Spřízněni kletbou - Kapitola šestnáctá

Kapitola šestnáctá

„Už jsem myslel, že se ti i po čtyřech letech v Bradavicích podařilo zabloudit na cestě do Velkého sálu," přivítal ho nevlídně Severus, když Harry chvíli po šesté dorazil na večeři.

Harry nebyl tak hloupý, aby si představoval, že se Severus Snape po jejich svatební noci změní v usměvavého anděla - ten člověk byl nespíš protivný a sarkastický od přírody – ale stejně se ho slova i tón dotkly.

„Neměli jsme domluvenou přesnou hodinu," ohradil se dotčeně.

„Ale chlapci, no tak, nehádejte se," ředitel se jen spokojeně usmíval a v Harrym ten úsměv náhle vzbudil touhu hodit Brumbálovi do bílého plnovousu bramborovou kaši nebo aspoň nějaký krémový zákusek.

„Je dobře, že jste tady, pane Pottere," to byla profesorka McGonagallová, „po večeři bychom měli probrát pár organizačních záležitostí. Teď vám přeji dobrou chuť:"

Po veselém odpoledni stráveném na Grimmauldově náměstí Harrymu vyhládlo a tak se rychle pustil do vynikající večeře.

-)-)-)

Po jídle se Brumbál pohodlněji opřel.

„Věřím, že si potřebujeme promluvit o tom, jak to teď bude ve školním roce a jak to vyřešit se zveřejněním vašeho manželství, Harry. Severus ti už nejspíš oznámil, že nebudeš navštěvovat třídy lektvarů…"

Harry kývl. „Ano, ale nechtěl bych úplně skončit…"

„Velká škoda by to nebyla," zavrčel Severus. Brumbál na něj káravě pohlédl.

„To nebude nutné, Harry. Nicméně, navštěvovat třídy by prostě nebylo příliš vhodné. A už vůbec by tě Severus neměl hodnotit. Pochybuji sice o tom, že by z jeho strany hrozilo nějaké zvýhodňování," Harry se musel v duchu zašklebit, to by spíš Voldemort začal tančit někde po loukách a opěvovat stromy, „nicméně existuje pravidlo pro tyto případy… tuším, že od doby, kdy si starý ředitel Cyrinus Pinastrius ve svých 105 letech vzal šestnáctiletou studentku Havraspáru Proserpinu Běláskovou a…"

„Albusi, nějaká Proserpina nám může být srdečně ukradená. Jde o to, Po… Harry, že i když tě nebudu mít ve třídě a hodnotit tě, můžu ti dávat soukromé hodiny a zkoušel by tě párkrát do roka někdo z Kruvalu nebo Krásnohůlek… Co ty na to?"

Harry byl trochu zaskočený… tohle řešení ho vůbec nenapadlo. Soukromé hodiny nezněly tak špatně, kdyby v nich byl jeho manžel podobně milý jako v noci nebo ráno. Jenže co když to bude jako ve třídě a úplně to zničí jejich příměří?

„Pottere," vyštěkl Severus, „mám s tebou ztrácet čas nebo ne?"

Minerva nesouhlasně stiskla rty.

Harry byl frustrovaný – no, s tím příměřím to možná nebude tak horké... teď se skoro zdálo, jako by mezi nimi nikdy žádná noc neproběhla. Musel být Severus, ne, Snape takový parchant?

„Chci si to rozmyslet," prohlásil zamračeně.

Černé oči mistra lektvarů se do něj rozhořčeně zabodly, ale Brumbál promluvil první.

„Samozřejmě, chlapče, tak moc to nespěchá…"

„Albusi," začal Severus, ale Brumbál zavrtěl hlavou.

„Potřebujeme dnes vyřešit hlavně to, jak vaše… pouto… oznámit. Harry, Ronovi a Hermioně to můžeš říct už v pátek, až dorazí na Grimmauldovo náměstí, ale problém bude s veřejností. Díky tomu napadnutí a zapojení bystrozorů aspoň všichni věří, že se Voldemort vrátil… a už z toho jsou patřičně šokovaní a vyděšení…"

„Kdy myslíte, že to zjistí Voldemort?"

