Spřízněni kletbou - Kapitola třiadvacátá

21.07.2012 19:36

Kapitola třiadvacátá

Sirius hlasitě zaklel, když vytáhl ten zatracený stroj dovnitř a řidítka ho uhodila do boku.

To neměl dělat.

„Další mudlovské harampádí! Nestačí ti, že zamořuješ náš dům vlkodlaky a podobnou sběří? Jsi ostuda naší rodiny, jsi…“

Sirius za sebou přibouchl dveře, aby neslyšel další láteření své matky.

„Sakra, Remusi, musíme konečně vymyslet, jak se toho krámu zbavit…,“ řekl naštvaně, sotva vstoupil do kuchyně, ale pohled na Remuse připravujícího oběd jeho náladu okamžitě zmírnil. I v pohodlných domácích kalhotech a volné hnědé košili mu to slušelo, jeho ruce obratně sekaly cosi zeleného (Sirius spolkl poznámku, že by to šlo i kouzlem, Remuse krájení bavilo), pohyboval se s jakousi nedefinovatelnou energií i elegancí… a ten zadek… ach, Merline!  

„Víš dobře, že to není jen tak, ta kouzla, která ho tam drží, jsou tmavá jako plamen z ďáblova osidla,“ Remus se otočil a zvědavě pohlédl na to, co Sirius právě opřel o zeď.

„Kolo? Chceš se snad učit jezdit na kole?“

Sirius nedbale pokrčil rameny a pomalu přešel k Remusovi, zezadu ho objal a jemně se zakousl do měkkého lalůčku ucha.

„Mmm… to bych taky mohl, ale myslel jsem, že když mám létající motorku, mohl bych zkusit použít kouzla i na něco jiného… vsadím se, že létající kolo ještě nikoho nenapadlo…“

Remus se zasmál a zelenou hromádku shrnul z prkénka do vonícího hrnce.

„Fajn, ale nestěžuj si, až se při těch pokusech přizabiješ. A přestaň, Tichošlápku, mám hlad jako vlk.“

Sirius se zašklebil. „To mě nepřekvapuje. Poslyš… není to náhodou tím, že jsi vlkodlak?“

Sedli si ke stolu za neustálého škádlení a pustili se do jídla, ale už po pár minutách cinkání příborů se v krbu objevila vážná tvář Albuse Brumbála.

„Dobrý den, Remusi, Siriusi. Je mi líto, že vás ruším u oběda, ale máme situaci v Bradavicích…“

„Jde o Harryho?“ přerušil ho znepokojeně Sirius.

Brumbál zachmuřeně přikývl.

„Bohužel. V tuto chvíli je na ošetřovně, ještě pořád zjišťujeme, co se přesně stalo…“

Už po prvních jeho slovech se oba čarodějové rychle zvedli. Vypadalo to, že Krátura dnes bude sklízet ze stolu téměř plné talíře.

-)-)-)

„Otrávený? Jedem, který ho jen zázrakem nezabil? Jak se to ksakru mohlo stát?“

Sirius rozčileně přecházel po ředitelově kanceláři. Remus pohlédl na ředitele.

„Můžeme ho navštívit?“

„Samozřejmě. Teď spí, Poppy mu mu podala protijed, který má dost nepříjemné vedlejší účinky, bude trvat tak měsíc, než se z toho úplně dostane. Nicméně myslel jsem, že budete chtít počkat na Severuse, počítám, že přijde každou chvíli s výsledky vyšetřování…“

Remus jen mlčky přikývl a sedl si. Chvíli studoval naleštěnou desku Brumbálova stolu, pak zvedl hlavu a jeho oči s něhou sledovaly černovlasého muže stále nervózně přecházejícího mezi stolky s křehkými stříbrnými přístroji. Nebyl sám, kdo ho pozoroval – někteří bývalí ředitelé a ředitelky na svých portrétech se zdáli být vděční za každé rozptýlení.

Po chvíli to nevydržel.

„Siriusi…,“ řekl tiše.

Sirius s povzdechem usedl vedle Remuse, proti řediteli, který zaujatě hleděl na protější zeď, s maličkým sotva opeřeným Fawkesem sedícím mu na rameni. Remus natáhl ke svému partnerovi ruku a jejich ruce se v tiché vzájemné podpoře propletly.

Mlčeli a čekali. Ticho bylo těžké, ale nikdo neměl chuť na plané povídání a Brumbál jim toho už víc říct nemohl.

