Spřízněni kletbou - Kapitola pětatřicátá

28.05.2016 15:50

Kapitola pětatřicátá

Severus pomalu otevřel dveře.

„Harry… je tu Hermiona.“

„Můžu? Harry?“ Hermionin hlas byl nesmělý i prosebný.

Chlapec ležící na břiše na posteli zvedl hlavu. V jeho i v Hermionině tváři se odráželo stejné zoufalství. Harry přikývl a dívka tiše přistoupila k posteli.

Severus je smutně sledoval. Pár vteřin se na sebe dívali uplakanýma očima a pak se hnědovlasá dívka posadila vedle černovlasého chlapce a chlapec ji náhle prudce objal.

Než Severus zavřel a nechal dva mladé lidi jejich žalu, všiml si, že na světlém prádelníku sedí Hedvika.

Dokonce i ten pták vypadal nešťastně. Ale skoro se zdálo, jako kdyby Harryho hlídal, a Severus měl pocit, že mu Hedvika věnovala vážný pohled slibující, že na Harryho i Hermionu chvíli dohlédne.

V obývacím pokoji si Severus nalil ohnivou whisky a chmurně zíral do zdi.

-)-)-)

Za okny domu na Grimmauldově náměstí svítilo slunce, ale Sirius Black ani Remus Lupin neměli zrovna pomyšlení na krásy léta. Ostatně Remus ještě musel hodně odpočívat. Vlkodlak seděl v pohodlném křesle, v ruce držel knihu, ale už hezkých pár minut neotočil stránku. Když se v tichém pokoji ozval šramot, prudce zvedl hlavu a s očekáváním pohlédl na svého partnera.

Sirius právě se zaklením vystoupil z krbu.

„Jak je Harrymu?“

Sirius vzdychl a potřásl hlavou.

„Mizerně… jak se dá očekávat. Právě přišla Hermiona, řekl jsem Severusovi, že dorazíme večer. A zítra je setkání Řádu.“

Remus přikývl a vstal, aby se mohl připojit k Siriusovi na pohovce. Sirius mu položil hlavu do klína a oba chvíli jen tiše mysleli na ztracené životy. A Sirius se nemohl ubránit pocitu hrůzy při pomyšlení na to, že nedávno málem přišel o svého partnera, že teď tady mohl sedět a vzpomínat na lásku svého života. A stalo se to v tomhle zatraceném domě… jestliže předtím dům jen ze srdce nesnášel, teď ho z duše nenáviděl. Dobře, možná to nemělo logiku… domu samotnému lze stěží přičítat vinu… ale na jeho pocitech to nic nezměnilo. Dům prodat nemohl, ale jestli přežijí válku, nezůstane v něm ani o den déle…

„Dal jsem připravit pokoje, podle Krátury se chlapci mohou hned nastěhovat,“ vyrušil ho z myšlenek Remusův hlas.

Sirius jen beze slova pokývl hlavou.

-)-)-) 

Harry odmítl jít druhý den na snídani do Velké síně, ale Severus nutně potřeboval probrat něco s Minervou.

Kráčel chodbou zamračený a strnulý. O prázdninách nenosil svůj černý hábit, jinak by při jeho rázném kroku vlál kolem bouřlivěji než kdy jindy. Téměř si nevšiml, že minul Draca Malfoye.

„Dobré ráno, pane.“

Draco ho pozdravil nečekaně plaše a Severus se překvapeně zastavil. Neviděl Draca ani Narcisu od jejich příchodu do Bradavic. Pokud věděl, žili v odlehlém uzavřeném apartmá a jeden z domácích skřítků jim přinášel jídlo. Podle Severusova mínění to bylo zcela dostatečné – věděl sice, že Draco byl tehdy v příšerném stavu, ale nepochyboval, že ze svých zranění se ten kluk vyléčí. A snad se vyléčí i z něčeho jiného…

Tak jako tak, dnes Severus rozhodně neměl náladu na mladé nadšené Smrtijedy, dokonce ani na případné mladé Smrtijedy, kteří už možná nebyli tak nadšení. To bylo zřejmě příčinou toho, proč na Draca téměř hrubě vyjel: „Co tady děláš?“  

Chlapec vypadal vyděšeně a o krok ustoupil. „Já… Brumbál… dovolil nám chodit po hradu… nemůžeme pryč… nebo něco udělat…“

