Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 8

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 8

V nemocničním pokoji zavládlo velmi trapné ticho.

„Omlouvám se, že jsi kvůli mně skončil na ošetřovně, Pottere," řekl Severus konečně. Harry na něj zíral. Severus tím nebyl překvapený. Mladý muž ho zřejmě nenáviděl a nedůvěřoval mu víc než kdy předtím. Sedl si na židli, na které ještě před minutou seděl Brumbál a upřeně hleděl na svého manžela. Jejich manželství začalo špatně a dramaticky se zhoršovalo. Harry byl tichý a nic neříkal. To bylo znepokojující. Rozvod zněl naprosto rozumně. Bylo to něco, k čemu dnes docházelo často a většinou šlo o nejlepší řešení v situaci, kdy konflikty nebylo možné vyřešit jinak. Ale jeho spojení s Harrym nebylo běžným manželstvím. A Harryho oči mu nakonec pomohly se rozhodnout. Jejich tvar a až zarážející zelená barva mu připomínaly jeho matku Lily. Lily, která k němu byla vždycky laskavá a která ho bránila, když ho James Potter a Sirius Black ponižovali. A on ji pak urazil. Teď byla v jiné rovině existence, ať už to bylo v tomto světě nebo v jiném. Věděl, že někde je, že její duše je stále živá a že se jen přesunula jinam a nestala se duchem jako Krvavý baron, Šedá dáma a další. Její cesta vedla ke Světlu, ona vykročila k „dalšímu velkému dobrodružství", jak tomu říkal Brumbál, a přesto byla stále tady, v očích a v duši svého syna. Lily Severuse bránila a on se jí špatně odvděčil, když se přidal k Voldemortovi, který zabil ji i jejího manžela. Všechno v Severusovi se tehdy vzbouřilo s poznáním, že Voldemort se pokouší zavraždit dítě. Rázem ztratil iluze a byl zděšený, když si uvědomil, že se připojil ke skupině sériových vrahů. A to dítě muselo být zrovna Harry Potter, který se tolik podobal Jamesi Potterovi... s výjimkou očí. Severus se do těch zelených očí podíval.

„Naše manželství bude pokračovat," řekl Severus, „s tvým souhlasem. Máš můj."

Harry zamrkal. Byl si jistý, že Severus by šťastně přinesl rozvodové papíry.

„Souhlasím, pokud se ke mně budeš chovat s větším respektem než dosud. Neříkám, že bys mě měl mít rád. Bude mi stačit, když si uvědomíš, že jsem myslící a cítící bytost, ačkoliv možná nemám tvou inteligenci nebo talent."

Severus mlčel a stále zamyšleně hleděl do Harryho očí.

„To by mělo být dostačující, abychom to vydrželi celý rok," odpověděl.

Po Harryho návratu z nemocničního křídla v blízkosti toho druhého většinou mlčeli a jednali jeden s druhým co nejlhostejněji. Harry očekával, že bude šťastný z toho, že už není hlavním terčem Severusovy špatné nálady. Ale místo toho se začal dusit osamělostí. Severus a on žili ve dvou oddělených světech. Harry zůstával ve svém pokoji nebo chodil ven létat na koštěti či pracovat do knihovny. Hagrid trávil několik týdnů s Olympe Maximovou ve Francii a Harrymu chyběl. Začal se nudit. Předtím, než skončil na ošetřovně, se stále dohadoval a prudce přel se Severusem a byl nešťastný. Ale teď byl stejně nešťastný ve své izolaci, částečně dobrovolné, částečně dané Severusovým chladným postojem.

Hodně psal svým přátelům a opakovaně četl jejich dopisy a všechny si je ukládal. Přesvědčoval sám sebe, že je spokojený, a pak si vždy připomněl, že on a Severus byli manželé a že Severus byl jeho ochráncem. Že ten člověk s ním musel spát, aby dokončili vázací rituál. Jejich intimita byla stejně nucená jako jejich vzájemný odstup. Harry cítil, že nemůže být sám sebou nebo se chovat přirozeně v Severusově přítomnosti, a nejspíš tomu bylo stejně i naopak. Nakonec našel důvěrnici v Nesse. Nessa se vždy ochotně rozmotala od své paličky a povídala si s ním. Harry zjistil, že s ní hodně mluví o svém manželství. V dopisech svým přátelům se o něm moc nezmiňoval, s výjimkou velmi stručných poznámek. V těchto dopisech bylo jeho manželství „v pořádku" nebo „celkem dobré". Ale Nessa brzy věděla víc.

