Spřízněni kletbou - Kapitola osmatřicátá

Kapitola osmatřicátá

Harry neměl vůbec nic proti tomu strávit ráno svých narozenin pomalým milováním, ale po předešlé vášnivé noci to pro jeho zadek byla poslední kapka.

„Kruci,“ zamumlal, když z něj Severus opatrně vyklouzl.

Jeho manžel vypadal trochu provinile a rychle použil léčivé kouzlo.

„Měl jsi něco říct, Harry,“ řekl vyčítavě.

„Ne… chtěl jsem to,“ ujistil ho Harry, „nemilovali jsme se skoro týden…“

Severus se zamračil.

„To není pravda. Nebo snad myslíš, že sex musí nutně znamenat proniknutí?“

„No, kletba přece…“ začal Harry trochu nejistě.

„K čertu s kletbou. A víš přece, jaký byl její původní účel. Nicméně, když už jsme u toho – napadlo mě, jestli bys někdy nechtěl otočit naše role.“

Harryho tvář odrážela nejdřív zmatek a pak šok. Potom se nadzvedl na loktech.

„Ty myslíš…“

„Ano, přesně TO myslím. Vidím, že jsi ztratil řeč.“

Mladík se díval na Severuse uvolněně roztaženého na zádech. Pomalu natáhl ruku a jemně přejížděl prsty přes ostře řezanou tvář. Severus klidně ležel, nasycený jejich předchozím milováním. Nikdo ho takhle nezná, pomyslel si Harry. Napadlo by mě před dvěma lety, že ho někdy uvidím takovým způsobem? Ale on je taky jenom člověk… a není to, jako kdyby mě nikdy nenapadlo, jaké by to bylo být v něm. Jen jsem měl dlouho pocit, že by to bylo divné. A trochu ho mám i teď. Ale před dvěma lety mi přišlo divné a nepředstavitelné i to, že bychom vůbec měli sex…

„Harry?“ zeptal se tiše Severus.

Bylo vlastně docela symbolické, že se ho Severus zeptal právě dnes. V kouzelnickém světě se právě stal plnoletým, dospělým čarodějem. A kromě toho… byl zvědavý. A nadržený.

Přesto se začervenal a znělo to dost rozpačitě, když zamumlal: „Chtěl bych… tedy jestli ti to nevadí…“

„Vadí. Strašně. Ale obětuju se. Myslím, že to i přežiju,“ řekl Severus sarkasticky. A s pobaveným úšklebkem ho vytáhl na sebe a políbil ho s nečekanou dychtivostí.  

-)-)-)

„Pospěš si,“ poháněl ho Severus.

Harry na něj zvědavě pohlédl.

„Někdo na nás čeká?“

„Vlastně ne… ale jsem zvědavý, co řekneš na můj dárek. Podej mi ruku, musíme se přemístit.“

Přemisťování Harrymu pořád nedělalo moc dobře, ale když se rozhlédl po známé zelené louce se třemi domy, převládla nad lehkou nevolností zvědavost.

„Proč jsme tady? Remus a Sirius přece přijdou na mou oslavu.“

Jeho manžel vypadal náhle nejistě. „Koupil jsem nám tu dům.“  

„Dům. Vedle Siriuse a Remuse,“  řekl Harry nevěřícně a zíral na Severuse natolik šokovaně, že starší čaroděj najednou pocítil jistou úzkost. Byl to opravdu dobrý nápad?

„Myslel jsem…“ začal Severus, ale zmlkl, když si všiml Harryho výrazu.

Harry měl v očích slzy a pak se mu nečekaně a prudce vrhl kolem krku.

„Děkuju, děkuju, děkuju,“ šeptal a zasypával ho polibky.

-)-)-)

Oslava se konala odpoledne před domem na louce.

Byli tu všichni Harryho kamarádi. Hermiona, kterou skoro nepoznal s čerstvě ostříhanými krátkými vlasy. Fred, George a Bill Weasleyovi přinesli omluvy i dárek od svého bratra Charlieho, který nemohl dorazit. Všichni našli druhý domov na Grimmauldově náměstí, kde Harry při jejich návštěvách blíže poznal i oba starší bratry. Zjizvený a kulhající Bill dorazil i se svými partnery Fleur a Chrisem. Harryho nijak nepřekvapilo Fleuřino vzdouvající se břicho – věděl, že dítě by se mělo narodit za několik týdnů – ale šokovalo ho jemné a nezaměnitelné vyklenutí rýsující se pod Chrisovým tričkem.

