Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 28

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 28

Zatímco Severus ležel ve vaně a pomalu se uvolňoval, Harry se posadil na posteli, prsty přejížděl po pokrývce a přitom přemítal o osobě jménem Severus Snape, která byla jeho manželem. Uvědomil si, že je to téměř neuvěřitelné – nejenže už k tomu muži necítil nenávist, ale začal se mu zdát přitažlivý. Zjistill, že Severus se na něj uměl podívat nečekaně smyslným způsobem; takový pohled jeho očí byl jako pohlazení; a od té doby, kdy mu Severus ukázal malý dvůr se zvonkohrou a vyprávěl mu něco málo o svém dětství, Harry cítil, jak pouto mezi nimi je stále vřelejší i silnější. Harry vstal a přinesl si svůj skicák. Vzpomněl si, jak se kdysi pokusil načrtnout Severusův obličej zpaměti. Zavřel oči a rozhodl se nakreslit Severusovu postavu; cítil, že by mohl zachytit celou Severusovu postavu lépe než detaily, přinejmenším v případě Severusovy fyzické nepřítomnosti.

Jeho ruka se pohybovala rychle. Ale když skončil, nevypadal spokojeně, ale spíš sklíčeně. Myšlenky se mu bezcílně potulovaly. Severus v jeho obvyklých černých šatech do třídy, Severus se svými dlouhými černými vlasy. Severus v kalhotách a košili na víkend nebo na večer. Severusovy nádherně tvarované ruce držící malou naběračku – něco, co používal vždycky, když vařil své lektvary. Severus, Severus, Severus... Harry nemohl přestat v duchu si opakovat jeho jméno, s důrazem na první „e", pak druhé „e" a nakonec „u", nebo se zdržet na prvním a posledním „s" – nebo pro změnu na „v". Jeho mysl se vrátila k Severusovým rukám. Harry zvedl košili od pyžama a dotkl se svých žeber, tam, kde měl předtím modřiny. Možná to byly Severusovy ruce, které tak kouzelně pracovaly, a ne jenom mast. Nebo to možná bylo obojí. Severus přece udělal mast sám, soudíc podle ručně psaného štítku přilepeného na nádobce. Harry byl uvolněný, když ležel na té pohovce, zatímco Severus ho masíroval. Ale necítil také nepatrné chvějivé vzrušení v tom podivně intimním doteku, v tom, že ležel nahý mezi polštářky, se Severusem skloněným nad ním, s jeho vlasy občas lechtajícími Harryho klíční kost nebo žaludek? V duchu viděl Severuse zastrčit si vlasy zpátky prudkým, téměř dráždivým způsobem. Uvažoval, jestli jejich rostoucí blízkost byla částečně způsobena krevním poutem. Byla to přece kouzelná smlouva. Informace o krevním poutu se zaměřovaly více na technickou stránku obřadu. Nebo si prostě on a Severus zvykli žít spolu a pomalu se naučili přijímat jeden druhého s jistou náklonností? Harry myslel na jejich přátelství jako na hřejivou a živou věc; a v duchu viděl Severusův úsměv – něco, o čem si byl jistý, že toho těžko byl někdo svědkem předtím. A byl v Severusově náručí. Severus ho políbil na čelo. Utěšoval ho a díval se na jeho slzami potřísněnou tvář s takovou něhou...

Severusův úsměv. Severusovy oči, už ne mrtvé a studené. Severusova statečnost tváří v tvář Voldemortově zvrácenosti a krutosti. Severusovy prsty přejíždějící po jeho ruce. Gesto, které vyvolalo tolik rozechvění a které mu způsobilo husí kůži – Harry se cítil neklidný a sklouzl z postele. Chvilku jen upřeně hleděl na svou skicu.

„Ani nemám tvou fotografii," řekl nahlas do ticha svého pokoje. Uvažoval o koupi fotoaparátu, aby mohl zachytit scény a předměty, které mohl zapojit a zakombinovat do svých kreseb.

