Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 44

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 44

Severus se ocitl v něčem, co se zdálo být naprostou tmou. Automaticky sáhl po své hůlce – ale nebyla tam, kde měla být. Zmateně prohledával svůj hábit. Nakonec usoudil, že pokud by došlo k problémům, bude se muset spolehnout na bezhůlkovou magii. Měl pocit, že slyší slabý hlas zašeptat jeho jméno. Severus se rozhlédl, v temnotě přimhouřil oči a všiml si tenkých závojů šedavé mlhy vznášejících se líně k němu. Rozplynuly se, jakmile k němu dorazily, a tma ho sevřela ze všech stran. Pokusil se neúspěšně o verbální kouzlo „Lumos!", pak se stejným odrazujícím výsledkem zkusil neverbální kouzlo. Byl v této podivné říši zbaven vší magie.

„Kde to jsem?" zamumlal a natáhl ruce. Cítil snubní prsten na svém prstu; to zvýšilo jeho odvahu. Uvědomil si také, že kolem krku stále má řetízek, který mu dal Harry. Pohyboval se v kruhu a čekal, až jeho dlaně narazí na překážku nebo na nějaký druh stěny; ale byla tu jen prázdnota. Severus odhodlaně nastavoval jednu nohu před druhou, jeho ruce tápaly a natahovaly se kolem. Náhle hluboce obdivoval mudly, že jsou schopni fungovat bez magie.

„Severusi!" ucho mu pohladil ten nejjemnější šepot.

„Harry?" vykřikl Severus a jeho hlas byl pohlcen tmou. Jeho boty nedělaly na zemi žádný zvuk. Cesta se po celou dobu svažovala dolů, takže kousek po kousku sestupoval do neznámé záhady. Netušil ani, z jakého materiálu je povrch pod ním... Náhle se v jeho zorném poli objevily drobné tečky světla. Severus se k němu podezřívavě přibližoval, instinktivně opatrný. Jeho špiónské schopnosti mu umožnily pohybovat se tiše i důstojně, jeho hábit ani nezašelestil. Světlo bylo žlutý plamen a zmizelo ve chvíli, kdy Severus vydechl úlevou. Severus se zamračil. Pokračoval v chůzi s dvojnásobnou opatrností. Byl tam někdo nebo něco, co nebo kdo úmyslně rozžalo a zhaslo to světlo? Byl lákán do nějaké smrtící pasti? Jeho levá ruka se srazila s něčím studeným a kovovým. Bylo to kulaté jako klika a Severus si uvědomil, že to bylo přesně to, co to bylo. Dotkl se kliky a hmatem se mu podařilo rozeznat obrysy dřevěných dveří. Severus zmáčkl kliku a zatlačil. Dveře se bez protestu otevřely. Severus vstoupil do nové chodby nebo něčeho podobného. Konečně tu bylo světlo; ale šlo jen o mdlou šedavě nazelenalou barvu prosakující kamennými zdmi cesty. Strop buď neexistoval nebo byl tak vysoko a daleko, že na něj Severus nedohlédl. Stezka smrtící kletby, pomyslel si Severus. Vedle jeho obvyklé ostré logiky to byla intuice, která ho varovala, aby nedovolil mlze se ho dotknout. Merline, kde to jsem? Je tohle nitrozpyt? Mělo by mi to přece přinést vysvětlení namísto zmatku! Dorazil na křižovatku: cesta se štěpila, rozdělovala se do dvou chodeb. Severus se zastavil a zvažoval svůj další krok.

„Seve!" Ta domácí podoba jména, Harryho slabý hlas v uších... zdálo se, že to přichází z levé chodby. Severus rychle vykročil vpřed. Také zde byly chomáče nazelenalé mlhy, které spíše překážely než osvětlovaly cestu. Kráčel dál a dál, se zoufalou touhou vidět svého manžela. Kolik času vlastně mám? pomyslel si s neklidem. Tu a tam ho dostihovaly stopy zelenavé mlhy, zdálo se, že se šíří dál a dál. Jednou se ohlédl a daleko za sebou spatřil mlhu, jak se za ním plazí. Pokud by se chtěl vrátit, už by to nemohl učinit. Dorazil do zatáčky. Jeho oči se rozšířily. Teď mohl vidět obrazy. Jejich první vázací obřad. Harryho tvář byla ztuhlá a bledá a když kráčeli kolem Brumbálovy pracovny k dokončení obřadu, Severus zarýval nehty do mladíkovy ruky... Pak scéna, která ho pronásledovala nejvíc: Harry leží na Severusově posteli a Severus si ho bere, rychle se pohupuje tam a zpátky, zatímco Harry leží úplně tiše... Severus zatnul zuby. To byl test. Musel se kolem těch obrazů dostat. Kráčel svižně, míjel vyobrazení své smrtijedské minulosti, s lidmi, kteří byli mučeni, se smějícím se Voldemortem... Severus se druhou rukou dotkl svého snubního prstenu a zhluboka si povzdechl. Došel na konec cesty; přivítaly ho kovové dveře. Otevřel je bez odkladu. Byl uvítán hlasem starého muže:

