Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 7

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 7

Severus Snape seděl na posteli a se složenýma rukama zíral do zdi. Myslel na svůj rozhovor s Voldemortem.

„Řekni mi, Severusi. Co kluk? Je poslušný?"

„Stále je dost háklivý, můj pane. Vzdorovitý. Je to vlastně docela zábavné."

„Ach, Severusi, vždycky jsem věděl, že v sobě rozhodně máš... nezbedný pruh," řekl Voldemort uznale, „a potom ho uzdravíš nebo ho necháš cítit se poněkud nepříjemně?"

„Raději ho uzdravím, tak, abych se s ním mohl maximálně potěšit. Je mnohem... těsnější, když je vyléčený. A ostatní na hradě by si všimli, kdyby chodil rozkročený."

„Severusi, ty myslíš na všechno. Je to opravdu obdivuhodné."

„Děkuji vám, můj pane. Zvažuji také použít na něm... další metody a nástroje. Má tendenci vzpírat se."

„Muč ho, dokud se nepodrobí, Severusi. Jak jsem už řekl, mohla by být větší zábava nechat ho žít a vytrénovat ho jako jednoho z mých věrných služebníků..."

Severusovi se chtělo zvracet. Musel Voldemortovi ukázat falešné vzpomínky na verbální i  sexuální zneužívání Harryho. Voldemort přivřel oči radostí. Také mu předvedl ještě mučivější verzi jejich konzumace manželství.

Vzal sis ho násilím, Severusi? To je úžasná zpráva!

Nemohl jinak, než si vzít Harryho důrazně. Neměl jinou možnost. Příprava, lektvary a vůbec všechno to, co posloužilo k usnadnění průniku a odstranění tolika nepohodlí, kolik jen bylo možné, se nezdálo být ničím jiným než chabou omluvou pro ospravedlnění znásilnění. Cítil se jako násilník, navzdory tomu, co mu Harry předtím řekl. Mladík se dokonce omluvil za jejich situaci. Harryho omluva nebyla správná. Jeho obvinění, že Severus je zvrhlík, se zdálo být pravdivější. Vzpomněl si na konzumaci, na Harryho vzlyk na konci a na to divoké „Nedotýkej se mě!" když položil svou ruku na Harryho rameno – nemotorné a zcela zbytečné gesto omluvy. Severus měl nevalné mínění o lásce i sociálních interakcích. Brumbál byl jediný člověk, kterého mohl označit za přítele. Na druhé straně zoufale toužil po vřelosti a nějakém druhu společnosti. Několik zoufalých dostaveníček a nocí zběsilého sexu s muži, na které čas od času narazil v mudlovských i kouzelnických gay barech a jejichž smysly si podmanil svým hlasem, očima a kočičími pohyby, vlasy padajícími na ramena v měkkých vlnách, tajemně černým oblečením... a potom se v Bradavicích vrátil k tomu, co pro něj bylo normální, ke studentům a zaměstnancům, proplouval kolem nich s mastnými vlasy, s odpornou náladou a ještě cyničtější po tom dávání i přijímání povrchního fyzického uspokojení, pokud to vůbec bylo uspokojení. Takové kradmé a prázdné potěšení mu postupně zhořklo a posílilo v něm představu, že nemůže nikdy být milován. A kdo by ostatně asi tak mohl milovat někoho, jako je on? Udržoval se v bezpečí svou krutostí a nedovolil nikomu, aby se k němu přiblížil. Bylo lepší hnít ve vězení za bezpečnými železnými zdmi, než být opakovaně zraněn. Stěží mohl vůbec něco cítit.

Harry ho obvinil z nedostatku citu a srdce. Severus vztekle vstal a sundal si plášť. Proč by ho měla zajímat slova a hloupé neupřímné omluvy arogantního fracka jako je Potter? Jako kdyby nestačilo, že je synem Jamese Pottera. Hlasité zaječení, které proniklo i zavřenými dveřmi, ho polekalo. Znělo to dost šíleně.

„NÉÉÉ!"

Severus vstal a spěšně pochodoval do Harryho ložnice, odkud výkřik vyšel. Dveře byly pootevřené. Otevřel je víc a ušklíbl se na dárky a dopisy na Harryho posteli. Jeden z nich, sáček obsahující tyrkysové bonbóny, byl otevřený. Zaslechl šelest a sténání přicházející ze sousední koupelny.