Dorazila i Luna s třešňovými náušnicemi a s velkým darem a Harry při pohledu na krabici netradičního tvaru pocítil jisté znepokojení, protože Luniny dárky bývaly stejně originální jako ona sama. Harry a Hermiona se s ní sblížili po tragédii Weasleových. Luna tehdy truchlila pro Ginny podobně jako oni pro Rona. Krátce poté ztratila otce a stejný den byla napadena i rodina jejího strýce. Přežila jen Lunina teta a společně našly útočiště v domě Blackových.

Samozřejmě nechybělo ani několik Harryho spolužáků z Bradavic a jejich noví sousedé, Rosmerta se svým manželem Ludem.

Tibby s Dobbym se překonali a jídlo bylo výborné. Obsluhovali je spolu s pozoruhodně zdvořilým Kráturou, který měl pro Harryho velkou slabost od doby, kdy ho Harry o Vánocích obdaroval a přivedl ho svým gestem k slzám. Sice od té doby začal pozvolna vycházet i se Siriusem a Remusem, ale Harryho nadále neskrývaně zbožňoval – ještě víc než Dobby, což bylo poněkud zneklidňující. Nedávno se ho dokonce nesměle zeptal, zda by se mu mohlo dostat té cti, že by jeho hlavu po smrti zavěsili v Harryho domě. Harrymu dalo hodně práce vysvětlit mu své odmítnutí tak, aby scvrklého starého skřítka neurazil. 

Když se Harry rozhlédl kolem sebe, uvědomil si, že se vlastně cítí šťastný – i když vždycky bude mít v srdci jedno prázdné místo.

A Severusův dar ho nesmírně dojal, i když netušil, kde na to Severus vzal peníze. Musí se ho večer zeptat. A kdy se vlastně budou stěhovat? Harry miloval Bradavice, ale vlastní dům – to bylo ještě mnohem lepší. Dům sice nebyl úplně zařízený, ale i tak se už zdál připravený k okamžitému nastěhování. Jenže Severus neříkal nic o tom, že by v něm už dnes nebo zítra měli spát…

A bude žít vedle svého kmotra a jeho partnera, kteří mu poslední roky byli náhradními rodiči.

Harry věděl, že většina mladých lidí jeho věku se od rodičů snaží spíš odstěhovat, ale on nikdy neměl rodinu a navíc Sirius s Remusem nebyli zrovna typičtí rodiče.

A to, že pro něj Severus udělal něco takového – navzdory svému pořád poněkud napjatému vztahu se Siriusem… vypovídalo to o jeho lásce k Harrymu mnohem víc než jakákoliv slova.

Mladík pohlédl na svého manžela, který seděl naproti s rezervovaným výrazem, který by leckdo označil za zamračený nebo mrzutý, ale Harry už znal svého manžela lépe.

„…myslím, že s těmito znalostmi byste jistě mohl vykonat zkoušku u evropské asociace, pane Weasley,“ sděloval právě Fredovi Weasleymu, který mu zdvořile naslouchal. Snažil se v poslední době získat oficiální certifikát ohledně výroby lektvarů, protože jeho a Georgeův obchod s žertovnými předměty prosperoval a oni hodlali rozšiřovat sortiment. 

Severus zachytil jeho pohled a věnoval mu malý úsměv, tak nepatrný, že ho pravděpodobně nikdo jiný nezaregistroval, ale Harryho zahřál u srdce.

S prodlužujícimi se stíny a přibývajícími vypitými lahvemi byla atmosféra na louce stále veselejší. Byla ta rozhodně nejlepší oslava narozenin, jakou kdy Harry zažil (ne že by jeho „oslavy“ u Dursleyových byly velkou konkurencí) a Harry si ji náležitě užíval.

A občas, když zrovna s nikým nemluvil, jeho pohled sklouzl k Billovu tmavovlasému partnerovi Chrisovi a hlavně k tomu malému zaoblení jeho břicha. Mladý usměvavý kouzelník, jen o pár let starší než Bill, občas bezděčně a ochranitelsky sjel rukou na ten malý výstupek.

Chris byl první těhotný muž, kterého Harry viděl a byl jím nečekaně a trochu proti své vůli fascinován.

Se Severusem se nakonec dohodli na jistém kompromisu. Severus chtěl dítě hned, Harry nejdříve za rok, budou se tedy „snažit“ od února příštího roku. Ale tak jako tak, když všechno půjde dobře, nemělo by trvat dlouho a Harry sám bude těhotný. A i když ho to pořád spíš děsilo a stále si úplně nemohl zvyknout na tu myšlenku, teď při pohledu na Chrise náhle měl i jiné pocity. Jaké by to asi bylo…

„Bude ti to slušet,“ řekla Luna, která se náhle objevila vedle něj. Harry zčervenal a odtrhl od Chrise oči. Právě k němu přistoupil Bill, objal ho a něžně rukou pohladil oblinu jeho břicha. Fleur stála opodál a pozorovala je s lehkým a měkkým úsměvem.

