Spřízněni kletbou - Kapitola osmá

Kapitola osmá

Později odpoledne se Harry na ošetřovně docela uklidnil. Když se Siriusem a Remusem probrali ty nejchoulostivější otázky – a opravdu mu to pomohlo – vedli pak spíš oddechový rozhovor na nejrůznější témata. Remus a Sirius ho nejspíš chtěli trochu odvést od myšlenek na večerní dění a Harry jim byl vděčný. Jenže pak ho přišla ještě zkontrolovat madam Pomfreyová, a to ho rychle vrátilo do nepříjemné reality.

Po zdravotní prohlídce Remus obsadil časové kouzlo a zjistil, že je půl páté. V pět by prý měli sejít do Velké síně na večeři. Nato Sirius náhle prohlásil, že před večeří musí ještě někam zaskočit a vyběhl ze dveří jako Tichošlápek.

Remus mu navrhl, že s ním zajde na nebelvírskou kolej, měl by tam mít všechny své věci přenesené od Dursleyových a měl by se převléct z nemocničního pyžama.

Převléct se na svou svatbu.

Harry nikdy na svatbě nebyl, ačkoliv Dursleyovi se jedné účastnili, když se vdávala kamarádka tety Petunie - šestiletý Harry strávil tehdy celý den u Arabelly Figgové. Ale už tenkrát věděl, že lidé svatbu oslavují, oblékají si pěkné oblečení a jí spoustu dobrého jídla.

No, ne že by mu dnes něco takového hrozilo. Asi je to tím, že tady není co oslavovat.

Co se nálady týče, skoro by to mohl být pohřeb, pomyslel si chlapec ponuře.

Tak jako tak, v pyžamu jít nemohl. Harry neměl moc pěkného oblečení a mudlovského už vůbec ne, ale konečně tohle byla kouzelnická svatba, takže s Remusem nakonec vybrali nejlepší nebelvírský hábit. Měl ještě společenský hábit, který si vzal na loňský vánoční ples, ale ten mu připadal slavnostní až příliš a navíc mu připomínal nešťastný turnaj. Napadlo ho ještě, že by se měl jít osprchovat, ale Remus podotkl, že už nemají moc času.

„Myslím, že osprchovat se klidně můžeš až v Severusových pokojích," dodal a vypadal přitom poněkud nepříjemně.

Harry vrátil společenský hábit zpátky do kufru a všiml si přitom učebnice lektvarů – okamžitě si tak vybavil všechny ty chvíle, kdy se mu Snape ve třídě vysmíval nebo ho ponižoval. Harry si byl najednou jistý, že stejně se bude chovat i v ložnici – posmívat se jeho nezkušenosti nebo něco podobného – a zachvátila ho naprostá panika.

„Já se bojím," najednou vzlykal do Remusových ošuntělých šatů jako malé dítě. Remus ho konejšivě hladil po zádech a Harry si na chvíli nesmyslně přál, aby Remus byl Smrtijed. Neuměl si sice představit mít s ním sex – jenže to neuměl ani v případě Snapea. A mohl si být aspoň jistý, že Remus by byl laskavý.

„Bude to v pořádku," řekl Remus jemně, když se Harry vzpamatoval a začal se omlouvat za své dětinské chování. „Jsem si jistý, že Severus není zlý člověk. Možná neměl rád rád tvého otce, ale kdysi… byl přítelem tvé matky. Nemyslím, že by ti někdy opravdu ublížil – už kvůli ní. A vím, že to nebude snadné, ale ty to zvládneš. Jsi statečný, silný kluk, zvládl jsi mnohem horší věci."

Harry přikývl a utřel si oči. Byl překvapený nečekaným odhalením – Snape a přítel Lily Evansové?

A proč o tom nikdy neslyšel?

„Přežil jsi spoustu let s Dursleyovými a vsadím se, že žít se Severusem nebude horší, navíc budeš mít pořád nás," pokračoval Remus a Harry opět přikývl. Když zvládl strýce Vernona a tetu Petunii, žít se Snapem zvládne taky, toho se tak nebál. Bál se spíš něčeho jiného.

Remus asi vytušil směr jeho myšlenek, protože ho poplácal po rameni a povzbudivě se usmál. „Harry… co se týče sexu, pamatuj si, že za několik let budeš volný. A dneska… je to i strach z neznámého, příště to pro tebe bude jednodušší. Vzpomeň si, co jsem ti říkal a zkus se uvolnit… když ti to pomůže, můžeš to považovat třeba za něco jako lékařský zákrok…. A kdoví, třeba to pro tebe bude příjemná zkušenost… když ne dnes, tak někdy později…"

To určitě, pomyslel si Harry a nevěřícně si odfrkl. Remus se pobaveně zasmál a v lehčím tónu dodal. „A nezapomeň, že kdyby bylo nejhůř, máš nás dva a my jsme pořád dva Pobertové se spoustou dobrých nápadů na žerty!"

