Spřízněni kletbou - Kapitola čtyřicátá

Kapitola čtyřicátá

„Remusi, honem!“

Když Sirius divoce vpadl do domu se zjevně rozrušeným výrazem, vlkodlak překvapeně vzhlédl od rozečtené knihy – Sirius odešel na návštěvu sousedního domu sotva před hodinou. „Harry?“

„Už to začalo,“ Sirius si neklidně prohrábl vlasy a zamířil ke krbu, „pojď, honem.“

Remus odložil knihu a zvedl hůlku, aby si přivolal oblečení. Sirius se zamračil.

„Nemohl by sis ksakru trochu pospíšit?“

„Vždyť už jdu,“ uklidňoval ho Remus, „stejně to bude chvíli trvat.“

Když vystoupili z krbu v příjímací hale u svatého Munga, Sirius nedočkavě zamířil rovnou k informacím. Naštěstí tu zrovna nikdo nebyl a plavovlasá čarohosteska je poslala do porodnického křídla.

V něm panoval kupodivu klid a v kulaté čekací místnosti nervózně přecházel jenom Severus.

„Proč nejsi s Harrym?“ zeptal se Sirius, „neměl bys být u něj?“

„Pro tvou informaci, Blacku, zákrok bude trvat ještě tak hodinu a Harry je v umělém spánku nebo jak tomu říkají,“ odsekl mu mistr lektvarů a pak se posadil na novotou vonící dřevěnou lavici. Sirius s Remusem ho následovali.

„A zatím je… všechno by mělo být v pořádku?“ Remus položil Severusovi ruku na rameno a ten ji kupodivu nesetřásl.

„Snad… chtěl jsem tam být u Harryho, ale vyhodili mě,“ řekl Severus mrzutě.

Remus chápavě přikývl, ale Siriusovi to pochopitelně nedalo.

„Proč tě vyhodili? Bill říkal, že byli u Chrise celou dobu?“

„Byl jsem trochu… nervózní,“ připustil Severus a vypadal ještě mrzutěji, „pak mi jedna ta léčitelka řekla, jestli bych se nemohl laskavě ovládat a potom… zřejmě jsem ji urazil nebo co. A vyhodili mě.“

„To se nedivím,“ zamumlal si Sirius pod vousy.

Chvíli seděli v tichosti. Minuty ubíhaly pomalu. Ale i když nemluvili, jejich myšlenky byly velmi podobné. Porody mužů byly sice relativně časté a obecně jen o málo rizikovější než porody čarodějnic, ale přesto se nedaly vyloučit komplikace. A Sirius a Remus si oba vzpomněli i na Harryho narození v Godrikově dole a mysleli na Jamese a Lily. Měli by tu být, když na svět přichází jejich první vnouče.

„Už bys nám mohl prozradit, jaká jste tomu malému Snapeovi vybrali jména,“ prohodil asi po čtvrthodině Sirius.

Severus se jen ušklíbl. „No, po tobě se rozhodně jmenovat nebude. Řekli jsme, až se narodí.“

A nebude to malý Snape, pomyslel si s uspokojením a v duchu se uculil. To Blacka určitě vyvede z míry.

Pravda, dalo mu dost práce Harryho přesvědčit, aby jména neprozradil nikomu jinému než Hermioně. V rodině Princů to bylo tradicí a navíc se mu líbila představa, že tím může lehce provokovat a napínat ty dva, pochopitelně hlavně Blacka, který si to jako vždy bral osobně a navíc neustále nenápadně nadhazoval, jaké je James pěkné jméno.

Právě když dorazila Hermiona s Lunou a dvojčaty Weasleyovými, vyšla z dvoukřídlých dveří léčitelka Bonesová v zeleném hábitu.

„Pane Snape, dítě bude na světě do několika minut. Předpokládám, že chcete být u toho?“

-)-)-)

„Je tak maličká,“ pomyslel si Severus vyděšeně i ohromeně, když mu šedovlasá léčitelka položila do náruče jeho dceru zabalenou v hřejivé červené dece. Dítě mělo otevřené oči a Severus do nich fascinovaně hleděl, zatímco dvě léčitelky se staraly o Harryho. Teď už bylo možno používat neomezeně kouzla i lektvary a asi po deseti minutách se Harry začal pomalu probouzet. Léčitelka Bonesová po tiché výměně slov s kolegyní odešla a ta starší naposledy zkontrolovala mladého muže ve své péči a posunula pohodlné křeslo blíže k Harryho lůžku. Pak několikrát pomalu přejela hůlkou nad drobným uzlíčkem v Severusově náručí a usmála se.