Druhý den byl Severus poněkud zaskočený, když se Harry vřítil dovnitř jejich bytu, bez dechu a s fotoaparátem sevřeným v ruce. Vypůjčil si ho od Colina Creeveyho, který, i když už Harryho tolik nezbožňoval a aspoň zčásti se zbavil své posedlosti, byl potěšený půjčit mu ho.

„Na co to je?" zeptal se Severus poněkud ostřejším tónem.

„Abych si tě mohl vyfotit."

„Už jsi mě kreslil."

„To není totéž," poznamenal Harry, zvedl fotoaparát ke svému obličeji a zíral na Severuse přes objektiv.

„Magické výkresy se také mohou pohybovat. Budeš tak laskav a dáš tu věc pryč?"

„I tak to není stejné. Chtěl bych vyfotit nás dva dohromady. Co myslíš?" zeptal se Harry lehce.

„K čemu?"

„Abych měl obrázek nás dvou a mohl ho nosit u sebe, a ty bys taky mohl, kdybys chtěl," odpověděl Harry, sklonil fotoaparát a pak ho obrátil, stiskl přitom pár tlačítek.

„Tak, aktivoval jsem samospoušť. Když to položím tamhle na stůl, budeme mít deset sekund na zapózování."

„Já ne-"

„Vím, že nechceš."

„Nevíš, co jsem chtěl říct," řekl Severus podrážděně.

„Jsem si jistý, že jsi chtěl říct, že nechceš zapózovat," zavtipkoval Harry. Severus zvedl oči k nebi.

„Výborně. Pokračuj. Pojďme mít tuhle ztrátu času za sebou."

Harry se trochu zamračil.

Severus vysvětlil:

„Vidíme se každý den. Na co potřebuješ fotografii?"

„Cítit se jistější. Podívat se na ni, když jsi s Voldemortem," řekl Harry.

„Myslím, že bereš své manželské povinnosti příliš vážně."

„Severusi, ty jsi teď hrozně nevrlý," řekl Harry klidně.

Severus mlčel. Je pravda, že byl v poslední době docela popudlivý. Věděl až moc dobře, že na vině byl jeho objev touhy po Harrym a potěšující znovuobjevení jeho těla.

Černé a zelené oči se vzájemně studovaly. Pak od něj Severus vzal fotoaparát.

„Takže je to na samospoušť?"

Harry přikývl.

Severus stiskl tlačítko pro aktivaci samospouště. Nastavil fotoaparát na horní poličku a spěchal k Harrymu. Ovinul paži kolem štíhlého pasu mladého muže.

„Je tahle póza podle tvé chuti, ty sentimentální Nebelvíre?"

Harry se začervenal.

„Nejsem sentimentální!"

„Samozřejmě, že nejsi," řekl Severus sarkasticky a odsunul pramen nepoddajných vlasů z Harryho tváře.

„Hej!" vykřikl Harry.

Fotoaparát blýskl a zachytil jejich obrázek – Severuse s rukou odhazující pramen Harryho vlasů stranou a Harryho s napůl rozhořčeným a napůl pobaveným výrazem.

„Teď jenom tebe samotného," řekl Harry a popadl přístroj. Severus se tvářil záměrně znuděně, maskujíc obličej do svého obvyklého vzezření mistra lektvarů.

„Mysli na něco vtipného," řekl Harry. „Mysli třeba na to, jak jsi na mě použil ten žertík se svědícími bombičkami."

Fungovalo to: v černých očích se objevil záblesk pobavení a koutky přísných úst se zvedly. Harry okamžitě zmáčkl spoušť.

„A teď jenom ty," řekl Severus tiše. Jejich prsty se dotkly a jejich oči se setkaly, když si vyměnili fotoaparát.

„Usměj se na mě, Harry," řekl mu Severus. Byl Harryho úsměv jedním z pramenů toho, co v něm vyvolalo minulou noc tak silnou touhu?

Harry udělal víc než se jen usmát. Zasmál se, jeho oči se rozzářily a zamával do objektivu.

Společně obrázky vyvolali v Severusově laboratoři lektvarů, s pomocí magického lektvaru, který je oživil.

Harry se vesele zašklebil, když se podíval na fotku, kde mu Severus odhrnoval vlasy z očí.

