Spřízněni kletbou - Kapitola čtyřiadvacátá

Kapitola čtyřiadvacátá

Bylo to čtvrtý den po útoku, když Severus seděl nad seznamem bradavických studentů. Každá stránka knihy byla věnována jednomu z nich a doprovázena pohyblivou fotografií, to mu usnadňovalo si všechny vybavit.

A identifikovat potenciální rizikové příznivce Voldemorta.

Sám Pán zla se do Bradavic dostat nemohl – musel by k útoku znovu využít někoho, kdo už v těchto zdech žil a studoval.

V tom případě by jistě neriskoval – vybral by si studenta nebo studentku z rodiny osvědčených a věrných Smrtijedů, navíc někoho, kdo je sám dostatečně oddaný a schopný.

Jeden v Nebelvíru.

Dvě dívky v Havraspáru.

Jeden malý Mrzimor.

A osm studentů ve Zmijozelu.

Celkem jich bylo dvanáct, tucet chlapců a dívek, jejichž rodiče nebo další příbuzní se oddaně klaněli Voldemortovi a byli za to odměněni jeho důvěrou a vysokým postavením ve smrtijedské hierarchii.

Pět nejmladších studentů mohl naštěstí vyloučit rovnou – byli v prvním či druhém ročníku.

Po chvíli váhání zavrhl i dva studenty ze čtvrtého ročníku – Bethany Gouldová z Havraspáru byla sice Averyho neteří, ale bylo to chytré a laskavé děvče. Její otec měl navíc mudlovské předky, se svým švagrem si nikdy nerozuměl a po smrti své ženy se s ním ani nestýkal. A Aaron Jugson ze Zmijozelu byl jednoduše hloupý – po fiasku s Crabbem by ho Voldemort použil jen těžko.

Zbývala pětice z vyšších ročníků Zmijozelu.

V sedmém ročníku byl Logan Dixon, Rookwoodův synovec. Chytrý, ctižádostivý a mazaný kluk, opravdový Zmijozel – Severus měl pochybnosti, že by se do něčeho zapojil, pokud by nebylo naprosto jasné, že se tak ocitne na vítězné straně.

Nicméně… ruku do ohně by za to nedal.

Pak dvě dívky ze šestého ročníku. Erisa Warrenová a Lucinda McNairová. Ušklíbl se nad druhým jménem. Lucinda byla povrchní, lehkomyslná, arogantní a navíc nepříliš inteligentní.

Zkrátka celý tatínek.

Severus si bezděčně vybavil mudlovské přísloví o jablku, které nepadá daleko od stromu.

Pokud by jí Voldemort svěřil jakýkoliv úkol, mohl rovnou spáchat sebevraždu nebo se vzdát bystrozorům.

Což byly sice krásné, ale bohužel poněkud nepravděpodobné scénáře.

Takže Lucinda rozhodně nepřicházela v úvahu.

To Erisa byla něco úplně jiného.

Tiché a vážné děvče, ale bystré, schopné a opatrné. Severus měl vážné podezření, že dívka ve skutečnosti odmítá zapojení celé své rodiny do Voldemortových cílů, nedivil by se, kdyby s nimi po studiu přerušila všechny styky nebo něco podobného. Erisa měla vlastní ambice a s největší pravděpodobností se nehodlala příliš zaplést do války.  

S největší pravděpodobností.

Její myšlenky Severus číst nemohl. Ani použít nitrozpyt – Erisa byla nadaná a základy nitrobrany ovládala dobře.

V duchu ji připsal na pomyslný seznam podezřelých.

Ze zbylé dvojice – Gregoryho Goyla a Draca Malfoye – mohl rovnou škrtnout toho prvního.

Zato Draco…

Chlapec byl záhadou. Severus si všiml, že Draco v poslední době Harryho i zbytek Nebelvíru spíš ignoruje, ale nebyl tak naivní, aby si myslel, že mladý Malfoy prodělal náhlou změnu srdce.

Severus se zamyšleně napil kávy a přitom se mu vybavil malý světlovlasý chlapec, vždycky tak dychtivý potěšit svého otce… a zároveň úzkostlivý a toužící se jenom stulit do matčina náručí.

