Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 14

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 14

Bar byl útulné a domácké místo se staromódními dřevěnými stoly a okouzlující vrzající podlahou. Harry si stáhl plášť, odhalujíc tak svou košili s černými knoflíky a přiléhavé modré džíny. Severus sám byl oblečený do černých kalhot a do nažehlené košile podobné Harryho.

Severusovy oči zvědavě přejely po Harryho postavě a Harry se podíval na Severuse stejným hodnotícím pohledem. Objednali si pití a přešli ke stolu.

Severus z té těsné vzdálenosti pozoroval svého mladého manžela. Jeho chování bylo naprosto bezchybné. Žádné lokty na stole. Žádné otírání úst rukou. Dobré držení těla, ani tuhé jako prkno, ani nahrbené. Zelené oči za brýlemi vypadaly zamyšleně. Harry si všiml Severusova zkoumání a zvedl ruku, aby uhladil své neposlušné vlasy v gestu, které ukazovalo jeho nervozitu.

„Tamhle je nějaký mladý muž, který vypadá, že by o tebe měl zájem, Pottere," poznamenal Severus.

„Nemám zájem o něj."

„Ani ses na něj nepodíval. Sedí u stolu po tvé levé straně."

Harry se trochu zamračil a podíval se. Elegantní hnědovlasý muž, o něco starší než on, na něj vrhl smělý úsměv.

Harry rychle odvrátil pohled.

„Ale já jsem přece s tebou! To z téhle vzdálenosti musí vidět!"

„Pottere, vypadáme snad jako manželský pár? Jsem dost starý na to, abych byl tvůj otec."

„To všechny manželské páry musí vypadat úplně stejně? Nebo všichni manželé vypadají jako páry? A musí být ve stejném věku?"

„Proč se nepřipojíš k tomu hezkému mladému muži?" navrhl Severus.

Harry na něj užasle zíral.

„Přece jsi mě sem nepozval, abych trávil čas s někým jiným. A tohle je bar. Lidé tady nejsou jen kvůli přátelství, ne?"

„Jsem snad tak dobrý úlovek, že tak vehementně odmítáš si s ním jen nenuceně popovídat?"

„To jsi mě sem vzal, aby ses mohl dívat, jak flirtuju s někým jiným? To... to by bylo vážně... divné, Severusi. A opravdu si myslíš, že bych to dělal?"

Severus si uvědomil, že dělá jedno faux pas za druhým, každé z nich horší než to předchozí. Harry byl stále rozrušenější a naštvanější; jeho tvář byla napjatá a postoj stále strnulejší.

„Je mi líto, jestli jsem tě špatně odhadl. Měl jsem dojem, že mladý osmnáctiletý muž jako ty by mohl mít zájem o... experimentování, zvláště v manželství z rozumu."

Pokud doufal, že touto poznámkou Harryho uklidní, pak se opravdu mýlil.

„Experimentování? Myslíš tím spát se všemi lidmi kolem? Dobrá, nechci, aby to znělo jako odsuzování. Někteří lidé to tak dělají a je to jejich věc, aspoň dokud používají ochranu. Ale já prostě nejsem ten typ. Neříkám, že jsem neudělal nějaké sebeobjevování-"

-celý červený se na chvíli odmlčel. A než se k tomu Severus mohl vyjádřit nebo reagovat, pokračoval:

„-a myslím, že víš o Cho Changové a jak to skončilo, ale když pominu, že nejsem někdo, kdo se baví flirtováním, nemyslím si, že by jakýkoliv vztah byl pro mého partnera bezpečný, s Voldemortem za zády. A když mluvím o Voldemortovi... kdy bych vlastně měl mít čas na to, abych s někým chodil a dělal všechny ty věci? A v neposlední řadě, jsem ženatý. Jsem si vědom svého závazku. Ty o mně opravdu vůbec nic nevíš, Severusi."

Zavládlo trapné ticho, během kterého se od sebe odvrátili. Hnědovlasý muž mezitím našel někoho, s kým začal mluvit.

„A co ty? Myslím tím... hm... měl jsi hodně... vztahů?" zeptal se Harry a očekával přitom naštvané zavrčení.

Severus pokrčil rameny.

„Nikdy nic vážného. Jednou za čas někdo z mudlovského nebo kouzelnického baru. A když se mě pokoušeli přemlouvat jít bez ochrany, tak jsem použil zaklínadlo."

„Zaklínadlo? Jaké?"

„Aby měsíc trpěli impotencí. Taky jim to upravilo vzpomínky."

„Celý měsíc? Merline! Ale to muselo být kvůli všem těm hormonům hodně náročné nebo mohli utrpět, ehm, nějaké fyzické poškození."

Severusova ústa se zkroutila do poněkud nebezpečného úsměvu.

„To já nevím," řekl hedvábně.

Harry byl úplně zmatený. Nemohl uvěřit, že ze všech možných věcí právě mluví se Severusem o intimních vztazích. Nebo že naznačil Severusovi, že si užívá potěšení sám se sebou.

