Spřízněni kletbou - Kapitola devětatřicátá

Kapitola devětatřicátá

Když madam Pomfreyová sdělila Harrymu, že je těhotný – necítil se už pár dní dobře – byla jeho první a jediná reakce šok. Matně si vzpomínal na Remusovu a Siriusovu přednášku o mužském těhotenství tehdy před svatbou (bylo to opravdu už přes dva roky?) – neříkali tehdy něco o kouzlech a lektvarech?

Musel nějakou takovou otázku položit i madam Pomfreyové, protože teď vypadala šokovaně i ona.

„Říkáš, že jsi nepoužil lektvar? Ani jste se Severusem nezkusili kouzlo?“

„Ne… myslím. Jaké kouzlo?“

Následoval popis složitého rituálu, o kterém Harry samozřejmě nikdy neslyšel. Když to řekl madam Pomfreyové, vypadala zamyšleně a pak navrhla zavolat Severuse.

Harrymu se ulevilo, jakmile spatřil Severusovu černovlasou hlavu v krbu. Skoro neslyšel, co jeho manžel říká, vnímal jen jeho starostlivý tón, ale naštěstí ho madam Pomfreyová hned pozvala dál. A pak ho Severus objal a na chvilku se zdálo všechno v pořádku.

Ale Severus něco říkal a Harry se pokusil zaměřit na jeho slova.

„Co se děje? Harry? Je to zase otrava?“

„Já…“ začal Harry nejistě. Najednou si nebyl jistý, jak má tohle říct.

Je to vůbec pravda? Není to jen nějaký zvláštní sen?

Podobně se cítil, když se kdysi dozvěděl, že je čaroděj.

Nadechl se. „Jsem…“

Ale nešlo to. Nemohl to říct, i když Severus vypadal stále znepokojeněji.

Když to vysloví, bude to skutečné.

„Harry…“

„Severusi, pan Potter čeká dítě.“

-)-)-)

K Severusově cti nutno dodat, že se z překvapení vzpamatoval poměrně rychle. Po pár vteřinách zavřel ústa a začal mu znovu fungovat mozek.

„Je to jisté?“

Madam Pomfreyová vypadala uraženě. „Mám dvacet let praxe, Severusi.“

„Promiň, Poppy,“ Severus vzdychl, „ale nechápu jak… lektvar Harry vypít nemohl, jeho jídlo a pití je od té otravy stále ještě pod kontrolou. A ten rituál s kouzlem je natolik složitý, že by si ho určitě všiml…“

„Vlastně je tu ještě jedna možnost,“ řekla lékokouzelnice a obrátila se k Harrymu.

„Přál sis dítě, Harry?“

„Ne… ne, že bych ho nikdy nechtěl,“ opravil se rychle, „ale chtěl jsem ještě chvíli počkat, vlastně jsme se teprve teď někdy měli začít… snažit.“ Poslední slovo zamumlal dost rozpačitě.

„Hm,“ madam Pomfreyová nevypadala moc přesvědčeně, „jsi si jistý, že jsi v posledních měsících ani jednou nebo ani na chvíli nezatoužil po dítěti?“ 

Harry chtěl zavrtět hlavou, ale pak si na něco vzpomněl.

„No, vlastně o Vánocích jsem jednou přemýšlel, že by to vlastně bylo hezké, že by se mi líbilo mít dítě, které by bylo moje a Severusovo…“

Kdyby to bylo možné, Harry by přísahal, že Severus vypadá skoro dojatě, ale madam Pomfreyová jen spokojeně přikývla.

„Bylo to před sexem, během sexu nebo krátce po sexu?“

Harry přikývl a trochu zčervenal.

„Obecně mohou čarodějové otěhotnět po požití k tomu určeného lektvaru nebo po provedení rituálu s kouzlem, samozřejmě když brzy nato následuje sex,“ vysvětlovala madam Pomfreyová, „ale pokud mají oba muži silnou magii i pevné vzájemné pouto, pak se výjimečně stává, že jako lektvar nebo kouzlo zafunguje i opravdová touha. Je to sice hodně výjimečné a je známo jen několik podobných případů, poslední téměř před sto lety, ale u vás to vlastně není tak překvapivé, pane Pottere. Konečně, jste Chlapec, který přežil…“

Harry zčervenal ještě víc, ale madam Pomfreyová už pokračovala.