Vždyť nemají ani hůlky, vzpomněl si Severus a pohlédl na svého bývalého svěřence pozorněji. Teď teprve zaznamenal, jak má Draco propadlé tváře a všiml si kruhů pod očima i jizvy na krku. Zamrazilo ho, když si připomněl, že Draco byl za své „selhání“ potrestán samotným Voldemortem. Dobře věděl, jakých hlubin krutosti uměl jeho bývalý pán dosáhnout. A také si s bodnutím lítosti uvědomil, že Dracovi je sotva šestnáct. Vyrůstal v prostředí prosyceném nenávistí k mudlům i láskou k temným stránkám magie, nadřazenost a pýchu Malfoyových sál už s mateřským mlékem. Od malička mu bylo navíc otcem dáváno najevo, že jeho lásku si musí zasloužit a že pro dědice Malfoyových neexistuje nic jako soucit nebo jakákoliv slabost. A Draco se bezesporu velmi snažil, přestože jeho povahové vlastnost z něj jen těžko mohly udělat dokonalého Smrtijeda podle představ Luciuse Malfoye. Severus byl jeden z mála, kdo to věděl a kdo uměl nahlédnout pod skořápku bezcitného arogantního spratka…

Jistě, Draco nebyl žádný anděl. Ale v rozhodující chvíli nedokázal chladnokrevně vraždit. A Severus nepochyboval, že za to zaplatil velmi vysokou cenu – jeho vzhled i chování svědčily o tom, že mladík dostal velmi draze zaplacenou lekci.

Navíc nebyl jediný zaslepený a svým způsobem velmi naivní chlapec, který se uvolil přijmout Znamení zla. Kdo jiný než Severus by mu měl nabídnout porozumění, mluvit s ním, snad ho zachránit pro něco jiného?

Bradavický profesor si navíc dobře vzpomínal na malého světlovlasého chlapečka, kterého dokonce jednou či dvakrát držel v náručí. Držet v náručí miminko nebo batole, sledovat pravidelně jeho malé potácivé krůčky a dychtivé objevování světa – to samo o sobě většinou vytváří jisté pouto a cit. Ne, Severus Draca nijak zvlášť nemiloval a rozhodně si nanalhával nic o jeho povaze a vlastnostech, přesto bylo obtížné nevidět v něm stále i něco z toho nevinného dítěte a zapomenout na jeho mládí i na jeho jistě příliš krutý trest… 

To vše proběhlo Severusovi hlavou, když stál proti pobledlému mladému Malfoyovi. Zhluboka se nadechl.

„Jdu na snídani, potřebuji si s někým promluvit. Ale jestli chceš, někdy se u vás stavím.“

Bylo to snad poprvé, kdy Severus spatřil v Dracových očích nefalšovanou a upřímnou vděčnost. Myšlenky na toho kluka ho pronásledovaly i po vstupu do Velké síně.

V létě bývaly Bradavice obvykle pro studenty uzavřeny a nezůstával zde téměř nikdo z učitelů. Letos však situaci změnila válka. Bradavice byly jedním z nejzabezpečenějších míst kouzelnického světa a Albus Brumbál se po zralé úvaze rozhodl nabídnout zde útočiště studentům i jejich rodinám. Zatím zde pobývaly asi tři desítky lidí, dalo se však očekávat, že po včerejším útoku se jejich řady opět rozšíří. K Albusovi už s prosbou o pomoc dorazilo několik sov.

Minerva ve Velké síni ještě nebyla a Severus usoudil, že když už je tady, může chvíli počkat. Když dopil kávu, zeptal se vedle sedící Pomony, zda si může půjčit Denního věštce, kterého před chvíli odložila.

Článek byl hned na titulní straně, pod společnou rodinnou fotografií, na níž všichni vesele mávali rukama.

Smrt v Doupěti – tragédie rodiny Weasleyových

Včerejší útok Smrtijedů zasáhl krutě jednu z našich nejznámějších rodin. Přestože jejich dům, zvaný Doupě, byl údajně dobře chráněn, následovníkům Vy-víte-koho se muselo podařit najít v ochraně nějakou nečekanou slabinu. Boj v domě trval zřejmě jen velmi krátce, bystrozorové i členové Fénixova řádu dorazili téměř ihned po zjištění útoku, na místě však našli jen pět mrtvých a jednoho těžce zraněného.

V domě byli v době zahájení útoku rodiče Arthur (46) a Molly (46) Weasleyovi se svými dětmi Williamem (25), Percym (19), Ronaldem (16) a Ginevrou (14). Všichni s výjimkou Williama byli zavražděni, William skončil s těžkým zraněním v nemocnici u svatého Munga. Podle našeho důvěryhodného zdroje byl pokousán nechvalně známým vlkodlakem Fenrirem Šedohřbetem. 