„Gratuluji. Vaše dcera je zcela zdravá, pane Snape. Necháme vás teď o samotě, můžete se posadit k manželovi. Měl by ještě tak hodinu pro jistotu ležet, ale pokud budete chtít, můžete pozvat dovnitř rodinu. Pokud by se vám cokoliv nezdálo, okamžitě mě přivolejte, zde tím tlačítkem.“

Když za ženou zaklaply dveře, Severus se posadil a jemně sevřel Harryho ruku. Harryho oči už byly otevřené. Natáhl ruku, aby se dotkl drobné hlavičky.

„Je…“

„Naprosto zdravá,“ ujistil ho Severus a pomalu vložil holčičku do Harryho náruče. Harry zamrkal.

„Holčička?“

Severus přikývl.

„Je krásná, viď,“ řekl Harry s nevěřícným úžasem a jemně uchopil jednu maličkou křehkou ručičku. Měl pocit, že se vznáší v jakémsi zvláštním šťastném oparu a nemělo to nic společného se stále trochu bolavým břichem ani těmi lektvary, které do něj nalili. Pak vzhlédl ke svému manželovi.

„Severusi…ty pláčeš.“

Severus jen bezmocně pokrčil rameny a sklonil se, aby Harryho něžně políbil. Mladík měl také v očích slzy a opatrně hladil jejich dcerušku po černých vláscích. Maličká se zavrtěla a trochu zaplakala a oba její otcové se k ní zároveň starostlivě naklonili. Dítě se ztišilo, na chvilinku zavřelo oči a znovu je otevřelo.    

„Myslím, že má tvůj nos,“ řekl zamyšleně Harry.

Severus se zamračil a chtěl to popřít, ale pak zkoumavě pohlédl do drobounkého obličejíčku. Harry měl pravdu – tohle děvčátko by rozhodně nemohl zapřít. Kdovíproč ho to nečekaně potěšilo. Spokojeně a poněkud ješitně se pousmál a naklonil se ke své dceři.

„Vítej na světě, Roweno.“

„Ronie,“ opravil ho Harry.

Severus na něj zíral jako na jednorožce. Harry jen bezelstně pokrčil rameny.

„Napadlo mě to. K takové malé holčičce se Rowena moc nehodí.“

„Hm,“ řekl Severus pochybovačně a prstem něžně přejel přes tvářičku jejich dcery. Rowena vypadala ospale. Pomalu zavírala oči a Severus se znovu neubránil dojetí nad tím, jak je to stvoření malinké a křehké. S úsměvem vzhlédl k Harrymu a pak se ještě jednou sklonil k novorozeňátku.

„Vítej na světě, Ronie.“

-)-)-)

Když Severus otevřel dveře, šest lidí k němu nedočkavě vzhlédlo. Severus se usmál a bylo mu naprosto jedno, jestli si právě navždy zkazil svou mrzoutskou reputaci.

„Všechno je v pořádku. Máme holčičku.“

Bylo to jako mávnutí hůlky – z místnosti náhle zmizelo napětí a vystřídalo ho uvolnění a nefalšovaná radost.

„Gratuluji, Severusi,“ řekl upřímně Remus a Sirius jen dojatě přisvědčil. Fred a George jednohlasně pronesli „Gratulujeme“ a pak Fred vítězoslavně pohlédl na své dvojče a George se zřejmou nechutí vytáhl z kapsy pytlík galeonů. A Hermiona a po ní i Luna Severuse naprosto zaskočily vřelým objetím. Hermiona ho dokonce políbila na tvář. Zděšeně se jim vyprostil, ignoroval Blackův škodolibý úsměšek a raději všem honem pokynul ke dveřím.

„Můžete se jít podívat.“

-)-)-)

„Harry,“ řekl poněkud chraptivě Sirius, když opatrně i nadšeně objal svého kmotřence a nepříliš úspěšně potlačoval dojetí, když zahlédl růžovou tvářičku teď spící holčičky. Ale to už se k Harrymu naklonil i Remus a Luna mu zatím vložila do ruky drobnou krabičku.

„Bude ji to chránit,“ řekla vážně a políbila dívenku na čelo. Také Hermiona a dvojčata nezůstali pozadu a Harryho napadlo, že v životě ještě nebyl tolik objímaný. A bezděčně si připomněl své dětství a s jistou úlevou pohlédl na svou dceru. On i Severus se postarají o to, aby byla vždy milovaná.

Sirius si mezitím pořádně prohlédl nového člena rodiny a pak zděšeně polkl a naklonil se k Remusovi.

„Proboha, chudák dítě má Snapeův nos.“

Harry ho naštěstí neslyšel, ale Severus ho stihl mrazivým pohledem.Remus jen zvedl oči k nebi a varovně svého partnera kopl do nohy.