„Všechny tři způsoby vedou k tomu, že mužské tělo získá příslušné ženské orgány, některé okamžitě, jiné až v průběhu těhotenství. Teď mám na mysli především pochvu – jestliže…“

„Pochvu?!“ Harry vytřeštil oči.

„Ano, jestliže se těhotenství bude vyvíjet dobře, pak nejpozději během pár týdnů jistě zaznamenáte tuto změnu. Nicméně co se týče porodu…“

Vypadalo to, že Harry co nevidět omdlí. Severus mu pevně a konejšivě stiskl ramena.

„…tak se nemusíte bát. Porod touto cestou je sice pro muže možný, ale velmi riskantní, i magie má své limity. A do narození dítěte se u těhotných mužů obecně nedoporučuje užívat příliš magických prostředků, takže používáme to, co mudlové označují jako císařský řez. Okamžitě po jeho provedení už je ale možné léčit ránu s pomocí kouzel, ačkoliv vám zůstane jizva, protože…“

„To stačí, Poppy,“ přerušil ji Severus. Lékokouzelnice pohlédla na bledého mladíka na židli.

„Vím, že je to hodně, pane Pottere,“ řekla laskavě, „ale máte ještě několik měsíců, abyste si na tu myšlenku zvykl. Mužské těhotenství je křehčí než je tomu u žen a v této fázi často dochází k potratu, ale pokud u vás došlo k těhotenství jen díky vaší touze, pak to svědčí o velmi silné magii a domnívám se, že to riziko je ve vašem případě minimální. Přesto bych vám doporučovala sdělit tu novinu prozatím jen těm nejbližším, ovšem to je vaše rozhodnutí. Měl byste samozřejmě být přiměřeně opatrný. Nebudu prozrazovat váš konkrétní stav, ale sdělím některým učitelům, že je třeba určitých ohledů ve výuce vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu. Famfrpál bych vám nerada zakazovala, ale pokud ho budete provozovat, tak jen za přísných bezpečnostních podmínek. Stravujte se co nejpestřeji. Můžete – vlastně ve vašem případě musíte – i nadále mít sex, ale vystříhejte se nějakých extrémních praktik. A až budete mít pochvu, nedoporučuji provozovat styk tímto způsobem, má to jistá rizika…“

Severus vytáhl Harryho k sobě. Mladý čaroděj byl stále bledší a vypadalo to, že Poppyin proslov skoro nevnímá, Severus však bedlivě poslouchal, ač většina informací pro něj nebyla neznámá.

Teprve, když se s Harrym vrátil domů a když mu Harry v ložnici usnul v náručí, zasáhla Severuse myšlenka, že bude mít dítě. Do té chvíli se soustředil na myšlenku těhotenství jako na zdravotní problém nebo prostě jako na způsob ukončení kletby, ale těhotenství mívá jistý výsledek.

Dítě.

Budou mít dítě. A on, Severus Snape, bude otec.  

Severus byl náhle skoro tak vyděšený jako Harry. Ale věděl, že se musí rychle vzpamatovat. Pro Harryho, který vyrůstal jako mudla, bude dost těžké zvyknout si jen na tu myšlenku. Ostatně vyrovnat se s těhotenstvím a rodičovstvím v tak mladém věku je obtížné samo o sobě. Musí tu být hlavně pro něj.

A pro dítě.

Harry spal, stále trochu pobledlý a nepochybně psychicky vyčerpaný. Jak Severus sledoval unavené rysy jeho tváře, napadlo ho, jestli mu jejich dítě bude podobné. Bude to chlapec nebo děvčátko?

Poprvé od Poppyina šokujícího oznámení se k Severusovým rozbouřeným emocím přidala i radost.

A hned nato pocítil ještě o něco větší strach. Zatím bylo příliš brzy a mohlo se stát cokoliv – Severus znal statistiky ohledně mužského těhotenství.

