Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 32

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 32

Severus seděl v Brumbálově pracovně a popíjel šálek kouřícího čaje. Mluvili o mozkomorech, ale Severus měl ještě jednu novinku, kterou musel sdělit řediteli Bradavic.

„Můj Patron se změnil, Albusi," řekl Severus tiše, „Řád bude muset být informován."

„Jakou podobu teď má, Severusi?" zeptal se Brumbál, krmil přitom Fawkese mletými mandlemi.

„Expecto Patronum!" vykřikl Severus. Z konce jeho hůlky vystřelil obrovský stříbrný levhart. Kráčel majestátně kolem dvou čarodějů a když se otočil směrem k nim, na jeho čele byla jasně viditelná jizva ve tvaru blesku – než se rozplynul.

Brumbál se podíval Severusovi do očí.

„Ví o tom Harry?"

Severus zavrtěl hlavou.

„Neví to."

Brumbál přešel k Severusovi a jemně mu položil ruku na rameno.

„Ty ho miluješ, viď?"

Severusovu bledou tvář zaplavila červeň.

„Pokud se nám do několika měsíců podaří porazit Voldemorta a žít tak dlouho, abychom mohli vyprávět ten příběh, pak se rozvedeme," řekl nakonec, „a Harry bude volný, aby se mohl zamilovat a vzít si, koho chce, nebo se třeba vůbec neoženit. Najde si někoho, kdo je ho hoden."

„Myslím, že už někoho takového našel, Severusi," řekl Brumbál s úsměvem. „Nezapomeň mu to říct. A nejen o tvém Patronovi. Budu informovat zbytek Řádu o mozkomorech. Nechám na tobě, abys jim řekl o svém novém Patronovi. Dobrou noc, můj drahý chlapče."

„Dobrou noc, Albusi."

Když se Severus vrátil, hala byla prázdná; Harry byl ve sprše. Severus se zhroutil na pohovku. Harry by musel být strašně tupý, kdyby nepochopil, co způsobilo změnu jeho Patrona. Viděl přece změnu Patrona Tonksové, když se zamilovala do Remuse Lupina. Jistě by si dal dvě a dvě dohromady, když mu to Severus řekne. Nebo by snad Severus mohl jednoduše říci, že jeho Patron je levhart, ale nezmínit jizvu. Ale co kdyby Harry chtěl jeho Patrona vidět? Určitě by ho chtěl vidět. To by bylo naprosto přirozené. A kdyby mu to Severus rázně odmítl a ten pohled mu upřel, pak by Harry byl překvapený a zraněný. Což by také bylo naprosto přirozené. Severus cítil, jak ho začíná bolet hlava. Na stolku bylo několik knih. Severus jednu z nich náhodně zvedl a tiše zaklel, když si uvědomil, že drží knihu vzhůru nohama. Když Harry zlehka vkročil do haly, s vlasy stále vlhkými ze sprchy, Severus předstíral, že je úplně pohlcený ve své knize. Harry se posadil vedle něj.

„Ty nad tou knížkou prakticky spíš. Radši bys měl jít do postele," řekl Harry s úsměvem.

Severus zavrtěl hlavou. Harry věděl, že trvat na tom, že Severus by měl jít do postele, by mohlo rychle probudit mužův temperament a vést k sarkastickým poznámkám. Proto se jednoduše dotkl Severusovy ruky. Fungovalo to. Severus se trochu protáhl a vstal.

„Smím se zeptat, co ty sám děláš venku z postele?" zeptal se suše.

„Nejsem v posteli," odpověděl Harry.

„Snažíš se být vtipný?"

„Ne, jenom stejně tak věcný, jak je to možné."

„Tak to je zřejmé," poznamenal Severus, uhladil si hábit a za dlaní si jemně zívl.

„Ach, a chtěl jsem ti dát tohle," řekl Harry a podal Severusovi brambor.

Severusovo obočí vyšplhalo až někam k nebesům.

„Podařilo se mi to dostat z mého zadku," řekl Harry bezvýrazně.

„Harry Pottere!"

„Promiň. To bylo hrubé. Úsilí o extrakci tohoto předmětu z mého pozadí se ukázalo být úspěšnou snahou," opravil se Harry s pobaveným úšklebkem.

Severus se zamračil na svého manžela, na ospalost dočasně zapomněl .

„Mluvíš nesmysly!" vyštěkl a vrazil brambor zpátky Harrymu, který ho ovšem tlačil zpět k němu a dloubl tak do něj hůlkou. Brambor začal nebezpečně prskat.

„Co-?" začal Severus a rychle brambor pustil.

„Příspěvek od Freda a George," usmál se Harry, zatímco brambor explodoval ve sprše jisker, „nemohl jsem odolat jeho použití, když jsi tak příhodně zmínil brambor."

„Brambor" zaprskal znovu a rozpadl se s hlasitým prásknutím.

„Do postele!" nařídil Severus, důkladně rozhořčený, i když Harry se od srdce zasmál.

„Jen když půjdeš spát jako první."

