Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 10

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 10

Navzdory spoušti v jeho manželství a citovému zmatku – nebo právě kvůli nim – Harry spal jako zabitý, na chvíli ponořený v míru. Probudil se brzy ráno a uvědomil si, že to takhle nemůže jít dál a že útěk není dobrým řešením – a už vůbec ne pro Nebelvíra. I když, jaký význam měly kolejní hodnoty v situaci, kdy Voldemort všude šířil takovou hrůzu? A také se odmítal vrátit do sklepení, kde ho nikdo nechtěl. S povzdechem vstal z postele, osprchoval se a oblékl. Podíval se na kufr a usmál se. Pokud by tenhle kufr mohl mluvit, nejspíš by mu vynadal za to přetahování nahoru a dolů mezi sklepením a nebelvírskou věží. Dobby mu přinesl snídani. Harry si všiml, že věci na podnose rachotí kvůli skřítkovým třesoucím se rukám.

„Dobby? Co se stalo?"

„Harry Pottere, pan Snape je velmi rozzlobený. Dobby ho našel házet lahve a kotel proti zdi, když Dobby přišel uklidit po snídani!" vypískl skřítek.

„Chudák zeď. Neublížil nebo nevyhrožoval ti, že ne, Dobby?"

Dobby zakroutil hlavou.

„Ne, ale on dává Dobbymu takový pohled...," Dobby se zachvěl.

„Omlouvám se, Dobby. Je to vlastně moje vina..."

Zatímco jedl, Harry přemýšlel o budoucnosti. Nemohl zůstat navždy v nebelvírské věži – brzy se do Bradavic vrátí studenti. Bude muset požádat Brumbála o nějaké samostatné pokoje a doufat, že to nebude vypadat rozmazleně nebo tak něco. Pokud to nucené společné bydlení podporovalo nepřátelství místo toho, aby ho snižovalo, pak se tohle zdálo být nejlepším řešením. Rozvod by ukončil jeho krevní ochranu – a zrušil tak efektivní způsob obrany proti Voldemortovi. Když si Harry vyčistil zuby, vytáhl Pobertův plánek a pozorně si ho prohlédl. Bod označený „Severus Snape" přecházel sem a tam v podzemí. Jak ho sledoval, bod přestal chodit a zamířil k východu. K Harryho zděšení pak tečka vystoupala několik pater schodů, čas od času mizíc, když to vzala zkratkou přes gobelín.

„Sakra," zašeptal; tečka dorazila do sedmého patra a její cíl byl až příliš zřejmý.

„Jde mě zabít." Jeho prsty zanechaly na kusu pergamenu vlhké stopy.

„Vyděšený ze Severuse Snapea poté, co jsi bojoval s draky a Voldemortem? Páni, Harry," řekl sám sobě a pokusil se zašklebit. To vůbec nefungovalo. Tečka se pohybovala směrem k nebelvírské věži. Harry zavřel mapu a nacpal ji do kufru. Rychle navlékl na prst snubní prsten pro případ, že by si Severus nesprávně vyložil jeho absenci jako další žádost o rozvod. Právě zvažoval, jestli by bylo lepší sedět nebo stát, když se dveře rozlétly a odhalily tak rozzlobeného Severuse Snapea. Jeho tvář byla bílá vzteky a jeho tělo ztuhlé. Sval na jeho čelisti se škubal. Harry mimoděk ustoupil o krok dozadu. Ještě nikdy předtím neviděl Severuse tak naštvaného, ani po útěku Siriuse na Klofanovi nebo po tom zahanbujícím incidentu s myslánkou.

„Takže," zasyčel Severus. Udělal krok směrem k Harrymu.

„s Harrym Potterem se nezacházelo jako s jeho výsostí a proto se rozhodl utéct. A to je údajně odvážný..."

Harry se neodvážil promluvit, místo toho Severusovi klidně opětoval pohled.

Severus přešel k němu a upřeně zíral do jeho tváře.

„Chráním tvůj nevděčný zadek," odplivl si.

„V TOM PŘÍPADĚ BYS SE MNOU MOHL MLUVIT, KDYŽ BEREŠ TU POVINNOST MÉHO OCHRÁNCE TAK VÁŽNĚ!" vykřikl Harry.

