Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 15

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 15

Zdálo se, že po výletu do baru se mezi Severusem a Harrym nic nezměnilo. Severus mu stále dával jednoduché lektvarové úkoly a jednal s ním spíše odtažitě. Harry se snažil zůstat lhostejný k Severusovu chování, ale z takového stavu věcí mezi nimi byl potají nešťastný. Zvykl už si na chladnou atmosféru v pokojích, které sdílel s mistrem lektvarů, ale stále to bylo nepohodlné a deprimující; a pokud si myslel, že učit se vykouzlit mluvícího Patrona bude jednodušší než zvládnout nitrobranu, pak se bohužel  mýlil.

Lekce se konaly v Severusově knihovně. Jak věděl nejen Harry, ale i celé Bradavice, Severus nebyl zrovna povzbuzující učitel. Harry zjistil, že obsadit Patrona a projektovat do něj svůj hlas – nebo spíše své myšlenky – je nesmírně obtížné. A Severus se ani nesnažil skrýt své pohrdání.

„Páni, tak tvoje schopnosti ohledně vykouzlení Patrona nejsou zas tak působivé," ušklíbl se a pozoroval jelena přešlapujícího u zdi, oči přimhouřené při pomyšlení, že James Potter je v tomto tvaru ve stejné místnosti s ním. Po chvíli byl Harry příliš sklíčený a unavený na to, aby mohl produkovat plnohodnotného Patrona. Místo toho ze špičky jeho hůlky vyběhly jen tenké stříbrné pramínky a propadly se do nicoty.

„Jak slibné," posmíval se mu Severus.

„Jak můžeš očekávat, že mě něco naučíš, když se vůbec neobtěžuješ zacházet se mnou s respektem?" odsekl Harry a strčil svou hůlku do kapsy džínů.

„Nekřič."

„Ty zřejmě nenávidíš mě učit – nebo kohokoliv jiného, když na to přijde. Podívej, možná bude lepší, když mě bude učit někdo jiný-"

„Ředitel požádal mě, abych tě učil," přerušil ho Severus uhlazeně.

„Jak ironické je, že můj vlastní manžel musí být požádán, aby mě něco naučil a že se mnou jedná s takovou arogancí – dává mi jen podřadné úkoly, pokud jde o lektvary, říká mi, do které místnosti jít a nejít-" odmlčel se. Obviňování téhle situaci nepomůžou. Ve skutečnosti ji mohou spíš zhoršit.

„Ukaž mi, jak produkovat Patrona, Severusi. Ukaž mi to, prosím. Je dostačující, když tě o to požádá tvůj vlastní manžel?"

Severus si ho bez výrazu prohlížel. Nakonec s povzdechem přešel k polici.

„Přečetl sis před lekcí něco?" zeptal se.

„Ano, přečetl." Harry uvedl několik titulů. Severus zavrtěl hlavou.

„Ty jsou k ničemu. Tohle je dobré." Dal Harrymu do rukou tlustou knihu. Vypadala opotřebovaná neustálým používáním. Severus se přesunul k Harrymu, otevřel knihu a zalistoval v ní.

„Buď tak laskav a přečti si na další lekci tuto kapitolu," řekl.

„Děkuji ti," odpověděl Harry.

Severus prostě pokrčil rameny a přešel k souboru nábytku v rohu velké místnosti. Vypadalo to, že ho pohltily stíny. Harry zaváhal. Co kdyby přešel k Severusovi a řekl mu, že tu kapitolu už četl? Kousl se do rtu a pak následoval svou myšlenku. Severus povytáhl obočí.

„Máš nějaký dotaz nebo připomínku?" zeptal se znuděným tónem.

„Ehm... ne." Harry rozpačitě postával kolem, pak se prozíravě rozhodl přečíst si knihu ve své ložnici. S pocitem své naprosté malosti a hlouposti odešel a tiše tak nechal Severuse jeho osudu.

Týdny minuly. Počasí bylo stále chladnější. Harry udělal pod Severusovým vynuceným vedením pokrok se svým mluvícím Patronem. Vedoucí Zmijozelu byl netečný, oslovoval Harryho chladně. Nikdy nechválil Harryho schopnosti, raději místo toho mlčel.