„To je opravdu roztomilé, víš," poznamenal.

„Když to říkáš," řekl Severus ironicky.

„Dobře. Tahle je pro nás oba. A tyhle vypadají vážně dobře." Studoval fotky, na kterých byli zvlášť.

Severus si mlčky vzal fotografii Harryho a Harry zvedl obrázek svého manžela.

Jejich pohledy se znovu setkaly.

„No, musím jít na hodiny s profesory Moodym a McGonagallovou. Díky za pózování, Severusi," řekl Harry, vstal a odešel z místnosti. Severus hleděl na animovaný obrázek jich dvou. Byly tu dvě kopie snímku a on jednu vzal do ruky a přemýšlel, zda by si ji měl zarámovat. Na druhé straně, k čemu by to bylo? Proč by měl vystavovat obraz zachycující je dva spolu, pokud by se měli rozdělit, až budou čelit Voldemortovi, nebo jestliže se rozvedou? Severus si vzpomněl, jak ukazoval Harrymu po svatbě rozvodové formuláře. Jak mu dal jasně najevo, že to je něco, na co se těší. Snažil se představit si rozvod. A život potom. Za předpokladu, že budou vůbec žít. Jaké by to bylo? Dva bývalí manželé, kteří si po letech nenávisti vytvořili citové pouto? Jak by se pak chovali k sobě navzájem? Severus si povzdechl a zkoumal Harryho fotografii. Smál se, mával a zářil jako sluníčko. Ten úsměv! Severus cítil, jak se mu něco sevřelo v hrudi, a zaskřípal zuby.

„Nech toho!" poručil si přísně. Myslí mu prolétl obrázek Harryho ležícího na pohovce.

Harry si po svých lekcích našel chvilku na povídání s Nessou.

„Tvůj manžel je šťastnější, Harry Pottere," podotkla. „Sdílíte teď víc než krevní pouto. A je to víc než jen zvyk."

Harry se usmál.

„Ano. Jsme přátelé."

„Jdi dovnitř, mládě, a zahřej to místo svým úsměvem," řekla Nessa.

Harry našel Severuse sedícího na pohovce, nedbale držícího sklenku vína v ruce a velkou knihu na klíně. Před ním na stole stála láhev s úzkým hrdlem.

„Elfí víno," vysvětlil, když se na něj Harry tázavě podíval. „Zbrusu nová značka."

„Nikdy jsem ho neměl," řekl Harry, „je to tak kyselé jako většina vín?"

Severus povytáhl obočí a jeho tenké rty se zkřivily do pobaveného úsměvu. Zavřel knihu a odložil ji stranou. Harry viděl, že na sobě má řetízek, který mu dal. Zdálo se, že ho nikdy nesundavá.

„Kyselé? Je to úleva, že tvá konzumace alkoholu se zdá být naprosto minimální, soudě alespoň podle tvého názoru na vína."

„No, nemyslím, že je třeba se obávat o obsah alkoholu, pokud jde o máslový ležák," poznamenal Harry a posadil se vedle Severuse, „i když musím říct, že to víno, které piješ, má krásnou barvu."

„Pokud se ti líbí barva, pak tě možná osloví i jeho chuť."

„Takže není kyselé?"

Severus se naklonil k Harrymu.

„Spíš naopak," vydechl.

„Můžu ochutnat?"

„Kapka ti neublíží," prohlásil Severus a líně namočil štíhlý ukazováček do tmavých rubínových ​ hlubin. Karmínovou kapkou pak přejel po Harryho spodním rtu. Harry málem zapomněl dýchat, když ucítil Snapeův prst dotýkající se jeho úst. Pak se prst stáhl a Harry si zvědavě olízl spodní ret, zatímco Severus ho zblízka pozoroval.

„Je to moc málo, nemůžu pořádně ochutnat," stěžoval si Harry, „zachytil jsem tu chuť jenom nepatrně – a to nestačilo."

„Můžu ti nabídnout ještě doušek?" zeptal se tiše Severus a zvedl sklenici. Ještě před pár týdny by Harry byl překvapený, že Severus byl ochotný sdílet s ním skleničku.

