Spřízněni kletbou - Kapitola devatenáctá

Kapitola devatenáctá

Tibby byla velmi pozorná skřítka.

Dobře si všimla, že její pán byl dnes poněkud nervózní.

Tibby byla mimořádně chytrá skřítka.

Takže věděla, proč je profesor Snape nervózní. Mezi bradavickými skřítky se toho moc neutajilo – věděli toho o obyvatelích hradu leckdy víc než jejich nejbližší příbuzní. Věděli, že Sybila Trelawneyová miluje červené a sexy spodní prádlo, že Filius Kratiknot má po půlnoci slabost pro zmrzlinu nebo že Argus Filch zbožňuje mudlovské komiksy.

A – čerstvá novinka – že Harry Potter se musí každé úterý pářit se Severusem Snapem kvůli kletbě Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.

Tibby byla úplně obyčejná skřítka.

To znamenalo, že nervozitě svého pána nerozuměla. Páření bylo veselou a pro většinu domácích skřítků každodenní a nezbytnou záležitostí – Tibby se vůbec nedivila, že spousta skřítků, kteří žili v domácnostech svých pánů sami, se nakonec stala protivnými a popudlivými bytostmi.

Tibby byla opravdu dobrá skřítka.

Jako dobrá skřítka nechtěla o svém pánovi mluvit špatně, ale… někdy to s ním nebylo snadné, i když vcelku to byl velmi dobrý pán. Tibby si nebyla jistá, protože lidé nebyli stejní jako domácí skřítci (leckdy byli velice podivní), ale… možná to bylo i jeho nedostatkem páření v minulých letech?

Každopádně Tibby soudila, že pravidelné páření jejímu pánovi i Harrymu Potterovi pomůže. Kdyby tomu bylo u skřítků zvykem, vsadila by se, že z toho brzy oba budou veselejší.

A spokojení a šťastní jako skoro všichni domácí skřítci.

-)-)-)

Krucinál.

Harry Potter vždycky věděl, že život není fér, ale...

...proč sakra museli všichni o jeho osobním životě vědět tolik?

Během úterka na Grimmauldově náměstí si Harry uvědomil jednu věc – opravdu ho štvalo, že o té zatracené kletbě a jejích následcích ví tolik lidí.

Za prvé – věděli, že musel mít sex se Severusem minulé úterý.

Za druhé – věděli, že ho musí mít každý týden.

A z toho vyplývalo, že všichni čtyři přítomní (Sirius, Remus, Hermiona i Ron) věděli, že dneska bude mít sex se Severusem Snapem. I když se o tom aspoň nikdo nezmínil, díky Merlinovi za malé dary.

Bohatě stačily jejich vědoucí a povzbuzující pohledy před odchodem – připadal si málem jako hrdina, který jde bojovat s rozzuřeným drakem nebo podstoupit nějakou podobně nebezpečnou zkoušku (Remus a Hermiona), nebo jako mudlovský světec, kterého v následujících hodinách čeká úděl mučedníka (Sirius a Ron). 

No není jeho život prostě úžasný?

Naštěstí Harry netušil, že o jeho sexuálním životě mají v současnosti celkem přehled i všichni skřítci v Bradavicích.

-)-)-)

Severus byl nervózní, i když si byl jistý, že si toho nikdo nevšiml. V ukrývání svých pravých pocitů uměl být dobrý – když chtěl. Ukrývat své pocity pro toho psa Blacka nebo spratka Pottera dřív obvykle nechtěl.

Ráno zahlédl Harryho jen letmo, když chlapec procházel ze svého pokoje ke krbu – zdálo se, že si tento týden, který trávil s přáteli na Grimmauldově náměstí, zvykl tamtéž i snídat.

Jejich interakce byla dost rozpačitá.

„Harry?“ Severus to musel zvolat dost nahlas, v kuchyni si totiž prozpěvovala Tibby.

Jeho manžel se zarazil a otočil se k němu s práškem do krbu v ruce.

„Ah… dobré ráno.“

Musí se přece nějak domluvit na večer – jen doufal, že Harry nezapomněl, že je úterý.

„Kdy se vrátíš? Po večeři?“

Přikývnutí. Na chlapcově tváři se zároveň objevila červeň – takže nezapomněl.

„Hm… tak v sedm myslím.“

„Vyhovovalo by ti, kdybychom se sešli v mém pokoji kolem osmé?“

Červeň se prohloubila.

„Jo... jasně. Kolem osmé.“ opakoval Harry a rychle dodal, „už musím jít, tak ahoj…“

A chvatně zmizel v krbu. Severus zavrtěl hlavou. Měl nejasný pocit, že v poslední době se mu konverzace s Harrym Potterem tak nějak vymyká z ruky.

-)-)-)

Když stál Harry večer v koupelně, bezděky ho napadlo, co si o jeho těle asi myslí Severus.

Na rozdíl od Harryho měl přece nějaké možnosti porovnávat – neříkal něco v tom smyslu, že má dost zkušeností?

Harry nikdy předtím o svém ošklivém a krutém učiteli v sexuálním kontextu neuvažoval, ale pokud by to udělal, myslel by si, že s ním nikdo spát chtít nebude. Sice by asi nepředpokládal, že je úplně nezkušený… ale stejně.

Jak se ale teď chystal do ložnice, uvědomil, že mu to sice pořád připadá dost trapné (a jistě po tom netouží), ale že mu v zásadě nevadí mít se Severusem sex. A když to nevadilo jemu – z logiky věci bylo jasné, že spoustě mužů předtím to taky nevadilo. Ano, dokázal si teď představit, že to nejspíš i chtěli.