„Severus jenom čeká na den, kdy se rozvedeme, Nesso. Ale kromě toho, že je můj manžel, je i můj ochránce, a chci ho lépe poznat. Nevím, jak se k němu dostat. Jsem s rozumem v koncích. Žijeme a jíme a dokonce dýcháme odděleně. Je to dusivé a je to vlastně svým způsobem stejně špatné jako hádky."

„Tvůj manžel se takhle dusil roky, Harry Pottere. Už neví, jaké to je cítit. Jeho srdce je napůl mrtvé. Prožil příliš utrpení. Nesmíš se stát stejným, jinak se budeš probouzet a už nebudeš vědět, jak se usmívat nebo jak ocenit malý, ale úžasný okamžik. On je v propasti. Nakloň se k němu, a on tě stáhne k sobě. Musí vylézt nahoru sám, díky svému odvážnému já, a konečně tě spatřit."

„Nikdy to neudělá. Ne bez vedení a on nenávidí vedení."

„Ty jsi se snažil, mladý, a on zlomil tvou ruku a rozbil tvou hlavu. Viděla jsem ho, jak tě nese ven kolem mého portrétu. Slyšela jsem vás, jak se uvnitř dohadujete. A teď cítím, jak si udržujete odstup a jak jste vzdáleni jeden od druhého. Vždycky existuje nějaká cesta, Harry Pottere, a jednoho dne ji oba můžete najít a kráčet po ní spolu. Jít ven na procházku. Užívat si déšť, užívat si slunce, užívat si všechno, co je venku. Ochutnat všechnu sladkost, kterou svět nabízí a přinést ji s vámi zpátky do místností, které s profesorem lektvarů sdílíš."

Nessina slova dala Harrymu naději a zároveň pocítil podivný smutek.

„Mluvíš poeticky, Nesso..."

„Ach, poezie je krásná, mladý. Poezie – to nejsou jen slova. Musíš ji svým vlastním způsobem prožít a pocítit. Řekni mi, co tě těší ve volném čase?"

„Hmm... Rád čtu, miluju létání na koštěti, poslouchám hudbu, píšu svým přátelům, trochu kreslím-"

„Kreslení? Myslím, že příští semestr tady bude třída kreslení a výtvarného umění, mladý. Putovala jsem v noci portréty a slyšela jsem o tom."

„Myslíš, že bych se mohl zúčastnit? Já nevím... kreslím opravdu zvláštní věci..."

„Tím lépe. Zvláštní je dobré," řekla Nessa a unikl jí syčivý smích. „Tvé pocity plavou na špičce tvého jazyka, mladý. S pocity tvého manžela je to úplně naopak. Nemá mluvení ani trochu v oblibě. Pravděpodobně byste k sobě tedy nenašli cestu přes řeč, ale přes něco jiného." Mrkla na něj svým korálkovým okem. Dveře se náhle otevřely. Nessa se ovinula kolem paličky a Harry vyskočil, aby se vyhnul sražení k zemi, když Severus vyšel ven. Dveře se za ním zavřely.

„Stále celý?" zeptala se Nessa z legrace.

„Ano," řekl Harry.

„Nepolepšitelný. Předvádíš se se svou schopností hadího jazyka, Pottere," zavrčel Severus a prosmýkl se kolem Harryho.

„To je přesně to, co mám na mysli," zamumlal Harry k Nesse. Severus se zastavil a pomalu se na patě otočil.

„Co jsi to právě řekl, Pottere?"

Hlasité Nessino zasyčení oba polekalo. Had otevřel ústa a ukázal své tesáky, jeho korálkové oči se zaměřily na Severuse. Bylo to varování.

Severus přimhouřil oči, až z nich byly jen štěrbiny.

„Ty umíněný plaze! Jsi tak drzý, že neposloucháš toho, jehož pokoje hlídáš?"

Nessa otočila hlavu k Harrymu.

„Řekni mu, že to nejsou jen jeho pokoje, že jsou stejně tak tvé."

