Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 11

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 11

Zamykací kouzlo na dveřích Severusovy ložnice se ukázalo jako zbytečné, Harry si dobře pamatoval, co se stalo naposled, když byl v té místnosti. Dával přednost tomu vztekat se v hale, zatímco čekal na Severuse. Severusův lektvar vyřešil jeho problém radikálním způsobem, který by ho nikdy nenapadl.

„Takže, Pottere, není tam žádné viditelné poškození, ne?" zeptal se ho Severus hedvábně, když zjistil, že Harry na něj čeká v hale s blýskajícíma zelenýma oči.

„Řekl jsi mi, že by to obnovilo původní barvu!" vykřikl Harry.

„Možná jsem naznačil něco takového," zamumlal Severus. „Jsi příliš netrpělivý, Pottere, což částečně vysvětluje tvou otřesnou neschopnost při vaření lektvarů. Věci se musí provádět po jednotlivých krocích. Ty jsi učinil první z nich. Teď přichází na řadu druhý."

Podal mu láhev s fialovou tekutinou.

„Tohle je skutečný nápravný prostředek."

„A proč jsi mi neřekl, že to zahrnuje dva kroky?" zeptal se Harry rozhořčeně.

Severus jen poťouchle nadzvedl obočí, a jeden koutek jeho úst se vytáhl do posměšného úsměvu.

„Vypij tohle," bylo všechno, co řekl.

Harry na něj vrhl hluboce nedůvěřivý pohled.

„Jak mám vědět, že tohle se mnou neudělá něco... neočekávaného?"

Severus spustil jedno obočí a nadzvedl druhé.

„Ředitel by byl spíše nespokojen, pokud bych provedl další pokusy s tvou stydkou oblastí."

Harry na něj zíral a pak spolkl obsah lahvičky. Chutnalo to jako sirup proti kašli.

„Díky," řekl opatrně.

„Ušetři mě informace o výsledcích," řekl Severus pohrdavě, když s prázdnou nádobou vyrazil pryč, „ale tvoje, ehm, kadeře by měly dorůst natolik, aby mohly vytvořit ideální hnízdečko pro rodinku ptáků."

„Co?" Harry začal znít mírně hystericky. „Kadeře? Ptáci?!"

„Doporučuji ti prostě si stáhnout kalhoty," řekl Severus a zavřel za sebou dveře. Harry spěchal zpátky do svého pokoje. Jeho dolní oblasti pořádně svěděly, víc, než když se stal nevědomou obětí depilace. Harry si sundal kalhoty a spodní prádlo pro rychlou kontrolu. Po tom, co Severus řekl o ptačím hnízdě, zpanikařil a bál se opaku té úplně miminkovské podoby, sužovaný představami hustého a ježatého živého plotu.

„Ah, díky bohu! I správná barva."

S úlevným povzdechem si znovu natáhl oblečení a šel si umýt ruce. Uvažoval, jestli by měl říct Fredovi a Georgevi, že ze všech lidí právě Severusi Snapeovi se podařilo najít „protijed" na jejich bonbóny. A že ten muž měl mimořádně zlomyslný smysl pro humor. Harry zjistil, že se usmívá.

V pondělí začal Harryho hektický tréninkový plán. Kingsley Pastorek se ukázal jako skvělý učitel, který kombinoval trpělivost a vstřícnost s pevným a náročným přístupem, což Harryho motivovalo a bylo pro něj výzvou. Harry měl také pravidelné lekce s profesory McGonagallovou a Moodym, kteří se v jeho výuce střídali. A když teď Harry byl zaměstnaný, cítil se jistější, odhodlanější a méně náchylný přemýšlet celou dobu o svém neobvyklém manželství. Mezitím ho Severus také zahrnul v „minimálním rozsahu", jak to sám nazval, do svého výzkumu a práce s lektvary. Ten zarputilý čaroděj se k němu choval s chladným odstupem, zřídka s Harrym vůbec promluvil mimo žádosti, aby nasekal přísady do lektvarů (přepadal pak Harryho u jeho stolu každou chvíli, aby se ujistil, že je seká správně), umístil nové knihy do knihovny, označil štítky skleněné nádoby s lektvary, doplnil do skříně přísady a podobně. Harry pracoval poctivě a tiše, velmi často se Severusem vařícím nějaký bezejmenný lektvar nebo něco podobného. Jednou z kotle vyrazil obrovský oblak světle růžového kouře a zahalil všechno do husté přilnavé mlhy. Harrymu začaly slzet oči a rozkašlal se. Jeho nůž mu vyklouzl a řízl ho do prstu.