Konečně, dokonce ani před pár týdny by Harry nezpochybnil jisté kvality svého profesora lektvarů (například jeho inteligenci).

A minulý týden mu začalo docházet, že je to vlastně docela zajímavý člověk.

Takže mohl před Harrym spát se spoustou mužů a z nich byli všichni jistě chytřejší než on (Harry si prostě nějak nedovedl představit Severuse, jak má sex s nějakým hlupákem), bezesporu mnohem zkušenější a většinou jistě i pohlednější (Harry o svém vzhledu neměl valné mínění).

Ta myšlenka – že ve srovnání s předchozími milenci svého manžela je naprosto nedostatečný – Harrymu najednou z nějakého důvodu vadila. I když věděl, že vlastně není tak úplně Severusův milenec.

No, alespoň už dneska není tak roztřesený a vyděšený. Harry se pokusil tvářit pokud možno sebejistě a lhostejně, když vešel do ložnice.

-)-)-)

Severus se málem pousmál nad tím, jak se chlapec očividně pokoušel tvářit normálně – a jak mu to vůbec nešlo.

Bylo to celkem logické – na jejich situaci toho opravdu moc normálního nebylo.

Vzpomněl si na své předsevzetí dosáhnout toho nejlepšího možného z téhle situace a povzbudivě se usmál, zatímco chlapec s pravou nebelvírskou odvahou shodil župan a vklouzl pod přikrývku.

Na stolku měl připraveno vše potřebné. I když možná… no jistě by o Harrym neřekl, že je uvolněný.

Odkašlal si.

„Harry… nepotřebuješ uklidňující lektvar?“

Ulevilo se mu, když Harry rozhodně zavrtěl hlavou.

Měl pocit, že by bylo dobré držet se zatím co nejvíc minulého scénáře – předpokládal, že chlapce uklidní pocit, že ví, co může očekávat.

-)-)-)

Čaroděj&Čaroděj byla informacemi doslova nabitá kniha – Harry ji sice zdaleka nepřečetl celou (i když si prohlédl všechny ty báječné pohyblivé obrázky) – ale i tak už věděl, že existuje spousta poloh a praktik, o nichž předtím neměl ani tušení.

Ale ulevilo se mu, když se zdálo, že jejich druhé setkání bude podobné tomu prvnímu.

Severus ho začal nejdřív opět hladit a Harry to s příjemným pocitem jisté známosti opětoval. Tentokrát se mu ale zdálo, že pomalé Severusovo hlazení směřující od jeho ramen a krku až ke slabinám je nějaké jiné, už ne jenom konejšivé a uklidňující.

Ale rozhodně se díky němu uvolnil.

Pak na něj Severus tázavě pohlédl.

„Chceš znovu…“

Ani to nemusel dokončit, Harry rychle přikývl a zaujal příslušnou pozici. Sakra – stále by mu připadalo zatraceně divné se na Severuse dívat!

I když tohle bylo pořád taky dost... no, mírně řečeno, neobvyklé.

Severuse teď neviděl, ale slyšel, jak se muž natáhl k nočnímu stolku. A měl najednou trochu smíšené pocity – přál si, aby tuhle trapnou věc už měl za sebou, ale na druhé straně byl zvědavý, jestli mu Severusovy prsty zase přinesou tak příjemné pocity jako minule.

Přinesly.

Ještě o něco příjemnější.

Samotný akt byl hodně podobný prvnímu, snad jen s tím rozdílem, že věděl, co má čekat.

Severus byl stejně opatrný jako poprvé.

Cítit Severuse uvnitř už nebylo úplně nové.

A znovu to bylo – pro nedostatek lepších slov – zajímavé.

A když se ho Severus zeptal, jestli je v pořádku, pocítil najednou vděčnost, která by se mu ještě před velmi nedávnou dobou zdála zcela absurdní – vděčnost, že je to Severus, s kým tady právě leží.

Mohlo to být ještě horší.

Mohl tady být s nějakým opravdu pořádným mizerou – a ani by to nemusel být ten parchant Voldy, nehledě na to, že by stokrát radši byl mrtvý, než aby dovolil té hadí stvůře, aby se ho dotkla.

Potom ho Severus naučil čistící kouzlo.

Když Harry usínal, napadlo ho, jestli dnes Severus musel znovu použít ten lektvar na erekci.

Nějak si toho vůbec nevšiml.

Jeho spánek byl bez nočních můr.

-)-)-)

Severuse překvapilo, že nemusel použít Topořivý lektvar – stačila jen malá vlastnoruční pomoc.

A Harry pro změnu nepotřeboval ten uklidňující.

Zatím se všechno vyvíjelo dobře – s tou myšlenkou Severus spokojeně usnul, jeho probuzení ale už tak příjemné nebylo.

Ruka mu hořela bolestí – probudil se vlastním zoufalým výkřikem a než ztratil vědomí, zahlédl ještě Harryho vyděšenou tvář.

Voldemort už věděl.

Konec devatenácté kapitoly

       < Kapitola 18       Kapitola 20 >

-)-)-)  

Především děkuji moc Ann, kiki, Patoložce, Saskye, belldandy, em, bacil, Blesk, keishatko, Máje, Nade, kali, Profesor(ovi) a Symphony za komentáře k předchozí kapitole. Tahle kapitolka je spíš taková kratší, poklidná a odpočinková :-), myslím, že v těch dalších bude víc událostí, ale na druhé straně - tohle není akční příběh :-) Blesk - tvoje otázky jsou docela inspirující, uvidím :-)

Jinak další kapitola by měla být do 14 dnů (na týden teď odjíždím, takže kapku pomaleji než minule...).