Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 9

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 9

„Pottere."

Harry s trhnutím vzhlédl a otřel si obličej.

„Jak jsi-?"

„Sledoval jsem tě. Laskavě se se mnou vrátíš do sklepení."

„Nic takového dělat nebudu!" vykřikl Harry.

„Skutečně na tom trvám," řekl Severus.

„A já tomu skutečně odolám," odsekl Harry.

„Vracíme se."

Harryho obličej byl mokrý slzami, ale plný rozhodnosti.

„Ne, nevracíme!"

Severus kouzlem zvedl Harryho kufr z podlahy. Potom, dřív než se Harry mohl pohnout nebo protestovat, uchopil svého manžela a nesl ho z místnosti.

„SEVERUSI SNAPE! OKAMŽITĚ MĚ POSTAV NA ZEM!" křičel Harry co nejhlasitěji, bojoval a zároveň se snažil Severuse držet.

„Jsi příšerně vzdorovitý."

„KAŽDÝ BY BYL VZDOROVITÝ, KDYBY SI VZAL TEBE!"

„Potter, přestaň mi prosím řvát do ucha nebo na tebe budu muset použít Tlumící kouzlo."

„CHCI SE ROZVÉST!"

„Nechci se rozvést."

Harry byl tak šokovaný, že na chvíli ztichl, předtím než se začal znovu bránit a křičet.

„POŘÁD SE CHCI ROZVÉST!"

Portréty na stěnách vypadaly zaujatě. Část jejich obyvatel dokonce opustila své rámy a následovala dvojici přeskakováním z obrazu do obrazu. Severus si povzdechl a posunul si Harryho v náručí.

„Asi z tebe opravdu ohluchnu, Pottere. Ještě jeden hlasitý zvuk a použiju na tebe to Tlumící kouzlo. A mimochodem, jsi těžký."

„Tak proč mě nesundáš? Moje zdrcující váha je zcela dostačující důvod, dokonce i pro tebe," odsekl Harry.

„Prostě to neudělám," zavrčel Severus. Harry si povzdechl a rezignovaně se držel Severuse, který ho nesl celou cestu dolů do sklepení v chladném tichu.

„Jsme u našich pokojů."

„Našich pokojů? Našich pokojů? Tak to je pro mě vážně mimořádná novinka!" zvolal Harry s úšklebkem hodným Severuse, „a myslíš si snad, že jsem tak hloupý, abych nevěděl, kde jsem?"

Nessa dychtivě natáhla svou hadí hlavu, když se dva kouzelníci přiblížili. Přejela je pohledem a uniklo jí charakteristické přerývané zachichotání.

Severus stroze řekl heslo a ona je nechala projít. Nakonec Severus pustil Harryho na zem a pohybem hůlky poslal kufr do Harryho ložnice.

„Přinesl jsi mě zpátky, abychom mohli okamžitě podepsat rozvodové formuláře?"zavrčel Harry.

„Říkal jsem ti, že nechci rozvod."

„Já ho chci. A chci ho HNED!"

Severus klidně studoval Harryho tvář. Pak vytáhl z kapsy Harryho snubní prsten, vzal Harryho levou ruku a navlékl mu prsten na prst.

„Nejsem moc dobrý v konstruktivních vztazích jakéhokoliv druhu, Po- Harry."

Harry zvedl obočí, když Severus použil jeho křestní jméno.

„Jo, to jsem si všiml," řekl hrubě, „zato jsi úžasný, když jde o ničení vztahů."

Pak si uvědomil, že Severus se snažil omluvit a kolik úsilí ho to pravděpodobně stálo. Harry se zhluboka nadechl, aby se uklidnil.

„Fajn. Tak proč se nechceš rozvést?" zeptal se.

„Po- Harry, my dva máme společného nepřítele. Dává smysl porazit ho spolu a měl bys mít krevní ochranu."

„Aha. No, politické důvody jsou vždycky přesvědčivé, když jde o zachování manželství," poznamenal Harry kysele. „V každém případě, nechci tě zdržovat od výletu do toho baru."

Vyškubl svou ruku ze Severusovy.

