Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 30

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 30

Harryho začaly ovlivňovat nejrůznější touhy a snění o objetích a polibcích. Toužil ale po něčem mnohem víc než jen po povrchním sexuálním uspokojení. Chtěl se dívat do Severusových očí, slyšet jeho hlas ve svém uchu, cítit jeho náklonnost a láskyplné objetí...

„Jak jsem jen mohl začít cítit tohle pro manžela, kterým je shodou okolností Severus Snape?" zamumlal si pro sebe čas od času.

Úplně poslední věc, kterou od tohoto manželství očekával, byl rozvoj nějakých citů k Severusovi, bývalému Smrtijedovi, nenáviděnému mistru lektvarů a nemesis Jamese Pottera a Siriuse Blacka, lidí tak drahých Harryho srdci. Ale pokud Harry nemohl zapomenout na Severusovu jistě nepříjemnou minulost, pak nemohl zapomenout ani na to, co se o tom muži dozvěděl během těch měsíců, kdy s ním žil; a to, co se o něm dozvěděl, se ho dotklo zcela nečekaným způsobem.

Se vším tím zmatkem se obrátil pro útěchu ke svému skicování a kreslení. Některé z motivů, které kreslil, pocházely z jeho okolí, další měly původ v jeho představivosti. Tak nakreslil květiny rozmazané deštěm inspirované procházkou venku, stejně tak si cestu na papír našly zvonkohra a budka v malé Severusově svatyni; a ze své představivosti načrtl dva prsteny, které ležely na stole a dotýkaly se jeden druhého. Do jednoho prstenu byl vsazen zelený drahokam, do druhého černý. Ale jeho nejoblíbenější a nejosobnější skicou byla temná postava s rozčepýřenými vlasy a s dutinou ve své hrudi, která klečela vedle krvácejícího srdce, zatímco další vysoká a štíhlá postava byla otočená zády k oběma. A ačkoliv všechen ten zmatek způsoboval, že se cítil tak nesvůj i tajně vzrušený v Severusově přítomnosti, zároveň byl rád, že se Severus nevrátil ke svému vzdálenému chování před nákupním výletem do Prasinek. Naopak; když viděl Harryho v novém oblečení, které mu koupil, docela hrdě se usmíval; a jednou, téměř uprostřed března, podal Harrymu malý balíček.

„Pro tebe," řekl.

„Pro mě? Ale proč?" zeptal se Harry překvapeně.

„Otevření by bylo dobrým začátkem," naznačil Severus povzneseně.

Harry se díval na balíček a obrátil ho v rukou, vychutnával si pouhý pohled na něj a svůj pocit z toho gesta; pak jej pomalu otevřel a vytáhl draze vypadající krabičku. Obdivoval nejdřív stejně i ji, než zvedl víčko. Polkl. Byly to krásné hodinky se saténově černými články a s černým ciferníkem se čtyřmi čísly a dvěma ručičkami, podobné mnoha mudlovským hodinkám. Všiml si, že hodinky mají vzadu dvě tlačítka. Zvědavě jedno z nich zmáčkl. Prudce se nadechl, protože čísla zmizela a byla nahrazena hvězdičkami a dvanácti ručičkami.

„Většina kouzelníků dostane hodinky, když dosáhne věku sedmnácti let. Já jsem je nedostal. Ani ty. Je nejvyšší čas, abys jedny měl, " řekl Severus.

Harry zíral do jeho očí neschopný slova.

„Není to jenom klišé, že švýcarské hodinky jsou opravdu kvalitní," dodal Severus upjatě. Často mluvil škrobeně, když se snažil zakrýt své rozpaky. „V Ženevě je výrobce kouzelnických hodinek a tam jsem ty tvé objednal. Tahle brožurka ti řekne všechno o tomhle zboží a jak přepínat mezi mudlovským a kouzelnickým ciferníkem, ale zdá se, že na to už jsi přišel-"

Přerušily ho dvě ruce, které ho objaly kolem krku, a polibek na jeho štíhlou tvář. Severus poklepal Harryho po zádech a nakonec hladil ty rozčepýřené vlasy, zatímco Harry ho objímal tak pevně, že Severus začal mít potíže s dýcháním.