Pokud jde o Severuse, usoudil, že Harryho nevinnost hraničí s roztomilou naivitou. Jeho šokovaná reakce, když mu Severus navrhl, aby si promluvil s někým jiným v baru, mu řekla všechno, co kdy chtěl vědět. Když vzal v úvahu, že Harry byl donucen se bez jakékoliv lásky spojit s ním, bylo pro něj překvapením, že inteligentní pohledný mladík jako on nevyužil první příležitosti zbavit se Severuse a zaflirtovat si s někým jiným. Přemýšlel, proč. Měl Harry tak ohromující smysl pro povinnost? Protože přirozeně, jakákoliv citová vazba k němu, k Severusovi, nepřicházela v úvahu.

Severus si všiml, že ty zelené oči ho právě zvědavě studují.

„Můžu se tě zeptat na něco osobního?" řekl Harry.

Severus trochu přimhouřil oči. Byl extrémně neochotný sdělit komukoliv cokoliv osobního – ​​a nejméně ze všech Harrymu. Ale kvůli aspoň nějakému příměří...

„Přijde na to," řekl. „Potřebuju nejdřív slyšet tvou otázku. Pokud bude příliš opovážlivá nebo imbecilní, pak budeš trpět mým hněvem."

„Jaké to bylo zjistit, že jsi gay?"

Severus na něj chvíli jen chladně hleděl. Dobrá, to byla velmi osobní otázka. Drzý spratek, zavrčel si pro sebe v duchu. Mentálně skřípajíc zuby, zeptal se:

„Pro mě nebo pro ostatní?"

„Obojí." Dvě otázky v jedné, stejně jako dva z nich byli strčeni do tohohle zatraceného manželství.

„Byl jsem naštvaný. Věděl jsem, že bych byl souzen a odsuzován. Existují kouzelníci a čarodějky, kteří tvrdí, že homosexuálové můžou za nedostatek kouzelnického potomstva."

„Taková pitomost!" vykřikl Harry nahlas.

„Bohužel ne pro ně, Pottere. Byl jsem kvůli své sexualitě pravidelně zesměšňován Voldemortem a Smrtijedy, stejně jako jsem byl zesměšňován ostatními v Bradavicích."

Harry měl náhle sucho v krku.

„Severusi, věděli můj táta a Sirius, že jsi gay a... a... šikanovali tě kvůli tomu?"

„Párkrát. Tvoje matka je zastavila."

Usrkl svůj nápoj. Harry se cítil špatně.

„Nemyslím si, že by měli předsudky proti homosexualitě, Pottere, prostě se to pokusili použít proti mě jako zbraň, protože, jak dobře víš, jsme se navzájem nenáviděli."

„Moje máma je zastavila?"

Severusova tenká ústa se zkřivila do trpkého úsměvu.

„Řekla jim, jak je to primitivní a aby s tím přestali."

„Ale jestli tě bránila, proč jsi na ni volal mudlovská šmejdko?" zeptal se Harry bez obalu, vědom si nebezpečné půdy, na kterou šlape, „bylo to proto, že jsi se cítil před všemi ponížený? Nebo... začal jsi se učit víc o černé magii a tak?"

„Nechci o tom mluvit," řekl Severus ostře.

Harry to zkusil jinak.

„V našem oddacím listě je uvedeno, že tvoje matka byla čarodějnice. Myslel jsi na svého mudlovského otce? Po tom, co jsem viděl v myslánce-"

„Už jsi se mě zeptal na dost otázek a já jsem ti dal dost odpovědí," přerušil ho Severus hlasem měkkým jako šepot – známkou hrozícího hněvu.

„Promiň. To je jenom... snažím se pochopit, proč jsi tak nejistý."

Severusova tvář ztuhla a Harry si uvědomil, že teď to byl on, kdo se dopustil faux pas.

„Já... myslím... děláš toho tolik, máš za sebou spoustu nebezpečí, ale-"

„To by stačilo, Pottere," ztratil nervy Severus.

Harry se celý červený znovu omluvil. Uvědomil si, že Severus byl rozhodnutý nepustit ho moc do hloubky. Bylo to zvláštní. Přitom Severus bez rozpaků nebo vzteku klidně přiznal své milostné aférky a mluvil o prožívání své homosexuality – to se Harrymu zdálo stejně (ne-li více) intimní než jeho dětství.

„Můžu se tě zeptat ještě na jednu věc?"

Severusovy oči se se zableskly skoro jako tehdy, když dal Harrymu lektvar, který tak radikálním způsobem vyřešil problém barvy jeho ochlupení.

„Úplně poslední, Pottere."

„No... nevadí ti dnes tvoje homosexualita? Je to pro tebe naprosto přirozená součást tvojí osoby?"

Severus dlouho mlčel. Díval se do Harryho zelených očí a zdál se být poněkud zmatený.

„Nevím," řekl nakonec. Jako by z něj ta slova vyšla proti jeho vůli. Severus Snape přiznal, že něco neví – něco nepředstavitelného. Ta odpověď však Harrymu stačila. Pokud si Severus nebyl jistý pocity ohledně své sexuality, pak z toho byl pravděpodobně nesvůj.