„A nevidím důvod, proč bych měl zůstávat tady. Promluvím si s profesorem Brumbálem a zeptám se ho, zda bych se mohl úplně odstěhovat."

„Ty jsi můj manžel! Nebudeš žít nikde jinde!" prohlásil Severus s rostoucím vztekem.

„Nebudeš dělat tohle, nebudeš dělat tamto! To je všechno, co jsi mi schopný říct? Tak to je pro náš vztah opravdu slibné! A podívej se na to. Jen otevřeme pusu a už se hádáme. Ty jsi tyran, Severusi Snape, a já budu nosit ten zatracený snubní prsten jenom kvůli porážce našeho společného nepřítele, jak jsi to nazval. A proč by mělo záležet na tom, kde bydlím? Tak jako tak žijeme každý zvlášť! Nesdílíme pokoj nebo postel nebo jakékoliv sympatie, když na to přijde. Podívej se, jsem už z rozhovorů s tebou unavený. Vím, že po mě každou chvíli hodíš nějakou nadávkou, takže se radši vrátím do svého pokoje a půjdu ti z cesty, jako jsem to dělal od té doby, kdy jsem byl v nemocničním křídle. Nenávidíš mě a jenom by ses usmál, kdybys četl můj nekrolog."

Pochodoval do své ložnice a nechal svého manžel stát v místnosti s rukama bezvládně visícíma po stranách – jen aby se zastavil před dveřmi. Povzdechl si a otočil se zpátky. Severus se nepohnul. Harry šel k němu.

„Promiň," řekl Harry a jeho hněv se pomalu vypařoval. Náhle litoval toho muže, který tady žil tak dlouho v izolaci a ve své samotě. Soucítil s ním stejně, jako když viděl tu osudovou vzpomínku v myslánce, svého otce a Siriuse, jak Severuse šikanují.

„Můžeme si sednout a, ehm, všechno to probrat?" zeptal se Severuse rozpačitě.

Severus si prohlížel jeho tvář s nečitelným výrazem a pak přešel k pohovce u krbu a posadil se. Harry se usadil na křesle proti Severusovi a ten na něj namířil ruku v elegantním posunku.

„Mluv," řekl stroze.

„No, když budeme žít společně, pak bychom spolu měli komunikovat."

Severus přimhouřil oči a Harry rychle pokračoval:

„Chci říct... mohli bychom se setkávat večer nebo tak něco a... jenom mluvit o tom, co jsme dělali. Nebo jestli ti vadí mluvit, možná bychom mohli dělat něco, kde se moc mluvit nemusí... Mohl bych ti pomáhat krájet přísady do lektvarů nebo něco podobného..."

„Ty? Pomáhat mi krájet přísady do lektvarů?" pronesl Severus nevěřícně. Harry zrudl a otevřel ústa, aby se hájil, ale Severus zaznamenal známky nebezpečí a plynule dodal:

„Možná bys mohl udělat něco užitečného. Já ovšem raději pracuji sám."

„Ty raději děláš všechno sám," řekl Harry. „Co takhle zajít spolu někam na skleničku?"

„Pottere, nemám zrovna v oblibě chodit někam do společnosti."

„Je opravdu tak nepřirozené, že bych chtěl mít víc společného s někým, kdo mi náhodou zachránil život a kdo je ještě k tomu shodou okolností můj manžel a ochránce? Už jsem se tě na to jednou ptal. Severusi, já... Asi nemůžu čekat, že bys mě chtěl poznat, ale já chci poznat tebe."

„Pottere... Harry. Už mě znáš a to docela slušnou řadu let."

„Opravdu tě znám? Znám tě jako učitele. A vím, že máš, ah, složitou povahu, ale nevím, jaké je tvoje, hm, oblíbené jídlo, nebo oblíbený lektvar, oblíbená kniha, oblíbená hudba, jestli sbíráš známky... víš, takové věci."

„Sbírám známky?" zeptal se Severus se zdviženým obočím.

„Ach, zapomněl jsem, že lidé v kouzelnickém světě nepoužívají známky... Ron mi jednou poslal dopis a obálka byla úplně polepená známkami, Dursleyovi z toho byli celí pryč. Bylo to vlastně docela zábavné..." hlas se mu vytratil, když si uvědomil, že začal blábolit, aby zakryl nervozitu.

