Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 42

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 42

Harry a Severus přistáli uprostřed velké a vkusně zařízené haly v Malfoy Manor. Severus, perfektně uvyklý na přemisťování, dopadl ladně a lehce na nohy; Harry mírně klopýtl a Severus ho zachytil, stále ho držel v náručí. Harry se krátce zadíval do Severusových černých očí. Severus měl na sobě oblečení Smrtijeda – plášť, kapuci a masku; ale nic z toho nemohlo skrýt emoce v jeho očích nebo teplo jeho těla, když držel Harryho.

„Ach! Podívejte, kdo je tady! Potterovic děťátko a jeho milující manžel!" Harryho a Severuse přivítal Belatrixin jízlivý hlas.

„Ticho. Jsem to já, kdo mluví jako první," řekl Voldemort chladně. Harry stál klidně vedle Severuse, který ho mezitím uvolnil ze svého objetí. Cítil turmalínový přívěsek laskající jeho klíční kost.

„Harry Potter," řekl Voldemort posměšně a roztáhl ruce v předstíraném objetí na uvítanou. Jeho had Nagini mu pohodlně ležel na ramenou.

„Taková radostná událost. Všechno nejlepší k narozeninám, můj sladký chlapče. Řekni mi, jak ti vyhovuje život v manželství?"

Kruh Smrtijedů kolem nich se uznale uchechtl. Harry měl pocit, že poznává postavu a modré oči Luciuse Malfoye, dost chladnokrevného na to, aby poslal svého syna do tábora Smrtijedů.

„Docela dobře, můj pane," odpověděl Harry bezvýrazně. Voldemort přistoupil k Harrymu a podíval se mu do očí; pak pomalu obkroužil mladíka i mistra lektvarů.

„Jsem ohromen, Severusi. Moji věrní služebníci budou potěšeni, když mu dáš nějaký další... trénink."

Obrátil se k Severusovi.

„Řekni mi, Severusi, ještě se ten kluk vzpírá v posteli?"

Petru Pettigrewovi unikl pisklavý smích.

Voldemort se otočil .

„Zábavné, ne, můj malý Červíčku?" řekl nenuceně. Pettigrew okamžitě zamumlal omluvu, uklonil se a odplazil se pryč.

„No, Severusi?"

„Můj manžel nemá sebemenší důvod protestovat v posteli nebo kdekoliv jinde, můj pane," odpověděl Severus přívětivě.

„Vynikající, vynikající!" Voldemort tenkou bílou rukou blahosklonně poplácal Severuse po rameni. „Ten blázen Brumbál už opustil Bradavice?"

„Ano, můj pane, a svěřil mi blaho hradu. V současné době hledá místo vašeho pobytu v albánských lesích, se skupinou žalostně neschopných čarodějek a čarodějů."

Voldemort se rozesmál.

„Ach, Severusi, jak báječně se ti povedlo získat si důvěru toho starého blázna… a oddanost tohoto přihlouplého chlapce."

Střelil po Harrym triumfálním pohledem a natáhl svůj kosterně bílý prst, aby odhrnul Harryho vlasy a odkryl tak jizvu, která kvůli Voldemortově přítomnosti ošklivě bolela a hořela. Harry nedal najevo ani sebemenší známku bolesti. Voldemort jizvu pohladil a Harry potlačil výkřik.

„Teď jsi můj, Pottere. Můj, abych si s tebou mohl dělat, co chci. Moje vzácná hračka." Jeho hlas se změnil v odporné výsměšné zavrkání.

Harry se domníval, že všechny možné druhy temných bytostí a mnoho Smrtijedů z jejich náborové základny se teď přesunulo směrem k Bradavicím v přesvědčení, že Brumbál je opustil kvůli albánským lesům – jednoduše proto, že Voldemort uvěřil slovům Severuse Snapea. Nicméně Brumbál byl v Bradavicích, aby chránil školu před invazí Voldemortových sil; Harry byl neskonale vděčný, že studenti jsou doma a zároveň měl strach o ty, kteří zůstali v Bradavicích. Ochrany Bradavic byly extrémně silné, ale i ony mohly odolávat útokům černé magie jen určitou dobu...

