Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 22

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 22

Bylo den po Vánocích a Severus, sedící v knihovně, už hodnou chvíli studoval Harryho kresbu. Bylo ráno jako na pohlednici; v noci napadlo víc sněhu a dva studenti, kteří zůstali během prázdnin v Bradavicích, vyrazili ven na koulovačku. Harry a Severus byli pohodlně usídleni ve sklepení. A Severus se právě skláněl nad kresbou. Harry výborně zachytil úhly jeho obličeje, délku jeho špičatých prstů i atmosféru toho sezení. Šlo jenom o náčrtek, ale byly tam detaily, které ho překvapily – konečky vlasů dopadající na jeho pravou tvář, záblesk temnoty pod sklopeným víčkem, stínování jeho povýšeného nosu... Jeho ostrý profil se zdál být v kontrastu s měkkostí jemného světla, které osvětlovalo jeho samého, jeho knihy i pohovku, na které na obrázku seděl. Obrátil pozornost k Harryho podpisu. Jednoduché H a P následovalo za dnem, měsícem a rokem, bylo diskrétně načmáráno v rohu. Byl velmi mile překvapen Harryho dárkem. Nebo spíš tím, že Harry mu vůbec něco dal. Koneckonců, na jeho narozeniny se k němu choval ostudně. Severus vlastně pocítil, jak mu tváře hoří hanbou. A pak mu zahořely ještě víc, protože tohle se jednoduše vůbec nepodobovalo Severusovi Snapeovi – mít špatné svědomí ohledně narozenin Harryho Pottera, zvláště vezmeme-li v úvahu, že si několikrát přál, aby se ten spratek nikdy nenarodil... až na to, že takové pocity ohledně Harryho už dlouho neměl. Ve skutečnosti se jeho pokoje obývané i Harrym zdály být mnohem útulnější... Severus se zamračil a kresbu odložil.

Později, když společně obědvali, Severus Harryho zadumaně sledoval. Harry byl šťastný, že začali jíst společně a jedl s chutí. Severus na druhé straně uvažoval, proč se Voldemort musel zaměřit zrovna na kvetoucího mladého muže jako je Harry Potter. Severus si vzpomněl na noc, kdy naplnili jejich krevní pouto. V duchu spatřil Harryho, jak ležel na posteli se spodní částí těla nahou a vystavenou a snažil se skrýt svou hrůzu z donucení do takovéto náhlé a nevítané intimity. Severus mu řekl, aby si lehl na břicho – tak, aby ani jeden z nich nemusel snášet další mučení, kdy by se museli vyhýbat pohledu do očí toho druhého nebo vzájemně sledovat svou tvář. Severus dobře viděl, jak byly Harryho prsty během celého toho aktu sevřené a jak se zatínaly do polštáře. Jeho tvář potemněla. A pak ten dušený vzlyk, když bylo po všem. Co kdyby udělal něco jinak? Mluvil s Harrym konejšivěji? Dotkl se jeho ramene nebo ruky, aby ho uklidnil? Nebo by to všechno ještě zhoršilo? Možná by Harry před jeho dotekem ucouvl. Jejich vztah byl na začátku extrémně nepříjemný, mírně řečeno. Jestli Harry přežije všechny ty obrovské překážky a výzvy, které ho stále čekaly, bude vůbec schopen se po svém nuceném spojení se Severusem zamilovat? Severus měl cynický a jízlivý pohled na lásku, rozhodl se už dávno, že jemu nebylo určeno milovat nebo být milován. Harry byl atraktivní v mnoha ohledech. A on, Severus, zničil jeho první sexuální zkušenost. A taky mu zlomil ruku. A Harry stejně šel a koupil mu drahý plášť. A stejně tak ho objal. Severus si nemohl vzpomenout, kdy ho někdo naposledy objal. Brumbál mu tak nanejvýš stiskl ramena – to bylo všechno, co z laskavých a přátelských fyzických gest znal, dokud ho Harry neobjal. Stále cítil Harryho nepoddajné vlasy lechtající mu tvář a jeho ruce kolem svého krku. Pořád viděl tu jiskřičku v jeho zelených očích. A ten úsměv. Harry se rád smál. Občas se usmál, když kreslil, nejspíš nevědomky. Byl to zasněný úsměv, který budil v Severusovi zvědavost, na co asi Harry myslí. A oči a rty má jako zelený a červený turmalín, přemítal Severus.