Weasleovi byli rodinou, která vždy vystupovala proti Smrtijedům a jejich pánovi, už v první válce bojovali ve Fénixově řádu členové rodiny Weasleyovy i Prewettovy (Prewettová bylo rodné jméno Molly Weasleyové). Rodina byla známa i svým blízkým vztahem k Chlapci, který přežil – Ronald Weasley byl nejbližším přítelem Harryho Pottera, spolu se svou mudlorozenou spolužačkou Hermionou Grangerovou. Vyjádření Harryho Pottera se nám nepodařilo získat, není však pochyb, že je to pro našeho hrdinu krutá rána. Navíc je tomu jen několik týdnů, kdy byl téměř smrtelně zraněn rodinný přítel Potterových Remus Lupin, který se stále zotavuje ze svých zranění.

Útok přežili kromě Williama také další tři synové rodiny. Charles Weasley (23) trvale pobývá v Rumunsku, kde je zaměstnán v dračí rezervaci. Dvojčata Fred a George (18) byla v den útoku spatřena v Příčné ulici, kde si zřizují obchod s žertovnými předměty.  

Datum pohřbu není ještě známo, budeme vás o něm včas informovat.

Na str. 2 si přečtěte o Arthuru Weasleym a jeho kariéře na ministerstvu.

Na str. 3 si připomeneme historii rodiny Weasleyovy a Prewettovy a ztráty, které obě rodiny utrpěly v předchozí válce.

Na str. 4–5 se dočtete více o vztahu Harryho Pottera k rodině a o jeho přátelství s nejmladším synem Ronaldem.

Na str. 6 najdete...

Severus odložil noviny a chvíli mlčky zíral do prázdného šálku od kávy.

-)-)-)

Jeho první přítel byl mrtvý.

Harry měl pocit, že všechno náhle ztratilo smysl. Jen vyjít z pokoje se mu zdálo zbytečné a vykonávat všechny běžné činnosti mu připadalo jako nepřekonatelná námaha. Jídlo a další potřeby jeho těla mu jen připomínaly, že na rozdíl od Rona žije. A žít bylo náhle velmi únavné, se vší tou prázdnotou a bolestí.

Posledních pět let byl Ron pevnou součástí jeho života. Ne, že by Harrymu nikdy nešel na nervy – když se dohadoval s Hermionou, když mu záviděl jeho slávu, když se rozkmotřili během Turnaje. Ale nakonec mu vždy byl věrným a zábavným přítelem. A byl mu kamarádem trochu jinak než Hermiona – oba byli kluci a o některých věcech se dokázal bavit nebo žertovat jenom s Ronem. Hermiona ani nikdo jiný už Rona nikdy nenahradí…

A to ani nemyslel na to, že Ron nebyl jedinou obětí. Pan a paní Weasleyovi ho velkoryse přijali do své rodiny, byli k němu laskaví tak, jak to Dursleyovi nikdy nedokázali. Ginny mu připadala trochu jako jeho mladší sestra. A možná neměl zas tak v lásce Percyho, ale rozhodně si nezaloužil zemřít jenom proto, že jeho rodina si oblíbila Harryho Pottera.

Vina.

Harry věděl, že i další lidé umírají, lidé, které nikdy neviděl a neměl s nimi nic společného. Ale přesto musel myslet na to, že Weasleyovi by možná nebyli na řadě, kdyby ho neznali…

Jedinou útěchou mu bylo, že aspoň část rodiny přežila, hlavně dvojčata. Remus a Sirius jim nabídli, stejně jako jejich bratrům, pokoje na Grimmauldově náměstí – starším bratrům minimálně do pohřbu, Fredovi a Georgeovi na dobu neurčitou. Potřebovali nějaký domov, místo, kde by mohli být spolu.

A stále měl Hermionu.

Jen ona truchlila po Ronovi podobným způsobem. Byla tady spousta věcí, které teď znali a pamatovali si jen oni dva. Všechno, co v minulých letech prožili, všechno, co z nich dělalo nerozlučné trio…

Teď už vždycky budou jen dva.

Nikdy už žádné další hádky Rona a Hermiony.

Nikdy se nedozví, jestli by se Ron a Hermiona stali něčím víc než přáteli.

Nikdy už Severus pořádně nepozná Rona, nikdy nebude moci ocenit jeho dobré vlastnosti.

Nikdy.

Ron už není.

A nikdy nebude.

-)-)-)

Kdyby nemuseli, po dlouhé době by Harry ten strašný týden netoužil po milování. Severusova blízkost a jeho objetí mu přinášely útěchu, ale sex samotný se zdál jako něco nepatřičného a příliš „živého“.

Ale protože kletba neznala smutek po mrtvém kamarádovi, Harry a Severus se jeden večer milovali a nebylo to jako nic předtím.

