Spřízněni kletbou - Kapitola sedmá

Kapitola sedmá

Sidonia Bonesová si pomyslela, že podivnější svatební obřad ve své kariéře na ministerstvu ještě nezažila. Její bratránek Kingsley Pastorek ji požádal o alespoň několikadenní utajení, ale přesto ji překvapilo, když mladším ženichem byl Chlapec, který přežil. Navíc mu bylo čerstvě patnáct - ve slavnostním školním hábitu se znaky Nebelvíru a s rozčepýřenými černými vlasy vypadal opravdu jako chlapec – nejenže byl nejslavnější osobou, kterou oddávala, byl také nejmladší. Povolení ke sňatku od jeho mudlovských příbuzných bylo v pořádku, oba podpisy osobně ověřila, ale přesto to bylo zvláštní. Vdávat nebo ženit se v patnácti bylo i v kouzelnickém světě velmi neobvyklé - a jaký důvod by mohl mít zrovna Harry Potter?

Druhý ženich sdílel s tím mladším špatnou náladu - Sidonia vůbec nechápala, proč se tedy berou - a i při nejkratším možném obřadu viditelně trpěl. Na rozdíl od toho mladšího měl zelenostříbrný hábit se syčícími hady, který demonstrativně ukazoval jeho příslušnost ke Zmijozelu. Sidonia byla v té době jen dospívající holka, ale dobře si pamatovala, že Severus Snape byl obviněn a souzen jako Smrtijed. Pokud si vzpomínala dobře, byl osvobozen po zásahu Albuse Brumbála (prý byl špión), ale Znamení zla na ruce měl - bylo ho možné zahlédnout i v jednu chvíli při obřadu a Sidonia se v tu chvíli neubránila nervóznímu uškubnutí. Harry Potter a Smrtijed? Sidonia nemusela být geniální, aby jí bylo jasné, že s tímto sňatkem je něco v zásadním nepořádku. Rozhodně to tedy nevypadalo jako spojení dvou milujících se srdcí.

Kromě bývalého Smrtijeda a Chlapce, který přežil, byli další podivnou dvojicí chlapcův svědek a jeho partner. Svědek Remus Lupin byl registrovaný vlkodlak - musela si zkontrolovat předpisy, jestli může vůbec svědčit. Ještě podivnější byl ale jeho partner – uprchlý vězeň a masový vrah Sirius Black, který byl ovšem podle Kingsleyho nevinný a také byl prý Harryho kmotr. Kingsley byl sice Sidoniin oblíbený příbuzný a schopný bystrozor, ale přesto měla dnes pocit, že je trochu moc… důvěřivý.

Alespoň další dvě zúčastněné osoby byly důvěryhodné, ale ani ty jí moc nepřidaly. Sidonia měla z Albuse Brumbála vždycky tak trochu strach, přestože většina jejích spolužáků ho viděla spíš jako laskavého dědečka. S Minervou McGonagallovou zase měla jednu tak trochu nepříjemnou zkušenost – v šestém ročníku ji přistihla s jedním zmijozelským sedmákem, když byli… no, raději nevzpomínat, prostě je přistihla.

Celkem vzato, byl to podivný zážitek. Krátký obřad trval sotva patnáct minut, a to ještě všichni vypadali, že už to chtějí mít opravdu za sebou. Starší ženich odříkával svých pár vět jako zpověď před popravou, mladší zase jako v tranzu – ostatně vypadal, že mu není moc dobře, i když po obřadu se mu zjevně udělalo o něco líp, možná to byla jen nervozita. Jedinou větší reakci zaznamenala, když došlo k magickému doteku – oba na sebe pohlédli s jakýmsi nechápavým údivem. Že by to v jejich případě byl tak silný pocit? Nebo jen nevěděli, o co jde?

Tak jako tak, Sidonia byla opravdu ráda, když to měla za sebou i ona. Popřála oběma hodně štěstí (podívali se na ni, jako by měla dvě hlavy) a pak s dokumenty v ruce rychle zmizela v krbu. Nějak měla pochybnosti o tom, že teď budou následovat obvyklé přípitky a gratulace.

-)-)-)

Severus Snape se celé odpoledne snažil na večer moc nemyslet a celkem se mu to dařilo. Potřeboval ostatně s pomocí Tibby udělat pár úprav v bytě a nějaké další přípravy. Přesto v duchu proklínal Temného pána každých pár minut - cožpak nebyl jeho život dost mizerný i bez Harryho Pottera? Po určité době mu došlo, že ted už se nemusí hlídat, nehrozí mu nechtěné uklouznutí a může klidně proklínat Voldemorta nebo ještě lépe Toma - jedno z mála pozitiv této šílené situace. A tak si toho zbytek odpoledne náležitě užíval.

„Doufám, že shniješ v pekle, Tome...," mumlal si tiše, když pokládal na noční stolek jednu konkrétní lahvičku. A když si představil, k čemu ji bude večer potřebovat - ne, ani peklo nebylo pro toho parchanta dost špatné.

Bohužel nemohl zastavit čas a tak si nakonec začal chystat oblečení na tu šťastnou událost.

-)-)-)

Někdy před pátou měl ovšem podivnou a nečekanou návštěvu.

Bylo to poprvé a bohužel vzhledem k jejich brzkému – příbuzenství – pravděpodobně ne naposled, co do bytu Severuse Snapea vstoupil Sirius Black. Vypadal nešťastně, ale celkem odhodlaně a naštěstí svou návštěvu zřejmě nehodlal protahovat, spustil totiž hned za dveřmi.