Harry na základě dlouhodobých zkušeností věděl, že nedostatek Severusových komentářů během vyučování znamená, že je spokojený. Harry to přirozeně preferoval před jeho kousavými poznámkami, i když to nebyl zrovna ideální typ motivace. Severus také přestal kontrolovat Harryho pokaždé uprostřed přípravování přísad do lektvarů. Místo toho se na Harryho práci podíval, když Harry skončil a opět se odvrátil bez komentáře. Harryho lekce s Pastorkem (který z legrace trval na tom, aby ho Harry oslovoval „Králi" jako všichni ostatní), s Moodym a s McGonagallovou byly mnohem přínosnější. Dokonce i McGonagallová, stejně přísná jako Severus, mu tu a tam věnovala vzácný úsměv – něco, co bylo vždy vyhrazeno pouze Hermioně.

Umělecká třída mezitím prospívala. Dvouhodina v pátek večer byla vždy očekávaná, Sonia Mukherjeeová se stala docela populární. Měla velmi příjemný způsob, jak se vypořádat s Luninými excentrickými obrazy a nápady, označovala je jako „moderně surrealistické". Například náčrtek jmelí se dvěma zlomyslnýma očima vykukujícíma z řad bílých bobulí s názvem „Škrkna". Luna ho věnovala Harrymu, když Harry poznamenal, že to je velmi zajímavá skica. Sám se šťastně ponořil do svého nového koníčku, který se pro něj stal vynikajícím prostředkem vyjádřit kreativitu, o které ani nevěděl, že ji má, a také vyjádřit city, o kterých nikdy neuvažoval nebo je nerozebíral. Hodně se zaměřil na metafory a symbolismus. Blízké mu byly poněkud melancholické scény a dával přednost použití běžného inkoustu spíše než toho, který oživoval obrázky. Jejich první náčrtky se zaměřovaly především na techniku kreslení a používání kreslicích pomůcek. Potom se přesunuli k vnímání prostoru, perspektivě, úhlům atd., než se každý účastník mohl skutečně zaměřit na svou jedinečnou tvořivost. Jejich učitelka se většinou pohybovala kolem nich, pozorovala, naznačovala, opravovala a podporovala je.

„Tady trochu víc stínování, pane Pottere," zamumlala, „tak to bude vypadat opravdu trojrozměrně."

Také zpětná vazba mezi studenty byla velmi užitečná. Žáci si vyměňovali své kresby a diskutovali ve skupinách. V polovině listopadu, asi po osmi týdnech, Sonia Mukherjeeová řekla:

„Nakreslete něco, co vás ve vašem okolí osloví, může to být cokoliv – svíčka, jablko, židle. Můžete rovněž použít jakékoliv skicovací náčiní, volba je na vás, co budete chtít – až na jednu věc. Používejte prosím pouze normální inkoust nebo tužky. Bez animace. Alespoň zatím."

A tak, vyzbrojený grafitovou tužkou a listem speciálního kreslicího papíru, Harry se procházel po pokojích, zatímco Severus si četl v hale, lenošil si pohodlně na své oblíbené pohovce u krbu. Když Harry přecházel kolem, Severus za svou knihou přimhouřil oči. Když pak neklidný mladík obcházel byt už potřetí, Severus otevřel ústa k pohrdavému komentáři, ale upustil od něj, když se Harry zastavil před policí, na které stála ozdobná lahvička s krví jejich spojení. Po chvíli se Harry natáhl a vzal ji do ruky. Samozřejmě – nikdo ve třídě by nemohl načrtnout nic podobného. Severusův pohled se zájmem sledoval jeho pohyby. Když se ale Harry otočil, opět byl plně ponořen do své knihy. Harry položil lahvičku na parketový povrch pokrytý inspirujícími plochami světla a stínu a posadil se na podlahu se zkříženýma nohama, kreslicí papír měl položený na tuhé desce kartonu, když začal skicovat. Pár zaujatých černých očí se znovu vynořil za knihou. Harry byl příliš zabraný do své práce, než aby si všiml, že se stránky přestaly pravidelně otáčet. Konečně Harry vstal a vrátil lahvičku na její polici.

„Možná bys neměl svým spolužákům říkat, čím přesně jsi počmáral celý ten tvůj list papíru. Nechceme přece, aby Temný pán věděl o ochranném poutu, ne?" Severusův hlas se posměšně vznesl z pohovky. Harry tiše zastrčil tužku do staré krabičky, kterou každý student na čas dostal na začátku semestru.

„Slyšel jsi mě, Pottere?" trval hlas na svém.

„Dobře vím, že to nemám nikomu říct," odpověděl Harry rezignovaně.

„Už jsi skončil s tím svým čmáráním?"

„Je to kreslení, ne čmárání."

„Nemyslím si, že v tvém případě je to rozdíl, Pottere."

Harry zamířil zpátky do své ložnice a podrážděně za sebou zavřel dveře. Tváře měl zrudlé vztekem. Bylo to, jako kdyby to Severuse těšilo a uspokojovalo, jako kdyby si vysloveně liboval v zahořklosti a kyselosti.

