Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 40

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 40

„Teď zavři oči," nařídil Severus svému manželovi, „a neotevři je, dokud ti neřeknu."

Harry se usmál a zavřel oči. Cítil se jako dítě, které čeká příjemné překvapení. Byl to nádherný pocit. Cítil les – svěží vůni s nádechem dřeva. Oblázky křupaly pod jeho botami a vítr čechral jeho hábit a vlasy. Dychtivě, ale trpělivě následoval Severusovo vedení. Teď už mohl slyšet něco známého – cinkání zvonkohry.

„Můžeš otevřít oči," ozval se Severusův hlas.

Harry se rozhlédl kolem a zvuk, který vydal, odrážel překvapení i radost.

Stál před dřevěným venkovským domkem; bylo to malé a útulné, a u stropu verandy byla zavěšena zvonkohra. Robustní hnědé dveře byly lákavě pootevřené. Kolem rostly majestátní stromy a svěží tráva, v teplém červencovém slunci se jim dařilo, a on úplně zapomněl, že ho na konci měsíce čeká konfrontace s Voldemortem.

„Líbí se ti to?" zeptal se Severus.

„Seve, je to krásné! Je to jako pohádka, myslím, že se mi to zdá..."

„Ujišťuji tě, že jsi vzhůru. Většina zaměstnanců na hradě s domem pomohla. Je to podle tvých představ?"

Harryho odpověděl tím, že vzal Severuse kolem pasu a políbil ho na ústa.

„Nejvýmluvnější odpověď," poznamenal Severus, vykročil ke dveřím a zatlačením je otevřel dokořán. Oba kouzelníci vstoupili do domku a zuli se. Malé schodiště vedlo do horního patra. Všechno bylo čisťounké a elegantně zařízené malebným starobylým nábytkem.

„Myslel jsem, že bychom mohli strávit svůj týden líbánek tady, tedy pokud se tohle místo setká s tvým souhlasem," řekl Severus.

Harry ho znovu políbil na rty a usmál se na něj zářícíma očima.

„Seve... já..." zasmál se a zavrtěl hlavou. „Jsem tak šťastný!"

„Chci, aby to pro tebe byla ta nejšťastnější doba, předtím než..." Severus se náhle odmlčel, myšlenka, že by měl na Harryho narozeniny vzít Harryho kVoldemortovi, pro něj byla hluboce bolestná.

„Než půjdeme k Voldemortovi, " dokončil za něj tiše Harry. Severus sáhl do kapsy.

„Tohle jsem vzal s námi.“ Zvedl dvě zdobené lahvičky naplněné krví jejich pouta. „Znamenají naše spojení i Voldemortův pád, Harry. Ty, já a Fénixův řád budeme bojovat; a Voldemort mi tě nikdy nemůže vzít!" Jeho tmavé oči zaplály a on postavil lahvičky na polici. Harry vzal Severusovy ruce do svých.

„Seve, prosím, slib mi něco," řekl.

„Jen mi řekni co, Harry," řekl Severus.

„Slib mi, že budeš žít a znovu milovat, pokud bych nepřežil."

„Harry -"

„Seve, slib mi, že budeš hledat štěstí, bez ohledu na to, co se stane."

Severus se díval do zelených očí, které tolik miloval.

„Jen když mi slíbíš to samé, pokud bych nepřežil já," odpověděl Severus a jeho jemný hlas byl zdrsněn smutkem.

„Slibuji," zašeptal Harry.

„Pak slibuji i já," potvrdil Severus, objal svého mladého manžela a proklel Voldemorta za to, že se musel zaměřit zrovna na člověka, kterému se podařilo přinést tolik štěstí a slunce do jeho neutěšeného života.

„A teď si pojďme užívat náš týden líbánek," navrhl Harry.

„Ano, pojďme. Naše ložnice je tudy," řekl Severus rychle.

Držel Harryho za ruku, zatímco s ním šel po schodech nahoru a otevřel dveře do krásné místnosti s dřevěnou podlahou, která přátelsky zaskřípala. Dveře šatní skříně byly otevřené a Harry viděl, že zde již na ramínkách úhledně visí část jeho i Severusova oblečení. Severus opravdu myslel na všechno.

„Tvůj přítel Dobby vyjádřil přání vyhovět všem našim potřebám, zatímco budeme tady," řekl Severus.

„Dobby je klenot," podotkl Harry s úsměvem.

„To jistě je," souhlasil Severus, když si vzpomněl, že to díky Dobbymu jsou teď jeho vlasy elegantní hřívou.

