Spřízněni kletbou - Kapitola šestá

Kapitola šestá

Harry měl v očích slzy a Sirius se natáhl a objal ho. Jeho kmotřenec ještě pořádně nevyrostl a vypadalo to, že ti mizerní Dursleyovi ho moc nekrmili - i když nebylo divu, jestli chlapec ztratil po událostech na hřbitově chuť k jídlu.

Každopádně se v jeho náručí trochu ztrácel... zatraceně, bylo to tak nespravedlivé.

„Pst, Harry… bude to v pořádku… a není to napořád, jen pár let…"

Harry na něj nevěřícně pohlédl.

„Jen pár let! Co kdybys to měl být ty? Neudělám to, nemůžu prostě, nenuťte mě…," v hlase teď bylo slyšet zoufalství i slzy.

Sirius bezradně pohlédl na Remuse. Ten mezitím zašel za Poppy a přišel s malou lahvičkou, kterou teď natáhl k Harrymu.

„Harry, vypij to, prosím."

Chlapec zaváhal, ale pak uchopil lahvičku a vypil ji naráz – uklidňující lektvar účinkoval rychle a Harry se uvolnil a opřel se o svého kmotra.

„Harry," Remus si nebyl úplně jistý, jak začít, „určitě nechceš zemřít…"

Harry po chvíli tiše zavrtěl hlavou.

„Ne… ale, Remusi, je mi teprve patnáct, určitě se nemůžu ženit… a jak bych mohl mít se Snapem dítě, to přece biologicky nejde…"

Slova se teď ujal Sirius.

„Víš přece, že v kouzelnickém světě leccos funguje jinak než u mudlů… ženit se můžeš se souhlasem svých zákonných zástupců právě od patnácti, a to už je s Dursleyovými vyřízeno. A co se týče mužského těhotenství, máš pravdu, že pro mudly je to něco nemyslitelného a nemožného, ale kouzelníci mají v tomhle výhodu… Opravdu jsi o tom nic neslyšel, Harry?"

Jeho kmotřenec se na posteli neklidně posunul.

„No, možná jo… ale nějak jsem to asi moc nebral vážně a ani mě to nezajímalo… Ale v základní škole jsme měli biologii a vím dost na to, aby… no prostě nechápu, jak by to mohlo fungovat."

„Když si vzpomeneš, jak funguje třeba Mnoholičný lektvar, tak to možná není tak překvapivé," vysvětloval Sirius, „vezmi si, že to se lidské tělo kompletně změní na tělo někoho jiného - má jeho orgány, vlasy, jizvy, všechno. Dokonce se tak mužské tělo může změnit na tělo ženské a naopak… Takže není vlastně tak zvláštní, že existují lektvary a kouzla, které v mužském těle vytvoří některé ženské orgány – a ty pak umožňují i muži nést dítě, ačkoliv je to pro muže natolik náročné a nebezpečné a vyžaduje to od páru mužů tolik vzájemné magie, že zdaleka ne všechny páry to mohou podstoupit a drtivá většina z nich ještě může mít jen jedno dítě… Pro dvě ženy je to rozhodně snadnější… nicméně ani pro dva muže to v našem světě není zase tak výjimečné."

Harry byl poněkud ohromený a také k vlastnímu překvapení docela zaujatý. V poslední době soudil, že se mu líbí víc kluci než holky… nebylo tak špatné vědět, že je tu možnost mít vlastní dítě, i když bude mít mužského partnera. Bezděčně ho napadlo, jestli Remus a Sirius o tomhle taky uvažují…

„Hm… Siriusi, a ty s Remusem…," zaváhal, jestli není drzé se na tohle zeptat, ale zdálo se, že Sirius už pochytil myšlenku.

„Myslíš, jestli já s Remusem uvažujeme o dítěti?" a na Harryho váhavé přikývnutí pokračoval, „ve skutečnosti ano, rádi bychom někdy měli dítě, ale ne teď, možná za pár let, po válce…"

Harry teď nemohl potlačit zvědavost. „Hm, nechci vás urazit, ale nevadí, že Remus je vlkodlak?"

Remus se zasmál, byl rád, že Harry na chvíli zapomněl na svoje nastávající manželství.

