Spřízněni kletbou - Kapitola pátá

Kapitola pátá

Poppy Pomfreyová tiše ukázala rukou, když na ošetřovnu vběhl velký a udýchaný černý pes – ten pak rychle zamířil k lůžku, kde už seděl Remus Lupin a sledoval spícího černovlasého chlapce.

Pes se u postele bleskově přeměnil v člověka a ten se pokusil urovnat si trochu vlasy i oblečení, než se posadil na druhou stranu širokého lůžka. Po obědě ve Velké síni Sirius Black prostě potřeboval na chvíli ven, vyběhat aspoň částečně svou frustraci – po trojím oběhnutí bradavického hradu se opravdu cítil o něco lépe, ale rozhodně nebyl smířený se situací.

„Zatraceně, Remusi," zamumlal po chvíli a jemně uhladil chlapcovy neposedné vlasy, „podívej se na něj – proč to musí být vždycky on? Je to ještě kluk, měl by hrát famfpál a psát domácí úkoly... a maximálně přemýšlet, kdo se mu líbí... nebo se s někým líbat na Astronomické věži, ale ne tohle…"

Remus s povzdechem přisvědčil.

„Já vím," souhlasil, „ale než se Harry vzbudí… Brumbál má pravdu, musíš se trochu ovládat, co se týče Severuse… rozhodně tím Harrymu nepomůžeš."

Sirius zachmuřeně přikývl. „Budu se snažit…. Jenže mám opravdu strach, víš. Pro Harryho by to bylo obtížné tak jako tak… ani si není jistý, jestli se mu líbí kluci nebo holky, nikdy nikoho nepolíbil… A najednou je nucený mít sex a ještě ke všemu s někým, koho nenávidí… a co je horší, kdo nenávidí jeho. Co když mu ten bastard ublíží?"

„Nemyslím si, že Severus je krutý člověk," nesouhlasil Remus, „pochybuju, že by chtěl Harrymu úmyslně ublížit… i když to neznamená, že nemám strach. Ale jsem si jistý, že ani pro něj to nebude snadné, představ si, že bys na jeho místě byl ty…"

Sirius se bezděčně otřásl.

„Navíc o tom musíš přemýšlet tak, že tím Harrymu zachrání život – pokud by tady nebyl, Harry by byl odsouzen k smrti. Musíme jen doufat, že vše půjde dobře, že to bude fungovat tak, jak Albus, Minerva a Severus tvrdí… ačkoliv se zdá, že si tím jsou docela jistí. A taky to není navždycky. Pokud Harry zvládne tohle a pokud... pokud přežije válku, měl by být za pár let svobodný. Věřím, že bude mít ještě dost času… na všechno."

Oba chvíli mlčeli, ponoření v myšlenkách. Pak promluvil Sirius a jeho hlas byl tichý, ačkoliv nebylo třeba šeptat.

„Asi máš pravdu, ale já se nemůžu zbavit představy, že jsem mizerný kmotr. Když si mě James a Lily vybrali, byl jsem pyšný na tu čest a víš, že jsem to bral vážně, s válkou kolem nás to ani jinak nešlo. Oba byli určitě přesvědčení, že pokud se něco stane a já budu naživu, postarám se o Harryho co nejlíp, aby měl šťastné dětství, aby byl v bezpečí… měl jsem ho chránit, měl jsem tam být vždycky pro něj… a jak to dopadlo."

Remus chtěl něco říct, ale Sirius zavrtěl hlavou a hlasitěji a zoufaleji pokračoval.

„Honil jsem se za tou všivou krysou a skončil v Azkabanu, zatímco Harry vyrůstal zanedbávaný a nemilovaný… moc nám toho o svém dětství neřekl, ale můžeme si toho hodně domyslet. Když jsem se objevil, kvůli mně ho ohrožovali mozkomorové a místo abych se já postaral o něj, musel mě zachraňovat on. Pak se dostal do toho zatraceného turnaje a Ty-víš-kdo ho unesl a málem zabil… a teď? Opravdu skvělá kmotrovská práce… a nemůžu mu vůbec pomoct…"

„Siriusi," Remus nátáhl ruku ke svému partnerovi, „víš, že to nebyla tvoje vina, nic z toho. Udělal jsi pár chyb, ale nezasloužil sis, co se stalo. A můžeš… můžeme Harrymu pomoct tím, že jsme s ním, že tady budeme pro něj."

Sirius nešťastně přikývl a po chvíli smutně řekl: „Není to fér. On je Chlapec, který přežil, kvůli tomu zatracenému proroctví a všemu s Voldemortem už si prožil tolik… Ale myslel bych si, že aspoň… tenhle aspekt života bude moci prožít podle svého, že bude moci svobodně zkoumat svoje možnosti, vybrat si... Víš co myslím… první polibky, první láska, všechno tohle. Jak mu to máme říct?"

-)-)-)

V magickém kómatu nemohl mít Harry žádné sny – pomalu se nořil ze tmy, aby se jeho oči otevřely s pohledem na známý bílý strop ošetřovny.

Co tady dělá? Byl to famfrpál? Ne, byl přece u Dursleyových… Cítil, že ho někdo drží za ruku, když se trochu natočil, rozpoznal obrysy svého kmotra a rázem se mu všechno vybavilo – Voldemort, bystrozorové… z druhé strany postele musel sedět Remus, ale co ostatní, jsou v pořádku? Byli tam zranění….