„Zavři ty dveře, Severusi Snape, nebo nás dostihne ta zelená mlha."

Severus překvapeně poslechl. Tma v místnosti zmizela a naplnila ji měkká záře světla; nyní viděl zdroj hlasu. Byl to velmi starý muž, shrbený, s holí v ruce. Oči v té staré tváři byly tmavé a pronikavé. Díky své rozsáhlé četbě a portrétům v knihách o historii magie Severus ten obličej poznal.

„Merlin!" zvolal tiše.

„“Merlin“, Severusi, je jen titul. Nikdo nezná mé pravé jméno."

Něco v očích legendárního mága zabránilo Severusovi položit otázku, jaké to pravé jméno je; a ač žíznil po té znalosti, měl teďna mysli jen jeden cíl.

„Můj manžel umírá." Podařilo se mu udržet svůj hlas klidný.

„Vím, můj chlapče, vím. Proč se neposadíš?"

Sukovité ruce ukázaly na pohodlnou pohovku, která tam předtím nebyla.

„Nemám čas sedět! Jde o život, o každou vteřinu!" Severus téměř zavrčel.

„Našel jsi Harryho."

Merlin mu pokynul, aby ho následoval.

„Jaký mělo smysl nabízet mi, abych se posadil?" zavrčel Severus a vyskočil z pohovky. Merlinova ústa ve sněhobílých vousech se prohnula. Ten muž připomínal Severusovi Albuse Brumbála, až na to, že Merlin neměl brýle, což bylo vzhledem k jeho věku poněkud překvapivé. Merlin elegantně zavedl Severuse do vnitřní místnosti. Harry ležel ve zvláštním druhu skleněné rakve. Byl oblečený v černých šatech, které měl na sobě během bitvy. Neměl na sobě brýle. Severus si vzpomněl, že spadly, když byl Harry zasažen smrtící kletbou. Zvedl je, aniž by si všiml, že tak učinil, a dal je do kapsy – ale nebyly s ním v tomto světě. Překvapilo ho, že vůbec měl snubní prsten a řetízek. Harry měl také prsten. Severus se ho chtěl dotknout, držet ho v náručí...

„Chci ho vzít zpátky," řekl.

„Nemůžeš ho vzít-" odpověděl Merlin, ale Severus se k němu otočil a přerušil ho.

„Je to můj manžel, on a já jsme spojeni krví, láskou-"

„Byli jste spojeni nenávistí."

„To je minulosti!" řekl Severus a hledal způsob, jak zvednout skleněné víko rakve. „Prosím, musím ho vzít zpátky, umírá, viděl jsem, jak se zelená mlha kletby rozšiřuje-"

„Dorazí i sem, můj chlapče, a zničí nás všechny," řekl Merlin s naprostým klidem.

„Nenechám ji zabít Harryho!"

„Nenechal jsi mě dokončit větu, ty zbrklý čaroději. Nemůžeš vzít svého manžela zpět, pokud..."

Severus chtěl Merlina proklít, ale kromě toho, že nemohl použít svých magických sil, čas se krátil; nemohl se dohadovat nebo vyjednávat s Merlinem, musel se podřídit pravidlům stanoveným tímto čarodějem z dávných dob.

„...pokud neodpovíš na mou otázku," dokončil Merlin svou větu.

„Ptej se," řekl Severus stroze.

„Proč ho chceš vzít zpět s tebou? Až se svého manžela nabažíš, možná s ním zase začneš zacházet jako předtím, než ses ho naučil milovat."

„Nikdy se Harryho nenabažím!"

„To je to, co říká většina lidí."

„Miluji ho."