„Ne, Harry, to by mělo být v pořádku, lykantropie naštěstí není dědičná, jen bych to nemohl být já, kdo by nesl dítě – vzhledem k transformaci během úplňků. To je taky další důvod, proč bychom čekali – Sirius není zdaleka tak v kondici, jak by měl být pro mužské těhotenství, po Azkabanu a podmínkách, ve kterých žil většinu minulého roku. A tím se vracíme zpátky k tobě – ve vašem případě bys to musel být ty, kdo by čekal dítě a ty jsi na těhotenství příliš mladý, tvoje tělo ještě roste a vyvíjí se, také bys potřeboval trochu přibrat… Podle Poppy musíte počkat minimálně dva nebo tři roky, než budete mít dítě, ale důležité je, že po porodu bys byl úplně volný, myslím tím, že kletba bude u konce."

Pokud přežiju Voldemorta, pomyslel si Harry temně, ale přecejen se mu trochu ulevilo. Tři roky se Snapem – to byla děsivá vyhlídka, ale mohlo by to být ještě horší.

„Kde je vlastně Snape? A říkal jsi, že se máme vzít už dneska… v kolik hodin? A pak hned musíme, víš...?"

„Obřad by měl být přesně v šest hodin v ředitelově kanceláři. Je to v podstatě ekvivalent mudlovské svatby, ale nemusíš z toho mít strach – bude to jen nejkratší možná varianta a bude tam jen několik lidí. Je to jen formalita, nebylo by to úplně nutné, ale pomůže to… a pak se můžete bez problémů rozvést. Do těch šesti máme čas."

Myšlenka na svatbu byla neskutečná, ale pořád to bylo přijatelnější než myslet na svatební noc.

„Přijdou taky Ron a Hermiona? A musím si změnit jméno nebo tak něco?"

Tentokrát mu odpověděl Sirius.

„Hermiona a Ron tam nebudou, ale Albus říkal, že jsi se s nimi mohl za pár dní sejít a všechno jim říct. Ostatně většina Weasleyových už byla informována plus několik dalších lidí z řádu. Myslím, že sám Brumbál ještě neví, jestli a jak dlouho to držet v tajnosti, každopádně dlouho se to asi neutají, ale určitě nechceme hned teď davy novinářů u brány… Ani jméno se ti nezmění. Budeš bydlet se Snapem ve sklepení, ale jinak by se toho pro tebe tolik změnit nemělo, pořád budeš chodit do školy, hrát famfrpál… i když si vezmeš Zmijozela, pořád budeš Nebelvír."

Sirius se snažil trochu odlehčit náladu, ale Harrymu to teď příliš nepomohlo. Moc se toho nezmění, haha, pomyslel si trochu hystericky, zapomněl snad na to, že s ním musím mít sex?

Zdálo se, že Remus i Sirius kolem toho chodili jako kolem horké kaše, ale Harry najednou potřeboval nějaké odpovědi. Nikdy vlastně nemyslel na Snapea – a vlastně ani na nikoho jiného ze svých vyučujících - jako na sexuální bytost. Muž byl odporný a krutý – Harry si zkusil představit, jak se ho dotýká a náhle se otřásl – co s ním vlastně bude muset dělat? A jak často? Nemyslel, že by přežil, kdyby to bylo každý den – a to ani neměl přesnou představu, co všechno dělají dva muži v posteli. Doufal aspoň, že mu Remus a Sirius něco řeknou nebo poradí – měli by mít dost zkušeností, ne? Při té myšlence zrudl a pak si odkašlal a zkusil to.

„Remusi, říkal jsi, že spolu musíme spát… jak často nebo…?"

Jeho kmotr a jeho bývalý učitel se na sebe podívali, bylo jim jasné, že ty otázky přijdou, ale přesto… Harry v tu chvíli vypadal tak mladě a bylo to tak… Sirius prosebně pohlédl na Remuse, nemohl se s tímhle vypořádat. Když si představil Snapea a Harryho, nahé… ne, tohle nezvládne. Raději by snad s Harrym viděl i obří chobotnici z bradavického jezera...

„Měli byste mít styk dnes a pak pravidelně jednou týdně…," Remus začal učitelsky, ale když se pořádně podíval na Harryho, okamžitě svůj tón změnil.

„Harry, asi zdaleka nevíš všechno… Sirius tvrdil, že se ti líbí kluci i holky, ale Bradavice nejsou v tomhle ohledu moc informativní a tvoji příbuzní asi taky ne. Můžeš se nás zeptat na cokoliv – máš nějakou představu o tom, jak probíhá sex mezi dvěma muži?"

