Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 5

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 5

Harry se v posteli stočil do klubíčka a kolena si přitáhl k hrudi. I přes teplé ložní prádlo mu byla zima. Věděl, že to je šokem. Věděl také, že bude nějakou dobu trvat, než se dostane přes mechanický a bez citu provedený styk se svým manželem. Přemožený nenávistí k Severusovi sevřel pěsti. Jeho manžel. Při té myšlence se mu chtělo zvracet. Jeho manžel.

Ráno ho zastihlo v Severusově knihovně, jak prostě zírá před sebe. Zatím se jeho cesty s mistrem lektvarů nezkřížily, ale někdy během dne nebo toho dalšího k tomu muselo dojít. Samozřejmě, Severus vstoupil do knihovny hodinu po Harrym, s knihou v jedné ruce a sklenicí vody v druhé.

Chladně na Harryho pohlédl a jeho ústa byla náhle ještě tenčí.

„Vsadím se, že sis to včera v noci užil," řekl Harry.

V Severusových tmavých očích zablikala jiskra vzteku.

„A jak jsi došel k tak oslnivému závěru?" zeptal se téměř šeptem. Harry rozpoznal ten výhružný šepot jako nebezpečné znamení – slyšel ho mnohokrát jako student. Vstal a udělal několik kroků směrem k Severusovi, který mírně přimhouřil oči.

„Pro tebe to bylo snadné, jenom být nahoře a šukat mě!" vyplivl.

Severusova levá ruka sebou škubla, jako kdyby se ji chystal zvednout a dát Harrymu facku. Nicméně se ovládl, ten impuls zadržel a na Harryho zaměřil svůj ledový pohled, takže mladý čaroděj zrudl.

„Všechno je o tobě, jen ty a ty! Harry Potter, tak hrdinský, takový mučedník! Myslíš si snad, že jsem skočil do tohohle manželství s nadšením?"

„Ty," začal Harry, ale Severus ho přerušil spolu s dalším vražedným pohledem. „Já jsem prošel peklem, abych celé roky chránil tvůj zatracený zadek, lhal jsem Pánovi zla a riskoval svůj život pro ochranu tvého bezcenného já! Udělal jsem, co jsem mohl, abych zmírnil jakoukoliv bolest, kterou bys mohl během toho aktu cítit, a ty jsi věděl, že ani jeden z nás nemá na výběr. Ředitel odpověděl na všechny tvé otázky a poskytl ti víc než dost informací."

„Ty-"

„Musel jsem si vzít lektvar, aby ten akt mohl dokončit. Opravdu si myslíš, že bych mohl být vzrušený jenom při pomyšlení na to, co jsme spolu museli udělat?"

„PONÍŽIL JSI MĚ TAK MOC, JAK JSI MOHL! BYL JSI NAHOŘE A VRAZIL DO MĚ A UJISTIL SES, ŽE JSEM POD TEBOU VŠEMI MOŽNÝMI ZPŮSOBY, NA KTERÉ JSI MOHL PŘIJÍT!" vykřikl Harry hlasitě, „JSI NEMOCNÝ PERVERZNÍ KRETÉN!"

Tentokrát došlo na facku: Severus udeřil Harryho tak, že se mladý čaroděj zapotácel.

„VYPADNI MI Z OČÍ!" zařval Snape, rozbíjejíc sklenici o zeď, „PROSTĚ VYPADNI! JSI PŘESNĚ JAKO TVŮJ OTEC! SEBESTŘEDNÝ A AROGANTNÍ!"

Harry na něj zíral a jeho dech se teď mísil s mělkými vzlyky, po tváři mu tekly pálící slzy.

„Nemáš srdce, nemůžeš nic cítit," zašeptal před tím, než se rozběhl do svého pokoje. Dveře  za ním s rachotem práskly. Jejich hádka všechno zhoršila víc, než si Harry mohl představit; odpoledne Severus zaklepal na Harryho dveře, a když Harry otevřel, zmrazil ho ledovým pohledem.

