Proč čteme (slash) fanfiction?

Rocia Mixan

… protože nás to baví, byla by asi ta nejjednodušší odpověď. Ale proč nás to baví, je i předmětem vědeckého zájmu :-)

Janice A. Radway napsala už před mnoha lety známou studii nazvanou Čtení romancí: ženy, patriarchát a populární literatura – nezaměřovala se na do té doby běžnou analýzu samotných romancí, ale na to, jak je vnímají jejich čtenářky. Myslím, že její závěry lze z velké části vztáhnout i na (slash) fanfiction – koneckonců jde z velké části také o romantické příběhy a také je čtou převážně příslušnice ženského pohlaví.

Romantické příběhy jako součást populární kultury a navíc jako žánr určený v zásadě výhradně ženám bývají obecně považovány za brakovou literaturu a podřadné čtivo. Nicméně Radway přiznává, že v průběhu svého výzkumu čtenářství romancí změnila svou původně zcela odmítavou pozici – čtenářky si totiž uvědomovaly únikovost četby romancí a zároveň dovedly formulovat důvody svého čtení tohoto žánru.

Radway tedy došla k názoru, že při výzkumu populárních žánrů nejsou nejvhodnějšími kategoriemi estetické hodnoty, obsah děl nebo vývoj postav - ostatně také čtenářky si byly často vědomy prostoduchosti zápletky či nereálných charakterů postav. A ano, přiznejme si to, zápletka, jak si Harry musí vzít Severuse a nakonec se do sebe zamilují, není ani bůhvíjak originální ani promyšlená - jeden článek tvrdil, že většina fanfiction má v jádru právě některá klišé a motivy známé z romantických příběhů, což není tak překvapivé - ono jich zase tolik být nemůže :-) Ale vraťme se k Radway, která říká, že romance mají přesto důležitou sociální a psychologickou funkci, kterou formulují jako nejpodstatnější samy čtenářky a kterou lze označit jako kompenzační. 

Radway tvrdí, že romantické příběhy naplňují emocionální potřeby žen, zároveň představují určitý únik (lze přímo říci útěk do pohádky) a osvobození od mnohdy únavných povinností. A je to také prostě možnost individuálního potěšení. Vzhledem k uvedeným funkcím romancí nepřekvapí, že si jich čtenářky většinou cení úměrně tomu, jak málo se vztahují k všední realitě. Romance jim přináší příslib utopické blaženosti, který v každodenní realitě neexistuje, ale „kterého se nechtějí vzdát jako konceptuální naděje“.

Na rozdíl od některých jiných způsobů úniku či naplňování citových potřeb lze četbu knih (dokonce i romancí) chápat jako ušlechtilou zálibu, jako formu vzdělávání nebo rozšiřování si obzorů. Zároveň může četba idealizovaných a fantazijních příběhů lásky nahradit potřebu požadovat uspokojení ve skutečném světě (ve skutečném partnerském vztahu). Z perspektivy čtenářek jde o činnost s určitým protestním potenciálem a také o vyjádření touhy po změně.

Samozřejmě (slash) fanfiction z fandomu HP není úplně totéž jako klasická romance, ale některé závěry asi budou platit i pro tenhle žánr. Například se mi líbilo, že si údajně čtenářky většinou romancí cení úměrně tomu, jak málo se vztahují k všední realitě – v tom případě je popularita HP fanfiction vysvětlená. Vemte si třeba takový příběh, jak se do sebe Harry a Severus zamilují díky lektvaru, pak Harry porazí zlého čaroděje a Severus otěhotní a porodí krásné miminko. Nalijme si čistého vína… v reálném světě to opravdu není moc časté :-)

Proč ale fanfiction? A proč slash? V případě fanfiction je zřejmé, že je lidé většinou píšou proto, že jim v původní verzi (Canonu) něco chybí. Nějaká scéna, nějaké vysvětlení. Mají pocit, že některá z postav má v příběhu málo místa nebo uznání nebo by tam naopak někdo ani nemusel být. Chybí jim tam určité aspekty – třeba sex :-) Chtějí vědět, co bylo předtím a co bude potom a co by mohlo být, kdyby. Nebo je štve děj, nějaká nelogičnost v příběhu... V případě Harryho Pottera například znám hodně lidí, kteří stejně jako já nesnáší epilog (pokud jste se s tím ještě nesetkali, zkratka EWE znamená u HP fanfiction Epilog? What epilog?).* A protože máme internet a klávesnici, můžeme sednout a psát :-) A když jsme u toho, v případě fanfiction je tady podle mého názoru důležitý moment sdílení umožněný internetem – dřív se taky lidem nemuselo líbit, jak dopadla třeba Antigona, ale v antickém Řecku prostě neměli ty možnosti :-) Dnes najdete na internetu spoustu lidí, kteří sdílí váš názor, že Severus byl skvělý… například. Někteří z nich sednou, napíšou o tom a vy to s ostatními Severusovými fanynkami a fanoušky můžete okomentovat, můžete se o to třeba i pohádat a když se vám to nebude líbit, tak napsat něco podle sebe nebo si přečíst něco jiného. Prostě svět možností…

Sigrid Sindhuber napsala v roce 2010 diplomovou práci, která se zabývá přímo fenoménem slash fanfiction ve fandomu HP. A ptá se mimo jiné i na to, proč převážně dívky a ženy napsaly takovou spoustu slashe, notabene když v Canonu žádné slash páry nejsou (ačkoliv vám někteří a některé budou tvrdit, že třeba pár SB/RL je Canon :-)). A také proč existuje tak málo femslash příběhů ve srovnání s příběhy slash.

Jako jeden z důvodů uvádí autorka názor, že psát (číst) o dvou mužích častěji znamená použít dvě postavy, které jsou stejně mocné a jsou si rovné. Souvisí to s tím, že v mnoha příbězích je více zajímavých mužských postav. Podle mě to stoprocentně platí i pro Harryho Pottera – jednak tam ženy tvoří asi jen třetinu postav (ano, to někdo spočítal) a jednak mužské postavy opravdu jsou mnohem významnější, zajímavější a zábavnější – vezměte si takového Severuse, Remuse, Siriuse a proti nim (nic proti ní) Minervu McGonagallovou.

Osobně si ale myslím, že tady svou roli sehrává prostě i to, co bych pro zjednodušení nazvala „efekt lesbiček u žen“ – tak jako se hodně mužů rádo dívá na dvě ženy, jak si spolu užívají, tak spousta žen asi ráda čte o dvou mužích… třeba jak si spolu užívají :-) Prostě nás to baví, čímž se zase vracím na začátek… a tím bych mohla skončit.

*P.S. Co se epilogu týče, pokud ho taky nemáte rádi a máte rádi slash, můžete si přečíst tuhle českou podvratnou verzi :-)