Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 29

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 29

Harry zůstal ležet na podlaze s džínami shrnutými na stehna; jeho tělo bylo po takovém ohromujícím a nádherném potěšení stále citlivé. Harry zkoumal své tělo vícekrát, ale nikdy neměl na mysli nikoho konkrétního. A nejméně ze všech Severuse Snapea. Ve skutečnosti, pokud by dříve chtěl udržet své erotické myšlenky na uzdě, pak by myslet na Severuse Snapea určitě bylo ideální metodou. Ovšem teď tomu bylo přesně naopak a Harry si unaveně přejel rukou přes oči. Posadil se a čistou rukou se natáhl pro brýle. V koupelně se umyl a postavil se na chvíli před zrcadlo, hledajíc odpovědi v odrazu svých vlastních očí, ale nenašel nic. Pak se zdálo, jako kdyby odraz jeho očí zmizel a místo něj spatřil hluboké černé oči svého manžela a ochránce.

„Severusi," povzdechl si, šel do haly a sedl si na pohovku. Láhev elfího vína byla ještě na stole, spolu se sklenkou, z níž oba pili. Po páteři mu přeběhlo malé zachvění a náhle byl znovu rozkročený nad Severusovým klínem, jejich tváře byly tak blízko, že se téměř dotýkaly, jejich oči byly spojené s očima toho druhého, Severusovy ruce kreslily nepravidelné kroužky na jeho stehnech. Harry se snažil setřást další počínající vzrušení přerušením té paměti a rychle vstal z pohovky, snažil se rozptýlit přecházením po pokoji, zatímco čekal, až se Severus vrátí. A když se Severus vrátí... co vlastně budou dělat? Mluvit o tom, co se stalo? Ale vlastně se nic nestalo. Nepolíbili se. Jenom se... navzájem škádlili. I když to vlastně připomínalo spíš flirtování...

O chvíli později se dveře otevřely, Severus se vrátil ze setkání; vypadal bledý a unavený a zjistil, že jeho manžel na něj netrpělivě čeká na pohovce. Bylo to zřejmé z toho, jak mladík vyskočil, když Severus otevřel dveře, z náhlé jiskry v jeho očích.

Je šťastný, když se vrátím, uvědomil si Severus s podivnou bolestí.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ho Harry rychle.

„Vidíš mě snad na nosítkách?" odsekl Severus. Ale Harry vypadal vážně. Ve skutečnosti vypadal zoufale .

„Neříkej takové věci," řekl důrazně.

Severus položil ruku na Harryho štíhlé rameno a stiskl jej.

„Strašpytle," řekl, ale jeho hlas byl laskavý.

„Co se stalo? Co Voldemort chce?"

„Svolal shromáždění všech Smrtijedů. Dělá si plány pro případnou vládu nad mudly i čaroději. Také přemýšlí o tom, jak tě... bude trénovat, až tě jednou přivedu k němu tak přeškoleného, že mu to umožní kontrolovat tě, jako bys byl automat."

Severus se odmlčel a v očích mu divoce zajiskřilo.

„To přirozeně nikdy nedovolím a ani ty. Vždycky jsi byl bojovník," dodal.

Harry ponuře přikývl.

„Ano. To jsme oba," potvrdil.

Severus si sundal plášť a opatrně ho odložil. Rozepnul si límec svého hábitu a vytáhl ven Harryho řetízek, který tam ukrýval.

„Jdu se převléct," řekl a odešel do své ložnice. Harry šel do Severusovy knihovny. Patřila k nejoblíbenějším místům jeho manžela, zvláště po setkání s Voldemortem. A opravdu, Severus se k němu brzy připojil a zaměřil svou pozornost na skříňku, u které Harry seděl.

Otevřel zásuvku a oba, on i Harry, poznali rozvodové papíry, které obsahovala. Severus se záměrně vyhnul Harryho pohledu a bez komentáře je nacpal do nejvzdálenějšího rohu. Jedna ze stránek uvízla mezi zásuvkou a prostorem přihrádky. Severus ji zbytečně násilně vytáhl, tvrdě strčil papír dovnitř a zabouchl zásuvku.

„Pokud přežijeme válku, pak budeme stále přátelé," řekl Harry tiše, ale rozhodně. „A pořád mě necháš chodit ke zvonkohře, viď?"

Severus na něj rychle pohlédl a pak se zadíval zpátky na šuplík.

„Ano. Vždycky, Harry."

Sedl si vedle mladého čaroděje a Harry se opřel proti němu, pravděpodobně jako gesto útěchy. Harry byl stále lepší v umění číst Severusovy nálady. Severus ho neodstrčil, ale část jeho mysli na něj křičela, že pokud nezvětší vzdálenost mezi nimi, pak na to bude příliš pozdě a Severus bude připoutaný k Harrymu příliš hluboce a příliš sladce... Severus si všiml, že Harryho dech je pomalý a pravidelný. Díval se na něj a uvědomil si, že Harry usnul. Severus se opatrně posunul, aby mohl pozorovat Harryho tvář. Spí jako dítě, pomyslel si. Vypadá jako pouhý chlapec, když spí. Je to muž i chlapec zároveň. Merline, proč jsi umístil tak těžkou zátěž právě na něj, ze všech lidí? Proč jsi všechno naložil právě na jeho ramena?