Harry se podíval Severusovi do očí a opakoval Nessina slova:

„Nessa říká, že to nejsou jen tvoje pokoje, ale i moje."

„Budeš držet ten svůj rozeklaný jazyk za zuby a dělat svou povinnost, nebo tě nahradím jiným portrétem," vyhrožoval Severus.

Nessa zasyčela svou odpověď. Harry ji přeložil.

„Říká, že poví všem ostatním portrétům o tvém chování a zajistí tak, že nepřijmou tvou nabídku."

Severus na hada chvíli civěl. Pak odkráčel s rameny ztuhlými hněvem. Harry se za ním díval.

„Děkuji ti, Nesso. Jak s ním vlastně komunikuješ, když nerozumí hadímu jazyku?" přemýšlel Harry.

„Ach, umím psát ocasem." Zamávala mu špičkou ocasu. „Hadí jazyk je jenom ústní jazyk. Jako psaný jazyk používám angličtinu. Ten, kdo mě namaloval, byl velmi zručný. Nalil do mě své umění i duši a dal mi všechno, co měl předtím, než zemřel. Neznala jsem jeho jméno. Běž ven na sluníčko, Harry Pottere."

Moudrý had zavřel oči, ukončujíc tak rozhovor. Harry se usmál a rozhodl se držet jejího doporučení, procházel se venku a užíval si slunečního světla. Po své procházce se cítil stejně osvěžený jako po létání na koštěti. Neochotně se vrátil do svých pokojů. Severus seděl u krbu a četl si. Harry tiše odešel do svého pokoje, nechal dveře pootevřené, aby do nich mohl pronikat čerstvý vzduch, ačkoliv mohl použít kouzlo, které by ho dusna zbavilo. Hedvika mu na polštáři nechala dvě zprávy a rozvrh. Jedna zpráva byla od Kingsleyho Pastorka, sděloval mu, že bude do Bradavic přicházet v pondělí, aby dával Harrymu hodiny souboje, a že se těší na tu příležitost. Druhá zpráva ho informovala o přípravě na post učitele obrany proti černé magii a byla podepsána McGonagallovou a Moodym. Rozvrh uváděl seznam jeho soubojových i ostatních lekcí. Harry s úsměvem poprvé použil kouzlo k vytvoření kopie a pak v duchu pronesl neverbální zaklínadlo a mávl hůlkou. Rozvrh se pověsil na zeď. Zvedl kopii. Ačkoliv Severuse naprosto nezajímalo, co Harry dělá, Harry cítil, že Severus by tohle měl vědět. Odvážil se ke krbu.

„Ehm... Severusi?" zeptal se váhavě.

Černé oči za starou knihou na něj podrážděné pohlédly.

„Právě jsem obdržel svůj rozvrh lekcí souboje a obrany proti černé magii. Myslel jsem, že bych ti dal kopii, abys věděl, kde jsem."

Štíhlá ruka si bez komentáře vzala rozvrh. Harry nerozhodně postával kolem.

„Ještě něco, Pottere? Právě se chystám vyrazit na skleničku do nějakého mudlovského baru. Sám. Nestojím o tvou společnost."

„Do mudlovského baru?"

„Aby mě nikdo nepoznal. Jen si představ, že by mě někdo z ministerstva nebo vyzvědač Temného pána viděl v baru. Ještě by si pomysleli, že se moje manželství rozpadá, a to přece nechceme."

„Co tím myslíš?" zeptal se Harry a náhle cítil určité znepokojení.

„Mám zájem o jinou společnost než o tu tvou."

Harry na něj podezíravě pohlédl.

„S někým se scházíš?" zeptal se pomalu.

„Hodláš mi snad předvést žárlivou scénu?"

Harryho rozhořčení vzrostlo.

„Pokud se s někým vídáš za mými zády-"

Severus se zvedl a jeho černé oči se zavrtaly do Harryho.

„Toto manželství, Pottere, je pouze výhodný a praktický plán. Nemám k tobě žádné závazky, kromě toho, že jsem tvůj ochránce."

„Spíš po straně s někým jiným?" zeptal se stroze Harry.

„Můžeš být klidný, momentálně s nikým nespím a neudělal jsem to od chvíle, kdy jsem vstoupil do tohoto nešťastného spojení s tebou. Dát si skleničku v baru a spát s někým jsou dvě zcela odlišné věci, ale neočekávám, že s tvou omezenou mozkovou kapacitou pochopíš ten rozdíl."