„Nezvyšuj. Tvůj. Hlas," zašeptal Severus, popadl Harryho za ruku a odhodil ho na pohovku. Harry přistál na zádech. Severus se nad ním sklonil.

„Vstávej."

„Nebudeš mi rozkazovat!" reagoval Harry.

"VSTÁVEJ!" zařval Severus.

„NE!"

„Nejsem trpělivý nebo milý člověk, Pottere," řekl Severus a černé oči mu blýskaly, „ani nemám rád záchvaty vzteku zkažených a rozmazlených hrdinů."

„NIKDY JSEM NEBYL ROZMAZLENÝ! VIDĚL JSI DO MÉ MYSLI BĚHEM LEKCÍ NITROBRANY!" zakřičel Harry. Pak se zhluboka nadechl.

„Jestliže přestaneš vidět to, co chceš vidět, tak se s tebou vrátím do sklepení."

„Vidím rozmazleného spratka-"

„Přestaň s tím. PŘESTAŇ S TÍM, SEVERUSI! PROSTĚ S TÍM PŘESTAŇ!" vykřikl Harry, vyskočil z pohovky a vyrazil k Severusovi, který ho chytil za ramena a odtáhl ho od sebe; nicméně Harry na něj dál naléhal.

„Víš, co vidím já v tobě? Vidím muže, který se zavírá ve stěnách, které si kolem sebe postavil-"

„Sklapni, Pottere," zavrčel Severus.

„-protože odmítá vpustit kohokoliv dovnitř, včetně svého vlastního manžela!" dokončil Harry se slzami vzteku a frustrace blyštícími se v jeho zelených očích a s brýlemi nakřivo.

„Plácáš nesmysly-"

„Podívej se na mě. Na mě – na Harryho! Nejsem James Potter. Nenáviděl jsi ho a stále jím pohrdáš, když si na něj vzpomeneš, ale prosím, pochop to, Severusi, byl to můj otec, znamená pro mě něco jiného než pro tebe a já uznávám, že měl své chyby jako my všichni. Nemohli bychom začít znovu, Severusi? Nemůžeme použít Zapomeňte na všechny ty roky, co máme za sebou. Ale mohli bychom je dát stranou. A... dlužím ti omluvu za proniknutí do té myslánky za tvými zády. Kdybych byl tebou, sám bych si potom těžko věřil. Ale prosím, dej mi ještě jednu šanci. A důvod, proč bych se měl s tebou vrátit do sklepení, pokud se mi hodláš vyhýbat v našich... ve tvých... v jakýchkoliv... místnostech."

Severus pustil Harryho ramena a pomalu se posadil na pohovku. Harry si sedl vedle něj. Severus si prohlížel společenskou místnost.

„Ty jsi velmi neodbytný, Harry Pottere," řekl nakonec.

„Jak to myslíš?"

Černé oči hleděly do jeho.

„Věděl jsi, že bych sem přišel znovu a chtěl, abychom se vrátili do našich pokojů společně, ne?" Severus to spíš poznamenal než se zeptal.

„No... nebyl jsem si jistý. Ale musel jsem najít nějaký způsob, abys se mnou mluvil."

„Měl jsi být zařazen do mé koleje, Pottere. Věřím, že jsi do toho neměl daleko."

„Ano. Skoro jsem se tam dostal. Takže... co teď?"

„Navrhuji, abychom opustili toto pekelné místo."

„Pořád ještě jsi mi nedal důvod, proč bych se měl vrátit s tebou," poukázal Harry houževnatě, „a já nechci slyšet, že jen kvůli ochrannému krevnímu poutu."

Severus přimhouřil oči.

„Jaké důvody chceš slyšet?" zeptal se krátce.

„Že jsi ochotný se mnou spolupracovat a mluvit. Nezacházet se mnou jako kdybych byl nějaký cizinec nebo parazit. Nežádám tě, ehm, abys mě měl rád. Jenom prostě... když bojujeme společně proti Voldemortovi, pak bychom měli společně na nějaké úrovni spolupracovat."

Severus si podrážděně povzdechl.

„Fajn. Pokud máš takový zájem o nějakou interakci, pak najdeme něco přijatelného pro nás oba. Vrátíš se se mnou laskavě zpátky do našich pokojů?"