„Pottere? Co má tohle vřeštění znamenat?" zavolal Severus podrážděně a zaklepal na dveře. Odpověděl mu zděšený výkřik:

„NECHOĎ DOVNITŘ!"

„Nemám v úmyslu nic takového. Nicméně požaduji nějaké vysvětlení, proč byl narušen mír mých pokojů," vyštěkl Severus se stále horší náladou. Po půl minutě se otevřely dveře a odhalily Harryho oblečeného v županu. Vypadal dost mizerně. Severus zvedl obočí, černé oči líně cestovaly přes Harryho tělo.

„Fascinující oblečení, Pottere. Čekám na vysvětlení."

Harry na něj zíral, spodní ret se mu chvěl zjevným zoufalstvím.

„Já... ehm... dostal jsem dárek od Freda a George..."

„Aha. Ta Weasleyovic dvojčata.“

„Poslali mi sáček bonbónů..."

„To mě nepřekvapuje."

„... a řekli mi, abych ho rozdal. Také dodali, že bych měl zkusit jeden sám. A... hm..."

Harry, s obličejem rudým jako brusinka, přešlapoval z jedné bosé nohy na druhou.

„Co ten bonbón způsobil, Pottere?" zeptal se Severus se zlověstným klidem a zúženýma očima.

„To... to... jsem tyrkysový... tam dole!" zašeptal.

Severusova ústa se na sekundu nebo dvě podivně křečovitě zaškubala.

„Myslíš tvou stydkou oblast?"

Harryho ruměnec se prohloubil a on přikývl.

„Jsem si jistý, že to brzy zmizí," řekl Severus znuděně.

„Nezmizí! Napsali, že to zanikne samo a že to bude trvat dva týdny! To není brzy!"

Severusovi se podařilo zachovat si kamennou tvář.

„Pane Pottere, vaše hloupost a dětinskost mě nepopsatelně šokuje. Znáte Weasleyovic dvojčata-"

„Ale jsou to moji přátelé, věřím jim! Věděl jsem, že by se mělo stát něco zábavného, ale nenapadlo by mě, že to bude tohle. Jsem... nechci tam dole zůstat tyrkysový."

Zatahal za svůj župan.

„Zvědavost zabila kočku," podotkl rázně a ironicky Severus, „a pokud jde o „tam dole"... o tvou stydkou oblast, tvé pokusy nevyslovit nic takového jako stydký jsou upřímně řečeno dost žalostné. Jistě znáš slovní zásobu vztahující se k lidské anatomii? Chováš se jako přihlouple se uculující bezradný idiot. Kromě toho, nikdy by ses neměl dotýkat něčeho, nebo to spolknout, pokud nevíš, co to s tebou udělá, ty hloupý Nebelvíre!"

„Nedovolím ti, aby mi nadával! Jsem tvůj manžel, ať chceš nebo ne!" řekl Harry vztekle.

Severus zabubnoval štíhlými prsty o zárubeň dveří a zjevně si vychutnával Harryho nepohodlí.

„To je pravda. Jsi ženatý s mistrem lektvarů a, k mé největší lítosti, máš dnes narozeniny. Možná vyřeší tvůj… problém obnovovač barvy na vlasy, Pottere."

„Víš, že mám dneska narozeniny? Myslel jsem, že jsi na to zapomněl."

„Opravdu jsi měl tu drzost očekávat dárek od svého hrubého manžela, můj milovaný choti?"

„Ty jsi poslední, od koho bych vůbec něco očekával," zavrčel Harry. „Snažím se pracovat na našem vztahu a ty děláš všechno pro to, abys to zničil."

„V tom případě to jistě zvládneš i bez obnovovače. A Pottere, miláčku, jak můžeš zničit něco, co je už zničené? Tohle manželství je čistě praktický nástroj."

„Dá se opravit i něco zničeného, ale to vyžaduje práci. Na obou stranách," odsekl Harry.

Severus se jízlivě rozesmál.

„Pottere, jsem doslova ohromen tvým optimismem. Upřímně ohromen. Myslíš si snad, že ty rozvodové formuláře tady mám pro ozdobu? Souhlasil jsem, že si tě vezmu a svážu se s tebou spíš kvůli řediteli než kvůli tobě."