„Ale ty nejsi proti nevěře v tomhle manželství, je to tak?" zeptal se Harry rozzlobeně.

Severus pokrčil rameny.

„Žijeme každý svůj život, Pottere."

„Poslouchej mě, Severusi. Měl jsi možnost se se mnou rozvést. Merlin ví, proč jsi hned neběžel pro rozvodové papíry, když jsem byl na ošetřovně. Souhlasil bych. Ty jsi oznámil své rozhodnutí první, ne já. Nic se od naší poslední hádky nezměnilo. Nic. Jestli máš tak malou sebeúctu, jak můžeš respektovat ostatní? Ty necítíš žádnou vinu, když jdeš do baru a piješ a flirtuješ s cizími lidmi, zatímco mě necháš tady v Bradavicích? Jak ti pak můžu věřit? A jak můžeš věřit ty mně? Jaký je smysl tohohle manželství a našeho závazku, když se chováš takhle? "

Neuvědomil si, že má v očích slzy.

„Ty a já sdílíme krevní pouto a ty si jdeš a... Zapomeň na to. Vidím, že mě prostě nenávidíš příliš a že vůbec nestojíš o to opravdu mě poznat nebo se mnou mluvit nebo..."

Hněv ho chvíli téměř dusil.

„Vidíš jen to, co chceš vidět. Vůbec mě neznáš. Jdi si! Jestli si myslíš, že ochrana spočívá jenom v krvi, tak si jdi! A vypadni i z tohohle zatraceného manželství! Nenechávej mě nutit tě k jasnému rozhodnutí! Myslel bych si, že je přirozené mluvit s někým, kdo mi zachránil život, kdo souhlasil, že si mě vezme a vytvoří se  mnou ochranné krevní pouto! Ale pokud ti to přijde tak nenormální, tak proč bys neměl souhlasit s rozvodem? Proč se mnou zůstáváš, jestli je to víc kvůli Brumbálovi než kvůli mně?"

Ustoupil a na chvíli si zakryl obličej rukama. Pak stáhl svůj snubní prsten a vyzývavě ho na Severuse hodil.

„Můžeš ho použít jako přísadu do lektvarů!" vykřikl. Severus byl velmi bledý a ani se nepohnul, dokonce se ani nepokusil během Harryho výbuchu promluvit. Nepatrně sebou trhl, když uslyšel, jak se zabouchly dveře Harryho ložnice. Nicméně Harry se do deseti minut objevil a za ním plul jeho kufr.

„Kam jdeš?"

Harry neodpověděl. Prostě jen kráčel místností.

Severus ho následoval a sevřel mu rameno. Harry se k němu otočil.

„Co chceš dělat? Zlomit mi ruku?" zavrčel a znělo to podivně jako Severus sám. Setřásl Severusovu ruku a vypochodoval z místnosti. Nessa otevřela oči.

„Harry Pottere, neodcházej," zavolala na něj, ale on tomu nevěnoval pozornost. Dýchajíc skrz zaťaté zuby, opustil sklepení a nakonec dorazil do nebelvírské věže.

„De Amicitia," zalapal po dechu.

„Cítíš se dobře, drahoušku?" zeptala se starostlivě Tlustá dáma.

„Já... Jo, jsem v pořádku, díky. Můžu dovnitř?"

„Samozřejmě, drahoušku."

Harry vlezl do nebelvírské společenské místnosti. Přešel k pohovce, kterou vždycky sdílel s Ronem a Hermionou. Zabořil obličej do rukou a plakal, tak ponořený ve svém neštěstí, že si nevšiml, když se dveře otevřely podruhé. Severus Snape vešel váhavě do místnosti, jeho černé oči brzy našly kufr ležící uprostřed místnosti a Harryho na pohovce.

Konec kapitoly 8

  < Kapitola 7      Kapitola 9 >

-)-)-)

Především velmi děkuji za všechny komentáře k předchozí kapitole překladu: bacil, Bobo, kali, Nade, Petře, belldandy, em, Erumoice, Máje, keishatko, Profesor a Saskye :-) Další kapitolka bude opět do deseti dnů…