Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 20

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 20

Řekl mi mým jménem ​​a vyslovil Voldemortovo jméno, uvažoval Harry, když večeřel ve své ložnici. A dokonce obojí v jedné větě...

„Myslím tím zneužívající ve Voldemortových očích, Harry."

Vzpomněl si na konzumaci jejich krevního pouta. Na to, jak během toho aktu vůbec neměli oční kontakt. Měl by z toho lepší pocit, kdyby se mohl dívat do Severusových očí? Nebo by to bylo horší, kdyby v nich viděl nechuť a odpor? A stále ještě ho Severus nesnáší? Měl pocit, že Severus si už zvykl sdílet s ním své pokoje, a zacházel s ním s mnohem menším opovržením. Už nějakou dobu se nepohádali. Vybavill si ten pohled, který mu Severus věnoval, když mu vysvětloval, co je turmalín. Nebo rychlé Severusovy pohledy, které směrem k němu vysílal, když spolu pracovali na lektvaru, s Harrym krájejícím některou z přísad a se Severusem míchajícím nějakou složitou směs v kotlíku, jeho husté černé vlasy, sametově měkké a často svázané – od té doby, kdy se o to Dobby postaral v den svatby a vázacího obřadu. Když se Severus pohyboval, činil tak s ladností a elegancí. Jeho špičaté prsty byly tak hbité, že Harry byl často překvapen rychlostí, s níž si poradil s ingrediencemi do lektvarů. Zároveň ale byly jeho prsty mnohdy záměrně pomalé, rozvážně přejížděly přes hřbety knih nebo obkreslovaly ústa, když byl Severus v hlubokém zamyšlení. Harry si často všiml neklidného lesku v Severusových černých očích, odrážející stejně neklidnou mysl za nimi, a uvažoval, o čem asi Severus přemýšlí. Harry znal stále důvěrněji všechna ta charakteristická gesta a zvyky; a dnes večer zjistil, že Severus se může velmi příjemně smát a že jeho úsměv je docela okouzlující a změkčuje drsnost jeho hubeného a bledého obličeje. Harry si také uvědomil, že Severusovy oči mají neobyčejně sytou tmavohnědou barvu – v denním světle nebo když jeho tvář plně osvítilo jasné umělé světlo. Tento objev udělal během jejich minulých hádek, když Severus přišel blízko k němu a hrozivě se mu zadíval do očí. Pokoušel se představit si, jaký by Severu mohl být, kdyby nepocházel z rozvráceného domova. Jestli by se usmál a smál mnohem častěji...

Po večeři se Harry pokusil nakreslit usmívajícího se Severuse, částečně na základě své představivosti a částečně na základě čerstvé paměti Severusova smíchu, ale nefungovalo to. Pokud by chtěl kreslit Severuse, ať už s úsměvem nebo vážného, pak by prostě musel mít tak říkajíc reálnou předlohu. Neměl dokonce ani fotografii svého manžela, ani na jejich svatbě nebyly pořízeny žádné fotky. Zdálo se mu, že to není v pořádku. Hermiona a Ron měli ve svých peněženkách pohyblivé obrázky toho druhého. Harry si povzdechl a zmačkal své nepovedené skici. Mrskl je do koše, který na to hlasitě krkl. Harry se vesele zasmál a přemýšlel, jestli to byl Brumbál, kdo přišel s nápadem přidat k odpadkovému koši tento zajímavý zvukový efekt. Pak obrátil svou pozornost k úkolu napsat dopisy svým přátelům a Ronovým rodičům a sourozencům. Dvojčatům dal podrobné informace o bonbónech a Svědících bombičkách. Už teď se těšil na jejich další splátku. Uvažoval, jestli Severus myslel vážně použití Svědících bombiček během setkání Smrtijedů, a jestli to udělal v průběhu večeře s Voldemortem. Podařilo se mu zeptat se Severuse na tuhle otázku před tím, než šli oba spát; narazili na sebe v knihovně, Severus byl čerstvě osprchovaný.

„No... co myslíš, Harry? Použil jsem bombičku nebo ne?" opětoval Severus otázku a upřeně mu hleděl do očí. Harry si přál, aby to byl on, kdo by mohl použít nitrozpyt; z řeči Severusova těla, z jeho tváře nebo z tónu nešlo nic uhodnout. Nicméně znovu zaregistroval použití svého křestního jména. Opravdu se jeho cesta do Brumbálovy kanceláře, v záchvatu úzkosti o Severusovo blaho, dotkla něčeho v tom cynickém Zmijozelovi?

„Dáš mi nápovědu?"

„Jde o otázku s odpovědí ano nebo ne," řekl Severus, s očima stále zaměřenýma na Harryho, který se pod takovým pronikavým a upřeným pohledem začal červenat.

„Máš deset sekund na uhodnutí."

„Jen jedna otázka: byli pozváni všichni Smrtijedi?"

„Ano. Všichni."

Harry v duchu zaskřípal zuby při pomyšlení na Belatrix, která zabila jeho milovaného kmotra.

„Ty jsi tu bombičku nepoužil."

„A proč si myslíš, že ne?"

„Hm... protože by bylo zbytečné riziko takhle žertovat během formální večeře Smrtijedů?"