„Severusi (SEVERUSI?, zbláznil se nebo co?)… vím, že mě nemáš rád… že mě nenávidíš… a vím, no… já a James jsme se k tobě nechovali vždycky nejlíp a já se za to omlouvám (není pochyb, je šílený), ale Harry za to nemůže… Vím, že mu tím zachráníš život a jsem ti za to opravdu vděčný (ano, ten Azkaban se na něm zjevně podepsal), ale prosím, neubližuj mu. Je mu teprve patnáct, je vyděšený, nikoho ani nepolíbil…"

Severus musel zpětně uznat, že to nezvládl nejlíp, po Blackově výlevu se totiž pořádně naštval - myslí si snad ten pes, že je nějaký sadista?

„Neboj se, Blacku, slibuju ti, že to tvůj milovaný Harry přežije – a vzhledem k tomu, že Nebelvíři nemají moc sebevražedné sklony, rozhodně nebudu mít to štěstí, že bych se ho konečně zbavil," prohlásil blahosklonně a pak nemilosrdně dodal, „a teď vypadni, potřebuju se převléknout a nahého mě dnes uvidí jen tvůj kmotřenec."

Pak za zkoprnělým Blackem zabouchl dveře - jeho výraz stál skoro za to - ale dokonce i Severus si byl vědom, že to trošku přehnal - z té etudy bylo zřejmé, že přes všechny své chyby Black svého kmotřence opravdu miluje a má o něj upřímný strach. Nicméně, Severuse provinilost brzy přešla, Black se beztak omluvil jen naoko a ve skutečnosti vůbec svých činů nelitoval – možná měl teď strach, ale sotva si vzpomněl, že Severus měl taky často strach – například v té zatracené Chroptící chýši. Kromě toho, bez ohledu na to, co si Black myslel, on rozhodně nehodlal nakrájet Harryho Pottera do lektvarů. Je to jen sex, pomyslel si, kluk stál několikrát před Voldemortem a možná má i nějaké zkušenosti, o kterých jistě nebude vykládat svému kmotrovi.

-)-)-)

Večeře v pět ve Velké síni byla neobvykle brzká a také neobvykle tichá a trapná. Účastnili se jen „svatebčané", tj. kromě něj a Pottera Black, Lupin, Albus a Minerva. Kingsley měl dorazit s úřednicí ministerstva až na šestou do ředitelovy kanceláře.

Severus byl dobrý špion a tak mohl sledovat ostatní spolustolovníky, aniž by to pořádně zaregistrovali. Albus s Minervou brzy vzdali pokusy o konverzaci a jen občas prohodili nějaké slovo mezi sebou. U ředitele bylo těžké odhadnout jeho myšlenkové pochody, ale moc vesele nevypadal. Minerva působila přísně a důstojně jako vždy, ale občas vrhla soucitné pohledy směrem k Potterovi a nabádavé směrem k němu – Severuse vůbec netěšilo, že si všichni zjevně myslí, že Pottera znásilní hned za dveřmi. Potter si sedl co nejdál od Severuse (za chvíli to bude můj manžel, pomyslel si s bodnutím hrůzy Severus), byl bledý, díval se do talíře, ale skoro nejedl. Ani Black se necpal jako vždycky, zato při každé příležitosti střílel na Severuse střídavě zuřivé a prosebné pohledy – Severus nevěděl, které jsou horší. I jindy vyrovnaný vlkodlak byl nezvykle zachmuřený, ale Severus si všiml, že se snaží působit uklidňujícím dojmem směrem k Potterovi i Blackovi.

Obřad byl také trapný a naštěstí krátký, přesto trval na Severusův vkus až moc dlouho. Mladá hnědovlasá úřednice byla z jejich svatebního veselí zjevně poněkud v šoku. Potter vypadal trochu mimo.

Jakmile úřednice zmizela v krbu, Severus usoudil, že je čas, nehodlal to zbytečně protahovat. Beztak se ještě bude konat slzavé loučení (jako kdyby posílali kluka do dračí sluje, pomyslel si s odporem) - a on rozhodně netoužil být svědkem.

„Měli bychom jít, Pottere," řekl tiše ke svému novomanželovi, „počkám na tebe v mých pokojích u krbu. Doufám, že ti to nebude dlouho trvat."

Pozdravil ostatní krátkým sbohem a hodil do krbu prášek. Když pronesl „Pokoje Severuse Snapea v Bradavicích" a vkročil do plamenů, zahlédl ještě jejich převážně rozhořčené tváře. Jen Black se díval prosebně.

Konec sedmé kapitoly

< Kapitola 6       Kapitola 8 >

-)-)-)

Díky moc za všechny vaše komentáře a hodnocení k předchozí kapitolce, na některé z nich možná odpověděla tahle a na některé odpoví kapitoly následující, ale nebudu nic prozrazovat :-) Jen ještě k Siriusovi - v mé povídce určitě není žádný puritán a věřím, že za normálních okolností by mu "sexuální výchova" nedělala problém. Ale on Severuse opravdu nesnáší, nevěří mu a myslí si o něm to nejhorší - proto to pro něj bylo tak těžké. Ale navzdory tomu - protože Harryho miluje -  se v téhle kapitole pokusil mu aspoň trochu pomoci... a určitě to pro něj nebylo lehké :-)

Vím, že tahle kapitolka patří spíš ke kratším, ale prostě mi takhle vyšla... a kromě toho, další bude nejpozději do týdne :-)