Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 17

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 17

„Upírský vzhled?" Harry se zašklebil na Nessino trhané zasyčení, zatímco seděl před jejím portrétem a vyprávěl jí o kreslířském sezení; Nessa byla velmi zvědavá na Lunu a Ginny, které ho doprovodily dolů do sklepení s taškami plnými kosmetického a kreslícího náčiní.

„Ano, a Severus nám poradil, jak vylepšit můj, ehm, pseudoupírský vzhled. Dal mi nějakou barvu na rty."

„Udělal to sám?"

Harry přikývl a trochu zčervenal.

„Ano, s tužkou. Vypadalo to, že ho docela zajímá, co děláme."

„Ach, to je dobře, velmi dobře, mládě!" Nessa se šťastně třela proti své paličce, která se nejistě houpala ze strany na stranu. Zabalila svůj ocas kolem jejího horního konce a pověsila se dolů, se zvednutou hrudí a hlavou.

„On si už na tebe zvykl. Když se vrátí ze svých tříd, často se dívá na židli, na které normálně sedíš. Občas se mě ptá, kdy se vrátíš z tvých tréninkových lekcí, když jste oba pryč."

Zamrkala na něj jedním svým korálkovým okem.

„On není ten typ, co zavolá „Ahoj! Je někdo doma?" nebo „Už ses vrátil?" Nikdy rád neukazuje, že-" Nessa v tu chvíli zasunula zbytek svého těla dolů pod paličku, „-za tebe cítí zodpovědnost."

„No... rozhodl se za mě být zodpovědný, když souhlasil s krevním poutem," řekl Harry.

„A teď se rozhodl být zodpovědný víc než mu ukládá krevní pouto," poznamenala Nessa.

Harry se zamyslel.

Je pravda, že Severus a on se hádali méně. A ta poslední hádka o Harryho rušení ho s Patronem byla vlastně docela legrační – alespoň z Harryho pohledu.

Severus také přestal komentovat Harryho rozhovory s Nessou nebo se jim šklebit. Nemohl se, nicméně, vždy zdržet urážek na adresu Harryho inteligence. Například ten jeho přehnaný úžas nad Harryho knihami. Když odložil Harryho práci z kouzel nebo když nebyl spokojený s Harryho prací v lektvarech a řekl, že i dvouleté dítě by zvládlo rozsekat ty ingredience lepším způsobem.

„Nedívá se na mě jako na sobě rovného," řekl nakonec.

„Ještě ne," řekla Nessa.

„Ale svým způsobem… myslím si, víš, on má brilantní mozek a ví toho tolik, že nikdy nemůžu být jeho rovno-"

„Je starší než ty a proto má víc znalostí. Ale ty máš talenty, které on nemá, a on je v některých oblastech schopnější než ty. To je naprosto přirozené, Harry Pottere, je to jedno ze zlatých pravidel světa. A vybavuji si, že mistr lektvarů se zajímá o tvé skici."

„Proto mi pomohl s mým make-upem?"

„Ano." Zasmála se znovu. „Teď běž a užij si podzimního listí. Možná si budeš chtít nějaké nakreslit."

Severus Snape zíral přes svůj orlí nos, když Sonia Mukherjeeová, která právě dorazila na svou uměleckou třídu v pátek večer, vyšla po schodech do hradu. Věnoval jí úsečné pokývnutí. Opětovala ho. Severus na okamžik přimhouřil oči, než na ni celkem slušně zavolal jejím titulem a příjmením.

„Profesorko Mukherjeeová, můžete prosím na slovíčko?" zeptal se upjatě.

Sonia Mukherjeeová nebyla ten typ, který snadno znervózní nebo je vystrašený z lidí s chybějícími sociálními dovednostmi. A Severus Snape rozhodně nebyl moc přístupný člověk. Byl vyšší než ona a hleděl jí do očí svým typickým způsobem, který tolik lidí vyváděl z míry. Vrátila mu pohled s dokonalou vyrovnaností.

„Jistě," řekla.

„Jak si můj manžel vede ve vaší třídě?"

„Velmi dobře. Je zručný, trpělivý a má velkou představivost; je otevřený kritice a tvrdě pracuje na zlepšení své techniky."

„Ukazuje nějaký talent?"

„Ach ano, určitě, profesore Snape. V jeho kresbách je hloubka."

„Dobře. Rád slyším, že neplýtvá svým nebo vaším časem."