„Severusi... já.. to je... ach, já nevím, co na to říct! Děkuji moc! Jsou nádherné!" rozplýval se Harry a sundal si své staré hodinky. „Zapneš mi je?"

Odtáhl se a natáhl ruku; Severus mu jemně upevnil nové hodinky kolem zápěstí.

„Severusi, úplně mě zkazíš," řekl Harry. Přejel prstem po lesklém černém pásku a zamrkal, aby zahnal slzy.

„Jsou černé jako tvoje oči. Jsou prostě krásné," vydechl. Severus zrudl. Hodně. Harry si toho všiml a začervenal se.

„Líbí se mi čas, který s tebou strávím, Severusi," usmál se a zvedl ruku, s hodinkami obrácenými směrem k Severusovi.

„Jedním z důvodů, proč jsem ti dal ty hodinky, bylo ukázat ti, že si cením času ve tvé společnosti, Harry," řekl Severus tiše a tvrdost z jeho hlasu zmizela. Harry si nemohl pomoci a objal Severuse znovu.

Severus zjistil dvě věci. Za prvé, těšilo ho, když ho Harry objal, a, za druhé, ucítil něco teplejšího než kdy předtím k tomu bezprostřednímu mladému muži, s nímž se oženil. Současně ho hryzlo ostré bodnutí smutku, když si vzpomněl na blížící se bitvu s Voldemortem – a že by se měli rozvést, pokud by vůbec přežili. Nebyla tu žádná možnost, že by Harry chtěl být s ním...

Harry se postavil na špičky a vtiskl na Severusovo čelo dlouhý polibek, rozptylujíc tak jeho momentální smutek.

„Děkuji ti," zašeptal se zářícíma očima, „děkuji moc. Tohle je jedna z nejlepších chvil mého života."

Nebyla tu vůbec žádná možnost... nebo byla?

Severus si všiml, že Harryho ruměnec dosud nezmizel. Ve skutečnosti vypadal Harry docela růžově.

„Proč se tak červenáš?" chtěl vědět.

„No, tvůj pohled je tak... intenzivní. Skoro jako bys procvičoval nitrozpyt. A..." olízl si rty.

„Ano?" vyzval ho Severus.

„Mám rád tvoje oči." Jak chladné a mrtvé ty oči bývaly! Nyní byly teplé, plné života a... troufám si říct, snad i plné jisté slabosti pro toho nebelvírského spratka, který je tvým manželem? dodal Harry v duchu. Zdálo se, že Severus, docela okouzlený Harryho odpovědí, zachytil tu myšlenku a usmál se. Trochu sklonil hlavu, tak, aby jejich tváře byly na stejné úrovni.

„Dovol mi vrátit kompliment, Harry; zdědil jsi některé z vynikajících vlastností své matky – a ještě nějaké navíc." Jeho hlas byl hluboký a tlumený, pronesl ta slova rychle, jako by se nemohl dočkat, až opustí jeho rty – než by si to rozmyslel a zarazil se pro případ, že by to znělo příliš hloupě a sentimentálně.

Plýtváš na mě svými objetími a úsměvy, na pouhý nástroj, který sis byl nucen vzít, uvažoval Severus cynicky, přitom si zasloužíš někoho, kdo by tě byl hoden… Severus přemýšlel, jestli snad Brumbál, s tím svým vhledem do lidské přirozenosti, uhodl, že Severus a Harry už odložili zášť chovající k sobě navzájem? A znamenalo to snad, že si zaslouží jeden druhého?

Konec kapitoly 30

< Kapitola 29     Kapitola 31 >