„Moje štěstí bude tvým, stejně jako tvé štěstí bude mým. Můj zármutek bude tvým, stejně jako tvůj zármutek bude mým. Já jsem tvůj ochránce a má krev splyne s tvou," zašeptal Severus slova jejich vázacího obřadu, napůl k sobě, napůl k Harrymu; a zdálo se mu, že konečně pochopil emocionální hloubku jejich významu.

Severus se během následujících týdnů snažil být chladný a vzdálený směrem k Harrymu, rozhodl se nenechat mladíka dostat se k němu a k jeho pocitům příliš blízko. Přestal Harryho žádat o pomoc se sekáním složek do lektvarů, a když mu Harry navrhl, aby šli na procházku nebo si zahráli nějakou hru, vyhýbavě odpověděl, že má hodně práce. Ujistil se také, že nezobrazí žádný zájem, když viděl Harryho kreslit nebo číst. Harry někdy přivedl své přátele, včetně Ginny a Luny, do Severusových místností. Severus obvykle zůstával ve své laboratoři nebo v knihovně a nevšímal si jich. Ale předtím se poté vždycky ptal Harryho, co dělali a o čem mluvili. Když ale teď Harry, Ginny a Luna strávili večer v Harryho pokoji, vůbec se neobtěžoval položit Harrymu své obvyklé otázky. Harry si všiml Severusova odosobněného chování a byl naštvaný. Snažil se uklidnit tím, že Severus je prostě jen hodně zaneprázdněný a má na něj méně času, ale jeho intuice mu říkala něco jiného.

Po třech týdnech si Severus všiml, že Harry se méně usmívá a je nějak tišší. Mohl by být tak zamlklý a zaražený kvůli mně? napadlo mistra lektvarů. Rozhodl se proto vyzkoušet experiment.

„Byl jsem v poslední době poněkud nedbalý a hanebně jsem zanedbával naše posezení a jednání," řekl Severus trochu povýšeně jednoho vlahého březnového večera. „Byl bys tak laskavý a doprovodil mě do Prasinek? Mám hrozně dlouhý nákupní seznam a jsem si jistý, že také potřebuješ leccos nakoupit."

Na Harryho tvář se vrátil úsměv, který rozsvítil celou místnost, a když se na Severuse podíval, jeho oči zářily.

Jak je možné, že ke mně opravdu cítí něco takového? Že mě považuje za tak blízkého přítele po letech nenávisti? uvažoval Severus nevěřícně.

„Jo, jasně! Kdy?"

„Zítra večer?"

Harry přikývl a znovu se na něj usmál.

„Máš něco na tváři," lhal Severus hladce.

Směle se dotkl Harryho tváře svými klouby a sledoval slabý ruměnec šířící se po tváři jeho mladého manžela.

Je skutečně tak plachý? Porazil Voldemorta i draka a červená se, když se dotknu jeho tváře. Je příliš sladký pro své vlastní dobro, přemýšlel Severus.

Příští večer šli do Prasinek a Severus se ujistil, že Harry byl stále po jeho boku – Voldemort se svými Smrtijedy byli stále přítomni v zadní části jeho mysli a on byl pevně rozhodnutý udržet svého manžela mimo nebezpečí. A Severus se cítil šťastný s Harrym kráčejícím vedle něj a upozorňujícím ho na zajímavé motivy pro kreslení. Zdálo se, že to netrvalo ani chvíli, než Severus koupil všechno z jeho seznamu. Harryho seznam byl krátký a Severus se zamračil.

„Doplnit šatník by ti neuškodilo," poznamenal.

„Ale já mám víc než dost oblečení a všechno je v dobrém stavu, koupil jsem si nějaké věci během prázdnin a-" Harry byl přerušený Severusem, který na něj přísně pohlédl.

„Jdeme do nějakého dobrého obchodu s oblečením a tam si vybereš, co chceš, za předpokladu, že to nebude nějak křiklavé a nebude to vysloveně urážet oči."

„V tom případě všechny moje věci budou muset být černé," zažertoval Harry .

„Líbí se mi na tobě zelená."

„To proto, že je to barva tvé koleje."

„Hodí se k tvým očím," poznamenal Severus .

„A černá barva zase sluší těm tvým," podotkl Harry. „Ale platit budu já."

„Nebudeš dělat nic takového."

„Ale já chci zaplatit."

„A já nechci, abys platil."

„Proč ne?" zeptal se Harry vážně.

„Protože já jsem tě pozval na tohle naše malé nákupní šílenství," odpověděl Severus úsečně.

„Děkuji-"

„Neříkej to," zarazil ho Severus. „A jsme tady."

„Dobře, ale když tam půjdu, musíš si koupit i něco pro sebe."

„Co přesně si představuješ pod „něco"?" chtěl vědět Severus.

„Líbíš se mi víc v košilích než v hábitech. Košile tolik neskrývají tvou postavu," řekl Harry upřímně.