„Zapomněl jsem se zmínit, že Petr Pettigrew byl vykázán od stolu pro škrábání se na veřejnosti."

„Hádal jsem špatně!"

„Zcela zjevně."

 „Ale já myslel, že jsi měl na mysli Malfoye...?"

Severus se k němu naklonil.

„Lidé mohou změnit názor," zašeptal a jeho dech lehce rozvlnil pramínek černých vlasů na Harryho čele. „Dobrou noc, Harry."

Další večer Severus našel Harryho pilně skicovat v hale. Profesorka umění byla s jeho pokrokem spokojená a označila Lunin portrét za „jemné a kvalitní dílo."

Studenti dostali kouzelné malířské stojany, které, kromě toho, že byly skládací stejně jako mudlovské, mohly být zmenšeny a přeneseny v tašce nebo dokonce v kapse. Stejně jako krabice s barvami i stojany byly zapůjčeny studentům po dobu trvání kurzu a musely být vráceny, aby je mohla dostat další várka studentů – třída byla tak populární, že Brumbál rozhodl o jejím pokračování v dalším semestru nebo ve dvou. Harry právě dokončil poslední úpravu výkresu – bylo to něco, na čem pracoval dva nebo tři večery – když se tiše otevřely dveře a odhalily Severuse Snapea, unaveného a podrážděného po opravě hromady esejů. Nespustil své tmavé oči z Harryho a pomalu přešel k mladému čaroději. Když se Harry zaklonil dozadu, posunul se blíž a prohlédl si výkres s rukama za zády. Harry vzhlédl, potěšený, že jeho manžel se zajímá o to, co dělá. A Severus byl překvapený tím, co spatřil. Harry nakreslil tři kruhy, které se zdály patřit do náramku nebo náhrdelníku. Každý kruh navazoval na další. Kruhy představovaly obrysy hadů, jejichž tlamy se zakusovaly do vlastních ocasů a tak vytvářely svými orgány pevné spoje.

Severus okamžitě rozpoznal ouroborose – motiv hada kousajícího svůj vlastní ocas. Pomalu přesunul oči k Harrymu. Nikdy ho nepovažoval za zvláště schopného v oblasti originality nebo bohaté imaginace – spíše naopak.

„Jsi šikovný a máš představivost a fantazii," poznamenal. Navíc Harry nakreslil zvíře, které bylo symbolem jeho domu, dodal tiše v duchu.

Harry zamrkal, ohromený tím, co pokládal od Severuse Snapea za obrovský kompliment.

„Děkuji ti," řekl a znělo to trochu hlídaně.

Severus znovu studoval kresbu.

„Tomu kusu zdi tamhle by neškodilo nějaké ozvláštnění."

Ukázal na velkou, dobře osvětlenou plochu naproti krbu.

„Tam," řekl stroze. „Tam by se hodila."

Harry polkl.

„Chceš ji... pověsit?"

„Přesně tak."

„Ach, je to jenom amatérská kresba..."

„Na té zdi by mělo být dost světla," pokračoval Severus, ignorujíc jeho poznámku.

Harry se dotkl jeho ruky a konečně si tak získal pozornost.

„Já... no... děkuji, Severusi. Jsem rád, že se ti to líbí."

„Myslím, že jsem se právě jasně, i když nepřímo, vyjádřil, že ty stěny tam vypadají holé. Tvůj umělecký výtvor je velký právě tak akorát, aby ten deficit napravil," poznamenal Severus stroze. Harry se v duchu usmál. To byl Severusův způsob, jak vyjádřit, že se mu ten obraz líbí.

Během dvou dnů byla Harryho skica umístěna do elegantního rámečku a připevněna ke zdi silným Přilnavým kouzlem. Severusovo gesto Harryho potěšilo a hluboce dojalo. Výsledkem bylo, že atmosféra ve sklepení se výrazně zlepšila. Rozhovory byly méně nejisté a mnohem upřímnější. Severus zjistil, že jeho mladý manžel má mnoho nápadů a myšlenek, které lidé jeho věku obvykle nemívají. Konečně si přiznal, že Harry musel velmi brzy vyrůst a to bez lásky nebo bez skutečné rodiny, ze své slávy více vyděšený než potěšený, postrádající normální šťastné dětství a dospívání. A přesto mu stále zůstala nevinnost hraničící v některých ohledech s naivitou – což Severus potají shledával okouzlujícím. Když jim Hagrid několik dní před Vánocemi přinesl vánoční stromeček do jejich bytu, Harry měl téměř nevázanou radost, zatleskal rukama a pak hledal zdobící kouzla, zatímco Severus jen zavrtěl hlavou a rezignovaně kouzlem vyčistil cestičku jehličí vedoucí do Harryho ložnice a zpět.

Konec kapitoly 20

< Kapitola 19     Kapitola 21 >

-)-)-)

Výjimečně už po 6 dnech je tady překlad kulaté dvacáté kapitoly, která se mně osobně moc líbí :-) Za mou největší motivaci k překládání - tj. za komentáře předchozí kapitoly - velmi děkuji bacil, Vixen, Symphony, Máje, Bobo, Corettě, belldandy, Saskye a Eně. Pokračování by mělo být opět (plus mínus) do tří týdnů.