Merline, ať je všechno v pořádku.

-)-)-)  

Sirius a Remus to vzali kupodivu dobře, ostatně měli na smíření s tou myšlenkou přes dva roky.

„Doufám, že nebude mít Snapeův nos,“ neodpustil si Sirius, když Harrymu pogratuloval. Remus na něj vrhl káravý pohled a Sirius podrážděně rozhodil rukama.

„Dobrá, Severusův nos.“

-)-)-)

Harry sám ovšem nemyslel na takové maličkosti jako nos. Věděl sice už delší dobu, že jednou bude v této situaci a dokonce už viděl na vlastní oči jiného muže, jak očekává dítě, ale doteď pro něj šlo o čistě abstraktní situaci. Realita ho zaskočila a trvalo mu několik týdnů, než si přestal připadat jako hříčka přírody.

Možná mu v tom paradoxně pomohlo, že ho celé dny trápily silné nevolnosti – díky nim mu pomalu docházelo, že to dítě je skutečné. A taky pak neměl tolik času dumat nad tím, jestli je normální.

Luna věděla o jeho těhotenství dřív, než jí to řekl – jednoho večera ho s tajemným úsměvem prostě objala a řekla mu, že miminko je silné a pod ochranou skřítčích víl. Hermiona mu nadšeně pogratulovala, začala studovat dostupnou literaturu o mužském těhotenství a u oběda ho vždy zásobila svými nejnovějšími poznatky. Harry někdy se smutkem v srdci přemýšlel o tom, co by asi na tuhle novinku řekl Ron. Možná už dokázal normálně fungovat, ale věděl, že mu Ron bude vždycky chybět, zvláště v takových chvílích. 

Pochopitelně netrvalo dlouho a Harryho tajemství přestalo být tajemstvím, což se při Harryho nevolnostech celkem dalo čekat. Následovala vlna zájmu, novinových titulků a šuškání za jeho zády, ale Harry už byl koneckonců na podobné věci celkem zvyklý, i když i teď míval chuť některé novináře uškrtit.

Severus byl nečekaně ohleduplný a snažil se zmírňovat jeho nevolnosti novými a novými lektvary. A když nic nepomáhalo, alespoň ho držel v náručí nebo byl u něj.

Harry si pomalu zvykal na myšlenku, že v sobě teď nosí nový život. A když začal cítit pohyby, prudce se zvýšila jeho starost o toho malého tvorečka. Dítě ještě ani zdaleka nebylo na světě, ale Harry už ho miloval.

-)-)-)

Trvalo ještě několik dalších dní, než mohl něžné vlnění jeho břicha cítit i Severus. Držel svou ruku lehce a opatrně na jemném vyklenutí břicha a s úžasem v očích se dojatě usmíval.

„Je to neuvěřitelné, viď,“ řekl tiše Harry.

Severus přikývl.

„Myslíš, že je to kluk nebo holka?“ Madam Pomfreyová by mohla pohlaví zjistit relativně snadno, u čarodějnic šlo o běžné kouzlo, ale u těhotných mužů se doporučovalo magické působení na dítě co nejvíce omezit a Severus i Harry se shodli na tom, že v tomto případě nejde o nic, co by bylo nezbytně nutné. Ani jednomu konečně příliš nezáleželo na tom, jestli se jim narodí dcera nebo syn.

„Nevím,“ pokrčil Harry rameny, „ale přemýšlel jsem… ještě jsme nemluvili o jménech. Teď jsem v půlce těhotenství, možná bysme mohli něco vymyslet. Taky se mě Hermiona nedávno ptala, jaké bude mít příjmení – říkala, že může mít obě.“

„Nechci, aby mělo dvě příjmení,“ řekl Severus prudce a stáhl ruku z teplé kůže Harryho břicha.

Harry se dotčeně zamračil. „Hele, já vím, že jsem mladší a…“

„Ty to nechápeš, Harry. Chci, aby mělo jen jedno příjmení. Potter.“

Harry otevřel pusu. Pak ji zase zavřel. Tohle nečekal. Myslí to Severus vážně?    

Jeho manžel si vzdychl.