Harry přikývl a vstal. Severus ho následoval a opustili nebelvírskou věž spolu.

„Černá," řekl Severus náhle.

Harry po něm střelil tázavým pohledem.

„Moje oblíbená barva. Tvoje je nejspíš červená."

„Mám rád červenou, ale líbí se mi i zelená. Nemůžu si mezi nimi vybrat."

Severus zvedl obočí.

„Vidíš, pořád mě poznáváš," poznamenal Harry.

Severus si odfrkl. V tichosti pokračovali ve své cestě do sklepení. Nessa otevřela třpytící se oči.

„Ach, tentokrát tě zpátky nenese," pozdravila Harryho. Severus stiskl rty – zjevně se mu vůbec nezamlouvalo vyloučení z rozhovoru jeho vlastního portrétu a jeho manžela.

„Ne. Tentokrát se mi podařilo si s ním trochu promluvit."

„Šalamounek a mordovník," řekl Severus hlasitě.

Hnal se do haly před Harrym a zamířil do lektvarové laboratoře. Dveře se za ním rázně zavřely.

Harry zavrtěl hlavou.

„Do háje, to je spolupráce. Už jsi mě zase vyšachoval. Už jsi se zase vrátil k naším předchozím odděleným životům..."

Dveře se náhle otevřely a odhalily Severuse držícího v ruce lahvičku.

„Pro tvůj chlupatý problém," řekl s rozhodným a samolibým úšklebkem. Harryho okamžitě ucítil, jak mu zahořely tváře.

„Ta nemožná dvojčata přidala do těch bonbónů něco s účinkem změnit barvu. Jeden jsem si vzal, abych ho analyzoval s cílem vytvořit speciální lektvar pro jednoho a jediného kouzelnického hrdinu," dodal Severus znuděným tónem.

Harry na něj zíral. Od chvíle, kdy si vzal ten bonbón, mu bylo jasné, proč chlupy v dolní části jeho těla získaly všechny barvy duhy; mnohem víc ho překvapilo, že Severus si našel čas a dal si námahu vařit nápravný lektvar pouze pro něj.

„Já... děkuji ti, Severusi. Opravdu si toho vážím."

Severus si pohrával s lahvičkou a oči se mu leskly zvláštním humorem.

„Jakou barvu má teď tvá choulostivá oblast, Pottere? Nechtěl bych urazit tvé city použitím odpovídající slovní zásoby."

„No, je to oranžové."

Severusův úšklebek se rozšířil a podal Harrymu lahvičku.

„Vypij to teď," nařídil, „mírné svědění, které ucítíš, je naprosto normální."

Harry lahvičku chvilku jen držel, aby mohl před napitím se tekutiny obdivovat její až na dno tmavě modrou a sytou barvu. Bylo to příjemně sladké.

„Děkuji," opakoval a podal lahvičku zpátky Severusovi.

„Jsi ženatý s mistrem lektvarů," poznamenal Severus poněkud povýšeně.

„A s kým jsi ženatý ty?" chtěl vědět Harry.

„Se vzdorovitým spratkem," odpověděl Severus. „Jsem si jistý, že bys teď chtěl odejít do svého pokoje a obdivovat účinky tohoto lektvaru."

„Ach... Ano, já, ehm, asi ano," řekl Harry nervózně.

Tmavé oči jeho manžela stále neopustil záblesk podivného a poněkud zlomyslného humoru.

O několik minut později už byl úšklebek Severuse Snapea rozhodně děsivý, to když zaslechl zuřivý řev vycházející z Harryho pokoje.

„SEVERUSI SNAPE! PROČ JSEM TAM DOLE HOLÝ JAKO MIMINKO?!"

„Byl to jediný způsob, jak vyřešit tvůj problém," zavolal v odpovědi Severus, s klapnutím  zavřel dveře své ložnice a raději je zabezpečil blokovacím kouzlem.

Konec kapitoly 10

< Kapitola 9      Kapitola 11 >

-)-)-)

No, myslím, že konečně došlo k nějakému pokroku :-) Jinak velké poděkování patří všem komentujícím předchozí kapitoly - díky moc a omlouvám se vám i ostatním čtenářkám za zpoždění - jsem teď v létě víc mimo domov a i další část by měla přijít o něco později než obvykle, zřejmě do 14 dnů.