl viditelně trochu nesvůj z jejich pohledů a rychle dodal, „a mám hlad, můžeme už jíst?"

„Dobře," zabručel nepřesvědčeně Sirius a všichni tři se posadili ke stolu s vepřovou pečení a brambory. Krátura v tu chvíli zmizel, bručíc si tiše svou obvyklou mantru - něco o zrádcích a špatné krvi.

Mlčky se pustili do jídla a až po notné chvíli se Remus rozhodl přerušit rozpačité ticho neškodnou otázkou.

„Jak se ti vlastně líbí Severusovy pokoje? Jednou nebo dvakrát jsem byl v té velké místnosti – když jsem předloni učil v Bradavicích - ale připadalo mi to tam trošku tmavé…"

Harry se najednou celý rozzářil.

„Mám svůj vlastní pokoj a opravdu se mi líbí. Jinak… no ještě jsem si to ani pořádně neprohlídnul. Ale hrozně se mi líbí zapuštěná vana v koupelně, je to vlastně spíš takový bazén – myslím, že je to ještě hezčí než koupelna prefektů, víte, byl jsem tam loni kvůli tomu druhému úkolu…"

Zarazil se při té vzpomínce - ponořit vejce pod vodu mu poradil Cedric.

Kolem stolu se opět na chvíli rozhostilo ticho. Pak se Remus vzpamatoval a rychle se na chlapce usmál. „To nezní špatně."

„Taky tady máš připravený pokoj, Harry, mysleli jsme, že v něm budeš bydlet teď ten měsíc do září… každopádně kdybys potřeboval, vždycky tu můžeš přespat nebo nás navštívit… pak se na něj můžeme jít podívat…," ozval se Sirius.

„To je skvělé… teď budu mít dva vlastní pokoje," řekl Harry až příliš nadšeně a Sirius s Remusem si vyměnili znepokojený pohled a na chvíli dokonce zapomněli na Harryho čerstvé manželství.

„U Dursleyových jsi měl taky vždycky vlastní pokoj, ten, jak jsme tě z něj teď vyzvedávali, ne? Mají dost velký dům…," poznamenal Remus.

„Hm," řekl Harry nepohodlně.

„Ne, že by se ti ho obtěžovali slušně zařídit… doufám, že Snape ti tam dal aspoň pořádnou postel," zavrčel jeho kmotr.

„Je to kopie mojí postele v nebelvírské koleji," pochlubil se Harry.

Remus a Sirius si vyměnili nevěřícný pohled. „V nebelvírských barvách?"

„Jo. Celý pokoj je vlastně v červené a zlaté. Tedy, nábytek je ze dřeva, ze světlého. Mám tam knihovnu a..."

„Sakra práce," zamumlal Sirius naštvaně. Remusovi cuklo v koutcích úst.

Harry zmlkl a nechápavě na ně pohlédl.

Remus se pobaveně zasmál. „Je to jenom... Harry, podle tvého popisu budeš mít dva podobné pokoje. Když budeš chtít, můžeme s těmi barvami samozřejmě něco udělat… Jsi už vlastně dost starý, aby sis mohl pokoj zařídit sám, jen jsme chtěli, abys tu měl nějaké překvapení a taky není těžké ho změnit, když budeš chtít..."

„To je v pořádku," ujistil ho Harry, „je mi to celkem jedno..."

„Můžeme se tam podívat hned," navrhl Sirius s pohledem na prázdné talíře, „vsadím se, že máme lepší vkus než Sra... než Snape. Promiň, Remusi... a nedívej se tak, nemůžeš čekat, že si zvyknu hned. Kráturo! Ukliď to tady a kliď se mi z očí až do večera..."

-)-)-)

„Jsou skoro stejné," řekl Harry nevěřícně, jakmile nahoře otevřel dveře, pak se na ně zářivě usmál, „a je moc hezký, děkuju."

Výhodu měl tenhle pokoj ve slunečním světle, byl taky o něco větší a měl vlastní koupelnu, ale jinak se opravdu příliš nelišil od jeho nového útočiště ve sklepení.