Sakra.

Poněkud ho děsilo, že ve skutečně nemá ani ponětí, co se Dracovi honí hlavou, i když nějaké odhady měl. Jenže Draco stejně jako Erisa by okamžitě zaznamenal každý pokus o nitrozpyt a navzdory svému většinou idiotskému chování nebyl hloupý.

Podtrženo a sečteno, kromě jiného by měl dávat zatracený pozor na Logana Dixona, Erisu Warrenovou a především Draca Malfoye.

Být manželem Harryho Pottera by měla být placená práce na plný úvazek.

-)-)-)

Jakmile skončila poslední hodina s McGonagallovou, Lee Jordan s úlevou hodil učebnici do tašky a otočil se na své kamarády.

„Hej, kluci, nepůjdem ven? Mám skvělý nápad na jeden žertík… jenom to chce ještě pár experimentů…“

Fred a George se na sebe podívali.

„No… fakt bysme šli rádi, kamaráde,“

„ale dneska nemůžeme,“

„máme nějakou práci v knihovně.“

„Jasně, tak někdy jindy,“ Lee pokrčil rameny. Snažil se nedat najevo zklamání a pomalu vyšel ze dveří. Možná by mohl říct Angie nebo Katie...

Tenhle rok to bylo už poněkolikáté, že Fred a George neměli čas… místo svých obvyklých aktivit trávili nějak podezřele moc času v knihovně nebo někde v ústraní… a přitom se nezdálo, že by vymýšleli nějaké nové legrácky. Lee potřásl hlavou. Byli prostě letos nějak divní… nechovali se vůbec jako dvojčata, která znal už šest let.

Lee si byl celkem jistý, že dvojčata ve skutečnosti nestudují. No, rozhodně ne na lektvary nebo astronomii. Znal ty dva natolik dobře, že mu bylo jasné, že se školou nemá jejich náhlé úsilí nic společného. Rozhodně jim nešlo o lepší známky nebo tak něco.

Ale o co tedy šlo?

A proč mu o tom nic neřekli?

-)-)-)

O dva týdny později

Harry mrzutě zíral na svou oblíbenou sexuální příručku. Venku se už začalo stmívat a tak se vrátil do svého pokoje a z nedostatku lepších nápadů sebou praštil na postel a chvíli znuděně listoval stránkami Čaroděj&Čaroděj: Umět, chtít a vědět.

Jo, ta knížka byla skvělá a někteří kluci na pohyblivých fotografiích byli vážně sexy…

Jenže, proč mu ji sakra Severus vlastně dal?

Kruci, nejspíš i Tibby měla zajímavější sexuální život než on. Byla sice pravda, že kdyby se to všechno nestalo, tak by asi na sex ještě nějaký čas vůbec nepomyslel – ale když už ho mít musel, tak proč by si ho neměl aspoň trochu užít?

Dnes to mělo být potřetí od toho dne, kdy zatím naposledy skončil na ošetřovně.

Fyzicky byl už skoro v pořádku. Když měli sex poprvé po tom útoku, cítil se ještě hodně mizerně a byl jen rád, když to měl za sebou. Podruhé to nebylo o moc lepší, připadal si pak strašně unavený – ačkoliv vlastně nemusel skoro nic dělat.

Tehdy před týdnem se taky Severuse zeptal, co by se stalo, kdyby nemohli mít sex vůbec – co kdyby byl opravdu vážně zraněný, někdo ho unesl…

„To bych po pár dnech umřel, ne?“

Severus pokrčil rameny… a svraštil obočí, jako kdyby se mu ta myšlenka vůbec nezamlouvala.

„Nejsem.. nevíme to jistě, Harry. O podobných kletbách toho ve skutečnosti víme jen málo, nikdo s nimi, díky Merlinovi, nemá zkušenosti. Ale domnívám se, že by to trvalo mnohem déle než pár dní. Nejdůležitější byl ten první… to první spojení naší magie a čím delší dobu budeme mít pravidelně sex, tím bude tvá magie ustálenější, silnější a schopnější vydržet déle bez našeho kontaktu. Navíc, možná by kletba vzala v úvahu náš záměr…“

„Záměr?“

Jeho manžel lehce nadzvedl obočí.