Severus vstoupil tak tiše, že ho skoro neslyšeli. Přešel ke stolu a posadil se na čekající křeslo mezi Brumbálem a Remusem.

Vypadá unaveně, všiml si Remus.

„Kdo to byl?“ Sirius rukama sevřel opěradla křesla.

„Bystrozorové právě zatkli Theodora Notta a Vincenta Crabba, nicméně za útokem stojí samozřejmě Voldemort,“ informoval je chladně Severus. Přejel si rukou po čele. „Měli jsme velké štěstí, že Theodore Nott je namyšlený líný zmetek, který nerad hne prstem…“

Musel si všimnout nechápavého výrazu všech tří svých společníků. S povzdechem se dal do vysvětlování.

„Bylo to chytře vymyšlené – Pán zla… Voldemort chtěl Harryho mrtvého, jenže momentálně se k němu sám prakticky nemůže dostat. Musel hledat někoho přímo v Bradavicích, mezi studenty… A Theodore Nott je schopný, ctižádostivý a bohužel velmi dobrý v lektvarech.“

„Bradavické ochrany brání tomu, aby do hradu byly přineseny jedy, až na výjimky…,“ vysvětlil tiše Remus Siriusovi.

Severus přikývl. „Bylo nutné jed připravit uvnitř a Doušek pomalé smrti byl výbornou volbou. Působí na všechny důležité orgány, pomalu je likviduje a některé z magických přísad mezitím brání tomu, aby bylo cokoliv poznat, svým kouzlem jejich funkci nahrazují, takže člověk se jeví naprosto zdravý… Obvykle po několika týdnech už je poškození takové, že dojde k selhání organismu, otrávenému už pak nelze pomoci.“

Sirius s Remusem vypadali zmateně.

„Ale Harry se necítil dobře…“

Mistr lektvarů se ponuře ušklíbl. „Naštěstí. Tenhle jed je dost náročné připravit a vyžaduje to i spoustu fyzické námahy při získávání a zpracování surovin, musí se například přesně daným způsobem sekat silné kořeny jelenivce. Jak jsem říkal, naším štěstím bylo, že Nott je líný spratek a jakákoliv fyzická námaha je pod jeho úroveň. Takže do přípravy lektvaru zapojil Vincenta Crabba…“

„Ano, už chápu, co jsi měl na mysli tím štěstím…,“ Remus se trochu usmál. Pak se obrátil ke svému partnerovi. „Vincent Crabbe je nejspíš nejméně schopný student, kterého jsem tady měl tu čest či spíš smůlu učit…“

Severus pohrdavě ohrnul rty.

„Mírně řečeno, Lupine. Ten kluk má tak tři mozkové buňky a navíc má nejspíš sadistické sklony, nepochybuji, že Voldemort by tuto kombinaci za jiných okolností ocenil… V tuhle chvíli to ale u něj má Crabbe spočítané. Při práci na lektvaru – respektive při přípravě surovin – musel udělat pár zdánlivě nevýznamných chyb, ale ty způsobily, že jed nefungoval tak, jak měl. Harrymu bylo špatně, ačkoliv by správně působení lektvaru vůbec neměl zaznamenat, a díky tomu jsme ho mohli odhalit, než by bylo pozdě…“

„Takže Harry bude v pořádku?“ Sirius mu netrpělivě skočil do řeči a v hlase měl zoufalý podtón strachu i naděje.

Severus na něj s nechutí pohlédl a vypadalo to, že se chystá říct něco ostrého, ale pak se jen zhluboka nadechl.

„Ano. Jed byl podán v pondělí ráno a už začal dělat svou práci, ale zachytili jsme to ještě včas. Podali jsme mu protijed – jed se z jeho systému úplně dostane až tak za měsíc, ale nakonec bude naprosto v pořádku, i když mu tak dva tři dny bude hodně špatně a minimálně týden by měl ležet.“

Sirius i Remus vydechli úlevou, Sirius stiskl Remusovu ruku. Také z Brumbálových ramen jako kdyby najednou spadla tíže – a dokonce i několik portrétů vypadalo šťastněji.

Pak Remus zamyšleně pohlédl na svého bývalého kolegu.