„Mám tu smůlu, že musím pokračovat v tvém vzdělávání, miláčku," řekl opovržlivě. „Takže navrhuji, abys přestal toužit po ztracené nevinnosti-"

Harry ho přerušil vytažením své hůlky, kterou na něj namířil.

„Ty jsi zodpovědný za tuto ztrátu," řekl Harry rozhodně.

„Můj manželi, ohledně tohoto bych ti navrhl, aby ses oddával svým dětinským destruktivním tendencím při soubojových lekcích," ušklíbl se Severus, „nikdo na mě v mých pokojích nebude mířit hůlkou."

Popadl Harryho za ruku s hůlkou a zlostně mu pohlédl do tváře.

„Rozumíš, Pottere?"

„Ano," vydechl Harry přiškrceně a hlas měl prosycený zuřivostí.

„Budeme trénovat souboj, Pottere. Nepředpokládám, že budeme muset předstírat nějaké nepřátelství, viď, miláčku?"

Zavedl Harryho do prázdné učebny ve sklepení a nařídil mu postavit se proti němu a vytáhnout hůlku.

Soubojová hodina byla stejně špatná jako lekce nitrobrany. Severus Harryho neustále ponižoval, posměšně ho oslovoval „miláčku“ a úplně tak to slovo překroutil. Okradené o svůj původní význam bylo ztělesněním nenávisti, odporu a všeho zraňujícího. Stejné to bylo s dalšími termíny náklonnosti. „Můj manželi", pronášené Severusem, vždy kapalo odporem a vyjadřovalo tak, že Harry byl poslední osobou, kterou by se kdy rozhodl vzít.

Nevyhnutelným výsledkem byla další prudká hádka.

„Ty jsi tak ubohý, že by si tě nikdo nikdy svobodně nevzal!" zařval Harry, nacpal hůlku do kapsy a třel si pálící skvrnu na koleni svých šatů.

„A myslíš, že já bych snad někdy radostně souhlasil strávit svou svatební noc s replikou Jamese Pottera?" oplatil mu šeptem Severus a umístil špičku své hůlky proti Harryho hrudi. „Bylo to jako „dělat to s mrtvolou“, abych použil současný výraz, Pottere."

Harry zbledl a pak mu to se zavrčením vrátil:

„No, nebyl bych překvapený, kdybys věděl, jaké to je dělat to s mrtvolou. Jenom mrtvola by snesla tvoje zacházení, miláčku," řekl, přičemž poslední slovo vyslovil se silnou nechutí.

„Opravdu?" odpověděl Severus jízlivě, „ty jsi jistě neměl jinou možnost než snášet moje, och, zacházení, můj manželi."

„Nenávidím tě," vydechl Harry.

„Ten pocit je vzájemný a je to jediná věc, kterou sdílíme, Pottere," poznamenal Severus chladně, odtáhl hůlku a odstrčil Harryho pryč, „vrať se do svého pokoje a seber se."

Harry se k Severusovi otočil zády a odešel. Severus se posadil ke stolu a zabořil obličej do dlaní. Ostré prásk! v jeho blízkosti ho donutilo vyskočit. Byl to Dobby.

„Pane Snape, ředitel školy si přeje vás vidět," ohlásil.

Severus krátce přikývl.

„Jsem na cestě," řekl a Dobby zmizel. Severus vstal, uhladil si hábit a shrnul si vlasy. Musel přiznat, že Potterův skřítkovský přítel s nimi v den svatby udělal výbornou práci, když je odborně umyl, opláchl a učesal; ale nikdy by nepřiznal, že se rozhodl používat v péči o vlasy metody domácích skřítků.

Brzy seděl naproti Brumbálovi.

„Severusi, chlapče, jak se máš?"

Severus pokrčil rameny.

„Jako obvykle."

„Jak to jde s Harrym?"