„Jistě jste v některé hodině museli mluvit o tom, že často kouzlo spoluutváří záměr, vůle či úmysl…“

„No…“

„A ano, jistě jsi pozorně poslouchal, jak bývá tvým zvykem...“

Harry lehce zrudl.

„Nejsem zase tak špatný student, víš,“ ohradil se dotčeně.

„Hm. Každopádně, kdyby měla kletba – a možná by šlo spíš o důsledek původního kouzla Coniugium proles – pocit, že oba velmi chceme splnit její požadavky a že nám v tom pouze něco brání, něco, s čím nemůžeme nic dělat, mohla by snad být shovívavější… a mohlo by trvat dost dlouho, než by to mělo ty nejhorší následky.“

„Kletba může mít pocit?“

Severus se ušklíbl.

„Zjednodušeně řečeno. Pro ty méně duševně vybavené. Dokonce i když nejsi úplně hloupý,“ Harry vrhl na Severuse obezřetný a nevěřícný pohled (taková poklona!), „někdy musíme být k našim méně obdařeným bližním ohleduplní a ušetřit je inteligentní konverzace na úrovni…“

Harry se nepřítomně poškrábal na bradě a při vzpomínce se pousmál – Severus ho tehdy vlastně svým způsobem škádlil…

Nikdy by ho to nenapadlo, ale už si na svého manžela tak nějak  zvykl.

Nevadilo mu s ním žít.

Cítil se s ním v bezpečí.

Věřil mu.

Někdy byl Severus svým jedinečným způsobem zábavný.

A byl svým způsobem přitažlivý – no, přinejmenším když máte slabost pro tmavé, záhadné, sarkastické a poněkud děsivé typy. Včera se o něm Harrymu dokonce zdálo – nepamatoval si úplně přesně podrobnosti, ale byl to ten druh snu. Ten, po kterém se člověk budí tvrdý a nadržený a nezbývá mu nic jiného, než hledat okamžitou úlevu – a jak Harry to ráno v rychlém rytmu pohyboval rukou po svém ztopořeném a netrpělivém mužství, poprvé si při tom představil Severuse, už to nebyla jeho ruka, ale Severusovy prsty kolem jeho penisu… a Harry vyvrcholil a nevěděl, co si o tom má myslet. Ale nebylo přece nic špatného na tom, že byl vzrušený, když si při tom představoval svého manžela…    

Harry by to nikomu nepřiznal – a už vůbec ne třeba Siriusovi – ale vlastně měl svého manžela docela rád.

Většinou.

Ale zpátky k sexu.

Harry teď spíš zamyšleně hleděl na knihu, kterou už znal skoro zpaměti. Severus ji jistě nepotřeboval, říkal přece, že má dost zkušeností… ale proč potom některé z nich nevyužil?

„Pane Harry?“

Tibbyin uctivý hlásek ho vytrhl z úvah.

„Ahoj, Tibby.“

„Profesor Snape panu Harrymu vzkazuje, aby ho dnes očekával v ložnici po deváté, přijde asi o půl hodiny později,“ oznámila skřítka. Nadšeně. Zvláštní bytůstky, tihle domácí skřítci.

Harry jí poděkoval, ale někdy ve chvíli, kdy Tibby s tlumeným prásknutím mizela, mu to došlo.

Profesor Snape.

Severus byl profesor. Ještě docela nedávno jeho starší učitel, muž, který na něj byl leckdy krutý, ale i muž, který ho znal jako malého jedenáctiletého kluka, muž, který za něj byl jako vyučující zodpovědný.

Byl to důvod, proč byl v sexu s ním tak… opatrný?

Někdy má člověk z ničeho nic pocit náhlého osvícení – jako kdyby se někde v jeho mozku najednou roztrhla opona a v rychlém sledu následovaly jednotlivé herecké výstupy.

Už poznal Severuse dost na to, aby věděl…

…že Severus byl morálnějším člověkem, než by kdy předtím věřil.