„Nejpozději za pár dní, pane Pottere," vysvětlovala profesorka McGonagallová, „i pokud bychom dělali všechno možné, bez sexuálního kontaktu byste nejspíš přežil nejvýše pět šest dní… takže pokud nebudete… jestliže nebude řekněme do týdne oznámeno vaše úmrtí, dojde mu, že jsme museli najít řešení a pak si asi uvědomí, jaké… doufejme, že ne dřív."

„Pochybuju o tom – on si nepřipustí, že udělá chybu, takže teď nejspíš čeká, že za dva tři dny za ním zoufalý a umírající Potter přileze a bude ho prosit o život…"

Harry si při Severusových slovech nevěřícně odfrkl.

„Jsme si skoro jistí," pokračoval Brumbál, „že Voldemort potom nebude váhat oznámit všechno v patřičné úpravě Smrtijedům. Konečně pro lidi bude tvoje svatba šok a jistě také... dost dobrý důvod k očerňování nebo nenávisti. Smrtijed, i když bývalý… a Chlapec, který přežil? Zvlášť teď, když se ještě ani nevzpamatovali z toho, že je Voldemort zpátky? Ne, to se lidem líbit nebude, navíc tvůj věk, a to, že Severus je nebo byl tvůj profesor…"

„A… co tedy budeme dělat?"

Brumbálovi náhle zajiskřilo v očích.

„Ach, myslím si, že je čas na malý protiúder… Protože všechno stejně brzy vyjde najevo, možná by bylo lepší dát lidem naši verzi… než čekat na tu Voldemortovu."

Harrymu to připadalo jako dobrý nápad. Tedy než se na tím pořádně zamyslel.

„Znamená to… rozhovor? Do Věštce?"

„Ne, Pottere, stačí to pošeptat ptáčkům," odsekl Severus. Muž byl zjevně ve špatné náladě - ve velmi špatné náladě, ale i tak se Harry stěží ovládl. Co má sakra jeho manžel za problém?

„Severusi… Ano, milý chlapče, v zásadě přesně to. Budeme muset promyslet, jaké informace jim sdělíme a dát si pozor na to, co otisknou, ale… myslím, že nakonec to nebude takový problém. Jestli jsem dobře informovaný, Harry, tvoje chytrá kamarádka chytla na konci školního roku nějakého zajímavého broučka, není to tak?"

-)-)-)

Harry byl naštvaný.

Ach, ano, Severus už ho viděl naštvaného nebo vzteklého mnohokrát (ani by nespočetl, kolikrát to bylo, když mu sebral body), ale tentokrát to bylo asi poprvé, co se z toho neradoval.

Ten kluk snad nebyl tak pitomý, aby si představoval, že z něj najednou bude milý člověk. Konečně mu neřekl nic tak špatného… Merline, vlastně se opravdu snažil - dokonce si byl skoro jistý, že v podstatě poprvé od doby, kdy se přátelil s Lily nebo možná s Elliotem…

Pravda, mohl být trochu milejší (už jen to slovo mu málem způsobilo bolest hlavy), ale copak to šlo po těch neveselých Albusových novinkách? Člověk se nedozví každý den, že ho někdo bez jeho vědomí vysává jako pijavice… A ani to všechno neříkal úmyslně, ještě musel myslet na všechno, co se dnes dozvěděl a urážet Pottera byl v podstatě jakýsi automatický reflex…

„Co to mělo znamenat?"

První manželská hádka, pomyslel si Severus s jakýmsi nevěřícným pobavením. Harry stál před ním zamračený, s rukama v bok.

Zvedl obočí.

„Co tím myslíš? Říkal jsem ti, že nejsem zrovna laskavý člověk…"

Harry rozčileně rozhodil rukama.

„To vím! A nemusíš na mě být zas tak moc milý… ale taky mě nemusíš urážet. Stačilo by úplně, kdyby ses choval normálně…"

Severus byl vždy toho názoru, že normalita se přeceňuje, ale jeho manžel by asi filozofickou diskusi právě teď neocenil.

„Dobrá. Domluvili jsme se na novém začátku, takže příště se pokusím chovat… normálněji. Ještě něco?"

Chlapec nešťastně sklonil hlavu.

„Ne, já jen…"

Severus se náhle cítil unavený.