Bylo v tom nekonečné zoufalství i bezbřehá něha, Severusovo tělo bylo pro Harryho záchranné lano a jeho spojení se světem živých. A Severus to věděl a každým svým dotekem a pohlazením jako kdyby svému manželovi připomínal svou existenci, lásku a podporu.

A pak Harry tiše ležel Severusovi v náručí a jeho hruď smáčel svými slzami.

Konec pětatřicáté kapitoly

< Kapitola 34       Kapitola 36 >

-)-)-)

Milé a milí, moc se omlouvám za velké zpoždění další kapitoly, ale řešila jsem v poslední době hodně věcí, včetně zdravotních problémů. Teď už mám několik zbývajících kapitol z větší části dopsáno, takže by nic podobného nastat nemělo.

Velmi všem děkuji za komentáře k předchozí kapitole a také za emaily, v nichž se některé z vás zajímaly o další pokračování povídky - byly tím největším povzbuzením a motivací k psaní.

P.S. Pokud máte rádi/y kanonické i nekanonické gay páry v seriálech, inspiraci můžete najít v mém novém příspěvku.

Zpět

Poslat komentář: Spřízněni kletbou - Kapitola pětatřicátá

Datum 01.06.2016

Vložil sisi

Titulek zpět

Odpovědět

Máš tak skvěle napsaného Severuse, on je něha sama, ten konec kapitoly jsem
za a, nečekala,
za b, doufala v trošinku slashe,
za c, skoro obrečela, jak jsou na sebe hodní. Nikde jinde bych nenačetla takovou hojnost a vřelost citů jako právě v této Tvé povídce. Proto se k ní stále vracím a potají ždímám kapesník, když je to moc senzitivní. :-) Weasleyových je škoda, byli dost dobří, ale je válka a ztráty jsou na obou stranách. Naštěstí je Weasleyových tolik, že vždy je šance, že aspoň někdo z nich přežije. Moc se těším na další kapitolku, budu to hlídat denně, jako celý poslední rok, tak nějak jsem myslela, že nakonec přijde kapitola na konci května a ejhle,ano! Ještě jednou dík.

Datum 24.05.2017

Vložil Rocia

Titulek Re: zpět

Odpovědět

:-)

Datum 31.05.2016

Vložil Iveta

Titulek :-)

Odpovědět

Děkuju za kapitolku, moc jsem se na ni těšila.

Datum 31.05.2016

Vložil weras

Titulek ====

Odpovědět

Tak jsem dokončila poslední kapitolu. Z povídky jsem nadšená,z poslední kapitoly smutná.Skoro celá Weasleyova rodina. Doufám,že to jsou poslední oběti. Lituji Harryho ,ale má vedle sebe Severuse a ten ho podpoří.Píšeš,že máš několik kapitol předepsaných,tak se moc těším,že další přibude brzy. A velký dík za tuto!!!!!!!

Datum 30.05.2016

Vložil Trule

Titulek Děkuji za kapitolu

Odpovědět

Návrat úžasné povídky, jsem nadšená, zároveň i smutná, že je tolik mrtvých...ale to nadšení převažuje:)

Datum 30.05.2016

Vložil weras

Titulek ====

Odpovědět

Zítra to bude rok,co jsi přidala poslední kapitolu.Chtěla jsem jemně zaťukat a zeptat se na pokračování. Chodím sem skoro denně a dnes jsem konečně mohla zajásat,když jsem novou kapitolu našla.Takže vítej zpět!!!! A já si jdu také oživit vzpomínky,abych si novou kapitolu mohla náležitě vychutnat!!!

Datum 29.05.2016

Vložil chocholanka

Titulek super

Odpovědět

Super, už so ani neverila, že sa dočkám pokračovania :D Hneď mám lepší deň. Toto bola prvá snarry poviedka čo som začala čítať a bolo mi veľmi ľúto že nemala koniec....takže verím a dúfam, že teraz sa už konca dočká.....táto poviedka si to zaslúži.....ja si idem asi prečítať celú poviedku od znova aby som si mierne obnovila dej a potom si vychutnám novú kapitolu...takže dík :-)

Datum 29.05.2016

Vložil ester

Titulek super

Odpovědět

Velmi sa tesim, ze si sa rozhodla pokracovat. Musim si ale zopakovat, co bolo doteraz, uz mi to riadne vybledlo v hlave ☺

Datum 28.05.2016

Vložil Abequa

Titulek ....

Odpovědět

Nemám slov... jak se tole stalo? No masakr... jsem ráda, že i přes tu obrovskou pauzu hodláš příběh dokončit, bála jsem se že to zůstane nedokončeno. Tenhle vývoj je fakt mazec... jsem zvědavá jak se s tím všichni aktéři poperou... Díky