Vyšel z Harryho místnosti a vrátil se do své ložnice. Chystal se sundat si hábit, když se dveře do ložnice s prásknutím otevřely a v nich stál Harry, teď oblečený v džínách a tričku.

Severus na něj bez hnutí zíral.

„Říkal jsem ti, že budeš velmi litovat, pokud  vstoupíš do mého pokoje. Zejména bez klepání nebo bez mého svolení."

„Odmítám, abys se mnou zacházel jako s odpadem. Promluvíme si otevřeně a upřímně o našem vztahu, Severusi."

„Okamžitě vypadni z mého pokoje," zašeptal Severus a vykročil k Harrymu. Harry se ani nepohnul. Jeho zelené oči plály.

„Říkal jsem ti, že jsem tvůj manžel, ne student, kterého můžeš šikanovat."

S prudkým pohybem Severus popadl Harryho za zápěstí a přitiskl ho ke zdi, zaryl přitom prsty do Harryho kůže a jeho tělo Harryho drtilo.

„Dobře. Takže si to ujasníme, můj manželi. Jsi odpad. Všechno nejlepší k narozeninám."

Pak Harryho pustil.

„A teď vypadni, než budu nucen uchýlit se k násilí."

„Už ses k násilí uchýlil. Hrubě jsi zacházel se svým manželem. Jak ubohé," řekl Harry tiše, ale nejevil žádné známky odchodu z místnosti.

Severusovy černé oči zaplály. Dlouhými kroky kráčel k Harrymu, který vytáhl svou hůlku.

„Ach. Takže se mnou chceš bojovat, Pottere?"

Vytáhl hůlku a bez prodlení použil na svého soupeře neverbální kouzlo. Harry zalapal po dechu, když jeho nohy vylétly do vzduchu a on byl odhozen dozadu. Poslední, co viděl, byl úšklebek na Severusově tváři, zatímco spadl, rozbil si loket o tvrdou parketovou podlahu a praštil se hlavou o roh skříně.

„Vstaň a bojuj, Pottere!" zavrčel Severus.

Harry neodpověděl. Jeho tvář byla děsivě bílá a jeho černé vlasy se začaly lesknout krví. Ta mu stékala i po tváři. Levá ruka mu visela v podivném úhlu.

Severus byl také smrtelně bledý. Odhodil hůlku na postel a klekl si vedle Harryho.

Když se díval dolů na mladého muže, bylo mu špatně z pocitu viny. Úplně zapomněl na možnost vznášet ho kouzlem nebo použít letaxový prášek, obratně vzal Harryho bezvládné tělo do náruče a šel na ošetřovnu. Okamžitě byl přijat madam Pomfreyovou.

„Co si udělal teď?" zeptala se nesouhlasně, když Severus tiše položil Harryho na nejbližší lůžko.

„Upadl a zlomil si ruku," odpověděl vyhýbavě Severus. Madam Pomfreyová pohlédla ze Severuse na Harryho, a ačkoliv se Severus tvářil netečně, najednou vypadala podezřívavě.

„Zavolám ředitele," řekla. Severus mlčel. Netrvalo dlouho, než na ošetřovnu bleskurychle dorazil Brumbál. Zdálo se, že jeho modré oči Severuse doslova rentgenují.

„Co se stalo?" zeptal se rázně.

„Hádali jsme se a nějak se to vyhrotilo. Vytáhli jsme hůlky a předpokládám, že moje kouzlo bylo trochu silné. Upadl a zlomil si ruku."

„Vypadá to, že má také řeznou ránu na hlavě," dodal Brumbál a z jeho hlasu zmizelo veškeré teplo. „Severusi, moje trpělivost je u konce. Ty totiž skutečně děláš to, o co tě Voldemort požádal. Ty i Harry jste vyrostli nemilovaní a nechtění. Doufal jsem, že bys mu mohl porozumět. Ale někdy se zneužívaní stanou sami zneužívajícími. A tím ses stal i ty, Severusi."

„Vyprovokoval mě. Vtrhl do mé ložnice, a to bez ohledu na mé přání, aby se držel dál od určitých místností. Řekl, že se mnou chce mluvit, cituji, „otevřeně a upřímně". O nic takového jsem nestál. Trval na svém."