Nepochyboval o tom, že Severus byl zejména zpočátku minimálně stejně nesvůj z jejich intimity jako on sám…

…cožpak to zvlášť ve zpětném pohledu nebylo úplně jasné?

A Harry náhle rozuměl tomu, proč se Severus choval tak, jak se choval…

…nechtěl mu ublížit nebo ho do něčeho tlačit.

Harry alespoň doufal, že tomu tak je.

Protože jestli ano, pak věděl, co má dělat.

Protože v tom případě to bylo na něm.

Harry s náhlým vzrušením vyskočil z postele a zamířil do koupelny tak rychle, že cestou zakopl o ledabyle odhozený svetr – musel se přece důkladně připravit!

„No, no, jen se nepřeraz,“ zabručelo zrcadlo.

-)-)-)

„Brownová, Patilová!“

Při zvuku jeho hlasu Levandule i Parvátí nadskočily, což bylo naprosto na místě, protože tady dole neměly po deváté hodině co dělat.

Severus je ale – k překvapení obou dívek – jenom s ostrým napomenutím poslal do jejich koleje (nebo kamkoliv jinam, ne že by mu na tom záleželo) a jakmile se ty dvě rychle rozběhly nahoru, rázně zamířil do svých pokojů. Měl na práci něco jiného než dvě pošetilé Nebelvírky.

Sex se svým manželem.

Počkat – na práci?

Samozřejmě, nedalo se popřít, že v jejich případě šlo o velmi (přesněji životně) důležitou manželskou povinnost.

To přece od začátku věděl – oba to věděli.

Severus se zamračil a bezděčně zvolnil krok.

Ale nechtěl snad mít s Harrym časem uspokojivý sexuální život? Sexuální kamarádství jako s Elliotem?

A nebylo na tyhle myšlenky jednoduše ještě příliš brzy?

Nechtěl to snad nechat spíš na svém až příliš mladém manželovi?

Dosáhli už přece jistého pokroku – a v poslední době se Severusovi zdálo, že je pro Harryho svým způsobem přitažlivý, alespoň některé jeho pohledy směrem k Severusovi se tomu zdály nasvědčovat, dokonce i když si jich Harry nebyl vědom…

Jenže – co když Harry nenajde odvahu k žádné změně?

A jak dlouho by na to Severus měl vlastně čekat?

A co když Harry očekává nějaký podnět od něj?

Poprvé od prvního večera jejich manželství si Severus náhle nebyl jistý, co má dělat.

-)-)-)

Za ty dva měsíce si zvykli na určitou rutinu.

Ale když Severus po rychlé sprše vešel do ložnice, něco bylo jinak.

„Ahoj, Severusi,“ ozval se tichý hlas.

Harry neležel pod přikrývkou nahý a neupíral rozpačitě oči na strop. 

Hleděl přímo na Severuse a v očích měl zvláštní určenost, jakési dosud neznámé odhodlání, které způsobilo, že Severus se ve své chůzi k posteli na chvíli zastavil.

Nebo ho zastavilo, co viděl?

Chlapec seděl se zkříženýma nohama na posteli ve svém županu – a Severus si ve světle lampiček rychle povšiml, jak nedbale má ten zlatavý oděv oblečen. Volně uvázená páska na téměř úplně rozevřeném županu částečně odhalovala pružné mladé tělo.

A dole pod ní zahlédl Severus Harryho penis, nebo alespoň jeho část, poklidně se svou špičkou dotýkající přikrývek…

…a možná ne tak úplně poklidně?

Severus viděl Harryho penis mnohokrát.

Tak proč náhle polkl?

-)-)-) 

Praxe ve svádění sice Harrymu scházela, ale zdálo se, že to funguje.

Díky, Merline. Ale ještě při mně stůj…

„Harry,“ ten hlas byl hladký i temný, jako tmavé svůdné hedvábí, které pomalu klouzalo po jeho zádech. Pak Severusovy černé – a ach, tak intenzivní, skoro hořící – oči pomalu a upřeně přejely po jeho těle a zastavily se tam, kde jedna část jeho těla na ten pohled okamžitě reagovala. Tvrdě reagovala.