Dva čarodějové strávili den procházkou kolem chaty – přirozeně ovšem zůstávali v hranicích této odlehlé oblasti. Ptáci cvrlikali a kolem poletovali motýli – bylo to idylické. Severusovo sarkastické jádro by se nad tou scenérií jen pořádně ušklíblo, kdyby s ním nebyl Harry a kdyby k němu necítil takovou lásku. Také s Harrym hráli kouzelnické hry v salonu a hodně spolu mluvili – i o Harryho eskapádách v Bradavicích.

„Jsou tu dvě věci, které bych chtěl vědět," řekl Severus líně a odstrčil sadu karet.

„Tak spusť," odpověděl Harry s úsměvem.

„Za prvé: co jsi, pro Merlina, chtěl v druhém ročníku dělat s Mnoholičným lektvarem?" zeptal se Severus přísně.

Harry nedokázal potlačit smích; vysvětlil Severusovi celý příběh.

„To bylo docela mazané," řekl Severus suše, „hodné Zmijozelu."

„Samozřejmě. Když pominu, že mě Moudrý klobouk málem zařadil do Zmijozelu, jsem ženatý s vedoucím tohoto domu," poukázal Harry.

Severus si pohladil ústa úzkým ukazováčkem.

„Za druhé: co to bylo s tím žaberníkem ve tvém čtvrtém ročníku?"

Harry odpověděl na otázku s malým zaváháním, protože to byl Dobby, kdo ukradl žaberník, ale Severus se jen smál.

„Je to opravdový přítel, když se skutečně odvážil do mých soukromých skladů," zamumlal a opravdu dokázal ocenit humor té situace – něco, co by před několika měsíci nikdy neudělal.

„Nejsi naštvaný? " zeptal se Harry opatrně.

„Je to už dost dávno, ne?" připomněl mu Severus.

„No, to ano, ale ty máš tendenci pamatovat si do nejmenšího detailu události, které se staly v dávné minulosti," poznamenal Harry jemně.

Severus po něm střelil pronikavým pohledem.

„Jinými slovy: mám tendenci držet zášť," potvrdil si.

"No, teď už tolik ne – od té doby, kdy jsi zjistil, že ti manželský život prospívá, " řekl Harry drze.

Severus sardonicky zvedl obočí; Harry se rozesmál.

V noci, po výborné večeři připravené nadšeným Dobbym, se Harry rozhodl zkusit svést Severuse, který si četl v posteli, oblečený pouze v kalhotách od pyžama – letní noci byly horké. Harry přišel z přilehlé koupelny v černých bavlněných spodkách. Připojil se k Severusovi v posteli a ujistil se, že pošťouchl Severusovo stehno svým vlastním. Severus nereagoval, místo toho otočil stránku a pokračoval ve čtení. Harry náhodně přejel klouby po kousku kůže těsně nad švem Severusových kalhot – po jeho zvláště citlivém místě. Severus ho ignoroval, ale Harry si všiml, jak se mu na ruce postavily chloupky – znamení Severusova rozptýlení. Harry pak směle nakreslil prstem kroužek kolem Severusova pupíku. Když viděl, že Severusovy oči zajiskřily vášní a opustily drobné písmo, sklonil se nad Severusovo břicho a foukl mu do pupíku proud studeného vzduchu. Severus konečně odhodil knihu stranou, uvěznil Harryho ve své náruči a snažil se ho políbit, ale Harry se vyhnul polibku a uličnicky od něj odvrátil svou tvář. Severus změnil pozici ve snaze ukrást mu polibek; Harry se tiše zasmál a uhnul hlavou. Severus jemně převalil Harryho na záda a sklouzl na něj, rozhodnutý nárokovat si Harryho vyhýbavé rty. Harry vzal Severusův obličej do dlaní a když se jejich rty téměř setkaly v polibku, otočil hlavu na stranu.

„Harry Pottere," zavrčel Severus, „nejdřív mě dráždíš a pak si hraješ na ostýchavého!"

Harry se jen zašklebil. Severus se vrhl do dalšího útoku a tentokrát byl úspěšný. Jejich polibek byl žhavý a hladový. Harryho jazyk se doslova srazil se Severusovým. Když se od sebe odtáhli, mladý muž udýchaně poznamenal:

„To bylo přímo dobytí jazykem."