„Au!"

Neodvážil se rozptýlit kouř kouzlem pro případ, že šlo o část experimentu, který Severus prováděl. Slyšel nějaké temné mumlání z nejhustějšího místa kouřového mraku, včetně pár neuctivých zaklení. Pak kouř náhle zmizel. Severus pochodoval k Harrymu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se stroze.

„Ano, jsem v pořádku. Jenom jsem se řízl, když se všechen ten kouř objevil z ničeho nic."

„Neobjevil se z ničeho nic, ale z kotle, Pottere," řekl Severus podrážděně, vzal Harryho ruku a studoval pořezaný prst. Vytáhl svou hůlku a přeběhl s ní přes řez, zašeptal přitom něco v latině a zanechal tak pokožku bez poskvrny.

„Ach! Děkuji, Severusi," řekl Harry a usmál se na něj.

Severus neodpověděl a místo toho kráčel zpátky ke svému kotlíku. Harry pokračoval ve své práci. Bylo to trochu lepší než za jeho studentských dnů v Severusově třídě. Alespoň spolu komunikovali – ačkoliv to bylo ještě velmi vzdálené a chladné. Nezdálo se, že by Severus měl osobní zájem o Harryho nebo o to, co dělal. Harry byl opravdu zvědavý, co se týkalo Severuse i jeho výzkumu, ale Severus rázně odmítal všechny otázky týkající se jeho osoby nebo práce. Popudlivý Zmijozel ho informoval, že nemá zájem o „nudné a nicotné řeči“ a že nevidí důvod, proč by Harryho měly zajímat lektvary, s ohledem na jeho dřívější „otřesné výkony“ ve třídě. Zacházel s Harrym spíš jako s asistentem než jako se svým manželem, důležité bylo, že Severus byl nadřízený a Harry podřízený. Když Severus poprvé řekl Harrymu, že mu může pomoci s prací, Harry byl rád, viděl to jako krok vpřed v jejich nejistém vztahu. Teď si uvědomil, že Severuse on sám vůbec nezajímá a neví, co s ním má dělat. Tak proč by ho nevyužil? Žil v místnostech, kterým Severus roky vládl sám. V Severusových pokojích byl stále nevítaným vetřelcem. Jeho přestěhování musel Severus vidět jako invazi. Harryho naděje na zlepšení jejich manželství začala podléhat rezignaci. Zvlášť, když neměl své lekce s Pastorkem a Severusovými dvěma učitelskými kolegy – když seděl ve své ložnici nebo šel ven létat na koštěti, užírala ho beznaděj. Sečteno a podtrženo, on ani Severus nebyli v tomhle manželství šťastní. Harry toužil po dni, kdy se do Bradavic vrátí studenti a naplní hrad svými hlasy a stovkami aktivit. Jen lekce, dopisy od Harryho přátel a rozhovory s Nessou ho chránily od úplné stagnace, byl jako rostlina, která obdržela jenom naprosté minimum pozornosti a podařilo se jí vyrovnat se s nudným a šedivým životem. I když Harry připouštěl, že to bylo lepší než být u Dursleyových. A Nessa brzy rozvíjela témata jejich rozhovorů.

„Nevinnost. Pojďme dnes mluvit o nevinnosti, mládě," řekla, když si Harry přitáhl židli k jejímu portrétu. Severus se na přisunutí židle ušklíbl, ale nic neřekl. Nessa se stočila před svou paličku.

„Ty jsi nevinný, mládě. Nevím všechno o tvém manželovi, ale on má temnou minulost a truchlí nad ztrátou své nevinnosti. Jednou z možností nevinnosti je, že se můžeš usmívat ze srdce."

„A to on už dělat nemůže," řekl Harry, přitáhl si kolena a objal je.

„Ale ty ano."

