Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 39

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 39

Severus nesl Harryho celou cestu dolů do sklepení. Podrážděně zavrtěl hlavou, když viděl Nessin portrét, opět celý vyboulený různými subjekty z portrétů hradu, a Harry se zasmál, s pažemi omotanými kolem Severusova krku, když byl vnesen do jejich pokojů. Severus ho tam jemně položil. Harry sáhl do kapsy a vytáhl lahvičku obsahující krev jejich vazby. Přešel k polici, kde stála první lahvička. Vzal Severuse za ruku a společně se dívali na ty dvě baňky, symboly jejich vzájemné vazby. Jejich svazek byl silný, protože byli spojeni nejen krevní smlouvou, ale také hlubokou vzájemnou láskou.

Harry sklonil hlavu k Severusově rameni.

„Za dalších osmnáct dní bude naše výročí," řekl tiše. Severus se pousmál.

„Ano a oslavíme to líbánkami."

Harry si nikdy nepomyslel, že slovo „líbánky" bude znít ze Severusových úst tak sladce. Zdálo se to být jako jedno z těch slov, která by Severus raději pronášel s odporem a cynismem.

„Vážně? Chceš, abychom měli líbánky?" zeptal se a jeho zelené oči zajiskřily.

„Ano – ale z bezpečnostních důvodů by to muselo být tady na hradě. Nemůžeme si dovolit jet někam do zahraničí nebo aspoň někam mimo obvod tohoto hradu, s Voldemortem a s jeho stoupenci připravujícími se na válku, a se mnou, když tě mám přivést údajně zmučeného a s vymytým mozkem."

„Takže do zahraničí vycestovat nemůžeme," řekl Harry zamyšleně.

„Dursleyovi tě do zahraničí nikdy nevzali s sebou?"

„Nikdy se neobtěžovali cestovat někam do ciziny. Raději se drželi v zemi. Líbilo by se mi jet s tebou na naše líbánky někam ven, ale tady je to taky fajn... a myslím, že s Voldemortem kolem ani nemáme jinou možnost, přesně jak jsi řekl..."

Harryho oči potemněly. Díval se chvíli na své nohy a pak se zadíval do Severusových temných očí.

„Bojím se, Severusi," řekl tiše. Severus rukou uchopil jeho tvář.

„Harry, ti, kteří jsou opravdu stateční, vždycky přiznávají svůj strach. Ale nezapomeň, jakou máš ochranu a jaký jsi měl důkladný trénink. Minerva, Alastor i Kingsley mi řekli, že máš všechny vlastnosti vynikajícího bystrozora."

„Mám strach o své přátele... a... o tebe, Severusi."

„Ty jsi můj Ochránce," řekl Severus prostě, „a já věřím v to, co nás drží spolu a co vytvořilo tohle pouto mezi námi, Harry."

Harry se usmál; mraky pochybností a úzkostí zmizely, a Severus viděl, jak se k němu vrací štěstí, neředěné a ryzí. Před rokem se on a Harry nenáviděli, Harry ho obviňoval kvůli jejich drsné konzumaci a Severus trpěl mukami viny... A teď v jejich manželství našli radost. Díky a navzdory Voldemortovi i Brumbálovi, pomyslel si Severus samolibě.

„Co budeme dělat na našich líbánkách, Seve?"

„Cokoliv, co si budeš přát – pokud to nebude zahrnovat žerty, které vymyslela dvojčata Weasleyova, nebo cokoliv podobného, co by mohlo zničit naše okolí," řekl Severus.

„A co kdybychom začali s přípravami... teď?" zeptal se Harry trochu udýchaně – něco, co Severus začal vnímat jako Harryho postelový hlas, pokud se tomu tak dalo říkat. Tělem mu projelo vzrušení. Harryho ústa se přiblížila k jeho vlastním v lahodném polibku. Severusův jazyk hledal Harryho. A Harry svůj jazyk stočil, hravě se vyhýbal Severusovu zkoumání; a pak, s doutnající vášní, ho rozevřel a vrhl se jím na Severusův jazyk, takže jejich plná ústa se vzájemně hltala v polibku. Líbali se stále víc a víc; jejich dech ztěžkl.

„Chci tě cítit v sobě," vydechl Severus do Harryho ucha.

Harry ho vzal za ruku; a šli do Severusovy ložnice, kde mladý muž mohl začít důkladně uctívat Severusovo tělo svými rty a rukama. Důrazně políbil i tmavě červený kruh jejich vazby kolem levého kotníku svého manžela. Když byli oba nazí, vzal Severuse do úst a rukama pevně přitiskl jeho škubající se boky do matrace. Severusův dech byl stále nevyrovnanější. Natáhl se, chytil Harryho kolem pasu a přitáhl ho k sobě.

„Vezmi si mě, Harry. Teď," vydechl a políbil ho tvrdě na ústa.

Ale Harry trochu zaváhal, když teď měl být „nahoře". Severus pochopil jeho úzkost a ujistil ho:

„Vím, že budeš velmi opatrný. Řeknu ti, kdybych se cítil nepohodlně."