„Ale… jak mohli ten jed…“

Severus si odfrkl „Domácí skřítek. Nevíme ještě přesně, jak se to Nottovi povedlo, ale dostal jednoho z rodinných skřítků do bradavické kuchyně a pak mu přikázal přidat jed do Harryho pití.“

Sirius zuřivě vydechl a vyskočil. „Kde je to zvíře teď?“

Brumbál na něj káravě pohlédl a Severus znechuceně zvlnil rty.

„Zdá se, že ten skřítek za to nemůže – musel svého pána poslouchat a nebudu tady rozmazávat, jak Nottovi se svými domácími skřítky zacházejí. Ostatně ani přesně nevěděl, co způsobí… a pokud vím, už minimálně hodinu tluče hlavou o zeď v kuchyni. Ostatní skřítkové by ho po takové době odtrhli, ale jeden pošetilý skřítek jim v tom brání… stojí před tím provinilcem a vykřikuje něco o tom, že každý, kdo ublíží velkému Harrrymu Potterovi, si nic jiného nezaslouží.“

Remus se trochu pobaveně pousmál. „Dobby…“

„Zařídím to. Za chvíli jsem zpátky.“ Brumbál vyšel ze dveří.

Teď když byl ředitel pryč, Sirius se už neudržel.

„Nevypadáš, že by ti na Harrym aspoň trochu záleželo, Snape. Ksakru, je to i přes všechno tvůj manžel…“

Severus nebezpečně přimhouřil oči.

„Nebudu ti tady tvrdit, že Harryho miluju, protože to není pravda. Ale přesně jak říkáš, je to můj manžel a i kdyby nebyl, záleží mi na bezpečí každého bradavického studenta, dokonce i když ty spratky nehodlám nijak rozmazlovat. Nicméně, Blacku, někteří z nás se umí ovládat a nevystavovat všechny své city na odiv, ne jako hlupáci, kteří nosí své srdce na dlani…“

Na chvíli se odmlčel a Remus toho momentu využil k zažehnání hrozící bouřky – Sirius se zjevně právě chystal reagovat na Severusův posměšný tón.

„Myslím, že bychom se měli jít podívat na Harryho, Siriusi.“

-)-)-)

„Nemůžu uvěřit, že jsem se zase probudil na ošetřovně,“ řekl Harry nešťastně „doufám, že tu aspoň nemusím zůstat dlouho…“

Madam Pomfreyová trochu stiskla rty. „Jak se teď cítíš?“ 

„Jsem v pořádku…,“ zamumlal Harry a po dalším přísném pohledu bradavické lékokouzelnice neochotně dodal, „jen mě bolí hlava a žaludek mám jako na vodě…“

„A to jsi pod vlivem lektvaru proti bolesti. Byl jsi otrávený a máš velké štěstí, že jsi přežil,“ hlas madam Pomfreyové byl ostrý, ale přitom bezděčně pohladila přikrývku a když na ni Harry jen užasle zíral, rychle se pustila do obsáhlého vysvětlování.

Skvělé, pomyslel si Harry rozčarovaně, když lékokouzelnice odešla. Celý měsíc, než se pořádně uzdravím. Měsíc, kdy se musím „náležitě opatrovat. Žádné vysedávání u jezera s kamarády, žádný famfrpál. A minimálně celý první  týden v posteli.“

No, přinejmenším nemusím být tady.

Představil si týden ve svém sklepním pokoji a vzdychl. To mu nepřipadalo jako bůhvíjaká výhra, snad si bude moct aspoň pozvat kamarády nebo Siriuse s Remusem. I když, pravda, měl by být hlavně vděčný, že je naživu. Díky Merlinovi, že Crabbe je takový tupec.

Voldemort se snaží mě zabít tak často, že si na to za chvíli vážně zvyknu, pomyslel si s jakýmsi šibeničním humorem, ale potom se přesto bezděčně zachvěl. Kdyby nebyl Nott líný…

Harryho neradostné myšlenky přerušil příchod jeho náhradních rodičů a Harry si vychutnal jejich objetí na uvítanou i starostlivé otázky.

„Už jsme tu byli po obědě, ale to jsi ještě spal,“ vysvětloval mu Sirius a hladil ho po ruce, „tak jsme se potom zašli najíst, proto jsme tu nebyli, když ses probudil…“

Na chvíli se všichni tři odmlčeli, pak se však Harry odvážil položit otázku, která mu celou dobu vrtala hlavou.