-)-)-)

„Nebylo to moc drahé?“ zeptal se Harry na otázku, která ho trápila celé odpoledne, když se konečně po vydařené oslavě dostali do ložnice.

Severus zavrtěl hlavou. Stál u dveří a pomalu rozepínal svůj slavnostní hábit.

„Prodal jsem dům po svých rodičích. Měl jsem štěstí, že se tam bude stavět, ceny pozemků tam nedávno prudce stouply. Navíc jsem během předchozích let dost našetřil, učitelé v Bradavicích jsou celkem slušně placeni a neměl jsem velké výdaje… A ne, vím, co se chystáš navrhnout, nemusíš mi nabízet část svého dědictví…“

Harry se nespokojeně zamračil, ale nechal to být. Vrtalo mu teď hlavou něco jiného.

„Takže se budeme stěhovat z Bradavic?“

„Vlastně si o tom musíme promluvit.“ 

Severus už byl nahý, ale do postele se uložil s náhle vážným výrazem, který Harryho trochu znepokojil.

„Chci přestat učit.“

Jako loajální manžel měl možná Harry říct něco jako „Opravdu?“, ale ve skutečnosti ho nejdřív ze všeho napadlo „Díkybohu.“

„To je… dobrý nápad,“ řekl místo toho diplomaticky.

Severus se ušklíbl.

„Ty mě nebudeš přesvědčovat, že je to pro Bradavice velká škoda?“

„No,“ Harry se naoko vážně zamyslel, „myslím, že děti tady budou vážně smutné. Zvlášť Nebelvír. Nejspíš vyvěsí černý prapor nebo tak něco.“

„O tom nepochybuji.“ řekl Severus suše.

Harry se zasmál, ale Severus už pokračoval.

„Nicméně, slíbil jsem Minervě, že zůstanu, dokud nesežene nového učitele lektvarů. Ideálně by měl být i novým vedoucím Zmijozelu, takže to bude nejspíš chvíli trvat.“

Mladík svraštil obočí.  

„Není to dobré místo?“

„Je. Ale pozice hlavy koleje vyžaduje bydlet zde v Bradavicích a také by to měl být někdo bezdětný nebo starší s odrostlými dětmi. Mít všechny příslušné zkoušky z lektvarů není zase tak jednoduché a když se k tomu musí splnit i ty další podmínky…“

„Počkej,“ přerušil ho Harry, „v Bradavicích nemůžeš učit, když máš děti?“

„Samozřejmě, že ano. Vidím, že jsi na rozdíl od tvé kamarádky nečetl Historii Bradavic…“

Jeho manžel trochu provinile zrudl, ale ani se nepokusil hájit.

„Bradavice nabízí všem svým vyučujícím i jejich rodinám ubytování, ale učitelé nemají povinnost zde žít. Ve skutečnosti většina učitelů, ať už s rodinami nebo bez nich, má své domovy a po vyučování se obvykle pomocí krbu vrací domů…“

„Myslel jsem, že učitelé tady většinou nemají děti…“

„Většinou mají,“ opravil ho Severus, „například profesorka Vectorová má hned tři, Minerva už je babička…“

„Profesorka McGonagallová?“ Harry vypadal ohromeně.

„Ano. Patří k těm, kteří tu bydleli i s rodinou. Její manžel zemřel za první války s Voldemortem a děti, Athena a Theo, teď žijí i pracují v zahraničí.“

„Aha. Ale říkal jsi…“

„Nech mě domluvit. Pro hlavy kolejí, ředitele a školní léčitelku platí jiná pravidla. Vedoucí kolejí tu musí být pro své studenty neustále a kromě prázdnin patří k jejich pozici tady bydlet. A protože je to práce časově velmi náročná a víceméně celodenní – v podstatě jsi pro desítky studentů něco jako náhradní rodič – nedoporučuje se mít malé děti. Není to zakázáno a už tu v historii bylo pár výjimek, ale obecně to většinou nefunguje.“   

„Takže se budeme stěhovat, až ředitelka najde nového mistra lektvarů.“

„Ano. Ostatně dům ještě potřebuje nějaké úpravy.“

Harry se posunul k Severusovi a pomalu přejel rukou po jeho hrudníku, od chladem ztvrdlých bradavek až k jizvě na břiše.