Remus a Sirius při jeho přípravě vycházeli z toho, že temnoty už je v Harryho životě dost, takže veškerý nábytek byl také ze světlého dřeva. Nechyběl pracovní stůl, prádelník, knihovna a noční stolek, navíc tu byl ještě příjemný koutek s krbem a houpacím křeslem. Postel byla o něco jednodušší než v jeho druhém pokoji, ale záplava červené a zlaté stejně dělala z tohoto pokoje nevlastní dvojče toho bradavického.

Harry se svalil do houpacího křesla a pohlédl na krb. „Dal by se použít k cestování?"

Remus přikývl. „Požádali jsme o připojení k síti, je to trošku složitější vzhledem k tomu, že dům by měl být vlastně nepoužívaný, ale za pár dní by to už mohlo fungovat…"

Oba muži přivolali další dvě křesla a sedli si také proti krbu. Bylo tu útulno a příjemně. Harry si s úžasem uvědomil, že se cítí nejlíp od toho nešťastného závěru turnaje a od smrti Cedrika Diggoryho. Bylo příjemné vědět, že o něj Sirius a Remus tolik pečují. Možná už nebyl malé dítě a teď byl dokonce ženatý, ale stejně bylo dobré vědět, že tu pro něj vždycky je někdo starší a zkušenější.

Sirius, všiml si Remus, také konečně vypadal uvolněněji. Harry byl živý, zdravý a zjevně v dobré náladě. Přesto Sirius i Remus potřebovali ještě nějaké ujištění.

„Harry," Remus se rozhodl, že vezme ten úkol na svá bedra, „nechceme po tobě žádné podrobnosti," Sirius si na to zděšeně odfrkl, „ale vzhledem k nebezpečí, ve kterém jsi byl včera – proběhlo všechno v pořádku?"

Chlapec byl už zase červený a jen rozpačitě pokývl. A po chvíli s nesmělým úsměvem dodal:

„Bylo to… přesně, jak jsi říkal, Remusi…. A chci ti ještě jednou poděkovat…"

„Jsem rád, jestli ti to trochu pomohlo," odpověděl Remus srdečně.

Chvilku seděli všichni tiše, ponoření v myšlenkách. Remus byl šťastný, že Severus a Harry to zjevně zvládli lépe, než sám očekával. Také si vzpomněl na Lily a přemýšlel, co by říkala jejich manželství. Sirius si konečně oddechl a pocítil dokonce k Snapeovi něco podobného vděčnosti. Ovšem neznamenalo to, že by tomu člověku věřil, beztak má nějaké postranní plány a kdoví, jestli včera Harryho něčím neomámil. Na to, že měl sex se Snapem (Sirius se při tom pomyšlení zachvěl) vypadal na Siriusův vkus až moc spokojeně… Ne, že by si přál Harryho utrpení, ale bylo dost divné, že z toho zřejmě nebyl ani trochu nešťastný. Kdyby Sirius musel mít sex s tím odporným netopýrem, rozhodně by nevypadal tak... klidně. Opravdu podivné... Sirius se nepokojně ošil, měl pocit, že by Remus asi nesouhlasil s tím, aby provedli nějaké hlubší pátrání - prozkoumat, jestli Harry není pod Imperiem nebo tak něco... I když Harry proti Imperiu údajně umí bojovat, ne? Tak možná nějaký lektvar...

Harry, blaženě nevědomý o úvahách svého kmotra, si oddechl, že teď už ho snad žádné nepříjemné otázky nečekají, ačkoliv byl vděčný, že o něj tihle dva muži mají obavy. Nicméně pohled do krbu mu připomněl ještě jednu věc, kterou jim chtěl navrhnout…

„Mohli byste k nám někdy zajít na návštěvu… ukázal bych vám svůj druhý pokoj, je to opravdu docela legrační, jak jsou si podobné… Severus říkal, že mu návštěvy jednou za čas nevadí…"

Jeho kmotr se zděšeně zakuckal. „Severus?"

Harry se zamračil. „Nemůžu přece svému manželovi říkat „pane profesore"!"

„Má pravdu Siriusi," podpořil ho Remus, „musíš uznat, že v posteli by to bylo dost zvláštní," oba se zasmáli Siriusovu vyděšenému výrazu a pak Remus směrem k Harrymu dodal, „určitě rádi někdy přijdeme, Harry."

Sirius zavrčel něco jako „už se nemůžu dočkat" a Remus se chystal něco říct, pak ale pohlédl na knihovnu, a to přesměrovalo jeho myšlenky jinam.