Harry se usmál. „Děkuju," zašeptal a Remus zavrtěl hlavou a se smíchem mu rozcuchal vlasy, které se Harry předtím snažil pracně a bezvýsledně učesat. A Harrymu bylo náhle mnohem líp, má dva skvělé náhradní otce (nebo tak něco, ale tohle bylo, čím pro něj byli). Sirius byl báječný, ale Remus byl v některých situacích ještě lepší – měl v sobě uklidňující kvality, které Sirius občas poněkud postrádal – ostatně často potřeboval uklidňovat sám.

-)-)-)

Sirius přišel na večeři rozzuřený, i když se zjevně snažil krotit. Večeře byla dost trapná záležitost. Naštěstí jim skřítkové naservírovali úplně běžné menu - jak Harry znal Dobbyho, moc by ho nepřekvapilo, kdyby jim upekl několipatrový přezdobený dort s jejich líbajícími se postavičkami na vrcholu. K tomu bohudíky nedošlo, asi měl někdo v kuchyni víc rozumu, ale i tak Harry nervozitou sotva něco snědl - měl tak stažený žaludek, že každé sousto v něm zvedlo vlnu nevolnosti.

Snažil se myslet na Remusovy pádné a logické argumenty, ale přesto stačilo, aby pohlédl na svého profesora lektvarů a okamžitě ztratil chuť k jídlu. Změna byla ovšem v tom, že ho Snape místo výsměchu ignoroval. Harry se v tom snažil najít útěchu, ale moc to nepomáhalo. Stejně tak mu nepřidaly ani soucitné pohledy profesorky McGonagallové - věděl, že to myslí dobře, ale bylo to horší než lepší.

Obřad prožil Harry v jakémsi podivném oparu - nemohl uvěřit, že se tohle opravdu děje. Probral se z toho zvláštního stavu teprve, když ho Snape oslovil po obřadu.

Rozhlédl se po místnosti – úřednice odešla první, následoval Severus a Kingsley právě mizel v krbu. Albus a Minerva ještě mluvili tlumeným hlasem s Remusem a Siriusem. Když se k nim Harry přiblížil, oba zrovna zamířili ke dveřím na chodbu, ale zastavili se a chvilku na něj počkali.

„Harry, není to jistě, co sis představoval, ale někdy ty nejlepší věci vzejdou z těch nejhorších - a já doufám, chlapče, že spolu budete nakonec šťastní," popřál mu ředitel. Harry se na něj zamračil - to přece nemůže myslet vážně! Možná už je prostě moc starý nebo už ani neví, co je sex, pomyslel si neuctivě.

Jeho vedoucí domu se na něj smutně usmála a sklonila se k jeho uchu. „Odvahu, Harry," pošeptala mu a pak už byli oba pryč a Harry zůstal sám se svým kmotrem a s Remusem.

Bez přemýšlení se vrhl Siriusovi do náruče, ale naštěstí se tentokrát ovládal natolik, aby nezačal brečet.

„Zatraceně, Harry," zavrčel Sirius, „je mi líto, že ti nemůžu nijak pomoct. Kdybych tam mohl jít místo tebe…," otřásl se, „…no, pro tebe bych to udělal."

Harry se tomu musel usmát – tenhle výrok byl bezesporu důkazem, že Sirius ho měl opravdu rád, a to ho zahřálo někde uvnitř a dodalo mu sílu, aby se napřímil.

Remus se něj usmál svým klidným způsobem. „Budeme na tebe myslet, Harry. Možná bys mohl přijít zítra na Grimmauldovo náměstí na oběd, co říkáš?"

Harry přikývl a oba ho naposled objali. „Mám tě rád," pošeptal mu Sirius a Remus tiše dodal z druhé strany: „Hodně štěstí, Harry."

S posledním pohledem na jejich povzbudivé i smutné úsměvy vstoupil Harry do plamenů.

-)-)-)

Přistál na měkkém zeleném koberci, ale Snape se jeho nemotornému příchodu kupodivu vůbec nepoškleboval.

Harry se zvedal pomalu - neměl tušení, co teď budou dělat, co když Snape půjde rovnou do ložnice? Neměl vůbec pocit, že je na tohle připravený a přemáhal nutkání se otočit zpátky ke krbu. Ale možná by měl jít nejdřív do sprchy… to by mu ale Snape musel říct kam…

Jeho zmatené myšlenky přerušil Snapeův hlas.

„Vzhledem k tomu, že tady ode dneška budeš bydlet, Pottere, měl bych tě s mými pokoji aspoň trochu seznámit… Teď jsme v obývacím pokoji, jak sis jistě všiml…"

Pokoj byl velký a docela reprezentativní – teď, když jejich „manželská povinnost" byla na chvíli odložena, Harry se uvolnil a se zájmem se rozhlédl. Místnost byla každopádně mnohem příjemnější, než by si kdy představoval, laděná v zelenohnědé a obdélníková. V čele místnosti – uprostřed kratší stěny - se nacházel krásný starožitný krb, z něhož vystoupil, naproti byly vstupní dveře z chodby. Vedle těchto dveří byl v rohu druhý menší krb s dvěma malými křesílky. S praskajícím ohněm a koberečkem pod křesílky to bylo velice útulné zátiší. Proti většímu krbu, kde teď stáli, stál stolek s několika velkými, pohodlným ušáky. Uprostřed místnosti se nacházel jídelní stůl, stěny byly lemovány knihovnami a gobelíny zdobenými výjevy z kouzelnické historie. Možná měly spolu s krby nějakou zásluhu na tom, že tady bylo příjemně teplo.