„A když nebudeš učit…“

„Zajímá mě výzkum. Nikdy jsem nechtěl učit, byl jsem k tomu v podstatě donucen okolnostmi a myslím, že se oba shodneme, že jsem nebyl zrovna ideální učitel…“

Harry si jen odfrkl.

„Jo, to bych řekl.“ Jeho ruka si pohrávala s chloupky na Severusově břiše. „Budeš teď zkoumat lektvary?“

„Lektvary, kouzla…“ Severus pokrčil rameny. Ve skutečnosti si ještě nebyl úplně jistý, ale nepochyboval, ž přijde na něco, co mu bude vyhovat mnohem víc než učení hloupých, drzých a líných spratků – a konečně i než učení těch zřídka viděných spratků chytrých a pracovitých. Peníze ho naštěstí minimálně pár měsíců nebo spíš let trápit nemusely.

Ale nemyslel si, že to bude problém. Byl schopný čaroděj s bystrou myslí a už v mládí dokázal přijít na nová zaklínadla.   

Téhle budoucnosti se nebál.

Zívl a uvolněně složil hlavu na polštář.

„Dobrou noc, Harry.“

-)-)-)

Po pár měsících od konce války, když už ta nejhorší bolest ze ztráty Rona a dalších byla pryč, se Harrymu zdálo, že život nikdy nebyl lepší.

Především byl pochopitelně pryč ten bastard s hadí nebo spíš prasečí tváří. Harry se cítil jako náhle propuštěný vězeň, který už za sebou nemusí tahat těžkou kouli na noze a může konečně vyjít z temné cely a podívat se na oblohu.

Dokonce i studium ho teď vcelku bavilo – v posledním ročníku se výuka hodně zaměřovala na praxi nebo na kreativní využití kouzel v běžném životě. A zařizování jejich nového domu bylo ještě lepší. V listopadu přestal Severus učit a konečně se přestěhovali i s Tibby, Dobbym a jejich rostoucím potomstvem. Harry mohl vzhledem ke kletbě žít se Severusem místo v Bradavicích a poprvé se cítil, jako kdyby měl opravdový vlastní domov. A bylo skvělé mít vedle Siriuse s Remusem – Harry prožil většinu života bez rodiny a teď si ji mohl konečně užít.

Remus, Sirius a Severus spolu celkem vycházeli, i když se nedalo říct, že by Severus vyhledával společnost bývalých Pobertů nebo naopak.

Vánoce byly po dlouhé době nejen bílé, ale konečně opravdu radostné.

A když na návštěvu dorazili všichni zbývající Weasleyovi, Harry si nemohl pomoci, ale musel sledovat Billa, Chrise a Fleur s jejich malou Annette a Darrenem.

Chrisův a Billův biologický syn byl ještě úplně maličký a Harry, který měl v podstatě nulové zkušenosti s malými dětmi, se nejprve vyděsil, když mu Bill klidně položil to droboučké stvoření do náruče. Pořád ho jímala spíš hrůza při představě, že za pár měsíců by sám mohl čekat dítě, ale s malým Darrenem v náručí se ta vyhlídka už nezdála tak strašná. Harry chtěl koneckonců vždy svou vlastní rodinu.

A večer, když se Severusem odpočívali po milování, ho najednou napadlo, že by vlastně bylo úžasné mít dítě, které by bylo spojením jeho a Severuse.

Ta představa byla fascinující. Severus už spal, ale Harry s rukou položenou na břiše si zkusil představit, že by tam rostlo JEJICH dítě.

Pořád to bylo děsivé a divné, ale teď tu představu poprvé provázela i touha.

-)-)-)

„Severusi?“

„Harry?“ Hlava v krbu vypadala znepokojeně. „Stalo se něco? Proč jsi v nemocnici?“

„Asi by bylo lepší, kdybys dorazil sem, Severusi,“ řekla madam Pomfreyová.

Severus vystoupil z krbu za pár vteřin a jemně objal svého manžela sedícího nepřirozeně klidně na židli. Vypadal šokovaně. Lékokouzelnice stála vedle něj s hůlkou v ruce.

„Co se děje? Harry? Je to zase otrava?“

„Já…“ začal Harry. Nadechl se. „Jsem…“

Harry to zjevně nebyl schopný říci a Severusovo znepokojení dostoupilo vrcholu.

„Harry…“

Madam Pomfreyová už se na to nemohla dívat.

„Severusi, pan Potter čeká dítě.“

Konec osmatřicáté kapitoly

< Kapitola 37       Kapitola 39 >

-)-)-)

Velmi děkuji za komentáře k předchozí kapitole Trule, chocholance a sisi. Další kapitolu zveřejním opět do několika dnů.