„Ne, ty jdeš spát jako první."

„Ne, ty půjdeš do postele jako první," řekl Harry žertovně.

Severus zvedl Harryho do náruče.

„Hej, to je podvod!" protestoval Harry. Připomnělo mu to scénu, kdy ho Severus vynášel z nebelvírské věže, celou tu dobu ho nesl za doprovodu Harryho rozhořčených protestů.

„Přestaň se laskavě chovat jako malé dítě-"

„V každém dospělém je kus dítěte," podotkl Harry.

„Mě z toho prosím vynech."

„Samozřejmě. Zapomněl jsem. Nejsi dospělý," Harry se usmál. Severus přitiskl Harryho ke svému tělu a podíval se mu hluboko do očí.

„Ujišťuji tě, že jsem velmi dospělý," vydechl na Harryho, s ústy blízko něj. Jejich pohledy se navzájem střetly, ani jeden z čarodějů nehodlal uhnout očima první. Severus pomalu nechal Harryho sjet z jeho náručí.

„Jsi trochu těžší, než když jsem tě nesl z nebelvírské věže," poznamenal. „Je nejvyšší čas, abys trochu přibral a nebyl tak hubený. Konečně, stále jsi rostoucí dospívající."

„No, každá váha, kterou jsem kdy získal v Bradavicích, zmizí vždycky během mého letního pobytu u Dursleyových, " řekl Harry lehkým vtipným tónem, ale oči měl vážné.

„Teď jsi se mnou a já dohlédnu na to, abys správně jedl."

„Sám jíš strašně málo."

„Jsem zvyklý na malé porce a dospívání mám už docela dlouho za sebou. Ale ty můžeš své stravovací návyky ještě změnit. Jsi mladý."

„Ty taky," řekl Harry. Severus zavrtěl hlavou.

„Chodil jsem do této školy s tvými rodiči, Harry. Jak mě můžet pokládat za mladého?"

„Strávil jsem s tebou už spoustu měsíců, Severusi. Přijal jsi mě do svého života a sdílel ho se mnou každý den. Viděl jsem tě usmívat se i smát se; a celou dobu přitom bojuješ proti Voldemortovi, abys chránil kouzelnický svět i mě. Můžeš být hodně vášnivý v tom, co děláš."

„Vášnivý?"

„Zní to příliš nezmijozelsky?" škádlil ho Harry.

Severus se sklonil a zašeptal do Harryho ucha:

„Věř mi, když říkám, že i Zmijozelové mohou být velmi... velmi... velmi... vášniví."

Odtáhl se. Harry se postavil na špičky a přiblížil ústa k Severusovu uchu:

„To mohou být i Nebelvírové."

„Vskutku," řekl Severus trochu chraptivým hlasem. Položil ruce kolem Harryho pasu a začal melodicky pohybovat nohama i tělem.

„My tancujeme?"

„Tak trochu," odpověděl Severus. „Vlastně moc tančit neumím."

„Já taky ne."

„Pamatuji si každý mučivý detail tvého výkonu na Vánočním plese," poznamenal Severus kousavě.

Harry se zasmál, s jednou rukou na Severusově rameni a s druhou na jeho zádech.

Jejich oční kontakt byl stále intenzivnější a pátravější, postupně zpomalovali své kymácivé pohyby, dokud se nezastavili uprostřed chodby, jejich tváře se téměř dotýkaly. Harryho kolena mu náhle připadala měkká. Zdálo se, jako kdyby celá místnost zatajila dech. Harry hledal nějaké odpovědi v Severusových černých očích. Všiml si mírného ruměnce v té úzké tváři.

Severus na chvíli zaváhal. Pak Harryho náhle pustil.

„Dobrou noc," řekl.

„Dobrou noc," odpověděl Harry. Když vklouzl do postele, jeho srdce stále rychle bilo. Byl tak nadšený a zároveň ohromně zklamaný. Kéž by byl rychlejší a využil Severusova zaváhání ke spečetění té malé vzdálenosti mezi nimi... Ale co když by ho Severus odmítl? Odstrčil ho? Křičel na něj? Možná je to takhle lepší... A jejich manželství přece mělo být jen dočasnou a užitečnou dohodou...