„Je to tak těžké, když je kolem," přiznal Harry s povzdechem.

„Jsem si jistá, že ředitel myslel právě na tohle, když zařídil vaše manželství," řekla Nessa.

„Bude to už dva měsíce, co jsme se vzali a nic moc se mezi námi nezměnilo," odpověděl Harry. „Jestli mě dřív nenáviděl, tak teď jsem mu lhostejný – nebo mě pořád nenávidí, ale dává si pozor, aby to nedal moc najevo. Opravdu bych ho rád poznal. Nenechá mě."

„Jednoho dne ano," řekla Nessa.

„Jsi tak optimistická."

„To je jedna z věcí, které svět postrádá," odpověděla Nessa se svým syčivým a trhaným smíchem.

„Jo. To je pravda."

„Nevinnost a sebedůvěra jsou často sourozenci," poznamenala Nessa. „Mistr lektvarů je v srdci hluboce nejistý, víc než ty, mládě. Závidí ti. Viděla jsem, jak se na tebe díval, když jsme spolu naposled mluvili. Nemůže mluvit hadím jazykem, například. Odhodil svou nevinu ve snaze zajistit si bezpečí, ten špatný druh bezpečí, to můžu říct. "

„Nesso... Je to s ním beznadějné? Je pro něj příliš pozdě? Bude vždycky tak zahořklý?"

„Ne, pokud se něco změní. Ne, pokud by mohl ochutnat a opatrovat kapku neviny."

Harry se trochu trpce usmál.

„Víš, vzal mi mou nevinnost..."

„Ach. Ale to byla jen tvoje fyzická nevinnost, mládě, ne? Řekni mi, vzal si také tvé srdce a duši, když jste naplnili své pouto?"

Harry se kousl do rtu a zavrtěl hlavou. Mluvit o té zkušenosti mu stále působilo bolest.

„Vidíš," řekla Nessa jemně, „krevní pouta, manželství, naplnění vazby, všechny tyhle intimní typy vztahů... Pokud tam není žádná emocionální a duchovní výměna, mládě, a jsou tam jenom ty takzvané politické důvody... pak jsou neplatné a neznamenají nic pro duši. "

„Nechce se rozvést. Zdá se, že si myslí, že dluží řediteli příliš, než aby ho zklamal rozvodem se mnou. Omlouvám se, že ti tu celou dobu naříkám o svém manželství, Nesso."

„Mládě, já vidím, že tvoje manželství je pro tebe velmi důležité. A ty mi tady nenaříkáš. Ty se jen snažíš, aby to fungovalo, zatímco on se před tím schovává. Ale tam někde je jiskřička optimismu. A nezapomeň, brzy přijde do téhle prázdné budovy spousta studentů. Uvidíš, jak se všechno změní. Vzpomínáš si na tu uměleckou třídu? Proč se tam nepřihlásíš? Budeš moci být s ostatními."

Harry se opravdu těšil na to, že uvidí znovu Ginny a Lunu, obě v jejich sedmém ročníku. Také se rozhodl poslechnout Nessin návrh a zaregistrovat se do třídy výtvarného umění. Bavilo ho skicovat a kreslit. Bude tak moci dělat něco tvůrčího, něco, co mu umožní dát průchod svým emocím.

Konec kapitoly 11

< Kapitola 10      Kapitola 12 >

-)-)-)

Především patří velké díky všem komentujícím minulé kapitoly (Lanevře, grid, Bobo, Saskye, em, Profesor, belldandy, kali, Máje, Nade, anneanne, Adusce) a ještě jednou se omlouvám za zpoždění - nicméně do mého psaní a překládání vstoupilo to, co anglické autorky a autoři označují jako „real life" - nějaké cesty, nová práce atd., takže jsem nestíhala a ještě minimálně týden budu spíš nestíhat. Rozhodně už by vás ale neměly čekat další tak velké prodlevy, počítám, že další překlad bude do 14 dnů. Co se týče Spřízněni kletbou, na další kapitolce se už pracuje - a i když to jde vzhledem ke všemu uvedenému pomalu, doufám, že to bude také do těch dvou týdnů...

Všechny komentáře k překladu potěší :-)