„Co se vlastně stane s Nottem a Crabbem?“

„Byli vyloučeni ze školy, zatčeni bystrozory a obviněni z pokusu o vraždu,“ objasnil mu Remus, „ještě jim ale není sedmnáct a nemohou skončit v Azkabanu. Za závažné zločiny – jako je pokus o vraždu – mají nicméně trestní odpovědnost už od třinácti, takže předpokládám, že skončí ve vězení na ministerstvu…“

„Nevěděl jsem, že je i jiné kouzelnické vězení…“

„Byl jsem tam pár dní, než mě hodili do Azkabanu,“ řekl hořce Sirius, „lidé tam často stráví první dny po zatčení, než jsou převezeni nebo než dojde k soudu. Také se tam občas vězní lidé za menší zločiny, nezletilí, vážně nemocní nebo těhotné čarodějnice. Je to v nejhlubším podlaží na ministerstvu, maličké temné cely plné pavouků, ale proti Azkabanu učiněný ráj…“

Při vzpomínce se zachvěl a Remus mu konejšivě přejel dlaní po zádech a směrem k Harrymu dodal: „Budou tam vězněni do sedmnácti a bude se s nimi nejspíš jako s nezletilými jednat relativně slušně, mohou tam studovat a podobně. Ale v sedmnácti jim bude podáno Veritasérum nebo budou podrobeni nitrozpytu – a pokud svého činu nebudou ani trochu upřímně litovat, nespíš budou odsouzeni na delší dobu a tentokrát to bude Azkaban.“

To se Harrymu zdálo docela spravedlivé.

Remus a Sirius s ním ještě chvíli seděli. Když se Harrymu začala klížit víčka (byl ospalý díky lektvaru proti bolesti), madam Pomfreyová je vyhnala – slíbili mu, že za ním zítra zajdou do sklepního bytu.

Ale když se Harry v noci probudil, nebyl sám. Na vedlejší židli dřímala povědomá tmavá postava.

Harry tichounce vyklouzl z postele na záchod, ale když se vrátil, Severus byl vzhůru.

„Jak ti je? Nepotřebuješ něco?“ Tón hlasu byl klidný a nevzrušený, ale Harrymu se přesto zdálo, že v tmavých očích vidí starost a zájem.

Na světě se dějí opravdu zvláštní věci.

Zavrtěl hlavou a snažil se ignorovat teplou vlnu uvnitř.

„Ne. Můžeš jít spát dolů, Severusi, tady se nevyspíš…“

„Hm,“ řekl Severus souhlasně, ale nezvedl se. Podíval se na stolek vedle postele a kývnul hlavou směrem k malé lahvičce.

„Uvařil jsem ti lektvar proti bolesti, měl by lépe reagovat na tvoje konkrétní příznaky a přitom nijak neoslabovat a nezpomalovat účinek protijedu. Vezmi si ho ráno hned po probuzení, Poppy… madam Pomfreyová už o tom ví.“

„Děkuju,“ zašeptal Harry. Ležel už zase v posteli a oči se mu rychle zavíraly, přesto si uvědomil, že se cítí podivně bezpečně – a došlo mu, že svému manželovi snad poprvé naprosto věří.

-)-)-)

Severus nespal.

Na ošetřovnu okny dopadalo měsíční světlo a v jeho záři se díval na pobledlou tvář svého mladého manžela. Klidně oddychoval s jednou rukou pod hlavou, jen víčka se občas zaškubala.

Chybělo tak málo…

A nebylo to poprvé.

Nebylo to poprvé, co byl Harry Potter v ohrožení života, ale bylo to poprvé, co na tom Severusovi opravdu záleželo.

Vždycky se o chlapce svým způsobem staral, ano, dokonce ho opakovaně chránil, jenže až donedávna to bylo víc kvůli Lily než kvůli Harrymu samotnému. I přes své každodenní chování ve skrytu maximálně pečoval o klukovu bezpečnost, ale popravdě – kdyby Harry Potter zemřel při střetu s baziliškem nebo na hřbitově v Malém Visánku, Severus by nijak zvlášť netruchlil.

Ale když dnes s Poppy zjistili, že v chlapcově těle koluje smrtelně nebezpečný jed…

Jenom měsíc stačil, aby mu na tom klukovi začalo záležet.

Samozřejmě, ne, že by to dával nějak moc najevo, nebyl takový emocionální idiot jako třeba Black, ale ráno poprvé po dlouhé době pocítil opravdový strach o život druhého člověka.

Lily by měla radost.