„Harry, řekl jsem, že se budu snažit, ale nemůžeš čekat, že na tebe budu na veřejnosti… příliš milý. Jsem soukromý člověk a i tak bude nejspíš kolem nás dost řečí. Nejlepší bude, když budeme ve škole viděni pohromadě co nejméně a když spolu budeme jednat co nejvěcněji. Nechci žádné spekulace o svém manželském životě…"

„To ti ani nemůžu říkat Severusi?"

Bradavický profesor lektvarů měl bezděčně vidinu Harryho Potetra oslovujícího ho uprostřed davu studentů něčím jako: „Severusi, kdy dneska přijdeš domů?" Vzdychl. Asi se tomu nevyhne.

„Ne, to můžeš…"

„Dobře," řekl Harry. Nejistě se odmlčel.

„Já… půjdu si asi číst do pokoje… Dobrou noc, Severusi."

-)-)-)

Severus se v laboratoři zdržel až zhruba do dvou hodin – vyhovovalo mu chodit spát později a musel využít toho, že má ještě volno. Nebude to dlouho trvat a škola bude plná otravných tvorů, eufemisticky zvaných studenti a studentky, kvůli kterým bude muset vstávat v nekřesťanskou hodinu.

Právě když za sebou zavíral dveře a otočil se do obývacího pokoje, zaslechl výkřik z Harryho ložnice.

No, nebylo divu, jestli chlapec měl noční můry.

Bez problémů otevřel dveře do místnosti, a to ho nečekaně – překvapilo? Nebo dokonce potěšilo? Harry o tom nevěděl, ale jeho pokoj byl chráněn speciálním ochranným kouzlem – do jeho pokoje mohli vkročit jen ti, kterým chlapec vstup dovolil, ať už vědomě či podvědomě.

„Ne, prosím… ne… pustit…"

„Harry," Severus jemně zatřásl zmítajícím se tělem, „no tak, probuď se."

Jeho manžel polekaně otevřel oči, ale chvíli trvalo, než se úplně probral. Pak okamžitě pohlédl na Severuse stojícího nad ním – rozpačitě a provinile.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit…"

„Ještě jsem nespal," přerušil ho Severus rázně. Bedlivě si Harryho prohlížel.

„Máš takovéhle… špatné sny často?"

Chlapec zaváhal… a to jako potvrzení Severusovi stačilo. S povzdechem se posadil na postel a ignoroval, jak se chlapec okamžitě nervózně odsunul o kousek dál.

„Můžu ti dát Bezesný lektvar, ale brát ho denně není úplně nejlepší, možná by stačilo vzít si ho zatím každý druhý večer… a časem se to snad zlepší, od… té noci na hřbitově neuplynula zas tak dlouhá doba. Hm… možná by sis o tom měl s někým promluvit…"

Panebože, vyděsil se, co to ksakru dělám? Nechci být Potterův psychoterapeut, úplně stačí, že jsem jeho manžel…

Ale při pohledu do těch – teď stále trochu vyděšených, smutných a rozespalých – zelených očí ho tenhle fakt najednou neštval. No, alespoň ne moc.

Konec šestnácté kapitoly

< Kapitola 15       Kapitola 17 >

-)-)-)

Především veliké díky všem komentujícím předchozí kapitoly - všechna hodnocení potěší :-)   V téhle kapitole je Severus poněkud nepříjemný - možná nečekaně, ale myslím, že je to vcelku logické. Neví, jak se k Harrymu poprvé na veřejnosti chovat a navíc jsou pro něj urážky Harryho Pottera v podstatě automatický reflex :-)    

Pořád platí, že další kapitoly budu přidávat v rozmezí deseti až čtrnácti dnů, doufám, že příští bude o něco dříve než tahle. Jo a před dvěma dny jsem zveřejnila další kapitolu Lekcí, kde jsem zmínila, že další překlad jsem původně chtěla nějaký slash HP/SS, ale za prvé jsou všechny (delší) příběhy, které bych chtěla překládat, už přeložené nebo autorky nereagují, za druhé jsem teď trošku přeslashovaná :-) Tak zvažuji jeden nebo dva delší překlady Harry-Severus v otcovsko-synovském (ne biologicky), respektive opatrovnickém vztahu... Co myslíte? Vím, že těch překladů už tu pár bylo, ale ty moje vyhlédnuté jsou myslím zajímavé, originální a mám je ráda... tak by se snad líbily i vám :-)  A snad by přitom občas došlo i na něco kratšího slash...