Voldemort královsky rozpřáhl ruce a jeho černý hábit se kolem něj rozvinul jako bouřkový mrak. Nagini tiše zasyčela.

„Moji milí Smrtijedi a můj milý hoste," řekl a posměšně ukázal na Harryho, „dnes přišla chvíle, na kterou jsme čekali. Očistíme tento svět od všech čarodějů a čarodějnic, kteří ho nejsou hodni, jejichž krev je znečištěna mudlovskou příměsí a jejichž mysl je zdeformována přesvědčením, na základě kterého následují toho hlupáka Brumbála. Bude mi potěšením zajmout tohoto – ach tak velkého Brumbála – na jeho zpáteční cestě z Albánie a mít nějakou zábavu s jeho chráněncem tady. Jsem si jist, že má nejdražší Belatrix a můj kluzký Lucius mi s potěšením pomohou s tímto úkolem. A ty, Severusi, jako jeho manžel, budeš mít tu jedinečnou čest demonstrovat zde... zlatý hřeb svého manželského života."

Severus sklonil hlavu.

„Jsem pokořen tím, že mi byla svěřena taková čest, můj pane," řekl uhlazeným a nízkým hlasem.

„Můj drahý Harry Pottere," pokračoval Voldemort, „musíš vědět, že věřím v sílu, čistotu krve a trest. V co věříš ty, má vzácná hračko?"

„Věřím v lásku, můj pane," řekl Harry jasně. Severus se nepohnul ani nepromluvil, ale jeho oči skrz otvor v masce zazářily. Ta chvíle skutečně přišla. Belatrix se zahihňala a s pohrdáním zírala na Harryho. Malfoy zkřivil rty.

„Láska? Jak dojemné, má hračko! Severusova definice lásky musí být opravdu zajímavá! Proč a jak by mělo být něco takového definováno, když je to příliš titěrné a hloupé na to, aby to vůbec existovalo?"

Někteří ze Smrtijedů se začali smát.

Severus vzal Harryho za ruku.

„Že láska neexistuje, můj pane?" zeptal se Severus tiše a téměř nenuceně. Harry poznal ten záhadný hedvábný tón hlasu svého manžela. Zacházení s hlasem bylo jednou ze Severusových nejsilnějších zbraní, jeho šepot byl stejně zlověstný, ne-li zlověstnější, než jeho křik. Voldemortovy rudé oči se zúžily. Severus a Voldemort na sebe upřeně hleděli a Harry věděl, že Voldemort na Severuse používá nitrozpyt. V duchu se zachvěl a žasl nad tím, jak Severusovy černé oči klidně vrací Voldemortův pohled. Pak se Voldemortovy rudé oči rozšířily. Zatěkaly ze Severuse na Harryho a zase zpátky.

„Je to tvoje hračka! Jen něco na hraní! " zasyčel. „Ukázal jsi mi scény, kdy se těšíš z jeho těla! Je připraven být přijat jako můj nejvěrnější služebník!"

„Harry je moje láska," řekl Severus tiše a přitáhl Harryho blíž k sobě. Harry se k němu přitiskl a jeho zelené oči vyzývavě pohlédly na Voldemorta.

„Přeškolil jsi ho tak, aby do tebe byl blázen, neudělal jsi to, Severusi?" zeptal se Voldemort, odmítajíc přijmout pravdu, kterou mu Severus v malých záblescích odhalil během jejich duševní komunikace.

„Severus mě nikdy nepřeškoloval, Tome Riddle. Je to tak ironické, že jsi to vlastně byl ty, kdo nás dal dohromady. Ty si vlastně zasloužíš uznání za lásku mezi námi," řekl Harry nahlas. Smrtijedi ztuhli.

„Říkala jsem ti to, můj pane! Říkala jsem ti, že se mu nedá věřit!" vykřikla Belatrix.

„Ticho!" vyštěkl Voldemort. Zdálo se, že jeho oči pohltí Severuse nenávistí.

„Ty zrádný kuse špíny," zvolal se zasyčením.

„Nenadávej mému manželovi, Tome," řekl Harry chladně.

„Chopte se jich!" přikázal Voldemort. Smrtijedi vyrazili vpřed. Ale sotva na Severuse a Harryho položili ruce, ucukli, kleli a tiskli si ruce k hrudi, jako kdyby byli popáleni.