„Vazba byla naplněna, jestli si přeješ vědět tohle, Albusi," odpověděl Severus stroze.

„To jsem neměl na mysli, Severusi. Zajímalo by mě spíš, jak spolu ty a Harry vycházíte. Chápu, že je to pro vás oba obtížná situace."

„Ach, já vím, jak dobře to chápeš, Albusi. Pro tebe nepředstavuje žádný problém, aby dva lidé se vzájemnou averzí skončili v blaženém manželství. A nic pro tebe neznamená, že jsou oba manželé napůl traumatizováni po naplnění manželství a polovinu času se kvůli tomu hádají. "

Albus hleděl dolů na stůl a povzdechl si.

„Není žádná naděje, že ty a Harry byste si někdy mohli rozumět?" zeptal se opatrně.

„Vůbec žádná," potvrdil Severus chladně.

„V tom případě, Severusi, zařídím, aby někdo jiný převzal Harryho soubojové lekce, a jsem si jistý, že Minerva pomůže Alastorovi s Harryho tréninkem místo tebe. Kingsley Pastorek by byl vynikající instruktor pro souboje."

„A co nitrobrana?"

„Harry mi řekl, že mu jizva teď způsobuje méně vizí i nočních můr, a že pokud už má vize, pak jsou rozmazané a mlhavé. Možná prostě budeme muset nitrobranu vypustit, Severusi. Harry se musí vyrovnávat s příliš mnoha emocemi, přinejmenším v tuto chvíli."

„V tuto chvíli? Bylo by přiměřenější říct vždycky," odfrkl si Severus, „aspoň se může cítit důležitý. Touží po pozornosti stejně jako jeho otec."

Albus zavřel oči.

„Severusi... Ty i já víme, že přesouváš svou nelibost vůči Jamesi Potterovi a Siriusi Blackovi na Harryho. Harry se jim v některých ohledech podobá, Severusi. Vzhledem hodně připomíná otce, ale oči i osobnost má po své matce. Je dobrosrdečný, nevinný a loajální i přes všechno, čím prošel a čím stále prochází. Voldemort mu vzal tolik, včetně jeho mládí. Jak dobře opravdu znáš Harryho, bez všech těch asociací s Jamesem a dalšími nepříjemnými vzpomínkami, Severusi? Zkus se s ním sblížit a jsem si jistý, že bude to úsilí oplácet."

„Při vší úctě, pane řediteli... to zní jako... jako nějaká šarlatánská psychologie. Nemyslíš si, že kluk bude mít nějaké podezření, když se o něj najednou zkusím starat?"

Brumbál zavrtěl hlavou.

„Vidím, že jde o beznadějný případ. Harry je téma, na kterém se my dva neshodneme. Dobrou noc, Severusi. Nicméně, buď prosím tak laskav a řekni Harrymu, aby teď přišel do mé kanceláře."

Severus přikývl, dobře si uvědomoval, jak z něj Brumbál je zklamaný, a bleskově ve svých černých šatech zmizel.

„Ředitel tě chce vidět, Pottere," informoval Severus Harryho, který právě opouštěl Severusovu knihovnu. Harry ho ignoroval a odkráčel z jejich pokojů.

„Harry, pozval jsem tě, abych ti řekl, že budeš mít soubojové lekce s Kingsleym Pastorkem. Nitrobrana je zrušena a místo Severuse tě bude s Alastorem trénovat v obraně proti černé magii Minerva McGonagallová."

„Takže už nebudu mít žádné další lekce se Snapem," řekl Harry s neradostnou úlevou.

„Ano. Žádné další lekce. Uvědomil jsem si, že je zbytečné dělat si nějaké naděje, že se vy dva usmíříte. Doufám, že se vám podaří najít způsob, jak žít společně ve vašich pokojích, dokud Voldemort nebude poražen. A je tady někdo, kdo by tě rád viděl."

„Kdo, pane?"