„Ty ses mi snažil uniknout," odpověděl Severus líně a znovu ochutnal Harryho ústa. Cítil dvě ruce tahající za jeho pyžamové kalhoty. Zlomil jejich ústní spojení, aby je dostal ze svých nohou, Harry mu pomáhal se stejnou pilností. Konečně byli nazí a během deseti minut se sladce milovali, sténali, potili se a svíjeli se na posteli.

„To jsou ale pořádné líbánky," zalapal po dechu Harry později.

Severus si posměšně odfrkl na tu slovní hříčku, ale usmál se do Harryho zpocených vlasů.

Harry se ráno probudil s pocitem uvolnění, radosti a tepla. Slunce nakukovalo dovnitř přes rolety a záclony a viděl tak Severusův profil v měkké záři. Opatrně se vymanil ze Severusovy náruče a vyklouzl z postele. Severus se posunul a změnil polohu. Harry si oblékl spodní prádlo a šel do koupelny. Po dvaceti minutách tiše vešel do ložnice, přejíždějíc si rukou přes své vlhké vlasy. Severus spal s rukou přehozenou nad hlavou, s přikrývkou dosahující těsně pod pupík. Když si Harry vzpomněl na jejich vášnivé milování, do tváře se mu vplížila červeň. Přivolal si kus uhlí a list kreslicího papíru, usadil se na židli a začal kreslit, jeho pravá ruka se obratně pohybovala. Severusova ruka odpočívající u jeho hlavy, ty dlouhé černé vlasy, nápadná tvář vyjadřující silnou vůli se svými stále arogantními lícními kostmi, sklon krku a hrudi, tmavé bradavky, břicho, štíhlý trup, lákavé ostrůvky ochlupení, snubní prsten na prstě... Harry přimhouřil oči a začal dolaďovat stínování. Stín cestující po Severusově rameni... stín zdůrazňující hladkou strukturu vlasů... a přikrývka s mnoha záhyby stáčející se kolem břicha... vymezující tak viditelněji pupík... Harry se usmál. Kreslit Severuse bylo jako milovat se s ním jiným způsobem, jako něžně hladit linie jeho těla tužkou. Harry si opravdu užíval skicovat svého spícího manžela. Vypadá tak smyslně, i když není vzhůru, pomyslel si. Napsal datum a své iniciály do rohu náčrtku a vstal ze židle. Přitulil se k Severusovi v posteli a šťastně usnul do doby, než se Severus začal vrtět a probouzet; když se vyklonil z postele, aby se napil vody, odhalil Harrymu příjemný výhled na svá záda. Pak objal Harryho a políbil ho do vlasů. Harry se trochu natočil a podíval se do černých očí svého manžela.

Své líbánky si užívali a byli docela sklíčení, když nastal čas opustit dřevěný domek a vrátit se do hradu. Do kruté reality světa. Ke skutečnosti, že Voldemort čeká na Harryho. Harry otočil hlavu, aby se podíval na domek naposledy, předtím, než byl pomocí magie srovnán se zemí. Severus viděl smutný výraz v jeho tváři.

„No tak, Harry," řekl jemně. Sám se cítil spíše cynicky. Od života to bylo typické, ohrožovat štěstí překážkami nejhoršího druhu. Závěrečná konfrontace měla přijít za pouhé tři týdny. Harry vklouzl prsty do Severusovy ruky. Bylo to gesto plné víry a ujištění. Severus pevně chytil Harryho ruku a pár šel zpátky do hradu.

„Byly to fantastické líbánky, Seve," řekl Harry po chvíli tiše.

„Bylo to... docela ucházející," poznamenal Severus, s použitím jednoho ze svých oblíbených výrazů. Začal ho používat častěji od chvíle, kdy si všiml, že to Harryho vždy rozesměje. A opravdu, Harry se začal smát. Konečně dorazili na hrad. Čekaly je tři týdny tvrdé přípravy a zkoušek plánů s Fénixovým řádem. Harry přejel volnou rukou přes kapsu svého hábitu. Byla tam bezpečně ukryta skica Severuse ležícího v posteli, připomínajíc tak krásnou vzpomínku z líbánek.

Konec kapitoly 40

< Kapitola 39     Kapitola 41 >

-)-)-)

Konečně kulatá čtyřicátá kapitola - už jich zbývá jen sedm :-) Je pravda, že povídka je spíš romantická než sexy - doporučuju to proložit něčím opačného ražení :-) A za vaše komentáře jako vždy moc děkuji - tentokrát konkrétně Benny, Symphony, weras, Bobo, Nade, Eně, Acháje a sisi. Další část bude opět do 14 dnů...