Harry se náhle zachvěl.

Ale nebylo to zimou.

-)-)-)

Zdálo se, že Merlin na jeho nejistotu odpověděl.

Ale musel se o tom přesvědčit.

Severus shodil svůj župan na zem a nahý si sedl na postel, ale přitom nespouštěl oči ze svého zjevně vzrušeného manžela. Najednou tak úplně nevěděl co říct… ale možná chtěl něco říct jeho manžel, jeho mladý a v tuhle chvíli zatraceně rozkošný manžel…

Rozkošný? Vzpamatuj se, Severusi.

„Harry?“ vložil do svého hlasu všechny své otázky.

Harry s náhlou nejistotou sklopil oči a rukou nevědomky pevně sevřel cíp polštáře.

Ale pak hlavu zase zvedl a díval se na Severuse s nesmělým, odhodlaným, nervózním i vzrušeným výrazem.

„Myslel jsem..,“ zaváhal a tišeji zamumlal, „že bysme… mohli bysme… to dneska dělat jinak?“

Jinak? Severusova hlava byla náhle prázdná. Nestávalo se to často, ale obvyklá brilantnost jeho mysli ho v tu chvíli zrádně opustila.

„Co tím myslíš, Harry?“

Myslí… myslí tím to, co myslím?Myslí tím to, co chci? Chce to, co chci?

Harry na něj hleděl rozšířenýma očima a Severus měl najednou pocit, že je poprvé opravdu vidí. Měly jemnou mechově zelenou barvu a dívaly se na něj s něčím jako touhou a kousek nad nimi byly ty černé vlasy, které kdysi nesnášel, ale najednou nevěděl proč, byly přece tak hezky rozčepýřené a tak roztomile padaly Harrymu na čelo… A kousek pod zelenýma očima byla ústa, Severus netušil, proč si jich dřív nevšiml, byla to opravdu hezká ústa s krásně tvarovanými růžovými rty…

Severus zapomněl na svou otázku a Harry na ni zřejmě zapomněl odpovědět. Čas jako kdyby se zastavil a dva muži na sebe hleděli, jako kdyby nikdy předtím jeden druhého nespatřili, mohla to být vteřina i věčnost, Severus to netušil a nezáleželo na tom.

Ale pak mu Harry dal odpověď na jeho otázku.

Velmi nečekanou odpověď.

Trochu plaše, ale přesto rozhodně se k němu sklonil a než si Severus stačil uvědomit, co se děje, byly ty hezké rty na jeho… a nebyly jen růžové a krásně tvarované, byly i měkké a teplé… a úžasné…

Jen byly poněkud nesmělé a zjevně nezkušené a Severus si brzy uvědomil, že jim musí pomoct. A tak opětoval polibek se vší touhou, která v něm poslední týdny rostla, se vší vášní, které už roky nemohl dát průchod, s intenzitou, která odrážela všechen jeho strach z budoucnosti i všechno, co cítil k tomuhle chlapci.

Svět i s Voldemortem a se vším ostatním byl najednou jen něčím nepodstatným. Všechno, na čem záleželo, bylo, že Severus něžně držel Harryho v náručí, že Harryho ruce se ho dotýkaly a že jejich rty se spojily v prvním polibku.

Konec čtyřiadvacáté kapitoly

< Kapitola 23       Kapitola 25 >

-)-)-)

Děkuji moc všem komentujícím předchozí kapitoly - jmenovitě Bobo, am, em, Máje, belldandy, kali, kiki, Lanevře, Saskye, keishatko, Berušce, Nade, Profesor, bacil, Ekolisias, Mambě. Jinak se ještě jednou omlouvám za velké zpoždění, ale poslední dva měsíce jsem měla naplněné nejdřív cestováním a pak dost náročným pracovním obdobím. Teď už by to mělo postupně být v normě, takže doufám, že kapitolky budou opět přibývat zhruba po 14 dnech. A k této kapitole - možná vám to přijde trochu rychlé (vývoj jejich vztahu), ale ještě se tomu budu věnovat... Za všechny komentáře díky moc, potěší :-)