„Uvidíš, až se dostaneš do nebelvírské věže. Heslo je „De Amicitia“.“

Harry rychle běžel do nebelvírské věže a zastavil se před portrétem Tlusté dámy, vydechujíc heslo.

„Ráda tě zase vidím, drahoušku," rozzářila se Tlustá dáma a pak ho pustila do prázdné společenské místnosti.

„Harry!" zvolal velmi známý hlas.

„Hermiono!"

Objal svou kamarádku, zabořil obličej do jejího ramene a opakoval její jméno roztřeseným hlasem.

Hermiona vzala Harryho za ruku a dovedla ho k místu, které spolu s Ronem vždycky obsadili jako studenti. S dlouhými kudrnatými vlasy sepnutými sponou a v bledě modrých šatech jí to velmi slušelo.

„Harry, jak se máš? Jsi pohublý."

„Hermiono... já... Bylo to… tvrdé. Ale nejdřív mi pověz: jak se máte s Ronem a co všichni ostatní?"

„Všichni se máme dobře, Harry, Ron tě moc objímá, ale nemohl přijít kvůli svému bystrozorskému tréninku. Chybíš mu."

„Je pro něj dobré, že je sám, Hermiono. Měl jsem vždycky dojem, že se cítí, jako kdyby stál, víš, v mém stínu. Teď má možnost dělat vlastní věci, a já jsem opravdu rád, že může být trochu svobodnější."

„Je od tebe moc hezké, že to říkáš, Harry. Teď chci ale slyšet tvoje zprávy. Psala jsem profesoru Brumbálovi a byl tak laskavý, že mi řekl, abych přišla na hrad, kdykoliv budu chtít, jen ho mám předem jednoduše informovat, aby pro mě mohl zrušit ochrany v letaxové síti."

Harry se usmál a pak zvážněl. Začal jí vyprávět svůj příběh. Nejprve mluvil pomalu a pak rychleji. Popsal jen velmi krátce noc, kdy dokončili vazbu; bylo to příliš osobní, příliš syrové, příliš zraňující, a také to zahrnovalo Severusovo soukromí. Skončil s Brumbálovým prohlášením, že se vzdal naděje, pokud šlo o Harryho a Severusův vztah. Hermiona mu naslouchala bez přerušení a občas mu stiskla ruku. Pak chvilku mlčela.

„Harry, vím, že je to pro tebe těžké. Ale možná by ses měl zamyslet nad tím, jaké má z toho všeho pocity Snape. Myslím tím... ty jsi v médiích, máš pořád všechnu možnou pozornost, lidé se zajímají, jestli jsi šťastný, i když je samozřejmě k vzteku, že je tvůj život rozebírán ve všech novinách. Říkal jsi, že ti nejhorší huláci byli zaměřeni na něj. Ale nikdo se nestará o Snapeovy pocity. Jak se musí cítit, když čte všechny ty nesmysly o tom, jak tě používá jako svou sexuální hračku a podobné věci? A on byl také donucen naplnit pouto proti své vůli. Vsadím se, že to pro něj byl strašný pocit. Vím, že já bych se cítila mizerně."

„Nemá srdce. Jak by vůbec mohl něco cítit?"

„Není bezcitný, Harry. Důkazem je i to, že je tak zahořklý a naštvaný, a on tě chrání. Možná se ti nelíbí si to připomínat, Harry, ale víc než jednou ti zachránil život. Vzal si tě a svázal se s tebou, aby tě chránil. Mohl to odmítnout. To je od něj velmi velkorysé, Harry."

„Snape mučedník?" odfrkl si Harry.

„Harry, víš, co tím myslím. Je velice statečný."

„Dobře, já to nějak přežiju. Snape už má rozvodové papíry. Říká, že jakmile se zbavíme Voldemorta, můžeme jít každý svou vlastní cestou. Už se na to těším."

Hermiona si povzdechla.