Jeho tón Harryho uklidnil a jakmile se ztratil v Severusově těsnosti, zapomněl, že byl nervózní a nejistý. Zvuky potěšení a Severusovy pohyby odnesly pryč všechny jeho pochybnosti. Ruce hladily a svíraly; ústa šeptala a líbala. Oči mrkaly, vpíjely se do očí druhého, upřeně a intenzivně se dívaly a zavíraly se potěšením.

Poté Severus pevně tiskl Harryho k sobě a těšil se jeho teplýma rukama kolem svého krku, šimráním nezkrotných černých vlasů na bradě a zašeptáním: „Miluji tě, Seve."

„A já miluji tebe, Harry," zamumlal Severus. Nikdy ho nenapadlo, že by jednoho dne mohl pronášet ta tři slova – nebo je sám slyšet od někoho jiného. Harryho prsty si hrály s řetízkem kolem jeho krku. Chvilku klidně leželi v posteli, dokud se Harry nepodíval na Severusovy nohy a něčeho si nevšiml.

„Seve! Podívej se!" vykřikl Harry a ukázal na jejich levé kotníky. Kruhy pomalu mizely. Okolnosti jejich prvního spojení způsobily, že si tento okamžik nechali ujít. Severus se usmál a políbil Harryho na rameno. Kruhy byly pryč během minuty. Zatímco Harry stále s úctou zíral na své nohy, Severus se od Harryho odpojil a otevřel zásuvku nočního stolku. Pak vklouzl zpátky k Harrymu a mladíka objal, tisknouc mu přitom něco do ruky. Harry se na to podíval. Byl to řetízek s jemným čtvercovým přívěskem zasazeným do turmalínu. Jedna polovina leštěného klenotu byla do červena, s decentní růžovo-červenou barvou, druhá byla jasně smaragdově zelená.

„To je pro tebe," řekl Severus, vzal řetízek a zapnul ho kolem Harryho krku.

„Seve..." Harry Severuse objal. „Moc ti děkuju!"

Políbil Severuse a zvedl přívěsek do ruky, aby jej mohl obdivovat.

„Je nádherný."

„Dal jsem ho udělat přímo pro tebe," řekl Severus, „a má na sobě kouzlo, které by mělo zabránit poškození. Můžeš ho nosit do sprchy, lézt s ním po horách-"

„Lézt po horách?" Harry se rozesmál.

„Domnívám se, že sprcha by byla lepší... nebo koupel?"

„Koupel. Tak můžeme ležet ve vaně spolu," řekl Harry; a když pak pokojně odpočívali v pěnivé vodě, s Harrym, který si na chvilku zdříml s tváří na Severusově rameni, Severus žasl nad tím zázrakem, že mohou najít tak sladké a krásné okamžiky ve světě, kde se to válka chystala zničit a kde se studená a krutá ruka natahovala, aby mu jeho manžela vzala; a on a Harry musí udělat všechno, aby tomu zabránili. Rozhodně potřebovali líbánky. Harrymu by se líbilo strávit líbánky v zahraničí... Ale byli přece v kouzelnickém hradě s kouzelnickými pozemky, a Severusova ústa se zkřivila do úsměvu, když ho něco napadlo. Pravda, nebylo by to úplně totéž, ale byla by to dobrá náhrada... A byl si jistý, že Albus a a Hagrid mu pomohou.

O dva a půl týdne později Severus vedl Harryho přes areál hradu směrem k Zapovězenému lesu; byl to den prvního výročí jejich svatby – což by před rokem ani jeden z čarodějů nepovažoval za příležitost k oslavě. Severus byl probuzen dosti nejemným způsobem; Harry z něj strhl peřinu, málem ho udusil objetím a několika polibky a pak mu oznámil, že snídaně je připravena. Ačkoliv nebyl ranní ptáče, Severus reagoval laskavým vrácením objetí a nechal se vytáhnout z postele.

„Kam jdeme, Seve?" zeptal se teď Harry a pevněji ovinul své prsty kolem Severusovy ruky.

„Uvidíš," řekl klidně Severus a vedl ho dolů oblázkovou cestou plazící se mezi stromy. „Albusovi se podařilo rozšířit o něco oddělení, aby plně pokrývalo okraj Zapovězeného lesa, a Hagrid vyčistil malou plochu jen pro nás. Po týdnu Albus oddělení zase omezí a Hagrid ve stejnou dobu obnoví tuhle část lesa pro jeho obyvatele."

„Část lesa? Týden?"

„Pro naše líbánky."

„Seve, co přesně-"

„Uvidíš," opakoval Severus, pobavený Harryho netrpělivostí.

Konec kapitoly 39

< Kapitola 38     Kapitola 40 >

-)-)-)

Především moc děkuji všem komentujícím předchozí kapitoly překladu: Benny, Nade, Bobo, Blesk, Máje, sisi, weras, Saskye a Eně - Benny zvlášť, protože její komentář mě pobavil. A vzkaz (nejen) pro Máju - romantika stále graduje, ale už to nebude dlouho trvat a přijde i nějaké to drama - zbývá už jen pár kapitol, takže musí dojít k nějakému tomu střetu s Voldemortem :-)