Znovu jí krátce pokývl a odešel, aby se zeptal profesorky McGonagallové a Moodyho na Harryho pokrok. Kingsleyho Pastorka už se ptal. Bystrozor byl se svým žákem velmi spokojený. Severus se chtěl ujistit, že Harry Potter vyvíjí nějaké úsilí a nemyslí si, že se může jen tak natáhnout a nechat Severuse, krevní pouto a Fénixův řád udělat všechnu špinavou práci. Kromě toho, netoužil být ženatý s rozmazleným líným spratkem. To byly jediné důvody. Alespoň to bylo to, co si pro sebe pořád opakoval, i když mu tichý hlásek připomínal, že dobře ví o Harryho dětství bez lásky a o jeho odhodlání bojovat své bitvy na cestě životem... a že ten spratek je mladý muž, kterému se nějak podařilo zachovat si svou nevinnost i po všech těch nepříjemných incidentech v jeho minulosti. Nevinný i po té hrozné konzumaci, uvažovalo jeho sexuální já. A Severus Snape uvažoval o svém manželovi. Severus se nikdy nedotkl sexuálně nezkušeného muže ani nepoznal dotek někoho takového. A skutečnost, že se cítil provinile, když Harrymu vzal první sexuální zkušenost a přeměnil ji v utrpení místo něčeho pečujícího a krásného – jak idealisticky a hloupě mu to znělo! – způsobilo, že nenáviděl Harryho víc než kdy předtím. Až na to, že pro něj bylo stále obtížnější nenávidět Harryho. Severus ho udeřil do obličeje, zlomil mu ruku (byť neúmyslně) a obecně se k němu na verbální úrovni stále choval ohavně. A Harrymu se přitom nějak podařilo přimět je k tomu, aby spolu aspoň minimálně civilně konverzovali. Ale Harry měl také smysl pro vlastní důstojnost (i když Severus stále trval na tom, že je to arogance à la James Potter), což bylo jedním z důvodů, proč oni dva tolik bojovali. Na druhé straně, Severus by nenáviděl pokorného submisivního manžela. A nejvíc ho znepokojovalo, že mu Harry občas připomínal sebe sama, zejména tam, kde šlo o jejich dětství a s tím související nejistotu. Věděl, že Harry je stále nejistý a touží po schválení a souhlasu, jen by se nikdy neprosil, aby ho získal. Stejně jako Severus za to raději bojoval. A chtěl vůbec Severusovo uznání? Proč by se měl starat o Severuse nebo o jeho souhlas? Chtěl by Severus Harryho souhlas a uznání? Nikdy. Rozhodně ne. Vzpomněl si na okamžik, kdy se dívali jeden druhému do očí, když Harryho Patron narušil jeho poklidné studium v knihovně. Oči. Ty zelené oči za brýlemi. Krásné oči. Severus zaťal zuby. Ucházející oči. To bylo lepší. A taky docela pěkná ústa. Plná a měkká, trochu pootevřená, když na ně Severus použil tu karmínovou barvu, jemné chloupky tužky se mazlily s každým záhybem těch rtů... Severus zaskřípal zuby a obviňoval za své podivné myšlenky dlouhý únavný den, zatímco konečně došel do kanceláře McGonagallové.

Ve třídě umění byla Lunina skica Harryho profesorkou Mukherjeeovou velmi pozitivně ohodnocena.

„Musím přiznat, že to je docela smyslné," uzavřela svou zpětnou vazbu. Harry se v duchu usmál. Smyslné. Znovu to slovo.

„Skvělá rtěnka," poznamenal jeden ze studentů, zatímco třída byla rozdělena do skupin, aby mohli navzájem diskutovat o svých výkresech.

„Jo. Sexy!" ozval se další názor.

„Přijď takhle příště do třídy," řekla mu koketně jedna dívka a zjevně ignorovala skutečnost, že je ženatý.

Harry se pokusil změnit rozhovor tak, aby zpětná vazba byla zaměřena spíš na umělkyni než na model. Luně ale zřejmě nevadilo přijímat nepřímou chválu – díky svému výběru a prezentaci modelu.

„Od dnešního večera uděláme střídání, model se stane umělcem a umělec modelem," oznámila profesorka Mukherjeeová na konci lekce. „Prohodíte si role a budete malovat druhého. Vaše skici si vezmu a pořádně se na ně podívám. Dostanete je zpátky příští týden s několika připomínkami a návrhy."

Ozvalo se skřípání židlí, jak všichni vstávali. Harry se podíval na Lunu.

„Víš, přemýšlel jsem o motivu prosvětlené vody se spoustou odstínů světla a se stříbrnými stíny. Až mi budeš sedět, mohla bys mít něco vpleteno do vlasů. Třeba stříbrné nitě. Ty by v tvých vlasech vypadaly opravdu hezky."

„Ale nepřilákaly by chechtodřímaly?"

„Co?"

„Chechtodřímalové. Přes noc ti vytrhají všechny vlasy."

„Ne, ne, nepřitáhly by žádné chechtodřímaly," řekl Harry rychle. „Tak co si myslíš o vodním tématu? Máš světlé oči a vlasy a něco v tobě mi připomíná proměnlivost a plynulost vody."

Luna se rozzářila.

„Ty začínáš být docela poetický, Harry. Trochu jako profesor Snape, víš."

Harry zamrkal.

„Ehm... opravdu?"