„Krevní ochrana," zašeptal Voldemort a Harry v červených očích zahlédl jiskru strachu.

„A vázací obřad, Tome. Máš znepokojující tendenci zapomínat na krevní magii, ne?" poznamenal Harry. Voldemort se zavrčením vytáhl svou hůlku; Nagini mu sklouzla z ramen; také ostatní Smrtijedi se chopili svých hůlek a přesunuli se k Severusovi, měli v úmyslu bojovat proti němu ve skupině.

Nebyl čas na to, aby si Harry a Severus vyměnili slova nebo pohledy; ale pevně stiskli ruku toho druhého a pak se pustili, připraveni na divoký boj. Harry slyšel, jak Severus něco zamumlal a uvědomil si, že tak deaktivoval oddělení, která ostatním bránila přemístit se na Malfoy Manor. Voldemortovy oči planuly.

„Hodím vaše mrtvoly nemrtvým!" prohlásil. Harry neodpověděl; vracel Voldemortovi spalující pohled. Voldemort zasyčel „Útok!" na Nagini a obrovský had se rychle plazil směrem k Harrymu, s otevřenou tlamou ukazující jeho tesáky; pak vběhla do místnosti skupina známých čarodějek a kouzelníků; členové Řádu právě vstoupili do Malfoy Manor. Začaly souboje; nábytek, obrazy, zrcadla a jiné vybavení bylo používáno jako střelivo nebo jako překážky proti prokletím; kletby a křik se rozléhaly po celé místnosti a vzduch byl prosycený kouřem a zlobou. Severus bojoval proti Belatrix a Harry byl v souboji s Luciusem Malfoyem.

„Jaký je to pocit ​​poslat svého vlastního syna do tábora Smrtijedů?" vykřikl Harry a následovala kletba.

„Co ty víš o mém urozeném synovi, ty špinavý míšeňče?"

„Měl by sis ten výraz šetřit pro svého pána Toma, Malfoyi. Dracovi se podařilo poslat sovu do Bradavic, přišlo to minulý týden."

„Můj syn! Zrádce!" dusil se Malfoy.

„Jeho otec! Zrádce!" vykřikl na něj Harry.

„Tvůj manžel je nejhorší zrádce ze všech!" odsekl Lucius. „Cru-"

Ohromující kouzlo z Harryho hůlky ho zasáhlo do břicha.

„To je to, co  tě čeká za urážku mého manžela, ty hajzle!" zamumlal Harry a tvrdě si stoupl na Malfoyovu nohu, zatímco se pokoušel najít Severuse. Našel ho; a právě když se mu to povedlo, byl svědkem toho, jak Belatrix odhodila svou hůlku stranou s infantilním výkřikem vzteku a zaútočila na Severuse svými nehty.

„ZRÁDČE!" zařvala.

„Po všech těch letech stále v lásce s Temným pánem, Belo? Ví to tvůj manžel?" zeptal se Severus jízlivě a uvěznil jednu z jejích drápajících rukou ve svém sevření, zatímco ji volnou rukou držel dál od svého těla. Harry na něj chtěl zavolat, ale náhle se před ním objevil Voldemort. Jeho mazlíček Nagini, impozantní nepřítel díky své rychlosti a schopnosti vyskočit do vzduchu a postříkat soupeře nebezpečným jedem, ležel téměř zničený na podlaze zásluhou šikovného kouzla z hůlky Mukherjeeové. Ale čarodějnice ještě neskončila; vytáhla stříbrnou dýku, připnula jí Nagini k zemi a čistým řezem přejela přes její krk.

Voldemortovi unikl vzteklý výkřik a zaútočil na Mukherjeeovou. Namířil na ni kletbu Cruciatus, ale ona se kouzlu vyhnula rychlým úkrokem z jeho cesty. Harry ji ztratil z očí, zoufale doufal, že Severus není zraněný. A všichni ostatní... jeho přátelé... Brumbál... Voldemort se objevil za jedním ze Smrtijedů a chytil ho za dlouhé vlasy.

„Dej mi svou hůlku, než ti zlomím vaz," zavrčel.

„Tentokrát jsi nezapomněl, že tvá a moje hůlka sdílejí stejné jádro, Tome?" zeptal se Harry.