„A co ty, Pottere? Plakal jsi, když tě zasáhlo to zjevení? Že bys neskončil s pěknou dívkou, nevzal si ji a nevychovával s ní celé hnízdo?"

„Nebrečel jsem. Prostě jsem to vzal, jak to přišlo. I když ze začátku jsem byl zmatený. A trochu znepokojený, nebo možná spíš opatrný, protože jsem musel myslet na to, jak mohou být lidé netolerantní k homosexualitě. Když jsem si byl jistý, řekl jsem to Hermioně a Ronovi. Taky jsem je požádal, aby si to nechali pro sebe. A pak... no, Levandule Brownová se mě zeptala na schůzku a já jsem zdvořile odmítl. Ron byl náhodou kolem a vyhrkl, že mám stejně radši kluky. A... jo... to všechno vedlo k tomu, že můj soukromý život začal být propírán v médiích. Ta novinka se během dne dostala ze školy. Ale jinak jsem v pohodě s tím, že jsem gay, i když jsem nikdy nedělal nic intimního s jiným mužem… tedy kromě tebe. Být gay je přirozenou součástí mé identity, je to, kdo jsem. Pokud to ostatním lidem vadí, pak je to jejich problém."

„Impulzivní jednání pana Weasleyho mě vůbec nepřekvapuje," poznamenal Severus a ohrnul ret.

„Já Rona neobviňuju. Prostě se to stalo. Byl z toho potom opravdu nešťastný, říkal, že to všechno byla jeho vina a tak. Ale myslím, že by to stejně tak jako tak vyšlo najevo a je lepší, když k tomu došlo dřív než později." Harry se napil koly. Ten rozhovor byl zatím zajímavý, i když ne úplně příjemný. Severus pořád mluvil s jistou příkrostí a sarkasmem, díky čemuž bylo těžké se k němu dostat, a jejich dialog byl přerušovaný napjatými pauzami a trapným tichem tu a tam. Ve skutečnosti, právě teď oba mlčeli.

Severus poklidně studoval stěny baru a pak pohlédl na hnědovlasého muže, který si plynule povídal se svým společníkem. Harry si všiml Severusova putujícího pohledu a vyložil si ho tak, že Severus se v jeho společnosti nudí.

„Takže, budeš mě učit, jak vykouzlit mluvící formu Patrona?" zeptal se Harry, jen aby něco řekl.

Severus se na něj opovržlivě podíval.

„Samozřejmě. Myslíš, že záchvat pubertálního vzteku by mi zabránil v tom, abych splnil své povinnosti?"

Harry se rozhodl nereagovat. Severus byl zjevně stále odhodlaný vidět ho jako nezralého a a k vzteku náchylného jedince, nepovažoval ho za dospělého a nestavěl ho na stejnou úroveň se sebou, rozhodně ne v každém aspektu. On a Severus zbytek večera už moc nemluvili a když se vrátili do sklepení, Harry měl z celého toho výletu smíšené pocity. Nebylo to moc upřímné a už vůbec ne příjemné nebo srdečné. Harry měl pocit, že kolem toho muže musí neustále chodit po tenkém ledě a být velmi opatrný v tom, jak formuluje své věty, což nebylo zrovna jeho silnou stránkou. V hale jejich bytu Harry zdvořile poděkoval Severusovi za večer strávený pro změnu mimo Bradavice. Všechno, co mu Severus odpověděl, bylo, že doufá, že Harry dorazí na svou čtvrteční lekci přesně.

Nejspíš si myslí, že tím napravil škodu toho svého strašného komentáře, uvažoval s nádechem hořkosti Harry. Zároveň byl ale stále udivený, že mu Severus nehodil skleničku do obličeje, když se ho Harry zeptal na jeho soukromý život.

Pravděpodobně také součást omluvy, to byl jediný důvod, proč odpověděl, dodal v duchu Harry. Otevřel dveře do své ložnice a rozepnul zapínání na svém plášti. Pak si přivolal svůj skicák a hrst opotřebovaných barevných tužek a zadumaně načrtl obraz dveří zajištěných visacím zámkem. Byl to pro něj dokonalý symbol jeho manželství se Severusem a on stále zoufale hledal klíč. A chvíli byl tak blízko k tomu, aby ten klíč uchopil – když Severus přiznal, že vlastně neví, jaké má pocity ohledně své homosexuality. Právě po tomto dotazu pak jejich rozhovor ochladl. Harry otočil list svého skicáře a začal na novou stránku kreslit ledovec obklopený kruhem skomírajícího ohně.

Konec kapitoly 14

< Kapitola 13      Kapitola 15 >

-)-)-)

Jako vždy chci především poděkovat komentujícím předchozí kapitoly: samuel, em, bacil, Bobo, grid, Máje, symphony, Lanevře, Nade, belldandy, Berusce, Hajmi, Profesor. Konečně je tu nějaký vývoj - civilní rozhovor :-) Další kapitolka překladu by měla přijít opět do 14 dnů...