Harry se na chvíli vzdálil, vstal a přešel k příborníku, aby přinesl mandarinky. Severus ho následoval očima.

„Dal by sis mandarinku?" zeptal se ho Harry.

„Ano, prosím," odpověděl Severus.

„Chytej," řekl Harry a zvedl ruku.

„Nemám rád, když se tady hází jídlo."

„Říkáš to jenom proto, že se bojíš, že ji nechytíš," řekl Harry chytře.

Severusovy oči se zúžily.

„Miř pořádně," zavrčel.

Mandarinka k němu letěla půvabným obloukem. Severusovi se podařilo ji chytit, ale ovoce mu vyklouzlo z prstů do klína.

„Ha! Nechytils!" řekl Harry.

„Máš mizernou mušku. Díky bohu, že už nejsi v nebelvírském famfrpálovém týmu," zabručel Severus.

„Zkoušíš si zachovat tvář, viď?" řekl Harry nonšalantně, když Severus zvedl mandarinku a obratně ji začal loupat svými dlouhými prsty. Na Harryho škádlivou otázku odpověděl odfrknutím.

Harryho ústa se zvlnila a on se vrátil ke stolu. Jedli své mandarinky v příjemném tichu.

„Co bys chtěl dělat na své narozeniny?" zeptal se Harry náhle.

Severus na něj bezvýrazně pohlédl.

„Proč se ptáš? Jsou Vánoce, ne moje narozeniny, pro případ, že bys dosud nebyl seznámen s kalendářem."

„Brzy budeš mít narozeniny. Tak co bys chtěl dělat?"

„Nic."

„Nic?"

„Nic," opakoval Severus stroze, posílajíc neverbálním kouzlem slupky z mandarinky do  odpadkového koše, levou ruku v příslušném gestu.

„A co na Nový rok?" pokračoval vytrvale Harry.

„Nevěřím v odpočítávání, šampaňské a všechny ty další nesmysly a klišé," odpověděl Severus znuděným tónem, „a jsem docela ohromený, že sis ještě nevšiml, že nemám zrovna v oblibě společenské akce."

Ale pokud Severus doufal, že by strávil 31. prosince poklidně, pak se mýlil. Weasleyovic dvojčata poslala Harrymu spoustu novoročních žertíků – a Voldemort si vybral právě tohle odpoledne, aby ho povolal prostřednictvím Znamení zla.

Severus byl okamžitě připravený a oblékal si plášť – ten, který mu dal Harry – a pak se otočil, aby viděl tvář svého manžela.

Zelené oči byly za brýlemi vážné a starostlivé.

„Dávej na sebe pozor," řekl mladík.

„Copak to nedělám vždycky?" řekl Severus, ale jeho hlas byl bez sarkasmu; a dokonce byl jemný. Harry neodpověděl, pouze se na něj dál díval. Severus před odchodem na krátkou chvilku položil ruku na rozčepýřené vlasy.

Naštěstí tentokrát nemusel Harry čekat tak dlouho jako minule. Severus se vrátil za půl hodiny. Harry byl nicméně šokován; Severus byl extrémně bledý a protáhl se kolem Harryho beze slova, mířil do koupelny. Pak vyšel s vodou na rtech. Ale byl stále příšerně bledý.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Harry.

Severus na něj chladně zíral.

„Jsem naprosto v pohodě s dodáváním scénářů, kde mnohokrát znásilním svého manžela, zatímco Temný pán přitom aspoň mentálně masturbuje, když už je toho neschopný fyzicky."