Severus vstal velmi brzy ráno, aby se vyhnul Harrymu a mohl nějaký čas přemýšlet o svých pocitech. Nasnídal se ve svém pokoji a šel dolů do areálu. Vzduch byl chladný a ostrý s přetrvávající svěžestí svítání. Navštívil svou svatyni a poslouchal zvonkohru, zatímco přemítal o svém manželství. Jak podivné to všechno bylo! Ten začátek byl tak strašný. Obřad, jeho dovršení, jejich násilné hádky... a pak se to nějak začalo měnit. Uvědomil si, že Harry klade zajímavé otázky a že jejich rozhovory nejsou nudné. Že umí vyjádřit věci skicováním a kreslením. Že když se usměje, všechno je najednou jasné a teplé. Že je loajální k Severusovi, brání jej a stojí při něm. Že je nejen hezký, ale i chytrý, laskavý a... sladký. Severus nemohl přijít na žádné lepší slovo než „sladký". Kdy jeho srdce začalo bít rychleji, kdykoliv Harry vešel do místnosti? Vždy, když se jejich ruce nebo těla náhodně dotkly? Vždy, když se na něj Harry podíval těma svýma zelenýma očima a usmál se? Pokaždé, když se dotkl Harryho řetízku kolem krku? Dotkl se ho znovu a zavřel oči; a věděl, že miluje Harryho moc, miluje ho víc, než miloval kohokoliv předtím. Vidět Harryho úsměv nebo ho slyšet se smát nebo se dívat do jeho krásných zelených očí bylo přesně to, co potřeboval na začátku každého dne i na jeho konci. Vstal a spěchal zpátky do hradu, ujistil se, že před odchodem dostatečně doplnil ptačí budku semeny. Měl před sebou dlouhý den učení.

Když se ve večerních hodinách vrátil do svého bytu, pozdravilo ho ticho. Otráveně si vzpomněl, že Harry mu řekl, že bude v nebelvírské věži s Ginny a jejími přáteli. Severus se podíval na hodinky. Pokoje sklepení byly bez Harryho příliš tiché. Severus pohlédl směrem k Harryho ložnici. Dveře byly pootevřené. Zaváhal a přemýšlel, jestli by porušil Harryho soukromí tím, že bude stát na prahu a prostě se podívá dovnitř. Pak překonal své váhání a otevřel dveře dokořán. Prostorný pokoj byl čistý a uklizený, s výjimkou portfolia skic ležícího na stole. Severus prozkoumal jeho obsah. Bylo zřejmé, že jeho manžel má talent a dostatek tvořivosti, kromě dobré učitelky. Jeden z obrázků se zatřepetal a lehce dopadl na podlahu. Sehnul se a zvedl ho. Byl to jednoduchý náčrtek v černé a bílé barvě. Silueta člověka klečícího na podlaze. Měl dutinu na levé straně hrudi a jeho vytržené srdce leželo poblíž jeho kolena v kaluži černé krve. Opodál stál vysoký štíhlý stín s dlouhými vlasy, zády ke scéně, s pažemi zkříženými na hrudi. Naléhavost toho obrazu na okamžik roztřásla Severusovy ruce. Zobrazení toho naprostého obnažení v obličeji, toho naprostého uvěznění srdce, a ty pocity – co jiného by znamenaly ty ochranné ruce založené na prsou? – bylo to dovedně vykresleno. A byla to jen iluze nebo ta klečící silueta opravdu připomínala Harryho s rozcuchanými vlasy? A ta vysoká postava vypadala jako on, Severus Snape... Je možné, že Harry...? Neodvažujíc se dokončit myšlenku, Severus prošel zbývající skici v portfoliu. Pak se podíval na postel svého manžela. Harry vždy stlal svou postel sám a nenechával tento úkol domácím skřítkům. Povlečení bylo čerstvé, vzaté ze skříňky, kam domácí skřítkové dávali vyprané prádlo. Představoval si Harryho sdílející jeho, Severusovu, postel. Představoval si, že se dívá do těch zelených očí... líbá ty měkké rty... šeptá mu do ucha... Jeho pozornost upoutalo fotoalbum na polici. Natáhl se a vzal ho do ruky. Ukrývalo fotografie Harryho rodičů. Vzpomněl si, že mu Harry vyprávěl o tomto Hagridově daru. Zamyšleně listoval stránkami a dlouho se díval na obrázek Lily a Jamese držících se za ruce, usmívali se a mávali na kameru.

„Co byste řekli, kdybyste věděli, co cítím k Harrymu?" zeptal se jich tiše. Podíval se do Lilyiných zelených očí.

„Tvůj syn je odvážný, odhodlaný a velmi talentovaný. A především je laskavý."

Lily mu zamávala.

„Děkuji vám, vám oběma. Za Harryho."

Pečlivě zavřel fotoalbum a uklidil jej. Vzpomněl si, že ještě musí říct Harrymu o svém Patronovi. Harry byl koneckonců členem Fénixova řádu a Patroni byli jedním z hlavních způsobů komunikace Řádu. Harry miloval dráždit Severuse odesíláním svého jeleního Patrona – který ho občas večer jen tak navštívil. Severus pak odesílal svého Patrona – popelce – s nějakou pohotovou sarkastickou odpovědí... Jenže teď už jeho patron nebyl popelec. Severus vyšel z Harryho pokoje.

Konec kapitoly 32

< Kapitola 31     Kapitola 33 >

-)-)-)

Tak Severusův Patron je odhalen - i když ještě ne Harrymu... A největší poděkování patří opět těm, kdo komentovaly/i předchozí kapitolu - jmenovitě Benny, Saskye, Máje, Bobo, weras, Nade, Acháje, bacil a Eně:-) - díky moc vám všem! Další kapitolka by měla být opět do 14 dnů...