Snape mávl rukou ke dveřím ve stěně po jejich levé ruce.

„Tady mám pracovnu s knihovnou a laboratoř – tam máš vstup bez mého doprovodu zakázaný, už proto, že by to nebylo bezpečné. Také tam nechci být rušen, přirozeně kromě naléhavých důvodů. V tom případě zavoláš Tibby, ona zná heslo. Tibby!"

S hlasitým prásknutím se objevila malá domácí skřítka – Harry už viděl domácích skřítků dost, ale přesto byl překvapený jejím vzhledem a hlavně účesem – chloupky na vrcholku hlavy měla zelenou mašlí svázány do jakési malé palmy, byla nezvykle čisťounká a upravená, kolem pasu hnědou zástěrku se světle zelenými puntíky.

Stvoření se uctivě uklonilo. „Dobrý den, pánové! Co potřebujete od Tibby?"

„Tibby, tohle je můj manžel Harry Potter. Bude tu teď žít se mnou, může si tě zavolat stejně jako já. Nemáš hlad, Pottere?"

Zaskočený otázkou Harry zavrtěl hlavou a Snape si zamračeně přeměřil jeho postavu.

„U večeře jsi toho moc nesnědl. No, pro jistotu… Tibby, přines do kuchyně pár sendvičů a nějakou dýňovou šťávu. Dej na to trvanlivé kouzlo, můžeme to kdyžtak sníst ráno."

Tibby přikývla, popřála pánům dobrou noc a zmizela.

„Kuchyň je támhle za tím závěsem – je to kouzelný závěs, kterým můžeš projít, jako by tam nic nebylo," ukázal Snape na pravou stranu vepředu. „Pak vidíš troje dveře, první jsou do mé ložnice, druhé do koupelny a třetí, tady v rohu, do tvého pokoje."

Snape se na chvíli odmlčel. Kdyby to nebyl jeho obávaný profesor lektvarů, Harry by si pomyslel, že je nervózní.

„Zítra můžeme probrat nějaké další podrobnosti týkající se našeho soužití… pokud tedy nemáš nějaké otázky…"

Harry opět jen zavrtěl hlavou. Měl na jazyku „Ne, pane", ale pak se zarazil – jak by teď měl Snapea oslovovat? Všiml si, že Snape mu tyká, ale pořád mu říkal Pottere – nevěděl, co si z toho má vybrat. Každopádně, „pane" nebo „pane profesore" se mu nezdálo vhodné – vzhledem k tomu, že za chvíli… nemysli na to!

„Dobrá. V tom případě…," Snape se zhluboka nadechl a pohlédl na hodiny nad krbem, „možná bys mohl jít do svého pokoje a vybalit si věci. Já půjdu do koupelny… je mezi našimi pokoji a je průchozí. Teď je půl sedmé, v sedm budeš mít koupelnu prázdnou, pokud ji chceš použít. A sejdeme se přibližně za hodinu v mé ložnici. Máš nějaké námitky?"

Harry jich měl hodně, především proti celé téhle situaci, ale ten zatracený parchant Voldemort mu zrovna nedal moc na výběr.

A tak zase jen zavrtěl hlavou. Připadal si jako nějaký natažený strojek a náhle na něj dolehla podivnost té situace. Ale nemohl s tím prostě nic dělat. Vzpomněl si na to, jak se v minulém školním roce dostal do turnaje – taky by v něm raději nebyl. Nechtěl čelit drakovi nebo se ocitnout na hřbitově - ale když už byl v tom, nezbylo mu než bojovat nebo se přes to nějak přenést. S povzdechem proto zamířil ke dveřím svého nového pokoje.

Na prahu se překvapeně zastavil.

Konec osmé kapitoly

< Kapitola 7       Kapitola 9 >

-)-)-)

Opět díky moc za všechny komentáře, které vždycky potěší :-) Jinak - vím, že tahle kapitolka možná zklame, pořád ještě žádná pořádná svatební noc :-) , ale nebojte se, už to nebude dlouho trvat. Možná se vám to může zdát hodně pomalé, ale plánuju psát dál a po několika dalších kapitolách se už tempo vývoje zrychlí :-) - vím, že takhle bych se k epilogu dostala tak v kapitole 1000 a tolik jich určitě psát nehodlám :-)

A pro ty, kdo se těšili na nějaký sex - zveřejnila jsem malý překlad, který by mohl trošku zmírnit vaši frustraci :-)