„Je nádherná Harry, podobná…,“   

„…Severusovi,“ doplnilo druhé z dvojčat, ale první už pokračovalo:

„Jak se vlastně jmenuje?“

Pokoj ztichl, jen budoucí kmotra Hermiona se vědoucně usmívala. Severus věnoval pyšný pohled Harrymu i své novorozené dceři a hrdě oznámil:

„Rowena Lily Potterová.“

Sirius otevřel ústa. Remus překvapeně vydechl. Luna souhlasně přikývla. Fred zaklel a následován Hermioniným pohoršeným pohledem neochotně vrátil bratrovi pytlík s galeony.    

 -)-)-)

Remus a Sirius se u svatého Munga stejně jako ostatní příliš nezdrželi. Harry i maličká Rowena potřebovali klid a ostatně už večer se spolu se Severusem chystali vrátit domů.

Krátura je očekával u krbu, na stole postavenou konvici s horkým čajem a sušenky. A když dorazili, skoro uctivě se jim uklonil.

„Krátura je opovážlivý a drzý tvor… Krátura se chtěl pána zeptat na pana Harryho Pottera,“ zamumlal domácí skřítek a žmoulal přitom rukama umolousaný hadr kolem pasu.

„To je od tebe hezké, Kráturo,“ řekl Sirius, „Harry má dceru, jmenuje se Rowena a oba jsou v pořádku.“

Z Kráturových bledých očí vytryskly slzy dojetí. Sirius bezradně pohlédl na Remuse. Poslední dobou se snažil být na Kráturu milejší a Krátura mu to oplácel jistým příměřím – a nadále neskrývaně zbožňoval Harryho. Ale přitom tvrdohlavě trval na úctě ke své bývalé paní a dával najevo zjevný nesouhlas s téměř vším, co Sirius udělal (například jeho stěhování z domu na Grimmauldově náměstí, kde i nadále zůstalo Kráturovo hlavní útočiště).

„Jsi dobrý skřítek, Kráturo. A děkujeme ti za ten čaj,“ pochválil Remus plačícího skřítka a neobratně se ho pokusil pohladit po holé hlavě.

Krátura dramaticky a hlasitě popotáhl. Z očí mu pořád tekly slzy a uklidnil se a zmizel teprve, když mu Remus slíbil, že by se zítra nebo pozítří mohl zajít podívat na miminko.

„V životě nepochopím domácí skřítky,“ vzdychl Sirius jen se stopou znechucení v hlase a klesl do křesla. Remus si nalil čaj, ale Sirius místo toho přivolal ze skříně jeřabinový likér.

„No tak, Náměsíčníku, tohle bychom měli pořádně oslavit.“

Přiťukli si na zdraví Harryho i jeho dcerušky.

„Představ si, že by James a Lily byli prarodiče… ještě by jim nebylo ani čtyřicet,“ řekl Remus zadumaně.

Sirius si odfrkl. „Spíš by mě zajímalo, co by řekli na to, že se o to vnouče postaral Snape. Brr, je mi nanic vždycky, když si to představím…“

Vlkodlak se jen zasmál a pobaveně povytáhl obočí. „Doufám, že si to nepředstavuješ moc často, Siri. Skoro začínám na Severuse žárlit…“

Jeho partner se zděšeně otřásl. „To nebylo vtipné, Remusi.“

Remus se mu pohodlně usadil na klín a něžně ho políbil. „Vždyť já vím, že bys to Harrymu neudělal.“

„Haha.“

„Myslíš,“ ozval se po chvíli Sirius tiše, „že se jednou taky dočkáme?“

 „To doufám,“ zašeptal Remus s vroucí touhou v hlase.

Chvíli se tiše objímali a v místnosti se ozývalo jen praskání ohně. Pak se Sirius zlomyslně ušklíbl.

„A určitě by bylo roztomilejší. Ne že by ta Harryho malá nebyla pěkná, ale naše dítě by rozhodně mělo hezčí nos.“

Konec čtyřicáté kapitoly

< Kapitola 39       Kapitola 41 >

-)-)-)

Je tady předposlední kapitola :-) Moc děkuji za všechny komentáře k předchozí části, poděkování konkrétně patří chocholance, Bobině, lie, weras, Acháje, sisi a ester :-) Sisi - tragický konec nehrozí, neboj :-) Jméno se všem líbit nemusí, ale tak by to bylo vždycky, jako autorka mám jistá privilegia :-) A pro příští kapitolu prozradím, že Rowena nezůstane jedináčkem... a pak už bude následovat jen krátký epilog.