Měl podezření, že neoklamal ani Brumbála. To nebylo moc překvapivé, ředitele bylo v některých věcech takřka nemožné zmást.

V tomhle byl horší než Voldemort.

Přirozeně, Voldemort používal všechny možné nehumánní způsoby, jak z lidí dostat pravdu – ale kdyby nebylo séra pravdy, nitrozpytu, mučení a některých lektvarů, moc by se toho od nikoho nedozvěděl.

To Brumbál uměl v lidech číst, dobře interpretovat malá gesta, odmlky i nevyřčená slova.

Severus tiše vzdychl a jeho ruka se sama od sebe natáhla a jemně přejela rozcuchané a zpocené černé vlasy. Tak málo chybělo a Harry…

Vzápětí profesor lektvarů zlostně svou ruku stáhl– co to proboha dělá?

Hladíš Harryho, protože ti na něm záleží, našeptával mu jakýsi otravný hlásek.

Ale tohle podivné chování mu vadilo méně než čekal a najednou se rozhodl dát stranou všechny staré zábrany… nikdo ho přece neviděl. Navíc to byl jeho manžel, očekávalo se, že projeví aspoň trochu péče.

Ne že by se snad někdy hodlal takhle ztrapnit před tím idiotem Blackem, ale co oči nevidí…

Nechtělo se mu spát.

S rukou položenou na tmavých vlasech si Severus znovu rekapituloval dnešní události. Očekávali, že Voldemort bude po jejich spojení zuřit, ale přesto se jím dali do určité míry zaskočit, ukolébali se zvlášť v Bradavicích do falešného pocitu bezpečí. Brumbál slíbil, že se postará o skřítky i o naprosto bezpečné jídlo a pití… ale co všechno ještě přehlédli?

Štíhlý muž na židli si jen zhluboka vzdychl.

Bradavice patřily k nejbezpečnějším místům kouzelnické Británie, obklopoval je nespočet silných oddělení a ochranných kouzel, ale Severus dobře věděl, že stoprocentní ochrana nikdy neexistuje, zejména ne před temnou magií a před zakázanými a dávno zapomenutými kouzly, která se Voldemort nezdráhal používat.

Prostě budou muset být ještě víc opatrní než dosud.

A doufat.

Konec třiadvacáté kapitoly

< Kapitola 22       Kapitola 24 >

-)-)-)

Děkuji moc všem komentujícím předchozí kapitoly - jmenovitě Lanevře, belldandy, kali, Petře, Profesor, Nade, keishatko, mathe, Kitti, Saskye, Máje, Patoložce, lady corten, em, baci, Bobo a kiki - většina z vás předpokládala těhotenství, ale opravdu nejsem tak krutá, abych z nebohého Harryho udělala patnáctiletého otce :-) Jinak další kapitolka zřejmě přijde o něco později, snad do tří týdnů, a k nějakému zpoždění asi dojde i u Manželství odsouzeného ke zkáze, jsem totiž v následujících 14 dnech převážně mimo domov a nedostanu se na počítač.

P.S. Jako s těmi, kdo mají v lásce slash, se s vámi musím podělit o svou novou lásku - možná už to znáte, ale já teprve teď objevila seriál Queer As Folk a je prostě skvělý, vřele ho všem doporučuju, konkrétně americkou verzi. Bohužel není v ČJ, ale zde se dají stáhnout titulky, základní info v češtině je např. na Wikipedii. Oblíbila jsem si hlavně dvojici Brian/Justin - pokud chcete vidět mimo jiné žhavou a docela detailní sexuální scénu, pustťe si na Youtube Queer as Folk Season 1 Episode 1/2 Pilot - v prvním díle seriálu přijme sedmnáctiletý Justin pozvání do bytu pohledného staršího Briana...

Zpět

Poslat komentář: Spřízněni kletbou - Kapitola třiadvacátá

Datum 21.07.2012

Vložil am

Titulek super

Odpovědět

Perfektni pokracovani, jsem rada, ze bude Harry v poradku, Severus je roztomili : -D Diky za pokracovani!!

Datum 21.07.2012

Vložil Bobo

Titulek --

Odpovědět

Tak to jsem si oddechla, byl to jenom jed, žádné těhotenství :-) Takže se chlapci budou i více vídat, více mluvit, Harry celý týden v posteli, hm, hm
3 týdny čekat?????? hááááááááááááááá já nechci !!!!!!!!!!!!!!!