„Harry... možná bys mohl zkusit pracovat na tomhle vztahu. Myslíš jen na to, jak ho ukončit."

„Proboha, Hermiono!" vykřikl Harry a vyskočil. „Člověk by si myslel, že jsi toho hajzla nikdy předtím neviděla! Víš dobře, jak je krutý. A čekáš ode mě, že budu opravdu pracovat na svém vztahu s tím idiotem? Jak ho můžeš bránit?"

Hermiona zůstala klidná.

„Křičet na mě a nadávat mu ničemu nepomůže, Harry. Ptal jsi se mě, co bys měl dělat, a jestli se ti nelíbí, co říkám, pak už není nic, co bych mohla říct."

Zavládlo těžké ticho.

„Omlouvám se, Hermiono. Opravdu mě to mrzí. Nepřišla jsi sem, aby na tebe křičel."

Objal ji kolem ramen.

„To je v pořádku, Harry. Rozumím ti."

„Myslíš, že se Snape cítí po té noci stejně ponížený a zahanbený jako já?"

„Ano. Určitě."

„I když byl nahoře a pronikl do mě?"

Hermiona vypadala docela sklíčeně.

„Harry, musel si vzít lektvar, aby mohl vazbu dokončit. Chci říct... jak ponižující to asi je?"

„Jo... dotkl se mého ramene... potom co... poté. A já jsem mu řekl, aby se mě nedotýkal..."

„Zkus si s ním promluvit, Harry. Jenom to zkus. A... ehm... zkus přitom zůstat klidný. Zvládneš to. On je strašně cynický, ale můžeš to zkusit a pomalu se k němu dostat."

„Jak bych mohl? Nenávidí mě."

„Nezná tě. Nenáviděl a stále nenávidí tvého otce. Jestli je nějaký způsob, jak by mohl vidět tebe, Harry, pak by se všechno mohlo zlepšit."

Hermiona natáhla ruku a láskyplně mu rozcuchala vlasy.

„Udělali jsme takovou spoustu nemožných věcí, Harry. Vzpomínáš si na náš třetí ročník, s obracečem času a tím vším? Snape je uvězněný v minulosti. Musí být přenesen do současnosti."

„Přál bych si, aby tady byl a poslouchal tě," usmál se Harry.

Zasmála se.

„Vím, že je snadné to všechno říct. Přesto, ty a on jste vzájemně svázáni manželstvím a krví. To je opravdu silné pouto."

Harry přikývl.

„Promluvím si s ním. Zkusím to, když mě tedy hned nevyrazí."

„Neudělá to. Brzy ti bude osmnáct. Budeš dospělý i v mudlovském světě. Řekni mu to, kdyby ti vyhrožoval vyhozením."

„Jo... Za tři dny... Osmnáct..."

Povídali si dlouho a vzpomínali na dny, kdy byli studenty. Harry litoval, když Hermiona jemně trvala na tom, že musí odejít. Vřele ji objal, vyprovodil ji a neochotně šel zpátky do svých pokojů a zároveň přemýšlel o Hermioniných slovech. Bylo to směšné. Severus a on se nenáviděli, bylo mezi nimi příliš mnoho historie... Na druhou stranu, nemohl snést pomyšlení, že by takhle žil bůhví kolik měsíců. Ten muž byl jeho manžel. Spojovalo je mocné kouzlo, stejně jako skutečnost, že Severus zachránil Harryho život. Hermiona měla pravdu – jako téměř vždycky. Musel se pokusit promluvit si se Severusem, nebo spíš přimět Severuse k rozhovoru.

Konec kapitoly 5

< Kapitola 4      Kapitola 6 >

-)-)-)

Poděkování za komentáře k překladu předchozí kapitoly patří em, Saskye, anneanne, Máje, keishatko, kali, Erumoice, silvince, Nade, Hajmi, bacil a Profesor. Další přeložená kapitola by měla být do 10 dnů.