„Hm. Chápu," řekl Severus zamyšleně.

Nasměroval Harryho do velkého obchodu. Mladý čaroděj k nim přistoupil a zeptal se, jak jim může pomoci. Když se podíval na vysokého čaroděje a na mladého muže s ním, tváří mu problesklo poznání, ale udržoval si profesionální přístup, ačkoliv to mohlo být i díky zúžení Severusových očí – jasné známce varování. Harry otevřel ústa, aby odpověděl, ale Severus byl rychlejší.

„Můj manžel hledá oblečení, které mu bude opravdu slušet a vyzdvihne jeho přednosti," řekl uhlazeně .

Harry zrudl jako rajče. Asistent si odkašlal.

„Máme spoustu krásných věcí, které vám jistě velmi dobře padnou, pane," obrátil se k Harrymu a mávnutím hůlky přivolal svinovací metr. Harry měl brzy celou hromadu oblečení k vyzkoušení a šel do kabinky, zatímco asistent obsluhoval dalšího zákazníka. Severus čekal u dveří. Pokud by se někdo pokusil otevřít dveře zvenčí, pak by dveře vetřelce bolestivě koply a oběť by díky tomu upadla přímo uprostřed obchodu. Severus ovšem respektoval Harryho soukromí a byl trpělivý, zatímco si jeho manžel zkoušel všechno to oblečení. Pak se Harry objevil a pochodoval před Severusem v těsných kalhotách .

Severus na něj kriticky pohlédl.

„Otoč se, prosím " řekl. Harry poslechl a neúmyslně tak nabídl svému manželovi dobrý výhled na své pevné pozadí.

Severus vydal zvuk uznalého schválení. Sám si nebyl jistý, zda to bylo kvůli těm kalhotám nebo kvůli Harryho postavě.

„Otoč se ještě jednou."

Harry to udělal a Severus mu uhladil límec košile, jeho dlaň přitom přejela Harryho klíční kost. Harry zvedl ruku a prohrábl si vlasy. Severusovu pozornost tak přitáhlo Harryho zápěstí. Všiml si, že Harryho hodinky jsou jen nějaká stará a ošuntělá věc.

Takové nekvalitní hodinky! Severus na ně upřeně zíral.

„Jak staré jsou ty hodinky ?" zeptal se náhle.

„Asi deset let. Zděděné po Dudleym, když je rozbil," řekl Harry, „moje teta je dala spravit a dala mi je, abych prý byl dochvilný s domácími pracemi, jak se vyjádřila. Přestaly fungovat po mojí koupeli v jezeře během Turnaje tří kouzelnických škol a musel jsem je dát opravit v Prasinkách. Nikdy mě nenapadlo koupit si nové. Jdou a to je všechno, na co je člověk potřebuje. Znát čas."

„Můžu se na ně podívat?" zeptal se Severus. Harry hodinky sundal a podal Severusovi, který si prohlížel odřený kožený řemínek a s nechutí přejel po sklíčku. Po chvíli podrobného zkoumání je vrátil Harrymu.

Nakonec, když Harryho oblečení bylo vybráno, byla řada na Severusovi, aby si vyzkoušel košile, které pro něj Harry vybíral.

Když Severus u pokladny zaplatil, Harry ho přede všemi objal.

„Děkuji," zašeptal, „moje rodina mi nikdy nic nekoupila."

Severus – rozpačitý, ale potěšený – chvíli držel mladíka v náručí.

„Aspoň nebudeš chodit oblečený jako cibule, se všemi těmi vrstvami oblečení, které nosíš," zamumlal do Harryho ucha.

Harry se zasmál a odtáhl se. Pokud by byly svědkem tohohle objetí nějaké nepřátelské oči, pak by určitě usoudily, že dělám s vymýváním Harryho mozku vynikající práci, pomyslel si Severus sarkasticky.

Tu noc se Harry dotýkal sám sebe pomalu a důkladně a s údivem, libujíc si ve smyslnosti svého těla, v jeho schopnosti cítit tolik a vysílat všechny ty pocity v takových vlnách rozkoše. Harry zavřel oči a jeho tělo se prohnulo. Ještě nikdy to nedělal ležící úplně nahý v posteli a hladící se po celém těle. Místo toho dával přednost nenápadným pokusům pod látkou svého oblečení a uvnitř úkrytu postelových závěsů. Proč teprve teď objevoval, jak citlivé je jeho břicho nebo že jednoduché dotýkání se vnitřní strany stehna stačí k tomu, aby se celý rozechvěl? Představoval si, jak po jeho kůži přejíždějí konečky Severusových vlasů a jeho dlouhé prsty. A o několik minut později už v posteli vyčerpaně sotva popadal dech; a Severus se mezitím znovu koupal – muselo to být už poněkolikáté za posledních pár nocí – jednu ruku měl za hlavou, když se snažil uvolnit v horké vodě, roztrhaný mezi pocitem viny a touhou zaměřenou na svého manžela.

Konec kapitoly 29

< Kapitola 28     Kapitola 30 >

-)-)-)