Cítil bezútěšné zoufalství nad hloubkou Severusova odporu k němu. Každý v Bradavicích věděl, že slavný kouzelnický hrdina je ženatý s notoricky známým mistrem lektvarů, ale nikdo se ho neodvážil na cokoliv zeptat. Lidem, kteří k tomu přece jen otevřeli ústa, stačil jediný pohled na zablesknutí v jeho zelených očích, aby si to rozmysleli. Ani Ginny, Luna nebo jeho další přátelé se neptali na žádné detaily. Bylo to všechno tak rozporuplné, že se Harry rozhodl načrtnout právě lahvičku obsahující krev jejich pouta. Ve třídě, když byl požádán, aby věc popsal, řekl, že jde o dekorativní předmět, který patří Severusovi. Nicméně Sonia Mukherjeeová se na něj nadšeně podívala s vědoucím pohledem svých jasných očí. Byla ovšem přirozeně taktní a byla také členkou Fénixova řádu: kývla na jeho vysvětlení a poznamenala, že má dobré oko pro světlo a stín. Měla na sobě černé šaty, jako všichni studenti a její kolegové. Harry si pamatoval, jak nepřístupný se mu Severus zdál v jeho hábitu. Ale Mukherjeeová vypadala stejně přístupně jako kdykoliv jindy. Ráda střídala sárí a jiné tradiční asijské oděvy, šaty různých barev a střihů. Pro Harryho tak představovala opravdové osvěžení, byl zvyklý na stagnaci ve sklepení a na vzdálenost a náladovost svého manžela. Když se do sklepení vrátil se svým opraveným náčrtkem, objevil Severuse na pohovce s šálkem čaje před sebou na stole a – přirozeně – s knihou v ruce; ani nevzhlédl, když Harry znovu vstoupil do jejich bytu. Jakmile ale Harry minul krb a už byl k němu zády, Severus sklonil knihu a jeho tmavé oči putovaly přes štíhlou siluetu mladého čaroděje, který stál před policí a porovnával svou skicu se zdobnou lahvičkou. Ležérně obrátil stránku, když se Harry vracel zpátky a zamířil teď do své ložnice.

Další den Severus pozoroval Harryho skrz mlžný kouř, zatímco vařil lektvar a Harry sekal hromady čerstvých lístků máty. Jeho oči prodlévaly na Harryho rukou a pak cestovaly k obličeji. Z jeho kotlíku unikl oblak páry a zamlžil Harrymu brýle. Harry je sundal. Snape páru mávnutím hůlky odstranil a svým pronikavým pohledem sledoval linie Harryho tváře. Jenom osmnáct let, uvažoval Severus. Mladý muž v nejčerstvějším rozkvětu dospělosti. Harry nasadil brýle na nos a pokračoval v sekání poslední dávky máty na jemné malé kousky.

„Skončil jsem," řekl pak Severusovi, který se zvedl a beze slova přemístil nasekanou mátu do skleněné lahvičky, kterou následně vlil do kotlíku.

„Míchej to, prosím, pomalu proti směru hodinových ručiček," řekl Harrymu. Harry zamrkal. Pak se opatrně přiblížil ke kotlíku a trpělivě míchal ten opojně vonící obsah, dokud mu Severus neřekl, že to stačí. Štíhlé prsty převzaly míchadlo od Harryho, lektvar byl ochutnán, prohlášen vyhovujícím a oheň pod ním uhašen.

„Je to ke zmírnění příznaků žaludeční chřipky," vysvětloval Severus Harrymu nevzrušeně. „Experimentuji s novou příchutí po všeobecných stížnostech na chuť."

Harrymu se podařilo znovu nezamrkat. Severus se obvykle nikdy neobtěžoval vysvětlit, jaké lektvary vaří, když mu Harry pomáhal. Harry přemýšlel, jestli to má něco společného s tím, že se rozhodl nakreslit symbol jejich krevního pouta.

Konec kapitoly 15

< Kapitola 14     Kapitola 16 >

-)-)-)

Děkuji moc všem komentujícím minulé kapitolky: belldandy, Nade, Bobo, Máje, bacil, Profesor, Hajmi. Osobně se mi tahle část líbí, je to pořád takový nedramatický vývoj, ale jsou tam hezky zachyceny ty pomalé jemné krůčky... Jinak mám opět menší zpoždění ("real life"), za které se omlouvám. Další překlad dodám do 14-21 dnů... Komentáře potěší  a motivují :-)