Harry se navzdory situaci na moment téměř pousmál při vidině strýce Vernona dávajícího mu sexuální přednášku, ale když Remus položil otázku, ocitl se náhle v hlubokých rozpacích.

Věděl, že tohle je jeho jediná šance se něco dozvědět, než … nemysli na to… ale bylo to tak těžké! Dursleyovi byli puritáni a nikdy s ním o sexu nemluvili. Přesto samozřejmě nějakou představu měl, dokonce i o mužích, ale to bylo spíš děsivé, zvlášť když si to představil se Snapem… nemysli na to!

„No," začal váhavě a pak nervózně polkl, bylo to poprvé, co to někomu přiznával, „v poslední době se mi líbí víc kluci a myslím… no, že něco vím, ale nevím… co chce ta kletba…"

Dobrý odrazový můstek, pomyslel si s úlevou Remus – neměl zrovna velké zkušenosti se sexuální výchovou a zatracený Sirius zjevně nechal všechno na něm.

„Kletba je v tomhle bohužel jednoznačná. Jsou různé možnosti, jak dosáhnout sexuálního uspokojení – dotyky, tření, orální sex, nicméně ve vašem případě by mělo docházet k análnímu sexu, k proniknutí penisu. Jako ten, na koho byla kletba obsazena, bys měl být v tomhle ohledu pasivní… chápeš, co tím myslím?"

Sirius a Harry vypadali, že je jim oběma špatně od žaludku, přesto Harry statečně přikývl. Nebelvír, pomyslel si s láskou Remus a na Siriuse se zamračil. Místo aby mi trochu pomohl…

Merline, pomyslel si Harry, jak to vydržím? Musí to bolet a Snape… určitě by měl radost, kdyby mi mohl ublížit, místo mého táty… Snažil se přesvědčit sám sebe, že Snape mu nemůže jen tak ublížit nebo nějak hodně, aby se o tom všichni dozvěděli… a konečně, zachránil mu přece v prvním ročníku život, tak ho nemůže nenávidět tak moc. Ale stejně byl vyděšený. Když si představil, že za pár hodin bude mít Snapeův penis… nejraději by někam utekl, ale nemohl. No, pomyslel si cynicky, mohl si být aspoň jistý, že tohle přežije, zažil přece děsivější věci …a nemůže to bolet víc než Cruciatus… lidé to dělají dobrovolně… určitě i Sirius a Remus… mohl by se zeptat…

Chlapec byl bledý a Remus cítil najednou nesmírný soucit – vzpomněl si na vlastní pomalé objevování světa sexuality. Bylo to tak nespravedlivé… Uměl si představit, o čem teď Harry uvažuje a když se pomalu nadechl, tušil, na co se zeptá.

Harryho hlas byl tichý a nešťastný. „Bolí to?"

Remus s jistým skrývaným vztekem pohlédl na svého milence, který vypadal, jako by ta otázka bolela jeho. Sirius je kmotr, taky by se mohl trochu snažit!

Ale Harrymu odpověděl klidným a hlavně uklidňujícím hlasem.

„Záleží to na spoustě okolností, ale s použitím lubrikace, s přípravou a s alespoň minimální ohleduplností to většinou nebolí nebo jen málo, milenci si to užívají. Nemusíš se bát. Nebudu zastírat, že v tvém případě, navíc když je to poprvé, když budeš nervózní nebo napjatý… může to být poněkud nepříjemné, může to trochu bolet, ale určitě to nebude nic strašného."

„Děkuju," zamumlal Harry. Byl rudý, ale zjevně se mu trochu ulevilo.

Remuse zaplavila vlna ochranitelského, téměř otcovského citu (koneckonců držel Harryho v náručí jen pár hodin po narození, byl svědkem jeho prvních krůčků i dětského žvatlání). Jestli mu Severus ublíží, zabiju ho, prolétlo mu hlavou a v tichém srozumění se spojil očima se Siriusem.

Koneckonců, Chroptící chýše pořád stojí a v tomhle případě by nám James z nebe jedině zatleskal, pomyslel si s náhlou krvežíznivostí vlkodlak.

Navenek ale nedal nic najevo, jen se na Harryho povzbudivě usmál. „Chceš ještě něco vědět?"

Konec šesté kapitoly

< Kapitola 5       Kapitola 7 >

-)-)-)

Díky moc za všechny vaše komentáře - jsou velmi vítány :-) Další kapitolka by měla být do týdne - dojde na svatební obřad...