„Pojď blíž," řekl Severus a jeho hlas byl tichý a hedvábný.

Harry se trochu přisunul a Severus pozvedl sklenku k jeho rtům a velmi pomalu ji naklonil. Harry netrpělivě čekal, až mu tekutý nápoj steče do úst. Potom se jeho jazyka dotkly kapky něčeho lahodně sladkého. A sklenička byla náhle pryč.

„To ještě nebylo dost!" protestoval Harry.

„Budeš muset být ještě blíž, pokud chceš víc," zašeptal Severus, zatímco jeho štíhlé ruce držely sklenici mimo Harryho dosah.

„Jak moc blíž?" zeptal se Harry se zelenýma očima ve střehu, uvědomující si stoupající napětí a skutečnost, že Severus vypadal, jako kdyby s ním nestydatě flirtoval.

„Kde je ta proslulá nebelvírská odvaha?" zeptal se líně Severus. Harry vstal a odvážně se rozkročil nad klínem svého manžela.

Severus posunul sklenku do prostoru mezi jejich těly, s volnou rukou na Harryho levém stehně.

„Je to dost blízko?" zeptal se Harry a položil ruce na Severusova ramena. Džíny mu náhle začaly být těsné a ta ruka na jeho noze tomu nepomáhala.

Sklenka byla zvednuta ke rtům podruhé. Tentokrát víno zaplavilo Harryho ústa teplou lákavou vlnou. Bylo medově sladké, s příchutí dovedně namíchané směsi koření. Severus se pokusil sklenici znovu odsunout, ale Harry byl rychlejší a uvěznil ji ve své ruce. Severusovy černé oči se zaleskly a pustil stonku.

„Mmm, vynikající," poznamenal Harry, držíc poloprázdnou skleničku u Severusových úst. Severus se elegantně napil, vzal sklenici od Harryho a naklonil se dopředu, aby ji umístil na stůl – ten pohyb způsobil úžasné tření v Harryho rozkroku. Pak se opřel a zadíval se do Harryho očí.

„Vynikající je určitě dobré hodnocení," souhlasil, s rukama na obou Harryho stehnech, ležérně na nich dlaní kreslil kroužky. „Vynikající," zopakoval šeptem do Harryho ucha a pak znovu spojil zelené oči se svými černými.

Jejich tváře byly velmi blízko. Ale náhle Severusův obličej potemněl, jako vždycky, když potlačoval bolest vyzařující z jeho Znamení zla.

„Musím jít," řekl stroze. Harry okamžitě sklouzl z jeho klína a Severus se zvedl a zmizel v koupelně, aby se oblékl. Brzy se vrátil a zvedl svůj cestovní plášť. „Vrátím se," řekl.

Harry přikývl.

„Opatruj se."

Severus odešel.

Harry šel do své ložnice a zhroutil se na podlahu se zády přitisknutými ke zdi.

Víno na jazyku bylo stále sladké a jeho vzrušení intenzivní a toužící po uvolnění. Vsunul ruku mezi stehna a potlačil hlasité sténání. Byl tak blízko k tomu přitisknout ke rtům Severuse Snapea své vlastní... Myšlenka na líbání Severuse ho poslala přes okraj, divoce směřoval k uspokojení, dokud neležel na zemi s jednou rukou ve svých džínách, tělo se mu nechvělo radostí  a výkřik se mu nezadrhl v hrdle, jako kdyby měl zakázáno uniknout; ten pocit byl tak silný, jako když seděl na Severusově klíně, ochutnával to lahodné víno a navíc ještě kořeněnou chuť Severusovy spalující sexuality, která pokořila i chuť elfího vína.

Konec kapitoly 28

< Kapitola 27     Kapitola 29 >

-)-)-)

Milé a milí, tahle kapitolka se zásluhou více událostí v mém životě dost opozdila, za což se znovu omlouvám. Na další byste už tak dlouho čekat neměli, chtěla bych ji mít hotovou do (plus mínus) tří týdnů. A jako vždy moc děkuji za komentáře k předchozí kapitole: Benny, Saskye, Máje, Eně, Bobo, bacil, Jamie Williams a Azree :-)