„To je to, co také říká většina lidí. Pokud člověk může začít milovat, můj chlapče, pak také může přestat cítit lásku."

„Skončí většina lidí v nějakém pekelně temném labyrintu, když to řeknou?" zeptal se Severus kysele.

„Ne, to ne. Ve skutečnosti nemají takovou jedinečnou příležitost, že?"

„A kdyby měli takovou možnost, všichni by ji využili?" zeptal se Severus šeptem.

„Myslím, že všichni z nich ne, ale ty bys k nim nepatřil," řekl Merlin.

„Ale my se bavíme o Harrym, ne o druhých. Chci ho vzít zpátky se mnou, protože jeho čas ještě nepřišel. Ještě není mrtvý. Ale teď mi dovol, abych se tě na něco zeptal, Merline, a to odpoví na tvou otázku."

„Pokračuj," řekl čaroděj a nadzvedl husté obočí.

„Ty ses mě zeptal, proč chci vzít Harryho zpět se mnou. Co chce Harry? Chce jít se mnou? Nebo chce jít dál? Co si můj manžel přeje? To je ta nejdůležitější věc, kterou potřebuji vědět."

Merlin se usmál a lehce zamával rukou. Skleněné víko zmizelo a Severus kráčel dopředu a nabral Harryho do náruče.

Merlin se stále usmíval.

„Mlha se k nám blíží ze všech stran. Jdi, Severusi Snape, odejdi rychle, pokud chceš, aby tě tvůj manžel doprovázel v tomto životě."

„Děkuji ti," odpověděl Severus upřímně, skoro se slzami v očích.

„Konečně nějaké chování. Lepší pozdě než nikdy," zamumlal Merlin a otevřel pro něj kovové dveře. Severus přitiskl Harryho k sobě a vyšel ven. Mlha byla všude a postupovala, blížila se k němu. Severus se otočil, ale dveře zmizely, zůstala jen kamenná zeď. Byl v pasti. Nemám svou magii, nemohu se dostat ven; selžu a Harry zemře, pomyslel si. Pak si připomněl Brumbálova slova.

„Severusi a Harry, jste ztělesněním síly, kterou Voldemort nezná.“

„Láska," zamumlal Severus. Napřímil se.

„Tak si vezmi mě!" vykřikl na mlhu. „Vezmi si mě, ale Harryho nech jít! Nech mého manžela jít!"

Mlha zablikala a zmizela.

Severus si zhluboka oddechl .

„Ten Merlin je ale Nebelvír... ušlechtilé sebeobětování proti zmijozelskému pudu sebezáchovy... Bylo to to, co to bylo?" odfrkl si pohrdavě a ke slovu se hlásila jeho charakteristická jízlivost a výbušnost; pak se podíval dolů na Harryho a jeho oči změkly.

„Samozřejmě... když uplatňuji nitrozpyt na Nebelvíra..."

Nabral Harryho do náruče a vrátil se cestou, kterou přišel. Bylo to únavné, protože cesta celou dobu vedla nahoru. Byl naprosto vyčerpaný a věděl, že Merlin propustil Harryho na poslední chvíli. Byl právě na místě, o kterém doufal, že je poslední etapou této šílené cesty, a pot mu stékal do očí – Harryho tělo v jeho náručí bylo těžké – když k němu promluvil Merlinův hlas a zdálo se, že přichází ze všech stran:

„Pamatuj si, Severusi Snape, že velmi často lidé pochopí velikost ztráty jen tehdy, když téměř nebo dokonce úplně ztratí někoho blízkého. Jsi ochráncem Harryho Pottera stejně jako je on tvým ochráncem, a nikdy nezapomeň, že vaše láska porazila lorda Voldemorta a umožnila ti vzít svého manžela zpět s tebou."

Harry se v jeho náruči přesunul a Severus zalapal po dechu, klesl dolů na kolena a zíral na Harryho tvář...

Konec kapitoly 44

< Kapitola 43     Kapitola 45 >

-)-)-)

Děkuji všem za (někdy velmi obsáhlé :-)) komentáře: tentokrát konkrétně Benny, sisi, Nade, Bobo, Acháje, weras, Eně a Máje... A omlouvám se za malé zpoždění, ale v minulých dnech jsem se stala maminkou :-) a tak byly mé priority trochu jinde... Doufám ale, že ty zbývající tři kousky včetně epilogu budu mít hotové co nejrychleji, s další částí počítám opět do 14 dnů...