„Ještě jedna věc, Harry, kdybys potřeboval s někým mluvit, vždycky tady pro tebe budeme… ale dobré informace najdeš i v knihách…," namířil hůlku na jednu z plných poliček: „Accio!"

Při pohledu na dvě překřížené hůlky zdobící obálku Harry vyprskl smíchy. Remus a Sirius se po sobě udiveně podívali.

Harry se ještě smál, když mu Remus podával knihu. Vlkodlak maličko znepokojeně svraštil obočí.

„Jsi v pořádku, Harry?"

„Jo, jenom… děkuju, ale já už jsem tu knihu dneska dostal. Dal mi ji Severus…"

„Dal ti ji Severus," opakoval nevěřícně jeho kmotr.

Znovu trochu v rozpacích, Harry jen pokrčil rameny.

„No… je vidět, že pořád dbá na tvé vzdělávání," řekl Remus vesele, ignorujíc Siriusův zděšený výraz, a poslal knihu zpět, „ale můžeš ji mít Bradavicích i tady v pokoji, myslím, že…."

Nedopověděl, do pokoje v té chvíli vlétla sova s dopisem a zamířila přímo k němu. Remus přivolal pro zvíře misku s vodou a otevřel obálku.

„Je to od Minervy a Albuse," oznámil, když rychle přelétl pár řádků, „ptají se, jestli by nám nevadilo, kdyby tady s tebou příští týden a pak do konce prázdnin aspoň o víkendech byli Ron a Hermiona. Mohli by dorazit už pozítří tenhle pátek…"

„Skvělé," řekl nadšeně Harry. Věděl, že nějaké výlety, do Příčné ulice nebo tak, jsou prakticky vyloučené (na Voldemortově seznamu smrti budou se Severusem asi brzy zapsáni s několika vykřičníky), ale i tak bylo dobré vidět Hermionu a Rona, i když se moc netěšil, jak jim bude vyprávět o nejnovějším vývoji svého života...

Pohlédl tázavě na Siriuse. „Nevadí vám to?"

„Jasně, že ne, štěně, tvoji kamarádi jsou vždycky vítáni, ačkoliv nevím, co budou říkat na tenhle ohavný dům… což mi připomnělo," Sirius se náhle ďábelsky zašklebil, „musím říct své drahé matce, že dům starobylého a vznešeného rodu Blacků poctí brzy návštěvou čarodějka z mudlovské rodiny. Sakra, nemůžu se dočkat, až jí to povím…"

Remus i Harry se smáli jeho nadšení – Harry byl předtím na Grimmauldově náměstí jen jednou, ale s portrétem Valburgy Blackové se bohužel setkal a docela živě si dokázal představit, jak bude vyvádět.

„Jen se asi budeš muset vracet do Bradavic na noc," připomněl mu pak Remus, „bylo by dobré, kdyby už fungoval krb ve tvém pokoji, zkusím to trochu urychlit…"

Harry vrhl na krb trochu nepřátelský pohled. Bylo to opravdu nutné?

Remus asi četl jeho myšlenky.

„Nevíme, jak přesně to všechno funguje, ale zejména asi na začátku byste měli být se Severusem hodně spolu nebo aspoň blízko, i když ne nutně v jedné místnosti - magie vyžaduje vnímat magii té druhé osoby a podle Brumbála - když budeš pryč přes den, měl bys být v Bradavicích alespoň v noci, pro jistotu..."

„Nevadí," řekl Sirius optimisticky, i když se trochu zamračil při připomínce, „určitě si to stejně pořádně užijeme. Už jsme ti ukazovali pobertovskou knihu žertů, Harry?"

Konec patnácté kapitoly

< Kapitola 14       Kapitola 16 >

-)-)-)

Děkuji moc vám všem za komentáře i hezká slova k předchozí kapitole! Jinak už mám určitou představu o dalším vývoji příběhu, podle které jsme teď asi ve třetině - jen teď budu kapitoly přidávat o něco později - počítám, že v rozmezí deseti až čtrnácti dnů, i když slibuji, že se budu snažit o co nejkratší intervaly. Také se teď vývoj začne už postupně zrychlovat, jak jsem po patnácté kapitole slibovala. A všechna hodnocení samozřejmě potěší :-)