„Ach ano, už sis někdy všiml jeho řečnického stylu a obecně způsobu, jakým používá jazyk?" podotkla Luna

Když teď o tom Harry přemýšlel, Severus dokonce napsal hádanku v poetické formě, kterou musel vyřešit jako poslední překážku, než objevil Quirrella a zrcadlo z Erisedu, které chránilo Kámen mudrců.

„Jo, všiml, ale nemám šanci dosáhnout jeho verbální úrovně," Harry se zasmál.

Hovor o Severusovi a jazyce Harrymu připomněl, že už celou věčnost se nezměnilo heslo do jejich pokojů. Dal tedy Nesse nové heslo a posadil se na Severusovu oblíbenou pohovku napsat esej – pro profesorku McGonagallovou, která trvala na tom, že si Harry musí informace uložit do paměti, než je použije v praxi. Severus přišel brzy po něm; musel se zúčastnit pracovní porady.

„Pottere! Odmítám Snape Deluxe jako nové heslo! A jak se opovažuješ přesvědčit toho vzpurného plaza k tomu, aby zamítl nové heslo podle mého výběru!" zavrčel.

„Aspoň od tebe nechce hádat. Požádal jsem ji o to. A měl bys být spíš polichocený!" odsekl Harry.

Severus ho prostě probodl pohledem.

„Na co chceš vlastně změnit heslo?" zeptal se Harry.

„Turmalín. Minerál, který se vyskytuje v široké škále barev. Vícebarevné variace jsou časté. Tenhle minerál může být i zelený," tady spojil své oči s Harrym, „a karmínový s růžovou nebo červenou."

Zdůraznil „karmínový" výslovností a sklouznutím svého pohledu na Harryho ústa, která ne tak dávno nabarvil právě karmínovou.

„Bude to jen minutka," řekl Harry a rozběhl se na chodbu. V mžiku se vrátil.

„Heslo je turmalín a můžeš to kdykoliv změnit, ale Nessa mě bude předem informovat. Naznačila, že bychom se mohli střídat. Jeden měsíc tvoje heslo a příští měsíc moje."

„To je od tebe vskutku hezké, Pottere," poznamenal Severus a zkřivil rty.

„Taky si myslím," řekl Harry zdvořile. Reagovat na ironii stejně se zdálo fungovat a vzalo to Severusovi vítr z plachet. Vedoucí Zmijozelu mu věnoval chladný pohled.

„Možná jsem nucen sdílet s tebou většinu mých pokojů, Pottere, ale teď laskavě zvedni svůj nebelvírský zadek z mé pohovky," řekl Severus mrazivě.

„Jistě," odpověděl Harry, který očekával, že Severus bude reagovat právě tímto způsobem. Vstal a tajně nechal neviditelnou Svědící bombičku na té části sedačky, kterou Severus obvykle obsazoval. Byl to nový experiment Weasleyových dvojčat a poslali mu velkorysý vzorek. Účinkem samozřejmě bylo způsobit sedícímu člověku svědění a škrábání, které by ho přivádělo k šílenství. Pokud Severus hodlal být hrubý, pak musel počítat se vzpourou. A pokud Severus nechtěl naštvat ředitele tím, že by ho příliš urážel a ponižoval, nemohl svého vlastního manžela moc silně potrestat. Navíc Harry ještě nezapomněl na Severusovu radikální dvoustupňovou léčbu jeho tehdy tyrkysové stydké oblasti.

„Proč turmalín?" lámal si hlavu Harry, když kráčel do své ložnice. Nemohl si vzpomenout, že by ho někdy použil nebo na něj narazil jako na přísadu do lektvarů. Možná měl Severus nějaký ozdobný předmět nebo šperk obsahující turmalín jako drahokam? Nebo se mu možná prostě líbil? A jak se mu Severus podíval do očí a pak na jeho ústa. Bylo to skoro... flirtování. Samozřejmě, to bylo úplně nemožné. Severus a flirtování, to nešlo dohromady. Severus a flirtování s osobou, kterou vůbec neměl rád, to šlo dohromady ještě méně. Jeho úvahy byly přerušeny hlasitým a vzteklým řevem.

„POTTERE!“

Konec kapitoly 17

< Kapitola 16     Kapitola 18 >

-)-)-)

Jako vždy nejprve velmi děkuji komentujícím předchozí kapitoly: Bobo, Nade, Eně, Máje, Symphony, Saskye, Blesk, bacil, Profesor. Tahle povídka má (pro čtenářky) možná trošku nevýhodu v tom, že má celkem krátké kapitoly a tudíž se pokrok může zdát docela pomalý, ale zase je to realistické a sice pomalé, ale jisté :-) Koneckonců, máme už za sebou třetinu překladu. V téhle kapitolce se mně osobně líbily Severusovy úvahy :-) Další část bude do tří týdnů…

Malá poznámka – zveřejnila jsem první kapitolu jednoho neslash překladu, v níž ale momentálně nebudu pokračovat (více zde) – pokud by náhodou někdo z vás měl zájem, dejte vědět :-)

Je Silvestr, tak si ho užijte a pořádně oslavte – a ještě jednou šťastný nový rok!