„Pohádali jste se před bojem ve tvé ložnici?" zeptal se Brumbál bystře.

Severus pokrčil rameny.

„Ano. Vyrušil mě kvůli nějakému hloupému žertu, který mu provedla ta Weasleyovic dvojčata. Diskutovali jsme. Byl toho názoru, že s ním zacházím nespravedlivě a že bychom měli, ehm, napravit situaci a pracovat na našem... vztahu."

Brumbál byl opravdu naštvaný. Jeho modré oči byly za brýlemi nebezpečné.

„Severusi, neváhej, rozveď se a ukonči tu krevní ochranu. Byla to moje chyba. Nikdy jsem neměl trvat na tomto manželství, měl jsem vědět, že to takhle dopadne. Navrhuji nicméně, aby rozvod proběhl v absolutním utajení a aby se o tom nedozvědělo ani ministerstvo, ani Voldemort. Ty jsi, pochopitelně, neřekl Voldemortovi, že ty a Harry jste svázáni. Pokud se rozvedete, už na tom nebude záležet. Musíš nicméně tu frašku udržovat nebo se Voldemort dozví, že pracuješ proti němu."

„Řediteli-"

„Dobrou noc, Severusi."

Harry se probudil s uzdravenou paží i řeznou ránou. Bylo ráno. Natáhl se pro brýle a posadil se. Madam Pomfreyová přistoupila k jeho posteli, aby ho zkontrolovala.

„Jak se cítíš?" chtěla vědět.

Harry ohnul svou ruku.

„Jsem v pořádku, děkuji," řekl.

„Dáš si tady snídani a pak se můžeš vrátit. A zkus na sebe pro změnu dávat pozor, ano?"

Věnoval jí malý úsměv.

„Budu se snažit."

Madam Pomfreyová měla Harryho ráda. Byl dobrosrdečný a statečný a kromě toho byl nekomplikovaný a spolupracující pacient. Ujistila se, že stojí pevně na nohou, než ho pustila na záchod, a nebyla šťastná, dokud nebyl v posteli s tácem snídaně na kolenou. Harry zasmušile jedl. Jeho manželství bylo v troskách. Severus s ním nechtěl ani komunikovat. On, Harry, byl blázen. Mezi nimi bylo příliš mnoho zničeného. Právě dal podnos stranou, když do místnosti elegantně vešel Brumbál a přitáhl si židli k němu.

„Dobré ráno, můj drahý chlapče."

„Profesore Brumbále?" zeptal se Harry překvapeně.

„Jsem to opravdu já. Jak se cítíš?"

„Jsem v pořádku. Je to jen... nevím, co mám dělat se svým manželstvím," řekl tiše a hrál si se švem na přikrývce, „myslím, že Severus mě nenávidí příliš mnoho."

„Navrhl jsem Severusovi, abyste se rozvedli a udrželi to přede všemi v tajnosti, s výjimkou tvých přátel."

„Snažil jsem se na tom pracovat, pane. Snažil jsem se s ním mluvit. Žádal jsem ho, abychom si o našem konfliktu promluvili a našli nějaké řešení. Odmítl. Vysmíval se mi."

Brumbál si vzdychl.

„Je mi líto, že tvoje osmnácté narozeniny musely skončit takhle. Se Severusem je někdy opravdu těžké pořízení."

Slovo „narozeniny" vyvolalo u Harryho smíšené pocity. Vzpomněl si, že Brumbál je nitrozpytec a spěšně se pokusil nemyslet na svou tyrkysovou upomínku.

„Možná, že rozvod je jediným východiskem," souhlasil.

Dveře pokoje se otevřely. Severus Snape obezřetnýma černýma očima přejel z jednoho čaroděje na druhého.

Brumbál jemně stiskl Harryho rameno a pak nechal Severuse a Harryho o samotě.

Konec kapitoly 7

 < Kapitola 6      Kapitola 8 >

-)-)-)

Především děkuji za všechny komentáře k předchozí kapitole překladu, díky patří konkrétně bacil, belldandy, Bobo, Profesor, Nade, kali, Saskye, keishatko, Erumoice a Máje. :-) A osmá kapitolka bude opět do deseti dnů…