„Omlouvám se," zašeptal Harry a dotkl se rukou Severusovy.

„Za co?"

„Za to, že musíš snášet tohle všechno."

„Je to moje práce."

„Trpět takovým způsobem by neměla být tvoje práce," řekl Harry.

Severus upřeně pohlédl do Harryho zelených očí.

„Pověz mi. Jak jsi se cítil, když jsme dovršili naše krevní pouto? Neříkej mi, že jsi neměl pocit, jako kdybys byl znásilněn. Nemusíš mě za to hned obviňovat nebo mě chtít vidět trpět-“

Harry přerušil Severuse tím, že vzal jeho ruce do svých. Severus zmlkl.

„A jak jsi se cítil ty?" zeptal se tiše. „Už jsme o tom jednou mluvili. Byli jsme nuceni to udělat."

„A já jsem ti vzal něco velmi osobního. Nemohl sis vybrat, komu to daruješ. Musel jsi to dát mně, proti své vůli."

„Severusi..." Harry něžně stiskl Severusovy ruce. „Věděl jsem, že se to od nás očekává. Souhlasili jsme s manželstvím i s tou vazbou. Mohli jsme z toho nějak vycouvat. A mezi námi to tenkrát bylo úplně jiné. Nemohli jsme spolu ani mluvit jako mluvíme teď. Bylo pro mě snadné obvinit tě, že jsi mě donutil, zejména proto, že... no... že jsi byl nahoře. Nebyla to tvoje chyba."

Zrudl a tmavé oči znovu pátravě hleděly do těch zelených. Proč proboha tenhle mladý muž musí být někdy tak nevinný a tak vnímavý?

„Severusi, ty cítíš vinu?"

Severus přikývl. Bylo těžké to připustit, udělat tak velký krok a odhalit Harrymu část svých pocitů.

„Cítil jsem se taky provinile, víš. Jakmile jsem se uklidnil a promluvil si s Hermionou, často jsem myslel na to, jak jsi se asi musel cítit během té konzumace," přiznal Harry.

„Ležel jsi na mé posteli a bylo ti jen sedmnáct let," řekl Severus suše, „zranitelný a nechráněný. A musel jsem... prostě si tě vzít. Jako kdybys byl kus masa. Nenáviděl jsem se a nenáviděl jsem tebe. Ale ty jsi musel být odhodlaný Nebelvír, kterým jsi, viď?"

Sevřel Harryho ruce.

„Ty jsi to nevzdal. Odmítl jsi držet se ode mě prostě dál. Co se týče odhodlání, oba jsme narazili na sobě rovného soupeře, Harry."

„I co se týče jiných věcí," podotkl Harry. Zírali na sebe.

„Ty jsi kreslil?" zeptal se konečně Severus.

„Jak to víš?"

„Máš uhel na nose," řekl Severus.

Harry se zasmál a přejel si prstem přes nos.

„Ne, tady. Počkej," řekl Severus rozhořčeně a třel špičku Harryho nosu, dokud skvrna nezmizela.

„Díky, Severusi. Užívám si tvůj dárek, jak vidíš."

„Nepotřebuješ si zkoušet malovat obličej. Tvůj přirozený půvab je zcela dostačující,“ zamumlal Severus a pak přešel k pohovce, zatímco Harry se znovu začervenal.

Konec kapitoly 22

< Kapitola 21     Kapitola 23 >

-)-)-)

Ledy mezi Severusem a Harrym se docela výrazně oteplují :-) Tahle kapitolka překladu je tu nakonec o něco dřív, zčásti také jako má omluva za zpoždění SK. Další by měla přijít plus mínus do tří týdnů. A abych nezapomněla, moc děkuji všem za komentáře k překladu předešlé části, to jest konkrétně Bobo, Saskye, Blesk, samuelovi, Máje, Mononoke, Eně, Vixen, Corettě a Berušce :-)

P.S. Na tomto odkazu lze přispět na české vydání nizozemské gay pohádky Princ a Princ :-)