„Siriusi," zamumlal a posadil se, aby se mohl natáhnout po brýlích, ale to už mu je Sirius podával a konečně pořádně viděl. Cítil se nějak slabší - unavenější, ale jinak v pořádku, jenže Sirius ani Remus se netvářili moc šťastně.

„Skvělé, že jsi vzhůru," řekl Sirius s hraným veselím, „jak jsi na tom?"

„Dobře, jen trochu unavenější, myslím… jsou všichni v pořádku?"

„Byla tam dvě zranění, ale nic vážného," odpověděl Remus.

Ve vzduchu viselo něco zlověstného.

„Hm," Harry byl trochu nejistý, něco určitě nebylo v pořádku, „já se cítím docela dobře, kdy mě pustí z ošetřovny? Nemusím se už vrátit, ne? Brumbál říkal, že po narozeninách můžu být s vámi – ale jestli se vám to nehodí…," odmlčel se. Možná prostě nechtějí, aby byl zbytek prázdnin s nimi, věděl, že jsou pár a žijí spolu jen pár měsíců, jen by jim překážel…

Sirius a Remus si vyměnili pohled.

„Harry," Remus byl vážný, „všichni jsou v pořádku – s výjimkou tebe. Pamatuješ si, že tě Ty… Voldemort proklel?"

Harry přikývl. Došlo mu, že v tom bude ten problém. Taky si vzpomněl, jak se včera najednou začal cítit slabý jako kotě, než mu madam Pomfreyová s vážným výrazem dala na ošetřovně nějaký lektvar s tím, že potřebuje pořádně spát.

Kletba… Nebyl tak naivní, aby si myslel, že Voldemort použil něco jako to, co používal Malfoy při jejich přestřelkách na chodbách Bradavic, muselo to být něco mnohem horšího, něco temného a neodvolatelného.

„Umřu?" zašeptal.

„Ne, Harry," ujistil ho Sirius. „Neumřeš, jen… tvůj život se změní…" Odmlčel se, jako by nevěděl, jak dál a Remus pokračoval.

„Harry, to prokletí tě mělo buď zabít nebo tě donutit připojit se k Voldemortovi…"

„Ale… já… nikdy bych se k němu nepřipojil, tak jak…"

„Harry, ředitel školy, tvoje vedoucí domu a Severus Snape strávili celou noc hledáním řešení a nakonec našli jedinou cestu, jak tě zachránit. Nebude to snadné, ale věř nám, jiné řešení opravdu není a navíc není moc času, nejpozději do několika dní bys byl mrtvý, takže musíme jednat hned, už dneska… Určitě sis všiml, že jsi slabší, magické kóma ten proces na chvíli zastavilo, ale to se dá bez rizika použít jen krátce…"

Pořád se tomu vyhýbali, musí snad někoho zabít nebo mučit? Co to může být tak hrozného?

„Takže… co musím udělat?"

Přišla chvíle pravdy. Sirius mu soucitně stiskl ruku a Remus začal mluvit.

„Vynechávám některé podrobnosti, ale v zásadě jde o problém sdílení magie... dost speciálního sdílení magie - kletba vyžaduje, aby... sis Voldemorta vzal, žil s ním, měl s ním pravidelně sex a nakonec zřejmě dítě. Ale nejspíš Voldemort nechtěl přímo tohle... nicméně kdyby sis chtěl třeba jen zachránit život a udělal to, jistě by našel nějakou cestu, jak tě dostat na svou stranu a těžit z tvé magické moci..."

Harry měl pocit, že se ještě neprobudil. Tohle by ho nikdy nenapadlo... sex s Voldemortem?!

Přinutil se poslouchat dál, jak Remus pokračoval ve vysvětlování.

„... jinak jsi měl zemřít, ale našli jsme určitou … kličku. Vzhledem k fungování magie a k propojení Ty-víš-koho s jeho Smrtijedy, místo Voldemorta to může být i někdo, kdo nese Znamení zla. Jedinou možností je tedy …profesor Snape."

Harry zbledl.

„Děláte si legraci? Siriusi, je to vtip, viď, je to…"

Sirius zoufale zavrtěl hlavou. „Ne, Harry, není to vtip. Je mi to tak líto, štěně…"

Harry se teď začal třást a otočil se k Remusovi.

„Jestli to chápu dobře… tak ještě dneska si musím si vzít Snapea a mít s ním sex? A potom s ním musím bydlet... a spát... a mít s ním dítě? Je to pravda?"

Prosím, řekněte mi, že není, že to chápu špatně...

Oba ale nešťastně přikývli.

"Siriusi... Remusi, to přece nemůžu udělat... Nesnáším ho a on... nenávidí mě. Já nemůžu... Myslím… myslím si, že bych byl radši mrtvý."

Konec páté kapitoly

< Kapitola 4       Kapitola 6 > 

-)-)-)

Děkuji moc za všechny komentáře! A na jejich základě pár odpovědí - ano, jde to docela pomaloučku, ale ona je to v podstatě taková povídka o jednom dni...  Nechtěla jsem psát stručně stylem: A pak mu Remus vysvětlil, co musí udělat a Harry se vyděsil. Konečně - dají se napsat celé tlusté knihy odehrávající se v jednom dni :-) Ale nemusíte mít strach, že skončím tady - mám načrtnutých pár kapitolek až... ano, k naplnění manželství :-) Jen pak nevím přesně, kam dál... tohle totiž měla být původně jednorázovka a trošku jsem se rozjela. No, uvidím. Každopádně, všechny komentáře jsou vítány a další kapitolka by měla být do tří dnů...  Sirius a Remus budou vysvětlovat Harrymu mužské těhotenství a sex :-)