Voldemort se k němu přiblížil, ještě předtím chytil do ruky Smrtijedovu hůlku.

„Kde je Brumbál? Není tady, aby ochránil svého miláčka?"

Harry zíral do Voldemortových očí a pochopil, proč jen on mohl porazit tohoto krutého čaroděje. Muselo to skončit tak, jak to začalo...

„Harry!"

V uších mu zazněl Severusův hlas a vysoký čaroděj stál náhle vedle něj, krvácel z nosu a ze škrábanců na krku.

„Seve! Ne!"

Prokletí zasáhlo Severuse do zad; mistr lektvarů zalapal po dechu bolestí a klesl na jedno koleno.

Voldemortovy oči se rozzářily; uvědomil si zranitelné místo v Harryho obraně: Severuse Snapea. Popadl svou hůlku z hábitu. Harry zbledl.

„AVADA KEDAVRA!" zařval Voldemort.

„NE!" vykřikl Harry ve chvíli, kdy zelený blesk vyrazil k Severusovi... Ohromený, Severus spatřil, jak zelený záblesk zasáhl Harryho hruď, když se mladý muž snažil chránit Severuse jediným způsobem, který znal; a zároveň prožil silný šok, který udeřil do celého jeho těla; padl na obě kolena; ještě ale viděl, jak se zelený záblesk odrazil od Harryho k Voldemortovi. Červené oči ani neměly čas se rozšířit, než kletba zasáhla Voldemorta do hrudi jako to předtím udělala s Harrym. Tom Riddle Marvolo se skácel dolů a ležel na zemi, aby se už nikdy znovu nezvedl. Severus chvíli zíral na mrtvolu; pak se se zraněnými zády a s bolestným zavrčením vyškrábal na nohy a vrhl se k bezvládnému tělu svého manžela. Poslední souboje kolem něj se náhle zastavily, všichni a všechno utichlo. Severus se zachvěl, když spatřil Harryho, jak leží na podlaze stejně nehybně jako Voldemort. Měl zavřené oči a tmavé řasy se ani nepohnuly.

„Harry," zašeptal Severus.

S třesoucíma se rukama – celé roky byly tak pevné – zoufale odhrnul límec Harryho pláště a odhalil jeho krk. Snažil se najít puls, náznak tepu... a nic nenašel. Položil ucho na Harryho rty i k nosním dírkám a doufal, že uslyší jeho dech... ale marně. Vykouzlil zrcadlo a podržel je u Harryho tváře, s nadějí, že uvidí mlhu pokrývající sklo... ale zrcadlo zůstalo naprosto průzračné.

Severus vyrazil výkřik odrážející všechnu tu bolest a zoufalství, kterým každá válka zatíží svět. Kolébal Harryho ve svém náručí a hladil jeho tvář rukama: „Harry... turmalín... tvoje krásné oči... prosím, podívej se na mě... prosím! Prosím, neodcházej... otevři oči... podívej se na mě..."

Ale Harry na nic z toho nereagoval.

Severus zvedl Harryho tělo do svého náručí  a jeho tvář byla smrtelně bledá.

„Harry, podívej se na mě, prosím!"

Víčka zůstala zavřená.

V Severusově dalším výkřiku se mísil vztek i smutek. Všechno sebeovládání, které si  v průběhu let vybudoval, se v jeho výkřiku náhle odpařilo. Držel svého mrtvého manžela v náručí a tam ho kolébal ve svém žalu, šeptajíc stále znovu Harryho jméno. Zbývající Smrtijedi a členové Řádu byli příliš ohromeni, než aby se pohybovali. Pak mu rameno stiskla ruka. Severus vzhlédl do smutkem zasažených modrých oči Albuse Brumbála.

Konec kapitoly 42

< Kapitola 41     Kapitola 43 >

-)-)-)

Tentokrát to bylo docela drama, ale myslím, že neprozradím nic nového, když napíšu, že to ještě není konec :-) Jako vždy moc děkuji za vaše komentáře a milá slova, konkrétně Benny, Saskye, weras, Bobo, Nade, sam, Acháje, sisi, Astírii, Máje a Eně. Další část bude opět do 14 dnů...