Nastala napjatá pauza.

„Takže, co si myslíš o tom, že bychom se nějak pravidelně setkávali?"

Severus lhostejně zíral na svého manžela, který mu pohled opětoval s jiskrou očekávání v  zelených očích.

„A prosím, neříkej mi, že o tom budeš uvažovat. To je známka odkládání," dodal Harry vážně.

Další pauza.

„Vím, že to zní trochu divně, ale není to tak, jako bychom spolu, ehm, komunikovali předtím."

„Docela si vzpomínam na naši... komunikaci, jak tomu říkáš. A jak jsi sám správně poukázal: Ta komunikace byla jen z donucení."

„V tom případě si myslím, že se k tomu musíme přinutit, k tomu, abychom spolu aspoň trochu mluvili," trval Harry na svém. „Koneckonců, teď spolu mluvíme, ne?"

„Pokud zvážíme, že podstatnou část mluvení máš na svědomí ty... no, předpokládám, že by se tomu tak dalo říkat."

Harry se musel opravdu snažit, aby se nezvedl a neodešel v naprosté rezignaci.

„Můžeme se vídat jednou nebo dvakrát týdně večer a jenom... můžeme si vyměnit novinky nebo prostě dělat něco spolu. Jsi člověk, který si potrpí na organizaci a plánování, takže bychom si mohli určit dny a čas-"

„Pottere, začínáš žvatlat."

„Já..." Harrymu se roztřásl hlas. Jeho nos byl stále trochu ucpaný od pláče. Chvíli jen upřeně hleděl na své nohy. Pak vstal.

„Dej mi pět sekund."

Severus nenuceně pokrčil rameny a zvedl knihu, která ležela na stole.

Harry šel k polici, kde ležela lahvička s krví jejich vázacího obřadu. Popadl ji a rozčileně pochodoval k pohovce, kde si sedl vedle Severuse. K jeho překvapení Severus zavřel knihu a vzal lahvičku do ruky. S pohledem do Harryho zoufalých očí pak zamumlal slova vázání, která jim čarodějnice recitovala během obřadu:

„Moje štěstí bude tvým, stejně jako tvé štěstí bude mým. Můj zármutek bude tvým, stejně jako tvůj zármutek bude mým. Já jsem tvůj ochránce a má krev splyne s tvou. – Pověz mi, Harry. Jaké štěstí jsem s tebou sdílel, nebo ty se mnou? Chtěl bys vůbec..." tady se jeho jemný sametový hlas stal krutým a drsným, „...aby se zármutek Severuse Snapea stal tvým? Po naší velmi romantické konzumaci, Pottere, umíš si představit, jaká by ta citová výměna byla? Umíš si to představit?" Poslední větu vykřikl a jeho klouby zbělely, jak stiskl lahvičku. Ale Harry reagoval naprosto klidně. Jemně ovinul ruku kolem Severusovy tak, že teď drželi lahvičku společně.

„Ty mi moc nevěříš, Severusi. Vím, co je zármutek a bolest. Dej mi šanci dokázat ti, co říkám. Nemusíme si celou dobu vyměňovat silné emoce. Jenom bych chtěl dělat něco s tebou, jestli budeš chtít. Chci tě poznat. "

„Víš, o co si říkáš?" zašeptal Severus.

Harry se mu podíval do očí a maličko se usmál.

„Ne tak docela. Ale chci to zjistit."

„To si jen myslíš, ty zbrklý Nebelvíre. A nech si pro sebe ten dětinský úšklebek na svém obličeji."

Jeho prsty kolem lahvičky uvolnily sevření a on ji zvolna položil do Harryho ruky.

„Tohle nás k sobě váže na úrovni, která překračuje symbolickou hranici," řekl Harry a volil přitom svá slova pomalu a opatrně.

Severus se trochu ušklíbl.

„Mohlo by to tak být, Pottere, ale já ti říkám tohle: my dva nebudeme nikdy spojeni duševně nebo citově."