„Můj otec i děd byli slabošští tyrani a opilci. A přitom byli přesvědčeni o tom, že jsou praví chlapi jako všichni Snapeové. Jak jsem později zjistil, tato obdivuhodná tradice se s rodinou Snapeů táhne už nějaký ten pátek – alkohol, násilí a týrání rodinných příslušníků. Mně bylo odjakživa dáváno najevo, že nejsem „pořádný Snape“, jak tomu říkali. Otec měl dvě sestry a děda jimi odjakživa pohrdal, protože to byly jen ženské, které se za někoho vdaly a rodily mu děti s jiným jménem – dělal, jako kdyby už do rodiny pomalu ani nepatřily. Ošklivě se vyjadřoval i o mé matce, protože po těžkém porodu nechtěla další děti. Mě toleroval jen proto, že jsem byl jediný, kdo mohl „zachovat rodinné jméno“ a zplodit další Snapey, kteří by se třeba vyvedli líp než já. Takže tu radost mu opravdu nehodlám udělat.“

„Aha,“ zamumlal Harry, trochu zaskočený tím citovým výlevem, „ale myslel jsem, že nemáš rád jméno Potter…“

Severus jen pokrčil rameny. „Tvůj otec byl sice rozmazlený nafoukaný spratek, ale pořád nebyl ani zdaleka taková lidská troska jako můj drahý tatíček A rodina Potterových má v kouzelnickém světě dobré jméno i zajímavou historii. Nevadí mi, když se tak budou jmenovat moje děti, zatímco rozhodně netoužím po tom, aby nesli jméno mého otce. Sám jsem před pár lety přemýšlel, že své příjmení změním – mohl bych si vzít matčino – ale už bych si asi těžko zvykal na jiné a navíc by tu byly různé praktické těžkosti.“

„Dobře,“ řekl Harry pomalu. „A co jméno? Myslím křestní.“    

Severusovi se zablýsklo v očích a na tváři měl náhle svůj charakteristický úšklebek.

„No,“ protáhl hedvábně, „když už příjmení ponese po tobě, možná bych měl já navrhnout jméno…“

-)-)-)

„Salazar!“ vyplivl Harry rozhořčeně. „Věřila bys tomu?“

„No… jsou i lepší jména,“ připustila diplomaticky Hermiona.

Harry na ni nevěřícně pohlédl.

„Lepší jména? Spíš není žádné horší! Navrhl jsem Jamese, ale Severus řekl, že jsem se asi zbláznil a že nehodlá obohatit svět o dalšího Jamese Pottera…“

„Musíš uznat, že chtít po něm, aby dal dítěti jméno po někom, kdo ho šikanoval, nebylo zrovna nejmoudřejší,“ podotkla Hermiona.

Seděli v křeslech u krbu ve společenské místnosti, která byla skoro poloprázdná, i když vyučování už dnes skončilo. Ale byl jeden z prvních opravdu teplých jarních dní a většina lidí si venku užívala pěkné počasí. Nebelvír měl navíc famfrpálový trénink. Harry ale zrovna netoužil sledovat, jak si všichni užívají létání, když sám hrát nemohl.

„Tak dobře, nebylo,“ připustil Harry, „ale co je špatného na tom, že bych chtěl pojmenovat dítě po svém tátovi?“

„Nic,“ vzdychla Hermiona, „ale zase, jestli to miminko bude mít příjmení po tobě… Vážně si myslím, že to bylo od Severuse moc hezké gesto a možná by bylo pěkné, kdyby měl aspoň větší slovo ve výběru křestního jména. A co holčička?“

„Severus chce něco tradičního a důstojného,“ odfrkl si Harry, „navrhl Rowenu nebo Morganu…“

„To přece není tak špatné.“

„Hm,“ zamumlal Harry. Po chvíli tiše dodal: „Líbila by se mi Lily…“

Hermiona mu položila ruku na rameno.