„Nikdy neříkej nikdy," odpověděl Harry nezastrašeně. Severus si odfrkl a vstal z pohovky.

„Už jsme skončili s naší nanejvýš poučnou debatou?"

„Jen ještě jedna věc. Kdy se setkáme, ah, abychom si promluvili a dělali něco spolu?"

Severus si ho pohrdavě změřil.

„Myslím, že to zní dost nepřirozeně, ​​ale když bychom si na to zvykli, tak by se to stalo něčím přirozenějším a nemuseli bychom se řídit, no, stanoveným časem a tak."

„Potter, nejsem vůbec překvapený, že profesorka Trelawneyová byla tak šokována tvými věšteckými schopnostmi."

„Podívej se, proč sakra jsi mě sem táhl celou tu cestu a proč odmítáš rozvod, když jsi tak pesimistický ohledně našeho vztahu?" řekl Harry unaveně.

„Nedával jsi pozor? Máme lepší šanci porazit Voldemorta, když budeš mít krevní ochranu," vyštěkl Severus.

Popadl lahvičku s jejich krví a bleskurychle prošel kolem Harryho. Harry se sklíčeně vrátil do svého pokoje. Měl pocit, že z jejich diskuse nevzešlo nic plodného a že i nadále budou vedle sebe žít své oddělené životy.

Stáhl si z prstu snubní prsten.

„Jsi příliš pěkný pro tak mizerné spojení jako je tohle," řekl mu, „měl jsi být dán s láskou. Místo toho jsi byl dán s nenávistí."

Nessa si příští večer všimla Harryho mrzuté nálady.

„Nechce mě poznat, Nesso," řekl Harry nešťastně. „Myslím, že prostě opustím sklepení nadobro."

Nessa se od paličky odvinula tak prudce, že se to lektvarové náčiní otřáslo.

„Ne!" zasyčela.

„Zůstanu jeho manželem, Nesso. Ale proč mě odtáhl zpátky, jak jsi viděla, a pak mě ujistil, že by se se mnou nikdy nespojil citově nebo duševně? Nesso, já nechci znovu žít tak, jak jsem vyrůstal, bez jakéhokoliv tepla nebo vřelosti. Nemůžu..." potlačil vzlyk. „Moji přátelé už tady nejsou. Můžu jim tak maximálně poslat sovu. Dokonce ani Dobby se nechová jako jeho normální já, když přijde do našich – mám na mysli do Severusových pokojů. Sotva můžu ocenit, že jsem tady pohřbený zaživa a že mám jen pár tréninkových lekcí a nějaké létání na koštěti, na které se můžu těšit, dokud se studenti nevrátí, a to je ještě pár týdnů."

„Bude velmi rozzlobený, Harry Pottere."

„To je mi jedno. Někdo se mu musí postavit. Až se příště vrátím, bude to proto, že chci, ne proto, že jsem byl unesen jako pytel brambor."

Nessa položila hlavu na své stočené tělo a soucitně na něj hleděla.

„Přijď mě čas od času dolů navštívit," řekla tiše. Harry se usmál a přikývl.

Když si byl jistý, že Severus odešel do postele, on i jeho kufr – ještě ho ani nevybalil, jen si z něj vzal čisté oblečení – vyklouzli ze sklepení do nebelvírské věže. Snubní prsten nechal v kapse.

„Cože? Znovu zpátky, drahoušku?" zvolala Tlustá dáma.

„Ano," řekl Harry unaveně. Šel do své staré ložnice, teď už připravené pro příští várku Nebelvírů. Sundal si boty a lehl si na svou věrnou postel s nebesy, přitom se bez valného úspěchu snažil nemyslet na to, jak bude Severus reagovat, až zjistí, že Harry podruhé opustil sklepení.

Konec kapitoly 9

< Kapitola 8      Kapitola 10 >

-)-)-)

Velké poděkování patří všem komentujícím osmé kapitoly: katie11, berusce, Lanevře, uje, kali, Nade, bacil, grid, Petře, Clowers, belldandy, Bobo, Máje, keishatko a Saskye :-) Další kapitolka bude opět do deseti dnů…