„Myslím, že je to od tebe pěkné, Harry, ale na druhé straně – nebylo by trošku nespravedlivé, kdyby dítě mělo příjmení po tobě a jméno po tvé matce? Co třeba po Severusově mamince?“

Harry zavrtěl hlavou. „Severus nechce dítě pojmenovat po nikom ze svých předků. Ale asi máš pravdu. To jméno pro holku by mi nevadilo. Rowena Potterová – to nezní tak hrozně, ne?“

„Ne,“ usmála se Hermiona a pak se pobaveně zasmála. „Tak to abyste neměli kluka, Harry…“

-)-)-)

Poslední týdny školy bylo už Harryho těhotenství znatelné i v hábitu a mluvící zrcadlo přesunuté do jejich nové koupelny mu každý den nadšeně gratulovalo. A přestože největší rozruch kolem jeho stavu už utichl, Harryho stále pronásledovaly zvědavé pohledy. S Hermionou se proto na zkoušky připravovali nejraději někde v ústraní, obvykle venku, protože celý červen vládlo krásné teplé počasí. Často s nimi sedávala i Luna, obvykle ponořená do četby podivuhodných knih nebo tiše snící.

Někdy vedli debaty o učení i o svých životních plánech. Hermiona se hodlala věnovat kouzelnickému právu. Luna měla před sebou ještě rok školy, ale pak chtěla znovu začít vydávat Jinotaj a taky absolvovat léčitelský výcvik.

Harry většinou na jejich dotazy jen krčil rameny. Nebylo to ani tak kvůli těhotenství, i když minimálně následujících pár měsíců a možná i let s žádným studiem nepočítal. Ale až bude dítě větší, jistě by to nebyl problém – ten byl spíše v tom, že vůbec netušil, co by měl dělat. Kdysi chtěl být spolu s Ronem bystrozorem, ale po válce a Ronově smrti ta představa už nebyla zdaleka tak atraktivní.

A po pravdě, víc než škola nebo budoucí zaměstnání Harryho trápila jiná věc. Jak se blížilo narození dítěte – což samo o sobě bylo poněkud děsivou vyhlídkou – blížil se i konec na něm ležící kletby. A to znamenalo, že Severus už s ním nebude muset být. Harry si sice nemyslel, že Severus za sebou hned po porodu bouchne dveřmi, ale někdy ho napadalo, jestli třeba postupem času Severuse neomrzí.

Alespoň si byl jistý tím, že jeho manžel bude možná přísný, ale dobrý otec. Věděl, že Severus rozhodně nechce následovat příklad svého zploditele a už teď projevoval veškerý možný zájem o blaho miminka. A taky se staral o Harryho, vařil mu vhodné posilující lektvary, masíroval bolavá záda.

A když spolu večer leželi v posteli, se Severusovou rukou jemně položenou na Harryho břiše, a vnímali někdy divoké pohyby jejich dítěte, Harry se prostě jen cítil šťastný.   

-)-)-)

Proč by někdo tak mladý jako Harry zůstával se svým starším nevrlým profesorem? Proč by nechtěl poznat i jiné muže, bezstarostné pohledné mladíky bez nepěkné minulosti? Proč by měl chtít zůstat s mužem, kterého si byl nucen vzít v patnácti?

Harry slavnostně ukončil školu, oslavil své osmnácté narozeniny a nadšeně nakupoval dětské oblečení. Severus se snažil být svému stále kulatějšímu manželovi oporou a navenek dával najevo jen nepředstírané těšení na miminko – samozřejmě patřičně uměřeně, nikdy by ho nikdo nepřinutil rozněžňovat se nad miniaturními ponožkami a čepičkami. Ale uvnitř ho užíraly černé myšlenky.

A pomalu v něm klíčila žárlivost na všechny hezké mladé muže, které Harry potkal či s nimi promluvil. Co když mu někdo takový Harryho odvede – teď, když už k němu Harry nebude vázán krutým poutem kletby?

Konec devětatřicáté kapitoly

< Kapitola 38       Kapitola 40 >

-)-)-)

Velmi děkuji za komentáře k předchozí kapitole Trule, weras, Bobině, Augustynce, chocholance, Abeque a sisi. Další kapitolu zveřejním opět do několika dnů - zbývají už jen dvě kapitoly a epilog :-)